Kakho-Oto komentáře u knih

(SPOILER) Od proslulého autora severských krimi jsem dosud nic nečetl, takže nemohu srovnávat s jinou jeho tvorbou. Ústřední povídka, spíše novela, Žárlivost mě pořádně bavila až v závěru, kdy se dozvídáme, že kriminalista učinil před lety totéž, co v aktuálním ději horolezec-vrah. Nejvíce mě bavila úvodní povídka Londýn, jejíž čtení bylo pro mě o to pikantnější, že ženu se sebevražednými sklony jsem si představoval jako oblíbenou herečku Emilii Schüle, zatímco muž, který ji zlikvidoval, měl moji tvář…Kromě povídky Londýn považuji za nadprůměrné povídky Fronta (velmi krátká a úderná povídka s ponaučením, že předbíhat se nikdy nemá) a Odd o spisovateli, který chce za každou cenu dosáhnout literární nesmrtelnosti. Zbývající povídky Odpad, Přiznání a Náušnice hodnotím stejně jako Žárlivost průměrným hodnocením tří hvězdiček. Celkově se mně nelíbí jistá amorálnost povídek, kdy se vrahům páchajícím zločiny ze žárlivosti většinou nic nestane.

4 27.01.2025

Kvalitní beletristické (románové) zpracování velkého tématu II. čs. odboje, kdy se československá posádka bombardéru Liberator 311. čs. perutě podílela na konci roku 1943 v Biskajském zálivu na potopení německé lodi Alsterufer, která vezla do nacisty okupované Evropy 344 tun wolframu. Tento kov byl pro německé válečné hospodářství mimořádně důležitý, takže se jedná o velmi významný čin čs. protinacistického odboje, o kterém se však pohříchu mezi veřejností neví. Zásluha čs. posádky bombardéru na celé akci byla přitom zcela zásadní – přesné shození bomb na loď uskutečnil Zdeněk Hanuš, velitelem letounu byl Oldřich Doležal. Šulcova kniha je tedy velmi důležitou popularizací ještě důležitější historické události.

4 09.07.2024

(SPOILER) Velmi čtivý román se zajímavým dějem. Karel Huss je líčen velmi sympaticky. Navzdory nepřízni osudu (příslušnost ke katovské rodině) a vztahům s blízkými, které často nedopadly vůbec dobře, se věnoval celý život sebevzdělávání a sběratelství různých předmětů. Kromě toho byl také kvalitním léčitelem, znalcem bylin. Hodně líto mně bylo chlapce, pomocníka Karla Hussa, jenž se stal obětí surových "léčitelů", kteří nenáviděli skutečného léčitele Hussa. Nakonec se Huss dočkal zasloužené úcty a uznání - povýšení do měšťanského stavu, ukončení profese kata a získání místa kustoda sbírek Metternicha na zámku v Kynžvartě, kam byly převezeny i Hussovy sbírky.

4 23.08.2023

(SPOILER) Velmi krátký severský thriller, spíše novela než román. Nečekal jsem tak drsné rozuzlení, kdy se čtyři mladí lidé během pití a hraní monopolů v průběhu silvestrovského večera rozhodnou vyřešit problémy s lhostejnými či zlými rodiči skutečně radikálním způsobem.

4 15.02.2023

(SPOILER) V lednu 2023 přečteno potřetí v životě, předtím v letech 1992 a cca 2000. Dojmy z předchozích přečtení byly velmi pozitivní, avšak dnes se mně kniha líbila o poznání méně. Hodnotím ji nyní nikoliv silnými čtyřmi hvězdičkami, avšak 3,5 hvězdičkami, ke čtyřem jsem se přiklonil také vzhledem k předchozím čtenářským zážitkům stejného románu. Výborné jsou první dvě kapitoly a posledních pět kapitol, zejména ta úplně poslední. Zbytek knihy, tj. její dvě třetiny, je příliš rozvleklý a až zbytečně moc naplněn humornými příhodami ztřeštěné trojice Morgenstern, Kiesewetter, Parmezán. Na rozdíl od filmu Haukaropora na konci neumírá. Mayův cyklus z jižní Ameriky (Dobyvatelé Gran Chaca) považuji za viditelně zdařilejší dílo než je román Odkaz posledního Inky ze stejného prostředí. Odkaz posledního Inky byl Mayem zařazen mezi tzv. osm románů pro mládež, které nedoporučoval číst dospělým. Na rozdíl od Ducha Llana Estacada či Pokladu ve stříbrném jezeře skutečně pozoruji, že "Inka" byl zřetelně určen především dětem a mládeži. Mimochodem rovněž vlastním archaické vydání z roku 1932 – nakladatelský počin Jana Toužimského doprovázený kvalitními ilustracemi Zdeňka Buriana. Zbývá snad ještě dodat, že román Poklad Inků je zcela totožný s románem Odkaz posledního Inky. Databáze knih se přitom tváří, jako by šlo o dvě odlišná díla.

(SPOILER) Kniha je psána s hlubokou znalostí ruských a zejména sovětských dějin a také se znalostí postsovětského/současného Ruska. Rusofilové či Putinofilové by tuto publikaci jistě považovali za protiruskou propagandu apod., avšak podle mě to tak rozhodně není. Rusko/ruský stát má po staletí velmi negativní rysy, které nezmizely ani po roce 1917, ani po roce 1991, ba naopak. Carové, bolševické vedení a nyní Putin se snaží vybudovat mocné a nebezpečné impérium, avšak bez ohledu na životní úroveň obyvatel Ruska. Mitrofanov přesvědčivě ilustruje, jak Putin v prvních letech 21. století kopíroval Leninovu Novou ekonomickou politiku (NEP), kterou pak vystřídal neskrývaným imperialismem a stalinismem. Odpůrci Putinova režimu jsou šikanováni, mučeni či dokonce zabíjeni, případně sami či s pomocí státu odešli pryč z Ruska. Mitrofanov má navíc sám ruské kořeny, poněvadž do roku 1979 vyrůstal a žil v Rostovu na Donu. S některými jeho názory na Miloše Zemana jsem nesouhlasil a nesouhlasím, ale v případě této knihy před ním smekám a vážím si ho jako českého publicisty se specializací na Rusko.

4 20.01.2023

(SPOILER) Klasická indiánka, která nabízí stejné prostředí jako román Duch Llana Estacada, tedy poušť Llano Estacado. Čtenář se znovu setká nejen se slavnými pokrevními bratry, ale též s Bloody Foxem a Komančem Šiba-bigem. Postava starého kovboje Old Wabblea zaujme snad ještě více než titulní Old Surehand. Jedná se o klasický příběh plný lstí, přepadů, zajetí, osvobození, v závěru románu Old Shatterhand a Vinnetou přijdou o své slavné pušky, ale jen na krátko. Životy nepřátelských Komančů jsou v tomto románu maximálně šetřeny, o což se zasloužili především Vinnetou a Old Shatterhand. Záhada, která se točí okolo pomatené indiánky Tibo-vete-elen, prstenu prapodivného "generála" a Old Surehandova pátrání po jeho původu, se začne postupně odhalovat v pokračování románu, jenž osobně považuji za jeden z vrcholů Mayovy tvorby. První díl Old Surehanda je určitě nadprůměrnou mayovkou, ale mezi ty úplně nejlepší nepatří. Howgh!

Hodnotím jako velmi dobře udělanou popularizační práci o historii. Kniha obsahuje medailony 60 českých žen, které žily v průběhu uplynulých více než 1100 let. Zatímco některé jsou notoricky známé, o některých jsem pro změnu dosud nikdy neslyšel, nebo si to neuvědomuji. Nevadil mi ani feministický ráz vyprávění, jenž je patrný zejména u předělových kapitol od Renáty Fučíkové.

4 14.11.2022

(SPOILER) Úvodní část Hunger games je ze začátku pochopitelně seznamovací s krutým distopickým prostředím a důležitými postavami, následuje průběh 74. ročníku Hladových her, jehož vítězi se poprvé v historii stali dva účastníci, navíc ze stejného kraje. Jednalo se o teprve třetí vítězství splátců z Dvanáctého kraje. Výhry tohoto kraje však stály vždy za to – 10. ročník ovládla Lucy Grayová, do které byl chvíli zamilovaný mladý Snow. V 50. ročníku, tzv. druhých Čtvrtohrách, zvítězil Haymitch Abernathy, trenér Katniss a Peety. Proti němu stálo ve zvláštním ročníku nikoliv 23, nýbrž 47 protivníků.

(SPOILER) Výborné povídky, nejvíce se mi líbily titulní Ptáci – povídka s otevřeným koncem (Hitchcockův film jsem neviděl). Pětihvězdičkovou kvalitu mají také povídky Alibi (výborné rozuzlení, kdy se potencionální vrah rozhodne nevraždit, přesto se pak přizná k vraždám, které nespáchal) a Modré čočky – povídka mě obzvláště děsila, poněvadž jsem absolvoval operaci očí, konkrétně korekci krátkozrakosti. U povídky bych však uvítal optimističtější konec. Zbývající tři povídky hodnotím třemi hvězdičkami: povídce Nechoďte po půlnoci (o vykrádání vraku lodi u řeckého pobřeží) jsem původně chtěl dát také pět hvězdiček, ale zklamal mě závěr. Povídka Jabloň je ze souboru nejslabší, ale i tak je dobrá. Úvodní povídka Teď se nedívej mě dost překvapila svým závěrem.

4 08.08.2022

(SPOILER) První část knihy (Trenér) mě bavila nejméně, byla dost rozvleklá. Druhá část knihy (Stipendium) se mi líbila podstatně více, obsahuje zejména průběh 10. ročníku Hladových her. Třetí část knihy (Mírotvůrce) byla ještě o něco lepší – teprve zde se začal Snow měnit k horšímu, aby na konci čtenář konečně poznal toho parchanta, který byl hlavním padouchem trilogie Hunger games. Postavy Sejana Plintha a Lucy Grayové byly velmi sympatické, ale, bohužel, nedalo se očekávat, že tato kniha bude mít happy end. Navzdory tomu doporučuji knihu k četbě, alespoň tedy těm, kterým se líbí série Hunger games. Kniha také osvětluje, proč měl Snow jistou slabost ke Katniss Everdeenové – nejen jako zástupkyně Dvanáctého kraje mu připomínala Lucy Grayovou. Pokud si dobře pamatuji, v Hunger games bylo uvedeno, že z Dvanáctého kraje vyhrály před Katniss a Petou jen dvě osoby, takže jednou z nich byla Lucy Gray, kterou Snow do určité doby miloval. Rovněž Balada o ptácích a hadech se zřejmě dočká filmového zpracování.

4 18.07.2022

(SPOILER) Velmi zajímavý a dobře napsaný román, který je zřejmě určen spíše ženám, ale i jako muž jsem si čtení knihy skutečně užil. Autorka dobře nastudovala reálie prvních dvaceti let Sovětského svazu a zřejmě i dekadentní život v Paříži dvacátých let 20. století. Dlouho jsem si myslel, že hlavní hrdinka nedopadne dobře. Jsem rád, že jsem se spletl, šťastné konce mám rád. Potěšilo mě i setkání Nadi s bývalou anglickou vychovatelkou/guvernantkou. Osobně si však myslím, že by se v reálu sovětská tajná služba brzy dozvěděla o přežití Nadi a jejím životě po boku bývalého anglického špiona. A to i s ohledem na to, že Naďa o svém dávném poměru s Angličanem pověděla v Moskvě samotnému Molotovovi.

4 09.07.2022

(SPOILER) V seriálu První republika jsou bývalí čs. legionáři líčeni spíše v záporném světle, až na Vladimíra Valentu samozřejmě. Čekal jsem, že Michl nebude tak příkrý, avšak v jeho románu (výstižný název Čechosabáky) jsou čs. legionáři ještě horší. Navzdory tomu se mi kniha četla dobře, dal jsem jí během dovolené za pouhé dva dny. Nelíbí se mi však, že román má až příliš otevřený konec a také zmíněné negativní věci okolo legionářů – rozkradení části ruského zlatého pokladu (autor využil známou bulvární fámu), vražedné běsnění mezi nimi, homosexuální sklony několika z nich. Alespoň, že vyšetřovatel František Chlubný je čestným mužem s minulostí v čs. legiích, konkrétně v těch italských. Knihu nelze příliš doporučit těm, kdo mají rádi a ctí odkaz 1. čs. odboje, jehož hlavními představiteli nebyli ani tak Masaryk, Beneš a Štefánik, ale spíše okolo sto tisíc čs. legionářů, bez jejichž bojů by politikové vznik Československa nikdy neprosadili.

4 09.07.2022

(SPOILER) Kvalitnější publikace než kniha o Kollerovi od Davida Švába. Škvor zpovídá nejen Kollera, ale o některých věcech nechal "promluvit" také jeho otce, staršího bratra či bývalé spoluhráče. Některé věci jsem nevěděl - zejména detaily z jeho amatérské kariéry, než přestoupil do Sparty Praha. Nevěděl jsem ani, že byl pětkrát vykraden jeho byt v Dortmundu – inu hornické město s vysokou kriminalitou. Jediným profesionálním angažmá, kde Koller vůbec neuspěl byl Norimberk – tam hrál na jaře 2008. Fanoušci klubu svalili sestup týmu do druhé německé ligy na brankáře Blažka a útočníka Kollera, zatímco záložníka Galáska nadále uznávali. Právě ten raději převezl Kollera v kufru svého auta, aby němečtí fanoušci Norimberku nezlynčovali českého reprezentačního útočníka. Překvapila mě divoká puberta Jana Kollera, kdy třeba ve věku 14 let dokázal vypít deset piv...Koller je v knize hodně otevřený, jen o rozvedeném manželství s Hedvikou se zmiňuje velmi letmo, což je v pořádku. Mezi řádky jsem i tak nějak cítil, že ho Hedvika zklamala, přestože to takto neuvedl. Velká část rozhovoru se samozřejmě točí okolo Kollerovy fotbalové kariéry – údaje o jeho reprezentačním působení pro mě nebyly snad v ničím nové, poněvadž tuto kapitolu jsem v letech 1999–2009 průběžně sledoval. Koller za sebou zanechal nezapomenutelnou stopu, jeho rekord 55 branek (v 91 startech) v historii československé a české reprezentace nebude jen tak snadno překonán. Patrika Schicka (k červnu 2022 33 startů a 17 branek), bohužel, již teď hodně trápí zdraví, navíc si nejsem jistý, zda bude mít chuť reprezentovat tak dlouho jako Koller.

4 30.06.2022

Čtyřlístky jsem hltal velmi dlouhou dobu a tento knižní příběh patří k tomu vůbec nejlepšímu. Muž z budoucnosti má spád, nemá hluchá místa, obsahuje nejen humor, ale i poctivé dobrodružství se "sci-fi" rozuzlením. 95 %

4 21.03.2022

(SPOILER) Druhý díl tohoto vydání cyklu V říši stříbrného lva je skutečně o poznání lepší než první díl a s velkou pravděpodobností se jedná o nejlepší svazek ze všech osmi. Od návštěvy Poláka a jeho tlustého sluhy, kde se čtenář dozví o bandě podloudníků (i několika historických událostech z Blízkého východu) se Kara a Halef vydají vstříc velkému dobrodružství. V troskách Babylonu, v blízkosti Eufratu i na něm, u podjatého soudu , ve městě i v poušti se několikrát utkávají se zločinci vedenými Sefirem a "Otcem koření" alias Pederem-i-Baharatem. V knize se kromě Poláka a jeho sluhy objevují další staří známí hlavních hrdinů - na prvním místě s Osmanem pašou, který jim pomůže uvězněním části zločinců a pověřením 60 vojáků, kteří se vydají k troskám Babylonské věže vstříc Sefirovi. Velmi zajímavá je pasáž líčící tzv. karavany smrti, které směřují do dvou svatých šíitských měst (po pohřbení na těchto místech čeká mrtvoly "cesta do ráje"). Dost drsně pak působí scény, kdy podloudníci pálí kosti mrtvol, zatímco si z rozpadlých rakví berou balíčky s pašovaným šafránem. Rozvaliny a podzemní prostory okolí Babylonské věže hrají v příběhu velkou roli - čtenář mayovek si jistě vzpomene na podobné scény ze začátku série V zemi Mahdího, které se odehrávají v Egyptě. 90 %

4 25.12.2021

První svazek osmidílného vydání cyklu V říši stříbrného lva (od třetiny šestého svazku do konce se však jedná o další cyklus s názvem Ardistan a Džinistan). "Otevírací" dobrodružství celého cyklu se odehrává na Divokém západě, nedlouho po smrti Vinnetoua. Tohle zdlouhavé a monotonní dobrodružství hodnotím pouze 2,5 hvězdičkami (jeden z nejhorších Mayových výtvorů z prostředí Divokého západu), avšak zbytek knihy, který se odehrává na Blízkém východě (dobrodružná epizoda s Gadubem es Sahárem a úvodní dobrodružství s bandou "stínů"), hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Celkově tak mé hodnocení prvního svazku vychází jen na tři hvězdičky, byť silné (65 %).

4 20.12.2021

Netypický dobrodružný příběh z jižních Čech na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Film natočený podle knihy je dějově dost odlišný a navíc je zasazen do pozdější doby. Na druhé straně mohu říct, že mám rád knihu i film.

4 14.10.2021

(SPOILER) Zajímavý román odehrávající se v době Spartakova povstání. V románu je Spartakus bývalý římský legionář, jenž se kvůli znepřátelení s Markem Crassem stal otrokem-gladiátorem. Jak známo, právě Crassus dokázal povstání brutálně potlačit (sám zemřel později násilnou smrtí). Řecký boxer Leon, hlavní postava příběhu, nakonec povstání přežije - od Spartaka dostal úkol zachránit jeho ženu a malého syna. Leon si vzal Spartakovu Alexandru za ženu a svého i jejího syna vychovávali jako bratry. Všichni se nastěhovali ke Spartakovu otci na jih Itálie. Spartakův syn se nikdy nedozvěděl, kdo byl jeho otcem. Leon vymyslí v románu mj. způsob úniku povstalých otroků z Vesuvu (po spletených větvích hroznového vína) či prosadí pochod zpět na jih Itálie (kvůli hledání své ženy - nakonec nalezne jen její hrob). Obsah románu je dost drsný, což je vzhledem k tématu v pořádku. Život gladiátorů či Spartakovo povstání nebyly procházky růžovým sadem.

4 09.09.2021

Za hlavní postavu slavného odbojového triumvirátu bývá většinou považován Balabán, proto se kniha měla spíše jmenovat B + M + M. Většina událostí románu se skutečně stala, v knize jsou zmíněny různé odbojové organizace a odbojáři - Obrana národa, Petiční výbor Věrni zůstaneme, Prstýnkáři, špionážní síť okolo sovětského konzulátu, Jan Smudek, odbojářsko-gansterská Pátá kolona, členové výsadků Silver A a Anthropoid... Autor popsal několik případů likvidace zrádců a konfidentů - v tomto případě nevíme, zda takové činy Tři králové a jejich pomocníci někdy vůbec provedli. Ale chápu, že zrovna tyto věci autor do románu zařadil. Škoda, že Mašína Němci převezli do Pankráce - případná snaha o jeho osvobození z lazaretu SS v Podolí by v případě realizace mohla být jedinečnou akcí našeho odboje. Nelíbí se mi časté zdůrazňování kolaborace a pasivity většiny lidí, jakoby mělo jít o české specifikum. To rozhodně nebylo - např. v Polsku byl odboj výraznější i kvůli tomu, že nacisté tam od začátku zavedli šílený a brutální režim. U nás byl teror, s výjimkou II. stanného práva a posledních týdnů války, zaměřen "jen" na rasově nevyhovující osoby a na odbojáře. Ani s českou kolaborací to není tak horké, např. ve Francii a Belgii bylo konfidentů a udavačů velké množství. Na druhé straně se odbojáři za války jistě cítili velmi ohrožení a mohli ostatní české obyvatele protektorátu vnímat velmi kriticky.

4 01.09.2021