kaja77
komentáře u knih
Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
Jsem sice holka z vesnice, ale takové spíš nezemědělské... každopádně jestli to tak opravdu chodí a jestli se odněkud běžně snášejí draci v padnoucích oblecích je fakt děs běs. Román je každopádně čtivý a uvěřitelný. Hlavnímu hrdinovi jsem poměrně fandila, body si u mě vysloužil hlavně trpělivou starostí o maminku, což myslím není úplně samozřejmé. Kristýna byla v mých očích celkem divná bytost a měla jsem problém ji chápat.
Pravěk a jiné časy
Olga Tokarczuk
Přesně TOHLE je madam Tokarczuk v podobě, jak ji mám nejraději. V téhle knize je prostě všechno.... překrásný jazyk (borec překladatel), trocha magie, trocha historie, trocha nostalgie, trocha děsu, hrůzy, drsnosti, dál pak zajímavé osudy lidí, spousta symbolů, okénko z ekologie a vztahu ke všemu živému.... krása, mé srdce jásá. Moje kniha do čtenářské výzvy 2025 kniha, která vyšla vícekrát a vždy s jinou obálkou
Kalmann a spící hora
Joachim B. Schmidt
A mě ten Kalmann prostě baví. Jeho pohled na svět a rozbor různých situací očima dobrosrdečného dítěte, všechna ta jeho luxusní přirovnání.... prostě zábavné. Jako megabonus islandská fauna a flóra s Kalmannovým odborným výkladem a navíc trocha toho dobrodružství. Doporučuji. Moje kniha do čtenářské výzvy 2025 kniha, která se odehráva v zemi, kterou bych chtěla navštívit.
Ještě si dovolím ukázku z Kalmannovy lekce biologie: "vlkouš zní jako vlk, ale vlci to vůbec nejsou. Jsou to ryby, něco jako obtloustlí úhoři, jenom s pruhy nebo skvrnami. A taky patrně nejošklivější zvířata široko daleko, kam jen v severních vodách dohlédneš. Tlamu mají vlkouši tak ohavnou, že by vyděsila i toho nejudatnějšího zubního chirurga. Ale všechno má svůj smysl, zejména v přírodě, a proto v moři zubní chirurgové nejsou třeba, ty potřebujeme jenom my, protože člověk je jediné zvíře, které se přátelsky zubí."
Odvaha
Markéta Lukášková
Mě osobně se se kniha moc líbila, četlo se to skoro samo :) nápad s rozdělením na ANO a NE byl moc zajímavý a netradiční. Ta nenávist k Židům mě opravdu děsí. Člověk měl pocit, že ti, kteří přežili koncentrák byli hrdinové....a jaksi ne
Dům v Matoušově ulici
Tereza Boučková
Knihu jsem si koupila po poslechu rozhovoru paní spisovatelky s Čestmírem Strakatým. Nápad popsat osudy obyvatel jednoho domu je bezva, zvlášť když byl domovem tolika zajímavých i známých lidí. Střípky osudů jednotlivých rodin a osob mě zajímaly, dojímaly a četla jsem s nadšením, ale podle mě opravdu nejde o román. Něco mi v tom všem popisu prostě scházelo. Moc se mi líbila rada V. Havla "sviť láskou". Moje kniha do čtenářské výzvy 2025 kniha, která má fialovou obálku
Letnice
Miroslav Hlaučo
A tohle mě bavilo :) má představovat mi během čtení promítala děj jako film :) něčím mi to trochu připomínalo Postřižiny. Super fantazie pana autora ...všechna ta jména vesničanů, ty zázraky všedního dne a nakonec ta crazy inspekční cesta kořeněná houbičkami jsou opravdu svěží a zábavné :)
Stůl pro dva
Amor Towles
Povídka o pánovi s talentem na stání ve frontě byla fajn, takové Rusko naivně dojemným pohledem, bavil mě i příběh o zručném mladíkovi, kterému šly podpisy. Celkově to bylo fajn čtení
Dvojí život
Jana Poncarová
Já ani nevím jak to vyjádřit. Kniha se mi na jednu stranu líbila, zajímalo mě jak příběh dopadne, téma bylo zajímavé, prostředí bylo zajímavé.... ale přišlo mi to takové nějaké ploché nebo já nevím. Prostě mi tam něco chybělo. Je to takové šité horkou jehlou nebo nevím.... Uznávám ale že budu protiproud
Ptáci jsou dosud nečitelní
Vladimíra Valová
Obálka knihy je tak krásná, že jsem na ni co chvíli koukala jak na Svatý obrázek :) jakože aaaaaaach. Povídky se mi taky moc líbily. Některé mě velmi dojaly, třeba ta, podle které je kniha pojmenována. Celkově se v knížce objevil takový mix místy hodně bolavých, místy dojemných, poměrně smutných, někdy poetických i úplně obyčejných situací v životě. Moc doporučuji
Stehy
Sára Zeithammerová
Takové schopné, hezké, chytré holky a tak moc se neměly rády. Mě se to strašné těžko četlo to jejich sebeničení a soužení pro takového joudu.... bože
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
Četlo se to skoro samo. Pěkné ukončení trilogie.
Normální lidi
Sally Rooney
Asi jsem jinde díky věku nebo nevím čím to je, ale nějak jsem se totálně minula s Marianne a taky s Connellem. Oba divní, jejich vztah divný, způsob jak si věci neříkali byl divný.... hmmmm. Prostě nejsem cílovka tak to asi nevnímám tak, jak bych měla/mohla.
Mlíkař
Anna Burns
Nebudu se tvářit, že jsem to přečetla na jeden nádech, na jeden zátah či za jeden víkend. Knihu jsem si koupila do čtečky, skoro rok mi tam zrála. Začala jsem ji číst snad třikrát, pokaždé jsem ztroskotala a nedostala se dál než za běh se třetím švagrem kolem parku s nádržemi. Prostě mi to přišlo divné a nějak bez děje. Pak jsem si ale řekla, že když už jsem si to koupila a k tomu ta Man Bookerova cena atp. tak se musím překonat. podařilo se mi zdolat ono kritické místo a nakonec, k mému překvapení, jsem postupně autorčinu neobvyklému stylu naprosto podlehla. Začalo mě to opravdu bavit, zajímat a vyloženě jsem se kochala tím koncertem slov a mazlením se s jejich jemnými či velejemnými významy. Bylo extrémně zajímavé proniknout do toho světa odpůrců, kdy všechno něco znamenalo, kdy člověka určovalo i jaký čaj si vybere a kde ho koupí. Kde jít se zraněním do nemocnice znamenalo přijít o dobrou pověst atp. Každopádně kniha je to spíše pro fajnšmekry a myslím, že i ti budou možná mít co dělat, než se napojí na ty veletoky, řeky, potoky a strouhy slov a úvah, které se prostřední ségře linou z hlavy :D Pro mě osobně to ale byla asi nejlepší přečtená kniha letošního roku. Sice jsem se s ní z počátku docela natrápila, ale po překonání počátečních potíží to pro mě byl zážitek. Překladatelka Ester Žantovská je prostě PŘEKLADATELKA s velkým P. Přeložit takovýto text je umělecké dílo samo o sobě.Opravdu klobouk dolů. Ještě malá ukázka toho mazlení se se slovy: ..........přičemž ho ještě stihla upozornit "já tě asi nenávidím", což znamenalo, že to není pravda, jelikož "já tě asi nenávidím" je to samý jako "je možný, že tě nenávidím", což je to samý jako "nevím, jestli tě nenávidím", což je to samý jako "to není pravda že tě nenávidím, ach Bože má lásko, miluju tě, pořád tě miluju, vždycky, vždycky jsem tě milovala a nikdy jsem tě milovat nepřestala"
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Páně Palánovy knihy rozhovorů mám ráda. Velmi mě zaujal příběh Sieglinde, jakožto Němky v českém prostředí po II.sv.válce. vyprávění Anety mě taky zajímalo, prostředí ve kterém vyrostla, vše co zažila, jak přemýšlela atp. je pro mě úplně jiný vesmír a díky za možnost do něj nahlédnout. Moc jí fandím a věřím, že se jí vede dobře. Nevidomá hrdinka na mě působila tak neskutečně podivně, takový pošuk, že ani nevím jestli jsem ji to vyprávění úplně věřila. Velmi nesympatická mi byla ta první hrdinka Míša, která se pyšní tím, že si všechno vyřve. Jako taky zajímavé prostředí ve kterém působila, ale pro mě to je taková chlubilka, nafoukaná. Každopádně rozhovory se četly skoro samy :) a byly to zajímavé sondy do osudů lidí.
Hvězdy nad statkem Falkensee
Luisa von Kamecke
Sladká limonáda v historických kulisách... ale příběh to mělo zajímavý a člověk chtě nechtě nakonec fandil straně Izabela:)
Život na pavoučím vlákně
Anna Strnadová
Kniha se mi velmi líbila. Měla jsem radost, že postava Eva, která dostala od osudu opravdu naloženo, byla obdařena takovou povahou, že si dokázala ze všech situací odnést to lepší, nebyla zahořklá, ublížená. Moc jsem jí fandila. Osud další postavy Sáry byl velmi dojemný. Vzpomněla jsem si na tetu z knihy Hana od paní Mornštajnové, to bylo tenkrát poprvé, co jsem zjistila, že lidé, kteří přežili koncentrák a vrátili se zpátky, zas tak moc nevyhráli, že ten návrat mezi zbytek společnosti pro ně musí být strašně těžký. Zajímavé v knize bylo i to, jak se napříč generacemi může přenášet gen "být svině".
Sedm věží
Sara Baume
Já dávám plný počet a přiznávám se, že mě úhel pohledu a poetický popis všedních věci paní spisovatelkou totálně dostal (třeba když vyjmenovává co všechno má v srsti pes Voss, co všechno je nasbíráno v koberečku, popis k čemu všemu slouží v domě třeba mísa).. prostě po té poetické stránce, tím neskutečným smyslem pro detail a nimráním se v různých maličkostech, zvucích apod., kterých by si běžný smrtelník ani nevšiml, mě paní Sara úplně nadchla. To byla prózobáseň :) nad co se mi tedy nepodařilo povznést byl ten naprosto rezignovaný způsob života Cinky a Acha. Být tak vypnutý, tak neskutečně mouchysněztesiměoidní...uf. reálně bych měla problém respektovat jejích životní styl a přístup. Každopádně knihu jsem četla poměrně dlouho, i když má jen málo stran, ale ten nedostatek jakéhokoli děje, jen poetický popis zvuků domu, okolí, postupného chátrání věcí atp. se nedá číst na jeden zátah.
Ženy ze statku Falkensee
Luisa von Kamecke
A mě to bavilo a to celkem hodně...jako jo, je to limonáda, ale ona i ta limonáda prostě občas přijde k chuti. Přiznám se, že jsem dost fandila Charlottině manželství a ten závěr mě nepotěšil.... ale byli jsme letos na dovolené v okolí Gdaňsku, v Polsku jsme byli na prohlídce historického panského statku s okolním hospodářstvím ( a ta budova vypadala téměř stejně jako ta na obálce knihy)a tak jsem ten příběh viděla v barvách. Jako relax mohu doporučit. Chov děti v té době byl dost odlišný od některých idealizovaných pocitů dnešních lidí... že prý matky kdysi trávily s dětmi mnohem víc času... akorát že vůbec. Ani ty zámožné ani ty nejchudší
Čtyři vichry
Kristin Hannah
Pro mě otevřela knížka úplně nové, neprozkoumané téma, se kterým jsem se dosud v literatuře osobně nesetkala a to období hospodářské krize ve 30.tých letech v USA. Vím, že existuje kniha Hrozny hněvu, ale nečetla jsem ji. Počáteční část knihy popisující šílený život na farmě v Texasu během sucha a prašných bouří byl, na můj vkus, poměrně rozvlekle popsán, ale celkem mě překvapilo, že se opravdu tyhle výkyvy počasí na Velkých pláních děly. Každopádně jsem zažila docela šok, když jsem se ve druhé části knihy dozvěděla jaká byla situace "okies". Dali se nalákat letáčky- jeďte do Kalifornie, práce je tam dostatek... no ale jak žili a jak s nimi zacházela společnost, opravdu strašlivé. Šokující byl i ten systém dávek - nárok na podporu máš až po roce pobytu... no člověku opravdu dojde až si přečte něco takového jak se u nás máme dobře s českým sociálním systémem, s naši hmotnou nouzí a možnostmi.... celou dobu během čtení jsem měla takový nepříjemný pocit, ta beznaděj, bezmoc a ani náznak lepšího zítřka byla dost náročná.
Chybějící světlo
Nino Haratischwili
Knihy paní Haratischwili mám moc ráda. Vlastně jsem od ní přečetla vše, co u nás vyšlo. Kniha Chybějící světlo se mi líbila, bylo moc zajímavé přesunout se do Gruzie osmdesátých a devadesátých let a nakouknout do jiného světa. Koncept knihy - vzpomínky, které ve vypravěčce vyvolá výstava fotografií kamarádky z dětství byl moc zajímavý. Chvílemi mi ale čtení přišlo dost dlouhé, asi bych krátila... Ale nakonec fajn. Jako i v jiných knihách autorky jsem i zde zachytila české zboží jako něco lepšího :) tentokrát to bylo české sklo, pivo a české spodní prádlo.