Kapis komentáře u knih

Tak, od "Tajemství Prikónů" jsem čekal trochu více a trochu něco jiného, ale nakonec je to poměrně uspokojivé, proč vlastně ne. Tajemství vzniku civilizace a podobného světa tomu našemu na Ekhu mi pak přijde trochu kostrbaté a autorovi se nedaří úplně nejlépe na to všechno naroubovat. Třeba ti indiáni. A proč tam byly ty těžební zařízení na ropu, když se jezdí na zvířecí pohon? Příběh z jižanských bigotních končin a trocha toho showbyznysu mi taky sedl, docela jsem se bavil, jako u Ekha pokaždé, za čež může i specifická bohatá kresba a jsem spokojen. Milostná linka mezi Mravenou a Jurijem má úplně všechno, co bych od podobného dílka čekal, včetně kazišuka Sigisberta. Pokud by měl vyjít v MC další dvoudíl, určitě budu hlasovat pro.

7 29.08.2018

Vzpomínám si jak jsme leželi v družině na zemi, hlavy na polštářích a tyto pohádky jsme poslouchali z desky. Tyto úžasné, docela drsné slovanské pohádky, které do naší kultury jednoznačně patří - ona i ta Božena Němcová z nich asi opisovala. Jsou psány krásným, květnatým jazykem a nesou spoustu poučení. Když jsem zahlíd tuto knihu v Levných knihách (mimochodem, stále tam je), neváhal jsem a hned jsem ji koupil pro děti. Už ji máme přečtenou a děckám se moc líbila, holt Baba Jaga a Kostěj Nesmrtelný, stejně jako takový Perun jsou ikony našeho slovanského životního prostoru a doufám, že se na tom nebude nikdy nic měnit.

55 29.08.2018

Tak, tentokrát nám to trvalo velice dlouho, protože furt někde lítáme po venku a po čtyřech pivech na zahrádce už nečtu tak plynule, jako ze začátku. Opět ale skvělé dobrodrůžo v ledu a mrazu, které mě aspoň literárně chladilo a malá to projela na jeden zátah - pravda, byl tam jeden netvor s jedovatým špičatým jazykem, kde stačil jeden zásah a Lone Wolf šel do Kai nebe, tak tam jsem ji dovolil házet tolikrát, než ji padla nula - a nepřítel byl automaticky mrtev. Určitě vedlo více a možná i zajímavějších cest, ale snad se k tomu vrátí(me) ještě a zažije(me) si to znova. Skvělá zábava, malá je u toho vždy celá napnutá, rozšiřuje si slovní zásobu a vliv na fantazii a představivost je jistě nezanedbatelný.

11 03.08.2018

Je to velice pěkně nakreslené, příběhy jsou zábavné a děcka to baví, u postele to leželo měsíc a dost často se v tom listovalo i bez nás rodičů. Navíc za pár kaček v LK.

7 11.07.2018

Bezprostředně po mnichovské zradě, kdy se signatáři, včetně Velké Británie a Francie, tedy naši “spojenci,“ netajili nadšením z podpisu a kdy nás nechali napospas nacistickému Německu, čehož důsledkem bylo 800 000 Čechů vyhnáno ze svých domovů do vnitrozemí, a museli jsme se bezprostředně vzdát 14 tun našeho zlata, jako zlatého krytí za bankovky, kolující v Sudetech, nám náš spojenec Velká Británie poskytl tzv. mnichovský úvěr. VB nabízí poníženému československému spojenci cosi jako finanční kompenzaci. Půjčku s 1% úrokem k “překonání těžkostí.“ Ovšem na těchto “těžkostech“ se VB velkou měrou podílela. VB nám měla poskytnout 30 miliónů liber, nakonec mělo jít o 10 miliónů, z čehož 4 milióny měly být “darem“ za odstoupení Sudet. Z této částky měl být dotován fond pro vystěhovalce, zejména se to týkalo Židů. Půjčka taky byla vázaná podmínkou, že v ČSR nedojde k diskriminaci Židů. Takže je zřejmé od koho a pro koho ty peníze byly a komu především měly sloužit. Do 15. 3. 1939, kdy začala okupace, jsme vyčerpali jen 2,5 miliónů liber. Další 2 milióny byly použity na krytí pohledávek Británie vůči ČSR, takže si je rozebrali britští věřitelé na ostrovech. Po válce nám Britové vyčíslili úvěr do posledního penny, ve výši 4,43 miliónů liber. Holt spojenci. Po tvrdých jednáních nám tento úvěr odpustili až v osmdesátých letech, ale bylo to podmíněno splácením zase jiných peněz.

Hned po vyhlášení protektorátu, v ten stejný den, nacisti obsadili Českou národní banku, kdy už moc dobře měli zjištěno, kde jsme ukryli naše zlato, na které se mimochodem dělala národní sbírka za první republiky. 50 tun zlata bylo deponováno v Bank of England. Británie, jako kovaný spojenec naší těžce zkoušené země, vydala okamžitě 23 tun našeho zlata Hitlerovi přes “nezávislou banku pro mezinárodní platby v Basileji.“ Jelikož hlavním klientem této slovutné instituce bylo Německo, odešlo zlato bez velkých řečí. Pro bankstery byla mezinárodní bankovní stabilita důležitější než pouhé nepříjemnosti války.

Nacisti nás drancovali velice důsledně, ve zlatu, mincích, cenných papírech ukradli hodnotu víc jak 1 miliardu korun Českých. Jelikož jsme byli ještě v roce 1935 největší výrobce zbraní na světě, Hitlerovské Německo získalo obrovskou válečnou kořist a naše tanky, zbraně a střelivo sloužilo i k porážce Holandska, Belgie a zrádné Francie. Naši vojáci bojovali za tuto Francii, dokud nebyla poražena, odkud pak odpluli do zrádné Anglie.

Zbylých cca 26 tun zlata, deponovaného v Anglii chtělo Německo zaslat taky, ale Hitlerovi jej nevydali jen pro to, že už byli s Hitlerem ve válce a taky pro čistě své zájmy. Dostali jsme další skvělý úvěr! Tzv. válečný. 7,5 miliónů liber, abychom si mohli platit odboj a vojáky, kteří válčili a pokládali životy za Anglii. Platili jsme si všechno do poslední ponožky, nábojů do pušek, pohřby padlých v bitvě za Anglii a dokonce nás nechali zaplatit i za bomby, jež naši piloti, ve službách RAF, svrhávali na nacisty. Podmínkou tohoto úvěru bylo, že jsme nechali Anglii disponovat zbylými cca 26 tunami našeho zlata. Toto zlato Anglii velice pomohlo v době války – použili ho na financování válečných dodávek z USA, což nastartovalo zaoceánský válečný průmysl. Takže úvěr jsme museli zaplatit i s úroky a ze zlata, které jsme měli schované v Anglii, jsme dlouhé roky neviděli ani cihličku. Pro porovnání, Sověti si jako válečnou kořist odvezli cca 400 kg zlata.

Po válce jsme museli platit Angličanům odškodnění za znárodnění a pak teprve válečný úvěr. Polákům byly všechny dluhy odpuštěny už v roce 1956. Američani nám zadržovali zlato z nalezeného nacistického pokladu do osmdesátých let, kdy už bylo dávno vráceno všem zemím, včetně Polska – krom Albánie a Československa, ale až po zaplacení mnoha miliónů dolarů za poškození jejich zájmů v naší zemi. Ve stejnou dobu nám zlomek našeho zlata vrátila i Anglie, taktéž po vyplacení miliónů liber a splacení válečného úvěru. Naši národohospodáři vyčíslili škody po nacistickém drancování republiky na cca 1,3 biliónů korun! Nikdy jsme z odškodnění a reparací od Němců neviděli ani korunu. Naopak, přesně dle slov Eduarda Beneše začal sudeťácký landsmanšaft otáčet historii a z Němců dělat oběti války – když pak člověk viděl vlastizrádce Bělobrádka a Herrmana, jak se před tímto sdružením klanějí, omlouvají se, nazývají je krajany a nejradši by jim ještě určitě platili, člověk se začne ohlížet po prvním kandelábru, kde by je nejradši pověsil. Kdybych chtěl pokračovat v pečlivém výtahu, musel bych opsat půlku knihy a už na to nemám sílu. Je to zdrcující, smutné a bolestné čtení – a když potom člověk poslouchá, co se děje v té naší zemi, kdy se hystericky straší sedmým rokem s Ruskou agresí a poslušně olizujeme našim západním “spojencům“ v hlubokém předklonu paty – paty, které nám šlapou po krku, tak je jednomu fakt do breku.

Zbytek našeho zlatého pokladu tajně rozfofrovala ČNB, kdy ho prodala “těm“ Němcům za nějaké trapné dluhopisy. Je paradoxem, že USA nám naše zlato nechtělo vydat, protože “patří československému lidu“ a v naší zemi byla totalita – a po té slavné tzv. revoluci v 89-tém jsme se toho zlata zbavili západním banksterům za nějaké bezcenné papíry a hádejte na čí doporučení? Na doporučení Světové banky – což je s MMF dvojice, která svými úvěry a doporučeními, podmíněnými devastujícími sociálními škrty a privatizací národního bohatství, vysává celý svět. ČNB v tu dobu vedl – po té co jsme se tu prý zbavili toho strašného komunismu – Josef Tošovský – těžký komunistický kádr a agent StB. Samozřejmě, že za tuhle vlastizradu na našem národu dostal od stejné světové zlodějské instituce ceny za nejlepšího bankéře na světě, stejně jak ten zkurvysyn Kalousek dostal cenu za nejlepšího ministra financí od stejných kruhů, když se mu povedlo rekordně zadlužit naši zemi a nastavit pravidla pro lepší odsávání kapitálu k těm našim skvělým západním spojencům. V hubě zůstává trpká pachuť, hněv a frustrace.

TUHLE KNIHU BY SI MĚL V NAŠÍ ZEMI PŘEČÍST ÚPLNĚ KAŽDÝ!!!

28 15.06.2018

Nečekal jsem, že se příběh sveze po vlně takového mysteriózna a nadpřirozena - ale ve finále proč ne. Autor všechny své postavy kvalitně vyvraždil, což mám rád a na patře nezůstala žádná pachuť. Velice příjemné pirátské dobrodružství, až jsem dostal chuť vyrazit někde do neznáma a žít jen pro dnešek. Moje žena jaksi s těmito mými touhami neměla včera úplně pochopení, takže zase sedím v robotě a místo slaného oceánského větru mě ovívá klimatizace, která mi tu přináší dobrodružné bacily z celé budovy.

10 01.06.2018

Drsné pirátské dobrodrůžo, v kresbě, která mi přijde moc rozvrkočená. Má to spád a tohle pokračování Ostrova pokladů rozhodně není pro děti školního věku. Po nepříliš povedeném Třetím zákoně poměrně osvěžující příběh.

10 30.05.2018

Tak (aspoň za mě) ne Čínská čtvrť, ale až tato kniha konečně poslala Goona na vrchol a groteskní obludáriová mlátička se finálně změnila v temnou bažinu plnou krve a emocí. Myslím si, že když Powell začínal s Goonem, vůbec netušil, kam až to povede - ono je to asi stejné u všech tvůrčích procesů - a pomaličku budované pozadí jednotlivých postav, jejich postoje, motivace a povětšinou temná historie se tady spletly v jeden gordický uzel, který musel být rozseknut velice razantně. S napětím jsem otáčel každou stránku a i bez Rákosníčkovy mlhy bylo napětí přímo ke krájení. Strhující tempo ke konci gradovalo a autor své milované postavy vůbec nešetřil. Nelze než zatleskat a vyseknout Ericovi poklonu - už teď vyhlížím další díly.

Výjimečně mě nadchly i bonusy vzadu, protože těch pár "náhodných" černobílých stránek osvěžilo pár věcí, které proběhly v dílech, které jsem četl už před lety a tudíž pozapomínal - a v této knize dostaly konečně význam a vysvětlily se, když své nitky přidaly do toho již zmíněného uzlu. Vysvětlení autora k čb/barevné kresbě u mě rozšifrovalo poslední otazníky - a to proč byly první knihy kresleny detailněji, především úžasná pozadí, která jsou v dalších dílech méně precizní. Ale i tak jsem rád, že Goon vychází v barvě, kolorista odvádí neskutečně kvalitní práci.

Goone, jááá jsem s tebóóůů, neopustííím těěěě
počítéééj dyckýýý se mnoůůůů
bo jsem tvůůůj fánouuušééék

Jednoznačných 100%.

6 24.05.2018

Je to pořád čistokrevná zábava s parádními, až úchylnými postavami s neskutečnými deformacemi, v úžasně bizarním psychoprostředí. Povídky fajn, ale radši bych byl za pokračování hlavního příběhu - obálky předchozích dílů na konci mi nedávají smysl už vůbec. Radši bych více obsahu za ty prachy!! Tuhle sérii ale už neopustím a jsem nucen si ji dokoupit až do konce.

4 23.05.2018

Tááák jsme to s malou dojeli. Začali jsme používat desetistěnnou kostku, což je lepší, než furt píchat zběsile tabulku náhody. Umřela u toho božatko nesčetněkrát, takže jsme zavedli "save mode", kdy jsme třeba pokračovali od nějaké stránky, abychom to nejeli úplně od začátku. Velkou nevýhodu spatřuji v tom, že klíčové "Magické kopí", které je potřeba k projití tunelu do královského města Durenoru, je možno získat jen na jednom místě. Vůbec to tam důležitě nevypadá a není vůbec žádný problém toto místo v knize minout nebo odtamtud utéci se zesranou tunikou až na drátěnou košili. Pokud kopí chcete získat, musíte projít soubojem s protivníkem tak silným, že jste bez šance - musel jsem ji na tento souboj navýšit jednorázově umění boje o 1k10, aby měla aspoň nějakou šanci. A v kontrastu s tímto, když pak získáte ten slavný Sommerswerd, rozsekáte všechny soupeře na kašu, bez ztráty kytičky.

Nicméně dobrodružství je velice rozmanité - moře, město, putyky, piráti, hazard, pustiny, hostince, tunely v horách, pak luxusní nemrtvá (v této knize z "mladých fantasy let" 1993 se používá pro "undead" překlad "nesmrtelný") flotila lodí, zvednutá ze dna moře při návratu. A to jsme do některých linií ani bohužel nezabloudili - např. ilustrace nějakého myšího bojovníka. Ilustrované je to mimochodem velice pěkně. Užili jsme si to parádně a zabralo nám to nějaký čas, takže to není vůbec otázka hodinky funění po nedělním obědě. Ještě teď se chlamu, když si vzpomenu, jak malá získala ten Sommerswerd a lítala po bytě s dřevěným mečem z Buchlova a máchala kolem sebe :D

Sérii už mám dokoupenou až do desátého dílu, takže nás čeká ještě spousta dobrodrůža - a teď je pomalu čas se podívat do Kaltských jeskyní.

14 23.05.2018

Už dávno nemám ambice si dokoupit celého Saudka. Např. ta první vydání od speleologické společnosti, stačí mi pozdější vydání, nekupoval jsem ani novou Muriel, ale tohle jsem si musel pochopitelně pořídit hned jak to vyšlo. Restaurátorská práce Filipa Konečného opět na jedničku a je fajn, že tento komiks je už pro masy a má přijatelnou cenu. K Saudkově genialitě drobných detailů a narážek v kresbě se snad ani není třeba vyjadřovat, akorát jsem všechny ty příběhy už někde četl a viděl, ale to vůbec neva. Z doslovu jsem pochopil i proč "Trať se ztrácí ve tmě", kterou mám v jiné knize je tak předělaná. Takže celkově spokojenost, knihu mám v knihovně obrázkem ven, protože je to krása. Povinnost pro každého komiksového sběratele a vůbec se nebudu zlobit za nějaký nový Saudkův kousek, nejlépe takový, co neznám.

7 23.05.2018

Prostě dokonalé. Ještě když to člověku přistane jednoho dne ve schránce:) Ti šťastní z nás, okdkojeni večerníčky, slintají blahem více, takový Mach s rejžákem holt nemá chybu. Nemůžu se dočkat posledního dílu, Michale, díky!!!

Je to borec, že? Jooooo:)

15 11.05.2018

Opět naprosto úžasné - tentokrát se Talbot opřel do manipulativních sekt, které jsou schopny některé chudáky zblbnout tak, že jim odevzdají majetek, tělo i duši. Jelikož mám klášterní výchovu a z jedné takové sekty nazývané katolická církev jsem utekl, tento díl mě zasáhl přímo do desítky, kdybych byl takový blbec a na sobě nosil terč.

Jednohubková dobrodružství končí a Talbot přidává něco z LeBrockova soukromí, pracuje s postavami a vyvíjí je, rozehrává pozadí strašlivé genocidy na nebohých knedlících a vše je to zabaleno v nemírně precizní, hravé a detailní kresbě, do které je zakomponována hromada skutečných i fiktivních událostí a postav. Osobně bych asi !!SPOJLER!! knihu s aramejskými evangelii do ohně nehodil, ale já nejsem LeBrock.

Nu, co dodat, byl to opět skvěle strávený čas, nelze než před mistrem Talbotem smeknout a napálit mu plnou palbu, plnotučných eucharistických 100% a modlit se ať už mám v sepnutých rukou další díl(y). AMEN.

3 04.05.2018

Tak moje malá drahuša už půjde letos do první třídy! Jelikož už jsem s ní hrál dračák, když snad neobešla ani polí pět, tak jsem si vzpomněl na krásné časy prvních gamebooků - první byl takový kreslený a měl jen asi 50 odkazů - pak přišli Goblini od Altaru a Artuš - tak jsem si řekl, že si Lone Wolfa znovu seženu. Myslím si, že pro vyvíjející se dětskou mysl a rozvoj fantazie je to asi stotisíckrát lepší, než je posadit k nějaké elektronické mrdce. Jednou mi kolega, jenž už je v důchodu, řekl, že pokud děcku dám klacek a řeknu "rozděl to", vznikne mu asi desetkrát více synapsí v mozku, než bych mu řekl, "zlom to", jelikož prej děcko má mnohem více možností - zlomit, přeseknout, urvat, přeřezat a tak se mnohem více vyvíjejí jejich mysli. No, je to chytrý chlap a já se tím řídím.

Takže jsme si nadefinovali postavu, posledního rytíře řádu Kai - Květušku:) Já předčítal a rozhodnutí co kerykajzjak činila dceruška, která nám však v knize třikrát nepřežila, napočtvrté jsme se dostali až ke králi a slavili jsme vítězství. Musím říct, že jsem se u toho taky perfektně bavil, jedinou výtku mám k docela velkému množství pravopisných a stylistických chyb, ale pal to paleočert, byla to ryzí zábava. No a teď jsem bombardován, kdy už budeme pokračovat Ohněm na vodě, tak už jsme seděli u pískoviště, kde zas dvouletý drobňuša si přesypával písek do bot a do vlasů a my jsme hráli:)

Jediné, čeho se děsím je, že už umí číst pomaličku sama a zatím sice je mě potřeba, ale brzy mě z tohoto dobrodružství taky může pěkně vykopnout:) No a když jsem poskupoval knih asi za sedm stovek, tak jsem zjistil, že to nové vydání, které je možnost si koupit má asi o 200 odkazů více a i ty další knihy mají nějaké bonusy. No, co už, zase tolik peněz to nebylo a třeba si do budoucna koupíme i novou edici a tahle mi zůstane jako vzpomínka.

13 03.05.2018

Tohle je moje doslova srdcovka. Miluji tuto sérii, miluju se kochat prezicní práci páně Talbotů, která hraničí až s obsesí - ta pozadí, secesní vzory tapet, parkety, obrazy, do posledního šroubku a řemenu promyšlená parní zařízení (protože tento svět elektřinu nezná), všechna ta lostomiloušká i kurevsky vražedná zvížátka. V kombinaci s Talbotovým sociálně-levicovým světonázorem, který je vepsán velice přirozeně a citlivě do příběhu tvoří výsledek velice harmonický celek, u kteréhož srdce (aspoň to moje) plesá nadšením.

Jak je všeobecně známo - a nikdo to snad nebude dávat do jedné lajny s nějakými chemtrails a podobnými nesmysly - 1% lidí vlastní polovinu bohatství tohoto světa a nebude dlouho trvat a bude jim patřit vše, včetně našich životů. Tak mezi takové patří Baron Ropucholt - hlavní záporák tohoto dílu - a jeho nenasytní, hrabiví spoluvelkoburžousti. Jejich pobouření nad tím, že by Knedlíci chtěl placenou dovolenou, vzdělání a zdravotnictví zadarmo, že by se mělo brát ohled na životní prostředí a další nehorázné požadavky, které by tuto partičku doslova zruinovaly, tak to je zcela přesný obraz tohoto jednoho sociopatického procenta, které přes své bohatství vládne našemu světu. A jelikož vlastní tisk i obrazová média, jak podotkl správně Ropucholt, mohou i mocně manipulovat davy. Lze to vidět dennodenně, pokud to člověk vidět chce a nežije si ve své bublině - v poslední době mě např. dojalo, jak dvanáctileté děti četly někde na náměstí z papírku, že si nepřejí návrat komunismu, no ty kráááásoooo!!! Jejich rodiče bych nakopal do kulí. V tomto věku mají děcka lítat po lese...no nic...

Dokonalost sama, za mě jednoznačných 100%, akorát mě sere, jaký jsem chuj - držím knihu pod paží, k tomu bundu a hrabu v batohu, že něco vyhodím na zastávce do koše - a tento poklad mi spadl na zem - a poškodil jsem si tři rohy, jeden je i natržený, tak to jsem se na sebe opravdu nasral. Ale abych si to vybalancoval vnitřně a neužíral se tím moc dlouho, vzpomněl jsem si, jak jsme o víkendu šli na Landek a já tam s malým spícím v kočáru krosil po těch srázech a po dvou kolech nad stržema a při představě, že by mi tam spadl on, se jeví nějaký roh knihy zcela bezpředmětný. Tak a jsem fklidu:)

5 27.04.2018

Tak je to samosebou krásná kniha - dokonce jsem si ji zabalil i do letáku z Lídlu, abych si ji nezničil při smykání v baťohu po autobusech a hospodách, ni na kole. Je to pěkně nakreslené, kvituji vnitřně i to poselství o tupém konzumním životu, likvidaci všech, kteří nehodlají na toto přistoupit, žít z přírodních darů svobodně bez technotechna a přitom neplatit galaktické gigakorporaci za zotročení a likvidaci vlastní identity. Čímž teda u mne udeřil Alejandro hřebíček přímo do palice - ALE je to strašně vážné - a bere to hlavně strašně vážně samo sebe, dialogy jsou prkenné a patetické, on to autor určitě i tak zamýšlel, ale svlažit to aspoň kapkou humoru by určitě dílu neuškodilo. Navíc ten Albíno prošel vším jako nůž máslem, žádné protivenství ani překážka neměla šanci a nakonec to skončilo nejlépe, jak jen mohlo v tom nejlepším ze světů. Metabaroni i Incal se mi líbili více, přesto jsem moc rád za tento kousek v češtině, ta řada MDEK se překrásně rozrůstá.

11 27.04.2018

Ufff, tolik brutálně zavražděných děcek! Musím přiznat, že od té doby, co mám doma dva svoje zlaťáčky, tak mi to nedělá úplně dobře. Ale zde bylo popraveno mnohem více lidí. Když se tak dívám, komentář k prvnímu dílu jsem psal 18.10.2007, což je více než deset let a tak se nebojím přiznat, že v tom kdo koho odpravil jsem měl slušný guláš. V tomto kontextu možná tento díl bez toho závěrečného ani nemělo cenu číst, ale neodolal jsem. V čem mám ale zcela jasno je, že si to zaslouží neoddiskutovatelných a bezpodmínečných 5 hvězd, protože je to dokonalá série, v zcela nejdokonalejší božské kresbě. Já se tou Rissovou práci jsem schopen kochat neskutečně dlouho a lidi, co sedí za mnou v autobuse asi nechápou, co na těch omalovánkách čtu tak dlouho;)

Takže jedem kurva do finále, už ať je ten poslední díl na světě, ať si to můžu vzít od začátku a pochopit to v celém rozsahu.

4 28.03.2018

Mňóóó, tak kdybych chtěl ze sebe dělat chytráka, tak napíšu, že mám z knihy ambivalentní pocity, ale jelikož jsem jen hlupý synek z Ostravy, který neví koho volit, aby to bylo demokraticky správně, tak mám ty pocity spíše rozjebané. Dal jsem si tu robotu, vyhrabal jsem z knihovny a přečetl sérii tři knížeček vydavatelství Hynek z roku 1991, v překladu Josefa Schwarze + sbírku básní, abych mohl posoudit kvalitu Corbenovy adaptace.

Nooooo ááá....nejsem žádný Poe-hooligan, který by kolem sebe valil literární bejsbolkou, když se autor odkloní v některých detailech, ale zde je Poeovo dílo místy doslova znásilněno. Nevím, jestli v rámci snahy více šokovat otrlejšího čtenáře dnešního věku, bo přece jen vrcholy některých mistrových povídek mohou vyznít dnešní, na krvácích odkojené generaci, kapku decentnější, ale mě to přišlo nepatřičné (ostravský ekvivalent neuvádím).

Tak např. Berenice - Eugeus je tak trochu psychopat, jenž se dokáže hodiny fascinovaně a zapáleně dívat, jak schne bílá barva na stěně. Jeho sestřenici Berenici postihne zlá nemoc a vrátí se odkudsi do rodného domu, Eugeus se nemůže zbavit zcela chorobné fascinace jejími zuby. Vrchol povídky je, když se čtenář nakonec dozví, že Eugeusovi z té alabastrové skloviny riadně jeblo a když nebohá Baranice umře, on pak její mrtvole vyrve ty zuby z pusy. Konec, tečka, v povídce sledujeme psychotické procesy, které se odehrávají našemu "hrdinovi" v hlavě a jak ho šílenství k tomuto činu nakonec dotlačí. V Corbenově podání musí Berenice vylézt z hrobu se zakrvácenou hubou, přerazit svému muži (v povídce pouze bratranec) lopatou pysk vejpůl a stylem oko za oko zub za zub provést dvaatřicetkrát stomatochirurgický zákrok. Proč?

Maska rudé smrti - jedna z nejlepších povídek, která svou barevností k výtvarnému zpracování doslova vybízí, úplně jsem se na ni těšil. Zprasená jak hovado - je tam použitá - nechápu z jakého důvodu - báseň ze Zkázy domu Usherů - a z toho hrůzného děsu a mrazivé atmosféry se nepovedlo přenést ani zbla. Krvavé kostry a vnitřnosti to holt nezachrání, takhle Poe nepsal. A Zkáza domu Usherů ani nemluvě, tam si Corben vymyslel naprosté nesmysly s kostrama v hale, kouzelným obrazem a incestem, o nichž se v původní povídce nedočteme, i když Usher maloval - ale ne tohle! Svíravou atmosféru pohřbu zaživa, jemně dávkované narůstající šílenství a bušení srdce pohřbené sestry skrz celý dům se opět nepovedlo ani naznačit. U vraždy v ulici Morgue je ten námořník naprosto odlišný povahový typ, konec zase jiný, důležité, že ho mohl orangutan roztrhat zaživa - o to jde přece v první řadě - OMZB.

No a tak by se dalo pokračovat, vím že přesná adaptace asi nebyla záměrem, ale tohle není ani volná adaptace, to je úplně překopané k obrazu Corbenovu. Nakreslené to je pěkně, akorát všechny baby mají svěšoki až někde u pupku. Kvalita překladu básní je velmi subjektivní, takže nehodnotím. Že se do toho Páně Dortů vrhl sám se ovšem, co ho tak trochu znám, nedivím. Musím ale uznat, že ty fragmenty, které sepsal nejsou špatné. Zpracování knihy na úrovni CC, takže 1*. Ale jak říkám, jsem z teho celý rozjebaný!

14 27.03.2018

Ono, přeložit dobře poezii, aby se nevytratila atmosféra a emoce asi není jen tak. Nevím, jestli je Nezvalův překlad úplně nejzdařilejší, ale líbí se mi více než překlad Vrchlického.

12 27.03.2018

Tak, že Poe psal takové pitoreskní, groteskní příběhy, které sice nevyvolají záchvat smíchu, ale člověk se nad tím decentním, víc než 150 let starým humorem, pořádně usměje, jsem vůbec netušil. Sice mi i takovouhle knížečku trvalo v autobusech přečíst skoro 10 dní, ale co už, je to spíš způsobeno tím, že to jsou povídky, delší příběh bych slupnul rychleji. Takže můj exkurz do světa Edgara Alana zakončím básněmi, abych to mohl porovnat s Corbenovou komiksovou adaptací.

3 27.03.2018