kaja77 komentáře u knih

Člověk jenom žasne a nechápe, že lidé jsou schopni takových krutostí, že ženy jsou schopny takové krutostí. Lidé, kteří zažili trápení ,strach a zvůli za Ii.sv.války pak mohli toto udělat za pár let vlastním lidem??? Nikdy mě nepřestávají udivovat ty důvody, záminky a "zločiny" pro které komunisté zatýkali,mučili a popravovali lidí. Linka Zora mstitele (muže s dírou v srdci) byla promyšlená, pěkně je všechny vyhmátl

11 24.08.2023

Daniela byla složitá, jiná, přecitlivělá a úzkostná holka odjakživa, každou banální situaci rozpitvávala a zkoumala s náruživostí molekulárního vědce, samozřejmě že její matinka byla dáreček a manipulátor, otec typ obeť, ségra Jana ty matčiny projevy dokázala strávit s komentářem "matka byla prostě taková" a nerozpitvávat to do nekonečna..... ale jak Danielu nakonec dokázal převálcovat Štěpán, to bylo něco naskutečného. Naštěstí jsem se s tím v reálu nikde nesetkala, ale věřím, že i takové extrémní případy psych.násilí mohou být.

6 17.08.2023

Téma knihy tj. odsun sudetských němců a přiblížení těsně poválečné historie dnešním čtenářům bylo moc potřebné a užitečné. Člověk si na osudu jednotlivce nejvíce uvědomí co se vlastně dělo, jak moc bylo tehdy všechno divoké a jak špatné je uplatňováni kolektivní viny. Mám výhrady k pravopisu, užívání "i a y" především u příjmení Fuchsovi a Fuchsovy, Smolíkovi a Smolíkovy mě děsně tahalo za oči.

11 16.08.2023

Barvité a zábavné vyprávění, které člověku ožívá před očima jako film..a on to nakonec i film je :) ale jak dneska někdo používá spíš zneužívá pojmu rasismus... tak v knize Regtime je popsán hnusný, ohavný rasismus v pravém slova smyslu....bléééé

2 07.08.2023

Když to vezmu z hlediska rozšíření obzorů tak ano, informace získané z knihy byly pro mě nové, zajímavé a šokující, ten komunismus pojatý po asijsku byl vážně "hustej" taková pozemková reforma po vietnamsku, to nechceš. Jako román mě to ale neoslovilo. Trápila jsem se, ta jména, ten sloh. Vidím, že většině recenzentů se to moc líbilo, tak uznávám, že chyba bude na mé straně.

2 28.07.2023

Na novou knihu Nino Haratischwili jsem se moc těšila. Velmi se mi líbila a byla pro mě zase velkým přínosem, kámoš googl mě podrobně seznámil s historií čečenských válek, krásou čečenska apod. Během čtení mi místy běhal mráz po zádech a to hlavně kvůli zjištění jak moc se opakuje historie. Jak moc je to stejné teď na Ukrajině a tehdy v Grozném a Gruzii. Ach jo. Dovolím si opsat citát z knihy, který mě zaujal "Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu v životě svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. A proto musíme neustále brát svobodu někomu jinému, jako nezvaní hosté musíme někam vtrhnout a přisvojit si ji. Protože nesneseme, když někdo není jako my. Protože nesneseme, když někdo má něco, co my jsme nikdy neměli a nikdy mít nebudeme, a víš proč, Borjo, proč to tak je? protože bychom se tu všichni pozabíjeli - jako tenkrát, když jsme tu vytouženou svobodu nakrátko získali. My ani nemůžeme být svobodní. My nechceme být svobodní."

11 19.07.2023

Kate Quinn mě baví, díky ní se dozvídám stále něco nového z historie, díky její knize vím o fungující síti špiónek během 1. sv.války, o létajících čarodějnicích a taky dámách pracujících v utajení s šifrovacím strojem Enigma za 2.sv.války....teď je to reálný příběh sovětské odstřelovačky Ljudmily. Příběh byl zajímavý, informace pro mě opět nové a objevné... ale čistě subjektivně jsem se nedokázala povznést nad současnost, na aktuální činy ruské armády, na to co a jakým způsobem páchají na Ukrajině. Ljudmila mi nebyla sympatická, pro mě je velmi těžké pochopit fakt, kdy někdo zplodí dítě, nechá ho u prarodičů a pouze je "navštěvuje" Ljudmila své dítě odložila a už před válkou dělala všechno možné všude možně jen nebyla s dítětem. Je fakt, že za války mu dojemně posílala rostliny do herbáře, ale pro mě to bylo dost málo. Kluk vyrostl a matku neznal. Velmi mě zaujal i fakt, že se Rusům podařilo změnit průstřel hlavy na oficiální prasklé slepé střevo...jak se tohle dá ututlat to se musí umět :)

2 10.07.2023

Mě strašně baví objevovat české autory. A edice Tvář nakladatelství Vyšehrad je na tohle prostě parádní. Na co z ní sáhnu, to mě moc baví. Tato kniha je čtení, které mohu jen doporučit. Obě linie příběhu jsou mimořádně zajímavé, o náhody zde není nouze, dokonce i magic prvek se zde objeví ... taky tu najdete hodně člověčiny, optimismu a zvýšenou koncentraci dobrých lidí

8 03.07.2023

Knihy p. Dvořákové mám moc ráda. Jaroslava mi bylo neskutečně líto, to jeho osamění bylo strašné. Měl to v životě vážně náročné, moje máma přišla taky kdysi v 6letech o maminku a dodneška (je jí 60+) to podle mě nemá úplně zpracované a občas to její trauma vylézá, zajímavá je i shoda v tom, že vyrostla u prarodičů a otec byl těžký alkoholik. Jardu jsem dost chápala i co se týkalo jeho nechuti být tou autoritou, která farníkům odpouští hříchy a má nad nimi "moc". Popisované zvelebování a proměny zahrady jsem si moc užila. Vůbec nevím co by v Jardově případě byl dobrý konec.ach jo.

12 24.06.2023

Bylo to super čtení. Jedná se o příběh ve třech časových horizontech s velkým množstvím postav, v nichž jsem sice z počátku trochu tápala, ale nakonec to všechno do sebe zapadne jak poskládané puzzle.

5 23.06.2023

Nechci-li dalším čtenářům prozradit o čem příběh je, musím psát obecně. Vše,co si musela Greta prožít, bylo strašlivé. Člověk o němcích nebyl zvyklý přemýšlet jako o obětech. Kniha byla moc zajímavá, člověk se dozví nové informace z poválečné historie, věci o kterých neměl ani tušení.

6 19.06.2023

Rozhodně se nejedná o radostné a optimistické čtení. Spíše jeden velký smutek, beznaděj, bezmoc, nespravedlnost. Ta anexe a sovětizace byla obludná. Lidé polapení v pasti jak králíci. Nebylo kam utéct, nešlo nikomu věřit, lidem se nenabízelo žádné "nejlepší řešení"...strašlivé. Když se na konci knihy Pavel s Martou ocitli v pralese, bylo mi až ouzko, za nimi nepřátelé, kteří je hledali a za hranicí v Polsku v roce 1941 fašisti. Na dnešní dobu byla celkem dojemná ta oddanost manželce a to vědomé rozhodnutí, že manželka se neopouští, i když byl hl. hrdina poněkud citově angažován jinde a to teda dost. Jsem moc ráda, že mohu objevovat svět a minulost i díky knihám jako je tato.

3 04.06.2023

Ach. Kniha podle mého gusta. Strašně moc se mi líbila. Zprvu se děj jevil trochu rozvláčný, ale netrvá to dlouho a člověk se zorientuje v obyvatelích vesnice a pak už jen hltá postřehy z deníků a dopisů a užívá si tu anglickou atmosféru, vesnickou pospolitost a starosvětské mravy. Pro čtenáře je připravena směska lásky, odvahy, rozhodnosti, žárlivosti, dobrosrdečnosti, vstřícnosti, dobrodružství, nějaký ten zločin, druhá šance a mnohem víc. Naprosto doporučuji

2 26.05.2023

To, že Astru poznáváme z příběhů a zážitků různých lidí v jejichž životě se mihne a čtenář si pak získané střípky informací pospojuje do nějakého výsledného obrazu o Astře, je vyloženě podobné knize Olive Kitteridgeová, kterou mám moc ráda. Kniha je příjemná, pro mě byl docela problém nějak přijmout tu odlišnou výchovu, kterou na Astře praktikoval její otec - nevím, zda to vůbec byla výchova nebo už šlo o zanedbávání.... pro mě strašné, na Raymonda jsem byla naštvaná. Další adeptka na titul "rodič roku", věčná hledačka Clodagh... to její utíkání a hledání to bylo vážně děsivé, obávám se ale, že se to občas stává. Sestra učí na ZŠ a měli tam sourozence, kteří v jednom školním roce chodili do čtyř základních škol - matka se s nimi vždy přestěhovala k novému příteli, a poté co se rozešli se stěhovali k příteli dalšímu, tím pádem i měnili školu. Chudáci děti.

4 22.05.2023

Knihu jsem si užila ve formě audioknihy. Byl to zážitek. Stejně jako na ostatní pod tímto mým komentářem, na mě působila směska báječného židovského humoru, smutku, trápení, nespravedlnosti, nadhledu, naděje, beznaděje, lásky apod. k vyhledání příběhu o mlíkaři Tovjem a jeho zlaté ženě Goldě mě přivedlo divadelní představení šumař na střeše, které jsme nedávno viděli. Všem doporučuji jak divadlo tak knihu. Jako malá ukázka požehnání policajtovi, který Tovjeho přišel vyhnat z vesnice, museli všechno nechat a opustit vesnici do tří dnů : "uctivě za ty tři dny děkuji , kéž bys měl tři roky štěstí a blahobytu, kéž ti pánbůh nastokrát oplatí za tu štastnou zprávu, kterou jsi mi přinesl do domu, at ti neschromne kobyla a do uniformy se ti nedají moli, at se ti dostane tolika vyznamenání až přes ně přepadneš na hubu"

1 19.05.2023

Kniha je velmi vhodný materiál pro zfilmování...ty orientální kulisy Hongkong, Čína, všechna ta popisovaná příroda , navíc úvod knihy plný večírků a společenských akcí 20.let v Anglii...no už jsem si pořídila film a jdu kouknout na to, jak si to představovali filmaři. Příběh samotný je zajímavý, konec mi tedy přišel dost násilně useknutý ale co nadělám :)

2 18.05.2023

Tato arménská autorka a její styl vyprávění je prostě můj šálek kávy. Nadchla mě už její první knížka Tři jablka spadlá z nebe a tato druhá mě rozhodně nezklamala. Super výlet do arménské provincie Berd, mám pocit, že kniha je čtení typu 3D...člověk si text představuje skoro jako film, cítí vůní krajiny, jídel a k tomu to množství zajímavých osudů lidí, přídavkem je sonda do historie Arménie a osudů lidí v této, pro nás vzdálené zemi, no a jako bonus je to vše stejně jako sváteční bábovka posypáno cukříčkem - tajemnem, magičnem, kouzlem. Neumím to trefně pojmenovat, ale přesně tak to mám v knihách ráda a málokdy mám to potěšení potkat - o to více si to pak užívám. Hlavní hrdina Simon byl teda neskutečně zamilovávací a záletný týpek, ale člověk mu to ani neměl za zlé.. působil jako takový místní psychoterapeut. Zaujaly mě české sandály jako záruka lepšího zboží :) hezké

7 15.05.2023

Příběh mě moc zaujal a jaksi nechápu to nízké hodnocení zde - přišlo mi to velmi čtivé. Emily byla nemastná, neslaná, taková nijaká. Holčička, které tedy osud naložil víc, než mohla unést. Je tak pasivní, že mě to na jednu stranu dráždí a současně je mi jí líto. Prožilo to děvče někdy vůbec radost nebo dobrý pocit? Tolik koncentrované depky ufff. Vzhledem k tomu, že jsem pravděpodobně ve věku její matky, naprosto chápu, že matka měla nutkání Em věci organizovat, postrkávat ji a pomáhat.

2 07.05.2023

Mám knihy plnou hlavu. Jako matka sedmiletého kluka musim říct, že to pro mě bylo velmi bolestné čtení. Chudinečka Shuggie, jak musel být samostatný, zodpovědný, rozumný, předvídavý a řešit věci, které absolutně malý chlapec řešit nemá. Bylo strašné jak byl sám, jak od mala zažíval posměch a nepřátelství, jak bylo normální ho ponižovat i ve škole. Agnes litovat nedokážu, ty její manipulace a excesy jsou pro mě tak děsivé, že vážně pochopení nemám. Co mě v knize naprosto "dostalo" bylo svérázné řešení zubních problémů klapačkami i v teenagerovském věku....tyvado. Když budu hledat pozitiva, tak je pro mě nesmírně povzbudivé až neuvěřitelné, že chlapec z takových neutěšených poměrů, dokázal dokončit školu, vystudovat i na Scottish College of Textiles a na London's Royal College of Art a stát se módním návrhářem. Jako wow. Bylo by něco takového možné i v českých podmínkách? Myslím teď třeba z Mojžíře na fakultu textilní na UMPRUM. Moje volba do čtenářské výzvy 2023 kniha, kde je hl.hrdina alkoholik

5 06.05.2023

Moc pěkný román. Člověk si ani nedokáže představit jak to lidé zvládali...tolik hrůzy, tolik trápení a neštěstí a hlavně tolik statečnosti. Moje volba čtenářská výzva 2023 kniha se žlutou obálkou

14 27.04.2023