kap66 komentáře u knih

To je anotace, která knížku dost shazuje; podle ní bych si ji k četbě nikdy nevybrala. Já ji četla v dětství, v období, kdy jsem byla nadšená z knih o partách kluků, a tuhle jsem vnímala stejně jako ty ostatní: jako vyprávění o kamarádech, kteří zažívají svá dobrodružství a lumpárny, pouze v těžších sociálních podmínkách (je pravda, že ta sociální stránka je tam výraznější). Neměla jsem ji nejradši, ale celkem ráda ano.

15 07.09.2017

Četbu jsem si rozdělila na několik etap a neudělala jsem chybu. Napsat povídku je svým způsobem těžší než napsat román - na malé ploše rozvést a vyřešit zápletku a dostatečně a přitom stručně charakterizovat postavy, to vyžaduje spisovatelský um. Bylo pro mě zajímavé porovnat románovou a povídkovou tvorbu u těch, které jsem znala; s nostalgií jsem si připomněla dvojici Sjöwall - Wahlöö, se slzou v oku pak Stiega Larssona, slíbila jsem si návrat k Åse Larsson, ke které jsem byla po prvním románu moc kritická, zasmála se u svého oblíbence Håkana Nessera (už aby mu vyšla další knížka!) a řekla si, že jsem snad už trochu pozapomněla výborného seriálového Wallandera, a mohla bych se tedy pustit do románů Henninga Mankella. Z těch, které neznám, vyšly u nás málokomu knížky, to je mi celkem líto, ale možná jednou...
Souhlasím s callahanh a maximálně oceňuji úvod rozebírající vývoj švédské detektivní literatury - stejně čtivý jako povídky samotné.

14 19.03.2018

Vymyslet šesté roční období už nešlo - a víte, že mi to chybělo? Byl to propojovací prvek, tmel, který držel jednolitost příběhu i celé série. Děti byly tématem už v "Jaru", zde je něco podobně (vztah Malin a Tove, zneužívání dětí) a něco je jinak - podstata zločinu je ale stejně hrůzná. Pro nás Čechy může být myslím zajímavé číst pasáže související s Vietnamem (pro mě tedy bylo - přece jen je vietnamská komunita u nás dost početná).
Pro autora je typický lyrický styl a já ho už víckrát ocenila. Tentokrát proložil několikrát svá obrazná vyjádření angličtinou, a to z opačného břehu jazyka: "Fuck me!" (Malin, Malin, všichni chlapi se asi stinné stránky v tvé duši bojí) a "Don't fuck with me!" (a znovu říkám s povzdechem - Malin, Malin, tímhle trestáš sama sebe). K větě "A child for a pig" nebudu nic prozrazovat.
Kdo jste četli předchozí díly a autora si oblíbili, pokračujte, doporučuji.

14 05.03.2018

Dobrava Moldanová využila práci svého otce (Josef Beneš - O českých příjmeních) a seřadila příjmení slovníkově. Tím se dobře vyhledávají - a informace jsou dostupné i laikům, které zajímají pouze vybraná příjmení. Obě knihy se výborně doplňují. Pro antroponomastiku jsou přínosná obě díla.

14 11.01.2018

Neustávající déšť nezahání žízeň Malin Forsové... Tequila jí zabíjí mozkové buňky ve velkém, takže nám musí autor víckrát slovně připomenout, že je nejlepší vyšetřovatelka - sami byste to ve větší části knížky neřekli. Asi to byl autorův záměr, trochu nám ji znechutit (myslím Malin, ale nakonec i tu tequilu!), třeba ji v dalším díle postaví na nohy (teď myslím už jen Malin - a doslova, tady toho na zemi proválela dost); doufám, a proto si "jaro" přečtu. A to přesto, že Kallentoft trochu zjednodušil styl psaní; škoda, mně se líbil, byl tím jedinečný.

14 23.12.2017

Kdo nemáte rádi výbory z děl, ale oceníte krásu lahodící oku, tuto knížku si pořiďte (třeba z antikvariátu, já ji mám díky Týdnu knihoven za 5 Kč) kvůli Maxi Švabinskému. Nádhera.

14 14.12.2017

Tuto knížku jsem koupila za cenu dýška! (Levné knihy) - a užila jsem si ji ohromně. Děj? Nepotřebuji ho vždycky. Fakta? Většinu z nich neznám, přiznám se: Nicola Carati v La meglio gioventu? Kreslený seriál Příznivý vítr? Robert Linhart a Ľ Établi? Ale rozumím tomu, čemu rozumějí všichni lidé na světě (doufám!) a čím mě tahle útlá knížečka vtáhla a pohltila: souladu, vyrovnanosti, smutku z odloučení a radosti ze shledání, společnému naladění, vtipnosti, smyslu pro krásu, vzpomínkám, smíření, odpuštění. Usínala jsem s Jeffem Buckleym v hlavě.

13 14.02.2018

Malin je tentokrát pro mě více než přijatelná, protože je střízlivá. Autor posílil její instinkt a celou iracionální složku příběhu; Malin má sny napovídající, kudy se při vyšetřování vydat, a mrtvé - anděle - vidí i ona, nejen oni ji.
Sama nazvala tento případ dětskou skládačkou - a děti jsou ústředním tématem knihy. Malé děti - oběti zločinců, dospělé děti - oběti svých rodičů. Netýká se to jen podezřelých, ale i vyšetřovatelů, Malin obzvlášť. Vztahy rodiče - děti tvoří těžiště knihy, zápletka je opravdu poněkud v pozadí, ale její vyřešení je na těchto vztazích postaveno.
Celkově vzato vidím tento díl jako lepší než předchozí.

13 11.02.2018

Kniha, kterou jsem vedle dalších antroponomastických děl potřebovala při psaní diplomové práce. Důležité dílo, z této oblasti jich u nás nevyšlo mnoho.

13 11.01.2018

Pamatuji si, že mě v dětství mamka - velká čtenářka - před touto knížkou varovala slovy: "Je to trochu naturalistické." Po přečtení jsem pochopila, že tím myslela realisticky vyvedené krvavé a drsné scény. Byla to pro mě úplně jiná četba - do té doby jsem dobrodružné knížky četla ostošest, ale brala jsem je jako fikci (což také byly). Tohle mě dostalo a věřila jsem tomu zcela.

13 23.12.2017

Prosím, nečtěte tuto knížku jako román! Dávkujte si ji jako čokoládové bonbóny - protože tím jednotlivá rčení, přísloví, úsloví (prostě všechno zde obsažené) jsou. Klidně vybírejte a hledejte jen to, na co v tu chvíli máte chuť. Jsou to opravdu bonbóny (z francouzštiny: bon = dobrý, tedy něco dobré a ještě jednou dobré); nepřejezte se jich najednou. Pak vám budou chutnat.

13 19.12.2017

Viktor Fischl: tragika, kterou u židovského autora čekáte, propojená s poetikou, krásou a city, propletené pevně dohromady. Jeho knihy mají pro mě velké kouzlo, z židovských autorů je můj nejoblíbenější. Zátiší s houpacím koněm je kouzelné a dojemné.

13 12.12.2017

Ojoj. Uplynulo 35 let od doby, kdy Zpráva od nebožtíka byla mou nejmilovanější knihou. Byla tak napínavá a vtipná zároveň! Hlavní hrdinka se bez vlastního přičinění dostala do průšvihu jako hrom a dostala se z něho díky své inteligenci, odvaze a nadhledu; paráda. Zde podobné schéma a stejná hrdinka, ale všechno špatně: Joanna zůstává v Polsku - a reálný socialismus a s ním související "zločiny" už nepůsobí ani vtipně, spíš nudně. Je obklopená spoustou známých - Zoška, Baška, Lalka, Janka, Gawel, Pavel, Karel, Donat a já už nevím kdo další, protože mi splývali už během četby. Joanna jen zírá a diví se, co se jí děje, dostává se do bláznivých situací, ale moc inteligence neprojevuje. Není to vtipné ani napínavé. A ještě jedna věc, která mi čtení kazila - práce překladatelky: polská jména s částečně českým pravopisem: Ružewič, Wilčewský, Wěšek. Proč?
Jedna hvězdička z nostalgie, druhá - taky z nostalgie.

13 05.12.2017

Po roce 1989 nastal hlad po IQ testech, toto byl první, který mi padl do oka. Dobré, ale musím zkritizovat něco z hlediska nás - lidí dost krátkozrakých: lepší by bylo využít větší formát a dbát na to, aby byly fotografie méně rozostřené; nebo že by to byl záměr? - v tom případě ztrácejí brejláči cenné body! :-)

12 16.01.2018

Alternativní učebnice - srozumitelná, poučná, zábavná; dá se využít spíše pouze na doplnění výuky (tzv. rámcové vzdělávací programy žádají něco jiného).

12 10.01.2018

Je to detektivka napsaná - přemýšlím - tak nějak chladně; dočetla jsem ji, ale za srdce mě nechytla. Přitom: téma je zajímavé, místo vyšetřovatele jako hlavní postava psycholog - to by mě i lákalo. Ale neztotožnila jsem se s ním skoro vůbec. Tolik dílů má tato série, mohla jsem mít pěknou zásobu čtiva... Dám tomu čas - a třeba dostane autor ještě šanci.

12 19.12.2017

Kratičké povídky, tedy spíše perly o lidech, se kterými se setkal autor během své dlouhé diplomatické kariéry. Každá z postav je viděna autorovýma laskavýma očima, každá je zajímavá a jedinečná. Dojemné a úsměvné, tragické i optimistické jako život sám.

12 13.12.2017

Zkusila jsem to číst dvakrát - poprvé jsem nedočetla, podruhé jsem si řekla, že z úcty k Šťastnému Jimovi to dám; ale stálo mě to úsilí, které nebylo zaplaceno. Nesouhlasím s charakteristikou překladu jako "výborného" - ta "přísernost" fakt leze strašně na nervy (podle mě to není chyba, ale Šmoldasův pokus o originalitu). Nejsem schopná posoudit originál, ale asi ani skvělý překlad by s tím nic nesvedl. Mně to přišlo plytké a nevtipné - a je mi to celkem líto.
Knížku jsem koupila za pětikorunu (vyřazená z městské knihovny). Takto jsem si pomohla i k několika klenotům, ale to není tento případ.

12 12.12.2017

Udělala jsem chybu: zahlédla jsem v novinách titulek, že Krefeld je dánský Nesbo. Natěšeně jsem se vrhla na prvního Havrana - áááchjo. Zakrákal mi never more. (Vrátila jsem se k tomu lákavému titulku a teprve si přečetla, že přirovnání k Nesbomu vychází z ostře řezané autorovy tváře a detektiva-ochlasty. Tak to jo.)
Krefeld bohužel neovládá spisovatelské řemeslo, v tom je ten problém (a to právě umí např. Nesbo skvěle). Každá zápletka, i sebelíp vymyšlená, popsaná tak jednoduchými nenápaditými větami, by vyzněla jako primitivnost. Jenže on navíc použil zápletku naprosto banální, takovou jsem četla v různých, lepších variacích dvacetkrát.
Je mi to i trochu líto, mohl to být pro mě nový objev. Jeho další knížka by mě zajímala z jediného důvodu: odbyl tuhle a spolehl se na to, že severské detektivky jsou v kurzu, nebo psát vážně neumí a jenom se veze na populární vlně? Pokorně se vracím k jiným, osvědčeným autorům z plodného detektivkářského severu. Naštěstí je jich hodně - a dost dobrých i nejlepších.

11 30.01.2018

Dobrá knížka, inspirace učitelů českého jazyka.

11 15.01.2018