Kapis komentáře u knih

(psáno 04/2008) Nejsem nijaký fanda Batmana, Dredda, Jokera, zkrátka Gothamu jako takového, ale protože tenhle Batman má zde celkově vysoké hodnocení a už je to pár let co vyšel, nebyl příliš drahý a vůbec....taxem si ho koupil. Příběh nebyl špatný, takový klasický superhrdinský, kdy záporákovi vychází všechno do poslední tečky, protože je neskutečně genitální, superhero (+ jeho neskutečně genitální komorník) stopu neztrácí, ale je všude o krok za ním. No a nakonec hajzlakovi nevyjde poslední krok a hiro to celé zachrání. Všichni jsou spokojeni, rozdávají se lízatka a cukrová vata.......Psaný scénař měl určitě silnější atmosféru, komiksu chyběla.......kdyby to celé kreslil Mignola jako obálku, tak to má atmošku určitě jinde a dal bych 85%. Takhla +5% za Mignolovu obálku -10% za ty kupy reklam vevnitř. Celkově nejsem ale vůbec zklamaný.

2 09.11.2017

Tak nic, tohle mě nechytlo, ač kresba byla skvělá a papír voněl tajemnou záhadou.

2 09.11.2017

Tak jsem si tím včera početl v Levných knihách a takové náloži sprostých lží, překrucování a narcistického pokrytectví jsem nebyl vystaven v tak krátké expozici hodně dlouho. Krvelačná bába, která má na svědomí několik rozvrácených zemí a statisíce mrtvých, přičemž takové rozbití Libye si prosadila i proti vůli nejvyšších generálů Pentagonu, se málem stala i prezidentkou. Místo ní je tam ten bláznivý Trumpetista, u kterého jsem už ztratil veškeré naděje, že by se politika USA změnila, ale kdyby tam byla Hitlary de fašos Clingonová, tak jsem si jist, že např. Sýrie by nebyla už téměř osvobozena od džihádu a zem by se zmítala v ještě větším krvavém chaosu, než Libye. A možná by už rozjížděla další smrtící válku někde jinde, vše samosebou ve jménu lidských práv a demokracie.

Váleční zločinci by neměli psát knihy, ale měli by, když už ne být napíchnutí na kůl, tak aspoň stanout před soudem. Na tyhle lidi jsou ale lidské soudy krátké, věřím proto, že pořádně tupý kůl ji nemine aspoň v pekle, kam patří. A nedivím se, že tuto bichli v pevné vazbě nikdo nekupuje v Levných knihách ani za 39 Kč.

Tak co jiného po Kladivu na čarodějnice než komiks, který začíná inkvizičním procesem a hořící hranicí? Tajemný středověký sriller! Téma velmi lákavé, ale nějak jsem se do toho nemohl ponořit, cosi tomu chybělo. Kresba je sice fantastická, ale občas mi přišlo, že mizí linka, barvy vybledlé, ztrácel jsem se v ději i lidech, motivace postav mi nebyla jasná. Včera jsem to dočetl a ráno jsem musel vzpomínat, co se dělo na konci. Takže i když jsem pro to hlasoval, tak moc spokojený nejsem. Ale holt není každý den posvícení, třeba to ten druhý díl povznese. Pár šmudlíků navíc za to Toledo, kde jsme si udělali výlet z Madridu.

7 26.10.2017

Naprostý majstrštyk a jedna z nejoblíbenějších knih dětství. Několikrát - a určitě ne naposled - jsme ji přelouskali už i doma s malou. Dokonce jsem tam našel své "poznámky'" na kraji stránek ve smyslu, že kocourkovští jsou nejchytřejší na světě - to se ještě psalo na papír a neexistovaly smajlíky.

27 25.10.2017

Nevyzpytatelné jsou cesty Boží, ale končit je na hranici kvůlivá lidské bestialitě a nenažranosti je špatný cíl. Stejně nevyzpytatelná byla moje cesta k této knize, kterou mám v knihovně už pár let. Začala “Historií trestu smrti“ a teď zcela nečekaně pokračovala u Strugackých a jejich “Je těžké být bohem“, kde se ke konci mile a přátelsky naráželo na kůl a pálilo na hranicích – a nevím, jestli Strugačtí neopisovali od Kaplického, protože stejně jako v Losinách, na jejich hradě ve věži také chybělo sklepení a cely se přistavovaly v přízemí, dokud stačily a úplně stejně nebohému panstvu vadil křik mučených. No, a když jsem si teď opět zajel do toho krásného kraje, kde mám jednu část kořenů (tata se shodou okolností narodil právě v Losinách) a který mě vábí více a více, dozrál čas na Malleus maleficarum!!

Co napsat k nelidské vypočítavosti olomouckého advokáta Bobliga a jeho skřeta Nácka? Stejně jako děkan Alois Lautner ji nejsem schopen pochopit a při čtení se mi občas vařila krev bezmocí a křivdou. A vše bylo samosebou institucializovaně zaštítěno tou jedinou pravou církví chudoby, pokory a lásky k bližnímu, kde už jen v kousek vzdálené Olomouci dali krytí veškerým Bobligovým zločinům, o apelačním soudě v Praze nemluvě. Vždyť na prostý lid patří přísnost! Bližní - nebližní, vina - nevina, avšak kniha dává naději, že i v církvi jsou slušní a hodní lidé a neodsuzuje paušálně. Napsáno je to zcela strhujícím způsobem, podrobnosti o víně, pivu, jídlech a zvyklostech panstva i poddaných jsou zcela přirozeně zasazeny v textu a to já mám strašně rád. Dialogy, události místní, ale i celoevropské, následky inkvizičního řádění a vzrůstající strach se ani na chvíli nešmodrchají, vše dává smysl, mistrovsky se povedlo zrekonstruovat atmosféru i veškeré historické a zeměpisné reálie. Bobligova zvěrstva kontrastují s dobrotou Lautnerovou a jeho myšlenkovými pochody. Ty mi byly obzvlášť blízké, když říká, že kdo se nepotěší procházkou krásnou přírodou, není s to se zastavit u řeky a vychutnat si zpěv ptáků, potěšit zrak lány polí a vrcholky hor v mlze, tak jen takový člověk je schopen páchat zlo. Popisy děkanovy lásky k přírodě a moravskému kraji jsou velmi sugestivní, že má až jeden hned chuť se rozjet do Losin, Sobotína a Vikýřovic. Kniha je o to více podmanivá, že se odehrává na skutečných místech, která stále existují. Trochu mě udivilo, že ten proces od zatčení po hranici trval tak dlouho, myslel jsem, že to šlo více šlusem, ale stejně, jak se jednou člověk dostal do inkvizičních drápů, nepomohlo už nic, Vanitas vanitatum et omnia vanitas. Co dodat, buďme rádi, že je tato doba temné krvavé tmy za námi, i když i dnes jsou podobné stvůry schopny ničit životy pro své vlastní obohacení. Doufejme, že se všichni potkají v pekle, napíchávání na kůly po zbytek věčnosti!!!

P.S.: Jo a bez tortury se jako chlap přiznám, že jsem z toho měl dva dny špatné sny.

P.S.2: A když jsem se teď před pár lety chtěl podívat na Petráky, tak mě zastavil nějaký přiblb s pražským přízvukem, že tam jako dělá ochranáře a že se tam nesmí. Nic nepomohlo, když jsem mu vykládal, že jsem po nich jako děcko lítal (ve smyslu běhal a skákal pro případné budoucí inkvizitory). Ale jak to teď dělají ty čarodějnice o filipojakubské noci, to nevím, když ten jejich sabat může vyrušit kdejaký mamlas.

53 24.10.2017

Tohle jsem si vzal s sebou o víkendu na cestu do Bílé vody, což je zcela zapomenutý a zastrčený kus naší krásné země pod úžasnýma Rychlebskýma horama u polských hranic a velice mi to, krom piva, zpříjemnilo tu skoro pětihodinovou cestu. I když autobusem z Jeseníku jsem se už jen kochal, jo a nejel jsem do léčebny!!! Zkrátka Liniers nezklame, i když ta nová introvertní postava s červeným nosem, mi je krajně nesympatická. Při objímání kaktusu tučňákem jsem se rozesmál i nahlas. Je pěkné, jak je autorův život pěkně zakomponován do knihy a dozvíme se nenásilně třeba, že se mu narodilo třetí miminko. Tuš, vše nej, já si víkend parádně užil, včetně sobotního postavení pergoly, konzumace všech různých pozmněňovadel vědomí a nedělního dopoledne na hřibech (u nás se chodí na "hřiby" ne na "houby") a Macanudo tomu opět významně pomohlo, dženka bardzo kolež. OLGA!!!

4 12.10.2017

Táák, trvalo mi to přesně šest piv, než jsem tuhle knížečku na jeden zátah ztrestal!! Což by teda jednoho ztrestalo taky, ale jelikož mám kvalitní trénink, ještě jsem pak spřádal snivé traktáty, jsa opět zcela okouzlen a pohlazen po mé romantické duši, až jsem zapomněl zajít koupit rohlíky a stará přes všechen trénink mě hned odhalila a po zásluze mě ztrestala taky!

4 03.10.2017

Velice svěží a příjemná jízda krvavým středověkem kdesi na vzdálené planetě a morální dilemata nadřazeného, technicky vyspělého tvora, který ztrácí, tváří tvář své ovládání a nakonec i lidskost. Navíc mám rád popisy špinavých krčem, smradlavé zlodějské chátry, opulentních žranic, ale i skromné mrvy špinavých vesnických balíků, k tomu trochu okořeněné láskou, bohužel bez exaktních popisů, které nahradilo to pěkné a milé ideologické vražděníčko, upalováníčko a napichováníčko na kůlečky, až jsem z toho dostal chuť konečně vytáhnout z knihovny Kladivo na čarodějnice.

12 03.10.2017

Bohužel se mi nedostalo, jako kolegovi Eldarovi, zadarmo halucinogenního psychedelického zážitku, ale jízda to byla pořádná. I když jsem vůbec nechápal, co se děje, velice jsem si toto absurdní představení užíval a měl jsem z něj jen příjemné pocity zmaru a nedosažitelnosti. Taková hladivá Kafkovina, ne nepodobná Zámku. Nepřekonatelná a nepochopitelná byrokratická bariéra, plná nesmyslných direktiv a nepochopitelných nařízení. Lidé, jež se tomu přizpůsobili, a jejich chování nedávající žádný smysl, situace jako z nepovedených grotesek, naprosto šílený LES, který žije podle neznámých zákonitostí a jeho děti, rozené kloakama, Kypření a Dosažení, smysl nedávající dialogy a repetetivní monology, no úžasný maglajz, který mě ani na chvíli nechtěl pustit a já natěšeně otáčel stránku za stránkou s netrpělivým očekáváním, co za nesouvisle absurdní nehoráznosti na mě budou v zběsilém tempu vyvrženy. Dostal jsem znovu svůj automaticky bitevní satelit (jak krásné dvojsloví) nadívaný jadernou municí, který tiše, mrtvě a bděle prolétl 400 km nad sněhobílými kadeřemi robota, filozofujícího nad nedosažitelností lidství. Já se taky nepotřebuju ufilozofovat k smrti, ale domnívám se, že je celá kniha zamýšlená jako kritika lidského zřízení jako takového, kdy absurditě a nesmyslnosti různých nařízení se musí všichni chtě nechtě podřídit, i když nedávají třeba žádný smysl. Možná to autoři skryli na str. 203 (vydání z r.1983, Svoboda), kde se Perec, coby už ředitel podivuje, že všichni jen pracují a na nic jiného nemají čas. Kde dojde k tomu, že dobrý mechanik opraví auto za 2 hodiny, ale když to nechají dělat kuchaře, může to trvat třeba 22 let. „Jářku, Pereci, blesklo mu myslí, a co když celý tenhle kolotoč existuje právě proto, aby všichni pracovali?“ Jak podobné dnešní době, kdy o užitečnosti práce některých lidí mohu silně pochybovat! Naproti tomu stojí primitivní Les, z kterého není úniku, odmítající jakýkoli pokrok, plný nebezpečí, denně se přeměňující, absurdnější ještě než celá ta byrokratická Správa. Mám-li to krátce shrnout, i po letech úžasný zážitek a pestré rozjitření temných koutů představivosti.

10 03.10.2017

Tak po Pikniku u cesty jsem se rozhoupal k znovupřečtení i další knihy, než se vrhnu někdy na další kousky těchto dvou vykutálených bratrů, které jsem ještě nečetl. Z této dvojknihy si pamatuji pouze pasážičku s přeletem bitevního satelitu ve výšce 400 km nad hlavami postav.

LES. Bohužel se mi nedostalo, jako kolegovi Eldarovi, zadarmo halucinogenního psychedelického zážitku, ale jízda to byla pořádná. I když jsem vůbec nechápal, co se děje, velice jsem si toto absurdní představení užíval a měl jsem z něj jen příjemné pocity zmaru a nedosažitelnosti. Taková hladivá Kafkovina, ne nepodobná Zámku. Nepřekonatelná a nepochopitelná byrokratická bariéra, plná nesmyslných direktiv a nepochopitelných nařízení. Lidé, jež se tomu přizpůsobili, a jejich chování nedávající žádný smysl, situace jako z nepovedených grotesek, naprosto šílený LES, který žije podle neznámých zákonitostí a jeho děti, rozené kloakama, Kypření a Dosažení, smysl nedávající dialogy a repetetivní monology, no úžasný maglajz, který mě ani na chvíli nechtěl pustit a já natěšeně otáčel stránku za stránkou s netrpělivým očekáváním, co za nesouvisle absurdní nehoráznosti na mě budou v zběsilém tempu vyvrženy. Dostal jsem znovu svůj automaticky bitevní satelit (jak krásné dvojsloví) nadívaný jadernou municí, který tiše, mrtvě a bděle prolétl 400 km nad sněhobílými kadeřemi robota, filozofujícího nad nedosažitelností lidství. Já se taky nepotřebuju ufilozofovat k smrti, ale domnívám se, že je celá kniha zamýšlená jako kritika lidského zřízení jako takového, kdy absurditě a nesmyslnosti různých nařízení se musí všichni chtě nechtě podřídit, i když nedávají třeba žádný smysl. Možná to autoři skryli na str. 203 (vydání z r.1983, Svoboda), kde se Perec, coby už ředitel podivuje, že všichni jen pracují a na nic jiného nemají čas. Kde dojde k tomu, že dobrý mechanik opraví auto za 2 hodiny, ale když to nechají dělat kuchaře, může to trvat třeba 22 let. „Jářku, Pereci, blesklo mu myslí, a co když celý tenhle kolotoč existuje právě proto, aby všichni pracovali?“ Jak podobné dnešní době, kdy o užitečnosti práce některých lidí mohu silně pochybovat! Naproti tomu stojí primitivní Les, z kterého není úniku, odmítající jakýkoli pokrok, plný nebezpečí, denně se přeměňující, absurdnější ještě než celá ta byrokratická Správa. Mám-li to krátce shrnout, i po letech úžasný zážitek a pestré rozjitření temných koutů představivosti.

JE TĚŽKÉ BÝT BOHEM. Velice svěží a příjemná jízda krvavým středověkem kdesi na vzdálené planetě a morální dilemata nadřazeného, technicky vyspělého tvora, který ztrácí, tváří tvář své ovládání a nakonec i lidskost. Navíc mám rád popisy špinavých krčem, smradlavé zlodějské chátry, opulentních žranic, ale i skromné mrvy špinavých vesnických balíků, k tomu trochu okořeněné láskou, bohužel bez exaktních popisů, které nahradilo to pěkné a milé ideologické vražděníčko, upalováníčko a napichováníčko na kůlečky, až jsem z toho dostal chuť konečně vytáhnout z knihovny Kladivo na čarodějnice.

17 03.10.2017

Mě to přišlo jako ztráta času, taková infantilní blbůstka, která by mě bavila tak v sedmi-osmi letech.

3 21.09.2017

Tak jsme jeli s rodinou na dovolenou do kempu na Malou Fatru a já si vzal tři knihy - přečetl jsem však čtyři!!! ...stránky... a až cestou na Šumavu a zpátky tento víkend jsem ztrestal tuto malou knížečku - ještě, že je to tak daleko a jede se tam dvakrát tak dlouho jako do Tater.

O této knize jsem si myslel, že bude jen o nějaké kolonizaci Marsu a úha popis kulhá! Je to sice o kolonizaci Marsu, ale to je jen podium pro to, co se děje za oponou a tím je zdrcující kritika americké civilizace - potažmo spíše moderní civilizace jako celku. Kritika naší nenažranosti, bezohlednosti, chamtivosti a destruktivity. Popis tupého amerického turisty, s pocitem nadřazenosti, v Mexiku je neskutečně trefný. A tak se lidé chovají v tomto pozoruhodném dílku na Marsu.

Nepřijde mi to, jak je to v popisu, že by to byly povídky, ony jednotlivé kapitoly pojednávají sice o různých lidech v různých časech, ale jde pořád o jedno a to samé a postavy z prvních kapitol se objevují i v posledních, tak jaképak povídky?

Bradburymu se povedlo sepsat úžasnou osobitou výpověď strachu z atomové války, cenzury a ztráty lidskosti. Určitě se v tom odrazila doba McCarthismu a studená válka. V mnoha ohledech neztratila kniha nic na své aktuálnosti z padesátých let. Snivé a poetické pasáže dodávají knize na čtivosti a některé kapitoly (ne povídky), lezouc pralesem na Plechý jsme nemohl dostat z hlavy, rozhodně poctivých 95%.

Jo a jedna z posledních poslední kapitol, kdy roboti opečovávaní prázdný dům - úplně jsem si vzpomněl, že něco takového jsme četli na základce jako protiválečné čtivo. A vůbec si nejsem jist, jestli to bylo z Marťanské Kroniky nebo z pera nějakého Sovětského tvůrce, dlouho to leželo zasunuto v paměti a jen občas problesklo jako vzdálená vzpomínka - bylo to jako objevit sbírku něčeho z dětství.

30 11.09.2017

Jak někdo může takovým způsobem plést hlavu svojim dětem? To je zločin! Děcka v těchto letech si mají hrát, lítat venku a čteny by jim měly být normální, klasické pohádky ne řešit sexualitu proboha. Já nemám nic proti homosexuálům, pár jich i znám a s několika cizíma jsem popíjel. A to jsou normální lidé, kteří mi nic netlačí, nikde se nepotřebují předvádět a žijí si své životy jako každý jiný. Ale tato divoká homo-propaganda, stejně jako ty duhové pochody, kdy se nám snaží týpci v kožených tangách a ověšeni růžovými čuráky tlačit do hlavy jak je to všechno přirozené a ať je tolerujeme - přitom si myslím, že jsme absolutně tolerantní země v tomhle ohledu - to je zcela zvrácené a nepřirozené. A kdo tohle cpe dětem předškolního věku, tak by ho měli zavřít. A ilustrace taky nestojí za nic, ta kniha je zase akorát pro potěchu některých pomatenců, kteří chtějí pro své zájmy a za peníze kdovíodkud rozvracet základní kameny společnosti, tj. normální rodinu.

Znáte ten vtip?

"Jean, co to je na ulici za hluk?"
"Průvod gayů, sire."
"A co požadují?"
"Lásku stejného pohlaví."
"A kdo jim ji zakazuje?"
"Nikdo, sire."
"Tak proč tak křičí?"
"Protože to jsou buzeranti, sire..."

A na podobné "moderní" vlně se šíří i jiná zvěrstva. Po tom, co ten gender-vyrovnaný ale sexuálně nevyhraněný idiot Klusák rozjel kampaň proti pohádce J. Žáčka o tom, že holčičky mají být maminkami, což je prý společenský stereotyp (BOŽEEE!!! MOJE NERVÝÝ), tak moji malé pětileté toto opakuji docela často - že jak bude velká, tak bude maminka, tak jako její maminka a babička.

Jestli tohle najdu ve školce v knihovničce, tak budu mít s paní ředitelkou vážný rozhovor!!

Úplně nechápu slabé hodnocení kolegů pode mnou, mně se to líbilo moc. Celou dobu zábavně a pečlivě stavěný příběh, kdy člověku není a nemůže být jasné co se děje. Podivné, nevysvětlitelné záhady, atmosféra vysokohorského kotle zasypaného lavinou, dobré jídlo a detailní popis, co všechno kdo vypil. Čtivá hříčka, která neztratila nic ze své poutavosti ani koncem formou všeshrnujícího epilogu. Já se příjemně bavil a i když by si to zasloužilo asi o hvězdičku méně, dávám plný počet, abych zvýšil rejtyng této knížečce, která se vleze do kapsy a ležet někde u vody, tak to zhltnu naráz. To, co se nepovedlo Lemovi v jeho pokusech s detektivním žánrem - Vyšetřování a Rýma - to se podle mne Strugackým povedlo velice dobře.

6 17.08.2017

Tak nevím, jestli jsem neměl tu správnou náladu nebo jsem byl hormonálně disbalancovaný, ale poprvé jsem z Goreyho byl zklamaný. Ono to nijak nevybočuje z toho, co dobře u toho autora známe, ale nějak mě to zkrátka nebylo schopno chytnout pořádně za kule.

2 11.08.2017

Tak trochu se nám to pročistilo. Opět brutální masakr v temných kulisách. U komentu k Živým mrtvým jsem teď psal, že Pražák neumí přeložit a harmonicky poskládat nadávky ve věty rozvité, aby to vyznělo opravdu autenticky a drsně. Tak se omlouvám, Kopřiva to dokáže!

8 07.08.2017

Je jasné, že Brankův fotr to dost posral a člověk se s tím holt potřebuje nějak srovnávat (bo náraz to nejde). Rozumím mu absolutně. Třeba s trochu jinou zkušeností, ale já bych to takhle hezky nikdy neuměl vymyslet a nakreslit. A kresba je oproti předchozím dílům hodně preciznější a čistší. Všechny roviny, odbočky, vzpomínky, oživlé vzpomínky, halucinace, přechody mezi realitami a časy jsem asi nepobral, ale co naplat, nebyla to jízda mou fantazií. Gadžopádně ta jízda byla parádní a divoká, peřejemi zoufalství, při sesuvech půdy smutku a rachotící bouřkou nejasných výčitek a vzpomínek kolvůkol, kde se ale našlo místo i na hořký vtípek. Klobouk dolů, musím se ale přiznat, že napodruhé bych asi neměl odvahu, nicméně tu novou bichli, co vyšla s Edem loni, na té si s chutí smlsnu s pevnou vírou, že na mě nezačne mluvit sama - ale až ji otevřu a začtu se.

Jo a až v tomto díle jsem si uvědomil, že on na hlavě žádnou masku nemá.

Fantasyplanet: coooo???

3 03.08.2017

A šílená jízda pokračuje ještě zběsilejším tempem. V tomto díle jsem se v té husté polévce reality, snů, halucinací a projekcí mysli kapku motal, ale zhltal jsem to rychleji než tu polívku! Jdu na třetí díl, snad pak budu moudřejší, ale musím říct, že i když úplně nevím, co se vlastně děje, baví mě to moc. Leželo mi to doma v knihovně dlouhé roky a potvrdilo mi to, že kniha nikde neuteče (naštěstí ani nezačne na mě mluvit) a její čas musí někdy zákonitě přijít.

Strašně se mi líbí Brankem namíchaný koktejl filozofických úvah o životě, jeho smyslu a reálná vulgarita a násilnost světa kolem, kde je však místo i pro vtipné situace (pro čtenáře, náš hrdina nic zábavného nezažije a k sebevraždě nemá nikdy moc daleko).

2 28.07.2017

Tuhle knihu nelze označit jinak než geniální. Má to spád, že by jeden až spad (ale ne z náspu do úžlabiny nebo příkopu!), má to morální poselství o lidské nenasytné krátkozrakosti, smyslu života a vůbec. A tolik tajemna zůstalo i po přečtení, i když autoři osvětlí dost ze svých nápadů.

Pokud se nepletu, tak tato kniha dostala nějaké ocenění ještě v dobách ČSSR jako nejlepší SF, co u nás kdy vyšlo. A já se vůbec nedivím, protože tahle kniha má všechno, co skvělý příběh potřebuje. Všechno, nic nepřebývá ani nic nechybí, autoři nepopisují do podrobností a nechávají na čtenáři a jeho fantazii, ať si domýšlí. Kniha nemá hluché místo a občas u ní napětím zapomenete dýchat!

25 28.07.2017