kamibe komentáře u knih

Autorčin široký politický záběr mi dává pěkně zabrat! Na mnoha stránkách mi připadalo, že Elena není schopna sama rozeznat svoji hodnotu, a proto je permanentně nešťastná. Jenže sama dobře vím, jak často potřebujeme svoji hodnotu ověřovat v odezvě druhých. A taky je to život v době, kdy se ženy teprve seznamují samy se sebou.
Čekala jsem, že se k výjevu z počátku tohoto dílu vrátí na jeho konci. Ale nevrátila. Přesto je závěr strhující.

6 09.01.2019

Na tuhle knihu nezapomenu. Obdivuji, jak si člověk umí poradit v extrémních podmínkách.

6 10.09.2017

Velmi se mi líbila. Napsat takové detailní popisy takovým způsobem, aby u nich čtenář neusnul ani je nepřeskakoval, to mi připadá jako velké umění. Těším se na druhý díl.

6 10.09.2017

Tuhle knížku jsem četla už hodně dávno. To, že jsem ji nedala už dávno z knihovny pryč svědčí o tom, že jsem si jí nějak více považovala. Listuji v ní a vidím, že jsem si v ní zatrhala spoustu míst. Upoutala mne místa o tom, jak málo se objímáme a co takové objetí dokáže: "Objetím se můžeme zbavit deprese. Umožňuje správné naladění imunitního systému. Obejmutí vdechuje do unaveného těla nový život a působí, že se cítíme mladší a více pulsujeme životem. V rodině upevňuje každodenní objetí vztahy jejích členů navzájem a významnou měrou uhlazuje třecí plochy." To autor citoval nějakého psychiatra z Kansasu.
Na konci knihy je kapitola plná rad. Např.:
* Dívejte se na lidi jako na dobré a krásné bytosti, i když se vám zdá, že dělají všechno možné, aby tak nevypadali.
* Dívejte se na problémy jako na malé zázraky, které přinášejí poznání a změnu.
* To, co se dozvíte sami o sobě, vám bude do nekonečna pomáhat, až se budete snažit chápat druhé.
* Když se na někoho rozzlobíte, bylo by dobře, abyste se přestali na chvíli hněvat a zvážili všechny věci, které máte na tom druhém rádi, dříve než mu odpovíte.
* Nedovolte, aby vaše vztahy zemřely na nedostatek péče.

6 28.09.2016

Když je nám dobře, tak jen tak vegetíme. To je skvělé, ale neposouvá nás to. Posouvají nás jedině ty nepříjemnosti. To je to "všechno zlý pro něco dobrý"!
Mně ovšem nejvíc ze všeho zaujalo to, jak nakonec když něco hodně přepísknem, může to projít docela klidně "bez placení".
Hlavní důvod, proč asi byl tento příběh napsán, vidím v uvědomění si něčeho, co většinou při prožívání opomíjíme nebo máme za TAK samozřejmé, že tomu nevěnujeme pozornost.
Po dočtení jsem ještě vděčnější za všechno, co mě obklopuje a čím procházím.

6 23.03.2016

Tuhle knihu jsem četla už dávno. A královsky jsem se u ní bavila. Tenkrát to byla pro mne první dětská knížka s takovýmhle hrdinou naruby. Možná proto se mi tolik líbila. Vlastnosti byly vykreslené velmi barvitě. A na mně je přeci, jestli to tak budu chtít dělat i já nebo ne.
V každé klasické pohádce byl vždycky někdo "dobrý" a někdo "zlý", ale vždyť v životě tyhle věci máme poskládané nějak v sobě každý z nás. A jen na povrchu hrajeme takové ty společenské hry "hodných lidiček", "laskavých rodičů", nenaštvaných sousedů a pod. Jenže v samotném jádru svých bytostí jsme vlastně ... jací?

6 15.07.2015

Tenhle příběh jsem oplakala.

6 06.06.2015

K této knize jsem se dostala až v hluboké dospělosti a nadobro mne uchvátila. Patří ke knihám, které mi zůstávají v mysli napořád. Je mi jenom divé, jak jen je možné, že jsem se s ní setkala tak docela pozdě.

6 06.06.2015

Je opravdu zvláštní - a zajímavé - jak jsme různí. Knihu jsem dočetla, ale nemohu sdílet všeobecné nadšení, které ji provází. Moje hodnocení knihy oproti jiným je nízké. Což samozřejmě nesnižuje její hodnotu v očích vás, kterým se tolik líbí. Mně osobně autorův styl nesednul.
Vzápětí se však objevila další kniha podobného ražení - Himmlerova kuchařka. Ta je dokonce stopětiletá! Jako kdyby si lidi potřebovali nějak shrnout celé to minulé století!

6 05.09.2014

Když jsem před lety četla tuto knihu poprvé, byla jsem unešena. Jak zajímavé pohledy poskytl Osho na ony známé výroky! Jak jiné může být vysvětlení něčeho, co jsem doposud slyšela vykládat jediným způsobem! Ráda se k četbě znovu vracím a opět si ji velmi užívám.

6 06.04.2012

Vybráno do ČV. Na jednu stranu hezké vylíčení vzájemné pomoci, kterou si dokážou lidé prokázat ve chvílích nouze, na druhou stranu vylíčení nezměrných hrůz, které si dokážou navzájem provádět opravdu jenom lidé. Jestli je něco vzdáleně podobného mezi zvířaty, něco jako že moci se chopí ten, kdo přemůže protivníka, pak si to lidé dokázali rozvinout do nevídaných rozměrů, kterými si navzájem velmi škodí. Na těle i na duši.

5 13.04.2022

Tv seriál mě záhadně zcela minul, tak jsem si po poslechu knihy pustila první díl, abych byla v obraze. A s úžasem zjišťuji, jak nápaditě Fan Vavřincová psala a jak úžasně to Tereza Bebarová čte - včetně výborně zazpívaných árií. Skutečný požitek. Děkuji.

5 05.04.2022

Velmi, opravdu velmi dlouho jsem měla tuto knihu v knihovně (kdovíodkud zděděnou, je v ní přání k Vánocům 1944!) a jen jsem věděla, že si ji musím, protože chci, někdy přečíst. Podle obrázku jsem tenkrát čekala také nějaké příběhy dětsky zamilované, to mě tenkrát velmi lákalo. Nu, přenášena z jednoho bytu do dalšího vyčkala až do letošní čtenářské výzvy. Je to takové velmi vlastenecké a mile mravokárné čtení, včetně tatínkových a matčiných promluv a místy obzvláště jímavých měsíčních povídek, které hoši před čtením museli pěkně opsat. Opravdu hezky jsem si to užila, včetně staršího pravopisného stylu s infinitivními koncovkami na ti. Asi bych si to jako dítě užila ještě jinak, ještě více a intenzivněji, ale i tak jsem ráda, že tuhle pověstnou klasiku konečně znám.

U poslední stránky jsem se smála nahlas! A bylo mi hezky.
Ilustrace považuji za velmi vypovídající, jen se podívejte na výrazy obličejů! A děkuji Nezletilci na upozornění nápadité ilustrace dětí zezadu i zepředu na obou stranách čtvrtého listu od konce.
Je to jedna z nejbáječnějších knih pro děti, protože to na konci dobře dopadne, a hlavně taky pro dospělé, protože si mohou ledacos uvědomit a dětem tolik nepřekážet, když si chtějí hrát po svém. Možná pro dospělé je tahle kniha ještě víc než pro děti, protože kratší a poučnější knížku o našem někdy nepochopitelném postoji, příkazech a zákazech jsem doposud nečetla.

5 06.02.2022

Zvonokosy jsem četla už hodně dávno a patří k těm knihám, které ve mně zanechaly velmi dobrý dojem. Pamatuji si, že jsem se u ní báječně pobavila a mnohokrát se zasmála. Vidím, že tu však nijak vysoké hodnocení nemá, což mě docela zarazilo. Že bych si ji měla přečíst znovu???

5 08.09.2021

Na několik doporučení z dřívější doby jsem konečně opět sáhla po nějaké detektivce a musím říci, že jsem dobře udělala. Autorčin styl se mi líbí, několikrát mi vyloudil úsměv na rtech a bavilo mě, jak dovedně zabudovala ostravštinu nejen do přímé řeči, ale i do svých popisů. Takže já jsem spokojena a teď mě zajímá, jestli ji dokážu přidat do čtenářské výzvy z roku 2019, kdy jsem nepřečetla žádnou knížku, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Šlo to! To se mi líbí! Takhle mohu doplnit i dřívější ČV z let, kdy jsem neměla splněno.

5 22.06.2021

Vybrala jsem si ji do ČV a jsem nadmíru spokojena. Od samého začátku jsem si říkala, to je novodobá Kdo chytá v žitě. A když právě to předal Bill Charliemu jako další četbu, musela jsem se usmívat. Všechny knihy, které Bill doporučil, byly šité na míru přesně takovému klukovi - přemýšlivému, upozaděnému, pozornému, v hloubce vlastně nevědomky moudrému, z mnoha nejasností nešťastnému... Opravdu jsem si to čtení užila. A děkuji za předchozí Karlův komentář, protože vidět film bude jistě také hodně dobré.

5 02.06.2021

Jemná a něžná kniha, textem i ilustracemi. A plná moudrosti. Souhlasím s přirovnáním k Malému princi - v rukou citlivých dospělých, kteří dokážou dětem nejen příhodně dramaticky předčítat, ale také smyslem textu provázet, může být dobře přijatá i dětmi.

5 20.10.2020

Nádherná kniha, kterou je radost vzít do rukou.
Strohý styl může vyhovovat leckterým zatím nepříliš rozvinutým čtenářům a podnítit je nejen k dalšímu čtení, ale také ke psaní. Toho si na tomto příběhu cením obzvláště.
Nakonec však zůstává otázka: A co bude s těmi dalšími knihami, které si nikdo nepůjčil? Nečeká některý čtenář také na další Annin nápad, který by tohle vyřešil?
Nu, kromě lásky k psaným příběhům a jejich postavám je také nutno pochopit, že na světě nelze zachránit úplně všechno.

5 30.07.2020

Na začátku člověka překvapí vousatá žena, ale nakonec je to o něčem docela jiném než jen o lidech od cirkusu.
Pro mne tahle knížka byla nečekaným objevem. Je už vlastně stará - padesát let! Ale jak to už s takovými příběhy bývá, umí nás oslovit v každé době.
Pro mne byla nejvíc o tom, jak se dítě (ale i dospělý) může postupně vyrovnat se smrtí svých nejbližších.
Pro mne to ovšem bylo také o učení. Velmi poučná je v tomto směru kapitola s názvem Soukromá hodina - hlavně pro rodiče dětí školou povinných, také samozřejmě pro všechny učitele i učitelky, vlastně však pro všechny lidi, neboť každý někdy někoho něco učí.
Trochu mě tu zaráží, že se desetileté děti v Itálii už učí dělitelnost a sčítání i odčítání zlomků se stejným a nestejným jmenovatelem. Používají matikáři u nás zkratku NSN a NSD? A co útvar otevřeného a zavřeného kruhu? Nevzpomínám si, že bych to někdy u nás ve čtvrté či páté třídě slyšela.
Jediný klad na paní Eunice, která Mariu vyučovala, byl ten, že Mariu mnohokrát napomínala, ať sedí rovně, jinak že bude křivá, a pak to, že uměla s pomocí šroubováku vyprostit přezku Mariiny botky z výpletu židle. Ostatní dění by nám mělo být hlavně odstrašujícím příkladem.

Obdivovala jsem autorčinu schopnost nás provádět jednak dějem vnějším a dějem, který probíhá v hlavě Marii.
Především je však tato kapitola krásným vysvětlením, proč někdy žáci nemohou, nikoli nechtějí, ale opravdu NEMOHOU dávat pozor!

5 02.02.2020