kaja77 komentáře u knih
Všude možně jsem o knize četla, měla jsem tedy nepřiměřeně vysoká očekávání a realita mě docela zklamala. Hlavní hrdinka Marie byla strašně divná, taková komplikovaná, nesebevědomá, nespokojená, chvílemi ukňouraná, všechno rozebírala tak zvláštně a překombinovaně. Místy mi jí bylo líto, místy bych jí poslala k odborníkovi. Nechápala jsem proč nechala dceru ať s ní jedná a mluví tak, jak to Róza předváděla. Podle mě ta třicetiletá dcera byla zpovykaná a rozmazlená, sobecká, celý život zvyklá na to, že matka je tu jen kvůli ní. Brrr. Marii by pomohl parťák/přítel a hned by viděla svět růžověji. Róze chybělo z matčiny strany jasně vykolíkovat hranice. Byla mi extrémně protivná. Asi to tak vidím, protože jsem úplně jiná nátura, mám se celkem ráda i když paní Marie by určitě při pohledu na mou tělesnou schránku prodělala otřes, a i to mnohdy obdivované naprosté sebeobětování matek je mi dost cizí....
Kniha s velmi velmi velmi pozvolným dějem. Hlavní hrdina je zde obdařen neobyčejně dobrým sebeovládáním a pravděpodobně ocelovými nervy -Ivarovu kritiku a neustále hodnocení by nesnesl jen tak někdo. Autorovi se mě povedlo tak vtáhnout náladou a atmosférou místa,že jsem skoro cítila chlad, teplo z kamen, vítr ... prostě jsem místy byla u jezera taky :) Každopádně to, co si z knihy odnáším především, je děsná chuť na pstruha. A to jakože fakt moc.
To byla skvělá jednohubka. Nives zavolá veterináři kvůli churavé slepici a začnou se dít věci....knihu o extrémně léčivém telefonátu moc doporučuji.
Bylo to velmi zajímavé čtení, téma mě zajímá a kniha mi pomohla rozšířit si obzory. Šulemovi v jeho zápasu a nejistotách, v jeho objevování světa a snaze učit se jsem moc fandila, celkem mě překvapila Gitty a její reakce ( přecejen si člověk ortodoxní židovskou manželku představuje jako naprosto chápavou, laskavou a podřízenou bytost a ona jednala jako mnohá žena ze skupiny gójů).
V letošním roce moje třetí kniha o dětství, které je formováno alkoholem... Shuggie Bain, Andělin popel a teď Klub lhářů. Mě to čtení skoro až bolelo. V tomto případě byl rozdíl v tom, že rodiče dětem projevovali city a rodina nestrádala nedostatkem financí....ale ty matčiny stavy to prostě bylo silné kafe. Mě ty vyděšené holčičky, které byly dány na milost či nemilost matince, úplně rvaly srdce.
Alena z příběhu byla tak neuvěřitelně nepříjemná, zlá, závistivá a nespokojená ženská, že mi z ní bylo úplně nanic. Knížku jsem celou dobu vnímala z pozice matky a úplně mi rvalo srdce jak byla ta osoba hnusná a nelaskavá k vlastním dětem, jak si na nich vybíjela svou naštvanost a pocit méněcennosti. Chudáci holky, chudák chlap. Jediné řešení pro děti z takového zázemí je rychle se osamostatnit. Zajímavý mi přišel popis situací z pohledu jednotlivých členů rodiny. Na střední jsem taky začala chodit v r. 1992 a velmi důvěrně znám i ten pocit že pizza je něco strašně drahého či luxusního, něco pro lepší lidi, něco co sice neskutečně voní a člověku se sbíhají sliny, ale něco, co si prostě nemůžeme dovolit :) představa jít do restaurace jako rodina úplně sci-fi. Dnes se tomu těžko věří, to je nepřenosné.
Moc se mi to líbilo. Fascinovalo mě, jak si talent u Ašera proklestil cestičku i přes nepříznivé podmínky. Vzhledem k tomu, že z bližší rodiny znám psych. onemocnění, mě velmi zajímal popis období, kdy se Ašerova matka zhroutila a to ubohé dítě se tak nějak proplétalo životem mezi pomocnicí v domácnosti a velmi zaměstnaným otcem... chudáček. Ale fascinoval mě popis jeho pozorovacího talentu, citlivost a estetika. Bylo to velmi příjemné čtení, které asi nebude zajímavým čtením pro širší publikum hlavně z důvodu méně děje.
Moc se mi líbilo, že si čtenář musí příběh sám poskládat....část příběhu najde ve vyprávění staré Nellie, část atmosféry nasaje z dobového tisku, část příběhu je vyprávěná přímo. Pro našince byl celkem drsný ten rasismus v tehdejší společnosti, to co je považováno za rasismus dnes v ČR je spíše pocit soc. nespravedlnosti, dnes vůbec nejde o barvu pleti, spíše způsob života- tehdy to bylo vážně drsné jak člověka nepustili do nemocnice, do obchodu, museli jet zvl. výtahem apod. Myslím, že v tomto se společnost hodně posunula. Atmosféra osady Whistle Stop, všech těch lidiček černých i bílých, kteří v ní žili, tuláků, kteří se zastavili, kavárny, kde by člověk okamžitě zašel na smažené kuře a porci zelených rajčat :D atp. byla velmi vtahující a uvěřitelná. Moc jsem si to užila. Jen takový postřeh -velmi mě dojalo, jak Nellie přijala postižení svého syna... "Vždyť Albert byl od chvíle, kdy se narodil, radostí mého života. Na tomhle světě nikdy nežila čistší duše. A po letech, kdykoli jsem začala být trochu smutná, mi stačilo podívat se na něj. Já jsem musela každičký den pracovat na tom, abych byla dobrý člověk, a pro něj to bylo úplně přirozené. Nikdy neměl jedinou zlou myšlenku. On ani nevěděl, co znamená slovo zlý." Musím se podívat i na filmové zpracování.
Toto je kniha podle mého gusta. Mě ta jinakost, ta dobrovolná " odloučenost" ortodoxního židovstva nepřestává fascinovat. Dnes už se tento svět dá najít leda v ultraortodoxní komunitě Židů v New Yorku či v Izraeli , ale i tam už pronikl moderní svět. Moc se mi povídky líbily... takové Povídky malostranské po židovsku.
Byl to velmi zajímavý a zase takový jiný pohled na problematiku Sudet z jiné strany než jsme zvyklí..očima Němců. Velmi mě zajímal ten proces jejich naštvání, pocitu pokoření a postupného nadšení pro vůdce a jeho vizi světa. Knihu doporučuji, mě osobně rozšířila obzory.
Knížka má pěknou obálku a odehrává se v Irsku, což je pro mě velmi atraktivní. Zbytek knihy tj. děj a osudy postav jsou pro mě tak předvídatelné, že asi navštívím živnostenský úřad a zřídím si věšteckou živnost. co mě celkem zaujalo, je skutečnost, že téměř každý irský autor ve své knize zmíní kláštery a jejich praktiky. Asi to veřejné tajemství a následné odhalení jejich skutečné činnosti v irech zanechalo takové stopy...
Přání Milady, aby se nezapomnělo na její nadanou sestru Augustu bylo splněno. Lidé po více než sto letech googlí heslo Augusta Nekolova a zkoumají její obrazy. Autorka odvedla dobrou práci. Milada byla ženou nesmírně praktickou a věcnou (mé sympatie teda získala až když se stala učitelkou)... Augusta prostě umělkyně, idealistka. Jareš byl pro mě odporný sobec. Nikdy Gustu nepodržel, nikdy ji nebyl na blízku, když bylo zle. Prostě sobec. Kniha nabízí celkem zajímavé srovnání co všechno se během století změnilo např. v postavení žen, ve zdravotnictví, v soc. oblasti.
Ta bída, špína, chlast, vlhko, zima, umírání jak na běžícím pásu, krysy, kýble plné splašků, hlad, děcka bez bot, mimina s cukrovanou vodou místo mlíka a nevím co ještě, to všechno bylo strašlivé a vyvolávalo to ve mě pocity úzkosti ... ale co si v souvislosti s touhle knihou asi zapamatuji napořád bylo to loupání jablka panem učitelem a slupka z jabka jako odměna pro vítěze soutěže, na které mlsně visely oči všech kluků ze třídy, . Tohle mě fakt dostalo. Taková strašná bída. A dnes, kdy se máme tak dobře, si někteří stěžují že prý "Česko proti bídě" ha, ha ha
To bylo tedy slušně ponuré čtení - nálada knihy odpovídá dost přesně obálce. Líbilo se mi jak kapitolu knihy vypráví svýma očima Unni a kapitolu Kåra. Nejvíc mě asi zasáhl vývar z hýla a ta děsivá bída, ve které Unni s rodinou přežívala. Kåra byla nebezpečný šílenec a nedokázala jsem ji chápat nebo litovat ani chvilku. Brrr. Celá kniha je typický seversky ponurá, i ten popis krásného lesa, mechu a přírody vyvolává pocity šera, vlhka a mlhy.
to jsou totálně nádherné obrázky. já i náš syn jsme se nad těmi obrázky přímo rozplývali. ono se tak dá krásně s dítkem pokecat o tom které zvíře kde jak a proč spí ... velmi doproučuji
Amor Towles patří mezi mé oblíbené autory. Jeho kniha Gentleman v Moskvě pro mě zůstává nepřekonána, ale malý chytrolín Billy mě chytil za srdce :) charakterní Emmett jakbysmet a Sally člověk prostě musí fandit, taková prima slečna...no a ti ostatní v příběhu to zajímavě dokořenili :)
Moc zajímavé sledovat, jak se v oblasti rodiny, postavení žen ve vztahu, péči o domácnost a děti vyvíjely názory lidí i odborníků. Docela jsem se bavila u těch slovenských úryvků že soudních rozhodnutí :) lahlomyslný prístup odporkyně ku manželstvu
Pane jo, tak tohle byla opravdu niterná zpověď. Neumím si představit jak taková otevřenost a upřímnost mohla působit na lidi v době původního vydání knihy. To asi muselo být šokantni. Seznámení se s poměry v dělnické čtvrti v části knihy dětství bylo moc zajímavé, celkem mě překvapilo jak spisovatelka omezeně vnímala svět kolem sebe, v podstatě se jí nijak více netýkala ani válka, lidí okolo ní taky víceméně připlouvali, její mateřství a péče o děti to je taky kapitola sama pro sebe, zajímalo ji především psaní, touha se prosadit a později tablety a injekce. Tove byla velmi zvláštní bytost , necítila jsem k ní (i když jsem chtěla) ani sympatie, ani lítost. Vzhledem k tomu, že nemám žádné zkušenosti s drogami, tak pro mě byly velmi zajímavé a nové ty jí popsané pocity, stavy a způsob přemýšlení, jak to vidí a cítí ten závislý. Uznávám, že jsem konzervativní a její snaha zbavit se těhotenství a vůbec způsob jakým o těhotenství přemýšlela apod. mě děsil, pobuřoval a šokoval. Brr
Pět hvězdiček bych určitě dala za obsah knihy, to je opravdu zajímavé, objevné a poučné čtení z končin, kam se člověk běžně nedostane. Čtení protkané autorovými znalostmi historie, skvělou znalostí místních poměrů, v zajímavém koktejlu s postřehy, názory a viděním světa místních lidí, které měl autor během svých cest příležitost poznat. Bylo velmi zajímavé, jak autor, znaje dokonale náturu a pohled obyčejných Rusů na věc už před několika lety předvídal hrozby, které hrozí Evropě, všechnu tu ukrývanou zlost a naštvání na všechny. Kritická musím být tradičně k technickému provedení knihy, stejně jako první díl se opravdu nepovedly ty fotky - ač velmi četné fotopřílohy, tak to grafické nezvládnutí formátů a poměrů mě u knihy z vyšší cenu opět zaskočilo. škoda. jinak bych celkově jen a jen chválila :D
To co u nás nastalo po druhé světové válce byl tak nepředstavitelný hnus, chaos, jed a bezpráví, že našinec, který se s tímto setkává jenom v knize skoro nevěří, že takto mohli opravdu lidi existovat. Rodiče mé babičky byli zrovna ti sedláci, kterým JZD zabavilo pole ale všechny krávy zůstaly ustájeny doma v chlívě. Seno bylo zabaveno, na louku praděda kosit nemohl - byla JZD a tak neměli krávy čím krmit... jen poslouchali krávy, které měli rádi, které měly svá jména atp. jak řvaly hlady. Měli ale předepsané odvody na mléko a máslo, které po nich požadovali. Babička r. 1928 mi to vyprávěla x krát a pokaždé byla naprosto dojatá, zničená jak ji přemohly emoce. Příběh v knize je sice fiktivní, postavy vymyšlené, ale ono se to lidem opravdu dělo. Jen už je to pro nás hodně dávno a máme pocit, že to je taková literárně filmová záležitost, ne realita