kamibe komentáře u knih

Kniha je opravdu pěkně zpracovaná. Všechny pohádky jsem však přečetla s někdy lehkým, většinou však dosti velkým smutkem. Zajímalo by mne, jak působí na děti. Neumím si představit jinou práci s ní, než takovou, kdy po dočtení je třeba o tom promluvit. S někým, koho budou zajímat mé pocity pohádkou vybuzené. Také by stálo za to přemýšlet, proč tyhle pohádky mají být právě pro nehodné děti. Co by si o tom myslely děti?
Daleko víc se mi líbila báseň Jak namalovat ptáčka, kterou věnoval malířce ilustrací v této knize.

3 11.10.2018

Knížku jsem si koupila ve velké snaze opravdu si udělat takový pořádek, jaký by se mi líbil a byla jsem v něm spokojená. Doporučila mi ji moje kamarádka, která na ni napsala svoji recenzi na http://www.skolakomunikace.cz/clanek/chystate-se-v-lete-na-dovolenou
a tím mě přiměla, abych se do úklidu vážně pustila. Kdy a jak to dopadne, to je zatím otázka. Začala jsem totiž letitými papíry a neumím je najednou hodit do kotle, jako to udělala jiná má kamarádka (prý se jí VELMI ulevilo), já si potřebuji každou složku prohlédnout - a mnohokrát tam najdu zasuté poklady! Knížku jsem poctivě načala, ale pak musela odejít k těm papírům.

Náročné čtení se spoustou cizích výrazů (mnohdy v závorce přeložených do nových pro mne neznámých slov), které mě přimělo knihu často odkládat a číst ji na několikrát. Přesto však přiznávám, že je to jedna z nejzásadnějších knih, které jsem četla. S takovým pohledem na kineziologii jsem se doposud nesetkala. A pokud je naše tělo nastaveno tak, že dokáže samo rozeznat pravdu od lži, dobro od zla a to, co je správné, od toho, co v tu chvíli správné není, pak je tu k dispozici něco velmi zásadního pro náš celkový rozvoj. Kniha může dělat ledasjaký dojem, pro mne však, především v samém závěru, byla v podstatě duchovní literaturou. Dokonce i vysvětlení pojmů v závěrečném Slovníčku jsem četla se značným zaujetím. A napadlo mne, jak velmi souvisí s knihou Pragmatika lidské komunikace (také docela náročným čtením), kterou jsem dočetla před pár dny!

3 03.05.2018

Některé zdejší komentáře kritizují autora za mnohé nedořečené situace a jevy, o nichž v knihách píše. Například není vysvětleno, co je zač onen útvar, který se objevuje v nejvypjatějších situacích při cestování pod mořskou hladinou, vypadá jako otazník a působí velmi hrozivě. Považuji ho za krásný symbol. V životě nás ohrožuje ledacos, co nemůžeme pořádně rozeznat. Někdy je to něco, co se děje kolem nás, ale často to bývá také něco, co se děje uvnitř nás, a my nemůžeme rozeznat, co se v nás vlastně děje. Podle mého onen útvar buď jejich přátele spolkl, nebo zachránil. Co z toho se opravdu stalo, to je tím skutečným otazníkem. V našich životech je to podobné – to, co nás v první chvíli ohrožuje, se později může projevit jako něco, co nás vlastně před něčím ochraňuje.

Je konec opravdu konec? Toť otázka! Nakonec v této 13. knize s názvem Konec má autor konec konců pravdu, když říká: Je dokonce možné tvrdit, že svět je vždy in medias res, což je latinské úsloví, jež znamená „vprostřed věci“ neboli uprostřed dění, a že tedy není možné vyřešit žádnou záhadu ani nelze najít žádný kořen všech potíží.
Následuje úžasná slovní ekvilibristika se slovem konec, která pojme více než jednu stránku a slovo konec tu autor použije celkem jedenadvacetkrát!

A jestli některý nespokojeným čtenářům připadá, že se spoustu věcí nedozvěděli, bude pro ně dobré připomenout, že sourozenci si při dozvídání se spousty věcí kladli zase další otázky, což je však „neznepokojovalo tolik, jak by se mohlo zdát, neboť člověk nemůže strávit veškerý čas řešením záhad vlastního života“.

Životních poselství je v knihách této řady vskutku nepřeberně. V této poslední knize je jich několik velmi úderných. Za jeden z nejpovedenějších považuji tento ze s. 357: Život je mnohem víc než jen nebezpečí.

3 24.03.2018

Jsem vděčná přátelům, u kterých jsem si tuto knihu mohla přečíst. Pobavila jsem se a našla u ní ozdravění svých chmurných myšlenek.
Už jen ta přehršel trefných pojmenování! A jak barvitě dokáže autorka líčit jednotlivé situace! V podstatě velmi děsivý příběh (jen si ho zkuste převést do světa dospělých, možná vám i ledacos připomene) líčený napínavě a zároveň vtipně. Věty jsou velmi často sestavené tak, že se i dospělý čtenář s chutí zasměje. Místy dokonce nahlas.
Vidět věci, jaké doopravdy jsou - krásný dar dal Sudíček Tvrdovi. A pěkně ho odůvodnil: "Já myslel, že by se vám třeba líp rozhodovalo." Nu, přiznávám, že mi někdy nějaké rozhodování v životě činilo taky docela velké potíže.
Nápadité jsou tučně psané vsuvky v závorkách - jednak rozšiřují čtenářovu slovní zásobu a jednak jsou vtipné. Člověk se na ně skoro těší.
Prostřednictvím této knihy jsem se seznámila s autorkou, kterou jsem do této doby neznala. Vidím, že knih napsala víc než dost. Láká mne přečíst nějakou další - pro dospělé. A prozkoumat, zda i tam bude také tak vtipná a nápaditá a stylově mi bude vyhovovat.

3 18.10.2016

Byla jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Neměla jsem co číst a potřebovala se dostat do nějaké lepší nálady a to mi Násobky sedmi opravdu umožnily. Myslím, že se tam dá najít ledacos, co člověka může podnítit. Pro mne třeba bylo inspirující, jak se proměňoval postoj mužů a jak je tedy dobré dívat se na každého prostě jen tak, protože on se může jevit, ale v podstatě být docela jiný, než mi teď připadá. Je to zpochybňování zavedeného úsloví První dojem rozhoduje. A já mám zpochybňování zavedených věcí docela v oblibě. Je to totiž zároveň součást vývoje.
Upoutat může toto - cituji: "Ještě smutnější bylo zjištění, že podruhé se mi už lhalo snáz než ten první týden. Utvrdilo mě to v přesvědčení, že na dobré i špatné chování se dá zvyknout."
A je fakt, že knihu, která by učila teenagery, jak se vyrovnat se ztrátou milovaných bytostí, jsem na trhu neviděla zatím ani jednu. No, možná jen jednu, ale ta byla pro menší děti.
Zůstává pro mne jedna malá záhada: Proč jsou na s. 31 některé z násobků sedmi tučně. Věděl by to někdo?

3 13.10.2016

Velmi působivý příběh, svěže napsaný. Na prvotinu opravdu velmi zdařilá práce. Oceňuji krátké kapitoly a postupné, skoro detektivní odhalování různých skutečností. Musela-li jsem ve čtení přestat, snažila jsem se ke knize co nejrychleji vrátit.
V závěru mě napadalo, jak je pravdivé to, co se nám děje v životě vlastně pořád: jak se s námi musí stát něco opravdu hodně nepříjemného, až hnusného, a teprve vzápětí (časový rozptyl může být velmi různý) se ukáže, k čemu skvělému ta hnusota v našem životě pomohla.
Budou-li číst knihu rodiče spolu s dětmi, nabízí se jim mnoho nejrůznějších námětů k úvahám a rozhovorům, a to nejen o čteném příběhu, ale o životě vůbec.

3 01.05.2016

Pokud se někdo pídí po svých minulých životech nebo po tom, kde je původ nějakých jeho chmur nebo nezvyklých reakcí, může se zahloubat do terapie, která tomuhle může pomoci. Název mi však nepřipadá dobrý, protože si myslím, že svou minulost prostě MÁME. Nemůžeme se jí zbavit! Podle mého ji můžeme jedině přijmout, případně přerámcovat svoje mínění o ní.

3 23.01.2016

Tuhle knihu jsem milovala. Vždycky jsem ráda četla příběhy o divokých zvířatech a jejich soužití s lidmi. A vydry jsou zvířata obzvláště zajímavá. Kdyby nebylo tolik nových zajímavých knih, které chci číst, vrátila bych se k této velmi ráda a přečetla si ji znovu.

3 21.01.2016

Tuhle knihu jsem četla už před mnoha lety a teď koukám, jak byla pro mne asi důležitá - mám v ní mnoho značek a zátrhů. Líbí se mi na ní, že je v ní pojmenováno osm životních lží a rozebráno čtrnáct obranných mechanismů, přičemž u každého jsou vyjmenovány přednosti i nevýhody. Přednosti jakéhokoli obranného mechanismu jsou jako poklička, aby člověk necítil to, co je pod ní. Nevýhody jasně vykreslují přesně to, co je pod onou pokličkou.
Není to kniha pro bůhvíjakou pohodu, je to kniha, v které poznáváme stinné stránky svých životů. Není to však jenom pesimistické nebo beznadějné čtení. Krom toho se mnohé věci zde popisované za tu dobu dost proměnily.

3 17.01.2016

Milý příběh. Naše životy jsou jedno putování za druhým. Jdeme odněkud někam. Medvídek ví, že jde domů. Svou nepozorností zabředne do bahniska. My se v něm ocitneme nejméně jednou za život taky. Medvídka zachrání na poslední chvilku kapitán Vážka, zrovna jako i nás lidi zachraňují před utonutím dobré duše v našem okolí. A stejně jako medvídek se radujeme, když bouři ve zdraví ustojíme.
V knížce se mi líbí hned na začátku moment vzniku hračky - to si možná děti neuvědomují, že všechny ty jejich hračky někdo vymyslel a vytvořil.
Oceňuji také hezkou češtinu, kdy je vedle spisovné autorčiny použita i milá nespisovná čeština jednotlivých postav. A obzvláště si vážím toho, že jsem nenašla žádnou pravopisnou chybu.
Obrázky jsou zvláštní svou jakoby nenáročností - vlastně by takové mohl vyrobit i ten, kdo si o sobě myslí, že malovat neumí. Skoro vybízí k napodobení. Působí živě a lákají k prozkoumávání, co všechno to vlastně pan Valeš použil, aby to nakonec takto poskládal dohromady. Výhradu jsem měla jen dvakrát - košík, jehož škvírami se medvídek koukal ven, bych si představovala opravdu jinak, a v závěru jsem marně hledala dečku, kterou Lea přikryla spícího Jonáše.
Těším se, až příběh budu číst u nás doma.

3 20.12.2015

Po takovéhle knížce sáhne každý, kdo k češtině nějakým způsobem odjakživa tíhne.
Označuji jako bohulibý čin napsat v podstatě odborné čtení pro děti bez záplavy odborných označení, navíc tak, aby to bylo poutavé. Pokud k nějakým vysvětlením dochází, autorka volí pro jejich podání příjemně srozumitelnou mluvu. Navíc nechá za sebe (= odborníka) promlouvat malého cara, jehož přátelské poučování jistě děti přijmou lépe, než kdyby jim všechno vyjasňování podávala kniha sama. Takže i když je to ve své podstatě také učebnice, rozhodně vyznívá příjemně, na mnoha místech vzbuzuje radost z poznávání a úkoly, které jsou na konci některých kapitol dětem předkládány, mají šanci být přijaty s větším nadšením než domácí úkoly ze školy.
Pro mne, milovníka češtiny, to bylo čtení veskrze příjemné.
Kritizuji pouze věcné chyby, které by se v takovém textu podle mého objevit neměly, obzvlášť když jde o řešení úkolů (s.103-104 Sláva slovesům - tvar čteš není 1. osoba a tvar utíkala jsem není 3. osoba). Až se příště narodím, budu korektorkou podobných knih.
Potěšily mne také vtipné ilustrace, jen mi připadalo, že tváře malých holčiček vypadají příliš dospěle.

3 01.12.2015

Je opravdu moc fajn, že knihy jsou tak různé. Jedině tak mají šanci, aby jim různí lidé udělovali tak různý počet hvězdiček.
Pro mne toto byla druhá Prattchetova knížka o Zeměploše a líbila se mi velice. Nacházím v ní mnohé moudrosti, jako např tuto Bábinu myšlenku: budoucnost je velmi křehká záležitost, a když se na ni někdo ošklivě podívá, může se změnit.
Krom toho velmi oceňuji spoustu elegantního humoru. Takže je docela možné, že za nějaký čas sáhnu po dalším příběhu o Zeměploše.

3 08.11.2015

Velmi pěkná. Líbí se mi knížky s krásnými ilustracemi, navíc obohacené o nové vědomosti a poselství. Obrázky s mnoha stejnými jevy - s mnoha myšmi, s dlouhou frontou mnoha lidí s kufry nebo obrázek se samotnými kufry. Nebo ty sovy. A tolik detailů. To je pak radost vzít do ruky takovou knihu.

3 01.10.2015

Jedna z opravdu překrásných knih. Velmi ráda ji beru do rukou znovu a znovu. Je totiž krásná sama o sobě - vázaná s přebalem. Je to už čtvrté vydání a bylo docela obtížné ji sehnat.
Mnohokrát jsme se s kolegyní inspirovaly Bahbouhovými články při přípravě lekcí pro učitele. Velmi doporučuji číst právě učitelům a každému, kdo potřebuje (nebo má tendence) někdy někoho něco učit.
A Pohádka o ztracené krajině v závěru knihy je příběh, který by měl každý dospělý přečíst a nechat se jím inspirovat.

3 01.08.2015

Tolle je skvělý. Knihu jsem četla před lety a rozhodně zůstane v mé knihovně. Velmi ráda si pouštím jeho vstupy na You Tube, neboť jeho projev pro mne vyloženě léčivý. Navíc umí být vtipný.

3 09.06.2015

Jack London byl můj veleoblíbený autor. Moc ráda jsem četla jeho knihy a knihy o jeho životě. Povídka Láska k životu mi zůstala v paměti, přestože mnohé jiné příběhy si zas tak moc nepamatuji. A v této knize byl dobrý mix všeho, co se autora týkalo. Ráda jsem ji četla.

3 09.06.2015

Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.

Knihu jsem četla před lety a byl to nářez! Havlíček je skvělý stylista a já mám takovéhle psychoromány ráda, i když je to mnohdy děsivé čtení. Teď čtu další jeho knihu a je to znovu takové, že se nemohu dočkat, až zas budu mít chvilku a ponořím se do ní.

3 06.06.2015

Knihu jsem četla už před lety a dost jsem se u ní bavila. Pro učitele to je četba skoro dilematická.

3 06.06.2015