kam-pak komentáře u knih

Já jsem si ráda užila sympatických kladných hrdinů...

3 03.05.2019

Nejspíš jsem nevěděla, co mám od knížky čekat a dostala jsem tolik! Jako bych mluvila s nejlepším přítelem (sebou :-) )
A ta obálka je vážně nádherná.

4 28.03.2019

Ne že bych tu a tam nepotřebovala vypnout a přečíst nějakou oddechovku...i v rámci žánru bych příště hledala sympatičtější a vtipnější hrdinky.

2 15.08.2018

Na pozadí doby pro mě knížka především o vztazích. Rodinných, partnerských a přátelských poutech. O tom, co vždycky zůstane. V knihách hledám především příběh, to jsem si užila měrou vrchovatou.

9 29.05.2017

Nesmírně silná kniha. Vyprávění z perspektivy pětiletého Jacka, který neví nic o Venku. Od hrůz ho chrání jeho Mami za každou cenu, takže mu všechno připadá "normální". Co nevidí a neslyší Jack, nevíme jakoby my. Proto žádné šokující popisy utrpení. Ale tušíme je. Víme. Několikrát jsem musela plakat nad tím, jak je Mami "bojotečná". Moc moc moc krásná knížka.

9 01.04.2016

O tom, že knížka sklouzla i když s dobrým námětovým potenciálem k červené knihovně se tu psalo. Že hrdinka byla naivní taky. Ale můžu si oblíbit i naivní postavy a fandit jim a oblíbit si je. Mně byla až nesympatická a konec se mnou nezamával.

2 25.03.2016

Jak jinak, než u Jodi Picoult dát pět hvězdiček? Nemůžu srovnávat knížky, které jsem od autorky četla s touto vlčí jinak, než tak, že jde opět o nesmírně čtivou záležitost. Tentokrát jsem se nezžila s hrdiny, ale chápala jsem je: Luka, který rozuměl smečce v přírodě víc než rodině, Caru, puberťačku, co si jde za svým i když pálí všechny ostatní mosty.
Mám moc ráda mnohonásobnou "ich" formu. Doporučuji.

4 08.03.2016

v komentářích už bylo napsané všechno... Emmu, Thea, Jacoba - všechny bych objala, protože v bezmoci se nedá nic jiného dělat. No Jacob by nechtěl :-)

4 28.02.2016

Věděla jsem, že to nebude lehké čtení. Tedy lehce se knížka četla, což o to...emocionálně napjatá knížka od začátku do konce. Úplně fyzicky jsem prožívala, když byl Chris vzat do vazby...,pocity Gus, a samozřejmě soud...., dlouho budu na knížku myslet. (a na Emily jsem se taky zlobila)

3 13.02.2016

..Oprejskaný, rozvrzaný srdce na obrtlíku.... Moc nečtu povídky. Srdce na obrtlíku trošinku povídky připomíná: jednadvacet vyprávění, která zpočátku jako by nesouvisela. Přesto hned od první kapitolky uchvátí. Bolestné, citlivé, smutné. Všechny, i ty ne zrovna kladné postavy mají srdce, třebas nějak pochroumané. Přečtu si určitě i Prosinec už je takovej.

6 08.02.2016

Líbilo se mi to. Mám ráda stejný příběh vyprávěný z pohledu dvou (více) aktérů. Ta knížka byla trošku jako film: utíkalo to svižně, žádná červená knihovna s dopředu jasným koncem. (i když ten konec zrovna...no ale jo :-) )

1 07.02.2016

Jak strašně zmanipulovaně žijí obyčejní lidé v totalitním režimu! Jak hrůzně věřili programům Lebensborn, Tisíciletá říše...žili ve strachu a se zavřenýma očima nad tím, co se dělo kolem. Pasáže s Rikim a Rebou sice trošku zpomalovaly děj, ale mě moc bavilo, jak spojily celý příběh až do současnosti stejně tak, jako dopisy mezi hrdiny knihy. Moc doporučuji.

4 29.01.2016

Jsem tak nadšená! V předchozích komentářích je všechno napsané tak, že bych musela doplnit jen nějaký ten spoiler. Tolik jsem si hrdinky oblíbila, fandila, byla zvědavá, jak se s tak strašně smolným rokem vypořádají!

2 09.01.2016

Musela jsem jednu hvězdičku odebrat - to za Lilina otce :-).

14.10.2015

Je pět hvězdiček a pět hvězdiček. Tyto jsou nesmírně zářivé. U této knížky mi bylo jedno "jak to asi dopadne" , užívala jem si každou stránku: smála se a plakala a když ten konec přišel, byla jsem ráda, že nečtu ve vlaku, že si ho můžu prožít sama. Doporučuji všem, co chtějí číst o vztazích mezi rodiči a dospívajícími dětmi, o vztazích v maželství po pětadvaceti letech. Všechny tři hrdiny jsem si zamilovala. Určitě se k nim budu vracet.

7 06.10.2015

Kamarádky jsou rodina, kterou si vybíráme.
Zprvu jsem měla pocit, že to bude rozverná knížka, plná vtipných komentářů. Postupně ale vyšlo najevo, že každá z účastnic víkendu má nějakou bolest, trápení, starost, se kterou se vypořádává zdárně nebo nezdárně po svém. Moc se mi to líbilo. Takové jsme.

3 05.08.2015

The Guardian tituluje Neila Crosse jako britského Stephena Kinga a o jeho POSEDLOSTI mluví jako o chorobně čtivém románu. Já jsem začala číst dnes ráno ve vlaku. Musela jsem vystoupit!!! Odtrhla jsem se nerada.
Dočteno: pravda je, že thriller je opravdu drsný. Ale jakoby vylíčení brutálních scén mělo své opodstatnění. Vynikly tak křehké stránky. Takový je i John Luther. Doporučuji.

1 24.07.2015

Tolik jiný život, než je ten náš! A přesto touhy žen v Kábulu jsou blízké: touží po přátelství, lásce, rodině. O tom všem je příběh pěti žen, Příběh sice smyšlený, přesto je patrné, že je inspirovaný skutečnými osudy včetně autorčinými Doporučuji.

3 30.06.2015

Nejde jinak, než dát plný počet hvězdiček a vřele doporučit. Všechno ostatní už tu bylo řečeno.

7 05.06.2015

Věděla jsem do čeho jdu. Věděla jsem, jak bude příběh probíhat, věděla jsem jak dopadne. No a stejně mě to dostalo.

5 11.05.2015