kapr komentáře u knih

Svědectví doby. Těžko shazovat, těžko glorifikovat. Současná generace má k této době vztah podobný tomu, jaký jsme my v mládí měli k době a událostem 19.století. Velice zajímavé, a také velice smutné. Dnešní doba je, jak se poslední desítky let říká, o něčem jiném. Byla to těžká doba, pro mnohé osudná, podobně jako události 2.světové války, včetně všech hrůz s ní spojenými. Možná to později zkusím ohodnotit. V tomto okamžiku nato prostě nemám.

Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!

1 31.08.2020

Poctivě řečeno, spíše začínám číst. Respektive - nečtu. Vždycky knížku otevřu, a přečtu si stránku, na kterou jsem náhodně narazil. A mohu vám teda říct, že jsem se snad ještě nezklamal. Perly, perly, perly!
Zatím nechci hodnotit, počítám, že by mi mohlo toto náhodné otvírání vydržet, při cca 180 stránkách hezkých pár dnů.
Tak schválně, já to teď zkusím, a z toho, na co narazím, sem teď napíši úryvek. Pokud to bude něco kraťounkého, vložím to sem třeba i celé.

POMSTA

V koutku pusy
Držím žlutou
Kytku zubama
Našel jsem jí
Zašlápnutou
Nějakýma nohama

atd.

No uznejte, že tato knížečka dokáže doopravdy vyvolat úsměv, a především pak - potěšit!

Až budu mít doprohlíženo, tedy až budu narážet jen na stránky, které již znám, vezmu to od začátku, postupně, a to co se mi bude líbit nejvíc, tak sem ještě přidám. Tehdy přidám také i ony hvězdičky. Už dnes jsem přesvědčen, že jich bude nejspíše pět!
--
2020 09 05 - Je jich pět!

1 02.08.2020

Prakticky první poválečný průvodce věnovaný Bulharsku jako celku, tedy nejenom pobřeží Černého moře, které je obvykle cílem naprosté většiny turistů z Českých zemí i ze Slovenska. Další plus této publikaci přidává ta skutečnost, že jde o publikaci zpracovanou cílovým státem, což bývá v nabídce knižního trhu u většiny zemí spíše ojedinělým jevem. Samozřejmě nemůže knížka o zhruba 150 stránkách podat opravdu podrobné informace, které bývají k pečlivé přípravě cesty pravidelně nezbytné. Tyto podklady je proto nezbytné následně hledat v jiných pramenech, zpracovaných jinými autory z jiných hledisek. Obvykle je nejlepší doplnit informace z publikací věnovaných konkrétní oblasti, kterou plánujete navštívit.

1 27.07.2020

V hlavní roli zločin, a to zločin toho nejnižšího, nejhrubšího charakteru! Složité, spletité, místy až velmi nechutné - naprostá absence elegance klasické anglické detektivky, tak jak ji známe od oblíbených autorů. Příběhy jsou sice místy čtivé, ale rozhodně nedoporučuji! Nejvíce mne zaujaly Balíčky pro inspektora Westa, ale pocit naprostého znechucení to i tentokrát zdaleka převážil! Již nikdy více!
Knihy se asi co nejdříve zbavím!
-
17:25
Ano, takový bývá mnohdy, tedy často, (to jsou zřejmě synonyma,) organizovaný zločin. Bohužel detektivky tohoto zaměření mne prostě zaujmout, a především potěšit nedokážou.

Knihu jsem prolistoval v tramvaji cestou z práce, a přiznávám, že jsem byl poněkud zklamán. Mám z toho jak jsem se na několika místech snažil do publikace začíst trošku matný dojem. Trochu jinak, jak zní v názvu knihy je velmi slabé slovo. Já sám bych spíše napsal, že to všechno je o něčem jiném. Ještě knihu projdu znovu a pokusím se změnit svůj současný názor.

Začínám číst. Tedy teď čtu "Příliš mnoho kuchařů." Mám tohoto autora velice rád z mnoha důvodů, především pro onu špetku humoru, která bývává v detektivkách jinak spíše vzácná, ale i k onomu pomníku dobré kuchyni a výborným kuchařům, stejně jako k dalším libůstkám obou hlavních postav.
-
Knihu jsem bohužel získal v poněkud tristním stavu - vytrženou z vazby. Čte se mi proto, při snaze nepokračovat v její destrukci, poněkud obtížně.
-
Přiznávám, že z úvodního překuchařovaného titulu jsem v některých okamžicích přinejmenším trošku co do odlišení jednotlivých vystupujících osob poněkud zmaten.
-
Postupně tento pokus o začátek komentáře budu doplňovat, a pravděpodobně i částečně korigovat. Předpokládám tedy, že do textu tohoto původního zárodku komentáře budu ještě, třeba i výrazně zasahovat.

Nakonec jsem doporučenou mi knihu získal půjčenu z knihovny, bohužel jen v českém překladu, všechny výtisky v originálu si již přede mnou někdo "vypůjčil."
Začínám číst. Stránka 12. - příhoda s pejskem.
Dočetl jsem až ke větě: "Byla chudinka tak vyplašená a nešťastná, že se nedokázala zorientovat a vrátila se ke mně." atd.
To byl přesně okamžik, kdy jsem nevěděl, zda dokážu ve čtení vůbec ještě někdy pokračovat.
Nakonec jsem sebral odvahu, vzpomněl jsem si na všechna doporučení, a četl jsem dál.
Čtu metodou (mého) rychločtení, a nyní jsem na stránce 138. Musím konstatovat, velmi civilní, velmi přirozené a velmi čtivé. Až knihu tímto způsobem přečtu, začnu ji číst pravděpodobně ještě jednou, tentokrát pomalu slovo od slova a větu po větě.
Jen se musím snažit zapomenout na ten nešťastný začátek, který mi dojem z celé knihy hodně poškodil.
Skutečně netuším, zda nakonec dokáži knihu ohvězdičkovat. Nejspíše zůstane jen u slovního vyjádření. Jsem holt citlivka. (pokračování příště)

Nemám ještě dočteno. Této knihy si vážím jako zdroje podnětů o kterých jsem do té doby nevěděl. Bohužel ale obsahuje i mnohé autory všeobecně známé a proslavené.
Potěšila mne informace o rozsáhlé Chestertnově sérii s mým oblíbeným páterem Brownem v hlavní roli. Jednu z těchto knížek někde mám, ale o ostatních povídkách jsem doposud nikdy neslyšel. Pokud jsem se s nimi setkal ve formě například seriálu, pokládal jsem je za výsledek nezávislé tvorby na motivy původní sbírky.
Prozatím dávám 3,4 - tedy ***. Konečné hodnocení odhaduji mezi třemi a čtyřmi, ta čtyřka, pokud na ní dojde, bude tak trošku i za zásluhy.
-
20200214
Přidávám na ****. Dočítám. Díky za tuto sestavu. Jen bych uvítal více těch málo známých. Ještě mi zbývají asi dvě povídky. Pak to uzavřu.

1 07.02.2020

Jeden ze základních historických kamenů naší současné civilizace. Jde o knihu k postupnému studiu, nikoliv jen k jednotlivému jednorázovému přečtení. Samotné publikace tohoto typu nelze v podstatě hodnotit. Hodnocení by bylo možné například u titulu na stejné téma s vědeckým nebo populárně-vědeckým zaměřením. Publikacím tohoto typu dávám standardních 50%, tedy 3 hvězdy. Hodnotit do plusu či mínusu by šlo spíše každé její vydání co do kvality překladu, poznámkové výbavy a technického zpracování.
Jsem velice rád, že jsem tuto knihu získal, a její přátelský formát, dle nkp 8 x 11 cm, mi umožňuje mít ji při sobě i tam, kam bych rozměrnější a těžší publikaci nebral.

1 11.01.2020

Přesto, že mnozí z čtenářů nad knihou ohrnou nos, vážím si velice tohoto nakladatelského počinu. Kniha je čtivá a pasuje dobře do ruky. Mnohé zdroje. jako je hned u první z povídek Vlastenský kalendář na rok 1877, už jsou pro dnešní generaci naprosto nedosažitelné, a obávám se, že ani v zodpovědných institucích často nejsou k mání aní pro odbornou klientelu, ani prezenčně.
Zatím mám přečteno prvních několik povídek, a přiznávám, že mnohdy jsem se královsky bavil, i když to určitě nebylo v plánu jejich autorů.
Podstatná část oněch hvězdiček je samozřejmě "Za zásluhy."
Jen mi trochu vadí, že mezi dnes už naprosto neznámé autory byli přimícháni klasici, o nichž se učíme již na základní škole. Ne, že by si to nezasloužili, ale kniha mohla přiblížit více těch zapomenutých.

1 17.11.2019

N.Y. - 1888 - Mistrný příběh neobyčejné, a mně osobně velmi sympatické hrdinky. Vložená a velice zajímavá fiktivní setkání s tehdy skutečně žijícími osobami, špičkami vědy a průmyslu, z nichž mnozí jsou pro některé z nás často idoly, ve mně vzbudila poněkud rozporuplné dojmy a částečně mne jej až překvapivě znechutila. Váhám jak hodnotit, a dávám zlatý střed, tři hvězdy. Napsáno perfektně, z líčení známých postav jsem trošku rozložen. Postava Buřinky je svrchovaně odporná.

1 30.09.2019

1970, Albatros (ČR)

Už nevím proč jsem po této knize sáhl. Zřejmě detektivky aktuálně došly, a já potřeboval něco na odreagování od běžné četby. Autor je osvědčený, již kdysi jsem od něj něco četl. Dnes už nevím která z jeho knih, ani z jakého zdroje tehdy byla.

Knížka je rozhodně čtivá. Přesto povolání hlavní postavy, postav, jde o historii tří generací jedné rodiny, poněkud odrazuje. V každém případě mohu doporučit. Nudit se určitě nebudete.

Jak jsem v průběhu čtení zjistil, kniha je nevratně poškozena, což ale nebrání tomu, aby si ji někdo další s radostí nepřečetl. Není vhodná ani do mé vlastní knihovny, ani k prodeji, a tak půjde co nejdříve do dalšího kola, pravděpodobně v naší Petřinské knihovně, mezi knížky označené Čtenáři čtenářům. Někdo si zase jednou hezky počte.

STRUČNÝ OBSAH:
Autor nás provází životním příběhem tří generací rodiny Mydlářů. V úvodu vysvětluje, jak a proč se její zakladatel ke svému řemeslu dostal. V dalších částech nás na romantizované historii rodiny seznamuje s některými událostmi kterými Praha za života všech jejích tří pokolení prošla.

SPOILER:
Už samotné hlavní téma je rozporuplné. Osudy první generace, stejně jako té poslední jsou, v některých okamžicích mírně řečeno neradostné.

Váhám s hvězdičkovým hodnocením mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Faktem je, že jsem přitvrdil, v poslední době dávám často po pouhých čtyřech hvězdičkách knížkám, které jsou v podstatě vynikající. Především proto nakonec končím u dvou, v tomto případě ale velice zasloužených hvězd.

1 12.04.2019

Kniha začíná dobře, a dále se hezky rozvíjí. Po první třetině jde děj dolů, a druhá polovina mne zcela zklamala.
Kniha vyřazena z knihotéky a předána cca 6.6.2018 knihotoč na točně konečné tramvaje Petřiny, sídliště

1 22.08.2018

Hodně praštěná knížka, o hodně praštěné dívce. Kniha je krásně vybavena, je vidět, že si s ní opravdu někdo pohrál po všech stránkách. Naopak knížka sama byla pro mne velkým zklamáním, a hlavní hrdinka dvojnásob. Nechci konkretizovat, skončil bych ve spoilerech, ale takovou hrdinku aby pohledal.
Ještě jsem si přečetl předchozí, krásně rozporuplné komentáře.
Ano knížka je nádherně, sympaticky, i líbivě vypravena. Příběh bohužel už trošku kulhá. Osobnost hlavní hrdinky odpovídá spíše mateřské školce, než dvanáctileté dívce.
Za tu nádhernou výpravu nakonec dávám knížce jednu zaslouženou hvězdu. Jinak text, ten je podprůměrný, a podání míry inteligence průměrné dvanáctileté dívky by si bylo zasloužilo ten odpad!

1 22.08.2018

Tak už jsem, tentokráte na druhý pokus, na stránce 53.
Jsou to vynikající hlody. Pro mne nezvyklá forma poněkud odrazuje, ale na vině bude určitě i poměrně malý font, který je pro mne mnohdy obtížně čitelný.
- (s odstupem:)
Zatím jsem to vzdal. Koncem léta (srpen - říjen) se ke knížce chci určitě vrátit. Ten termín má své velmi soukromé důvody.
-
Prozatím jsem se snažil dát pokud možno neutrální hodnocení 3 ***. Podle s velikými obtížemi přečteného ale soudím spíše na 4 až 5. U stručných textů jsem to ještě rozluštil. U těch třířádkových už ne, prskal jsem nejdřív jak politá plotna, a nakonec jsem to dočasně (Ach jak já to slovo nenávidím !!!) vzdal.
Knize by prospěl větší formát, i menší počet jednotlivých obrázků na stránce. V tomto okamžiku ale netuším, zda něco z toho není z nějakého důvodu třeba plánovité, i když o tom pochybuji.
Domnívám se, že by některé jednotlivé obrázky, mohly být docela dobře prodejné, a mnozí z nás by si jej rádi pověsili nad svůj pracovní, i jiný stůl. (V některých okamžicích jsem si vzpomněl třeba na Kantorka, což pokládám pro tuto knihu za velkou poklonu.)

1 15.02.2018

Knížku, poměrně tenkou, jsem si vybral speciálně na cesty tramvají především proto, abych s sebou zbytečně netahal žádnou tlustou bichli.
A dojmy, ty jsou tentokrát velice rozporuplné. Nad knížkou jsem usínal snad po sedm nebo osm večerů.

Oblíbená autorka, velice oblíbený detektiv, ale knížka nezaujala, v podstatě jsem se hluboce zklamal.

Příběh o tom jak se stárnoucí, a čerstvě penzionovaný pan Whipplestone s Lucky Lockettovou, černým to kotětem vlastně seznámil. Jak v podání autorky, tak v překladu paní Šťovíčkové, mne velice zaujal a oslovil.

Jedná se o vedlejší dějovou linku, přesto mne zaujala právě ta.

"Rok rozkvetl v jaro a den ve svěží jitro a bůh patrně bděl na nebesích, ale pro pana Whipplestona bylo to vše zcela zanedbatelné. Cítil se zvláštně zmateně a nešťastně. Zkrátka domníval se, že se do penze těší, a teď poznal, že to není pravda. Nikam ho to netáhlo. Život ztratil smysl. Byl u konce. S úžasem zjistil, že po dvacet let bydlel v zasmušilém a skličujícím, tmavém a nepohodlném bytě. Do hloubi duše otřesen tímto objevem vyrazil do londýnského jara. Desetiminutová procházka parkem mu na náladě nepřidala. Zamířil do Baronsgate. Napadlo ho, že on sám teď musí zařadit jedničku a doploužit se do příšeří na nějaké vrakoviště, kde vyčká až ho odtáhnou. Nikterak jej neutěšilo pomyšlení, že se do této nepříjemné situace jednou dostane každý. Z Baronsgate do Capricorns se bylo možno dostat klenutým průchodem, tak nízkým, že tudy mohl projít jen chodec. Vždycky tuto pasáž míjel a byl by to udělal i tentokrát nebýt malého vychrtlého kotěte. Zvířátko najednou vyrazilo jako šipka, mihlo se kolem něho, a v mžiku mu zmizelo z očí. Vzápětí uslyšel zaskřípění brzd a mňoukavý nářek. Kotě vyskočilo, zavrávoralo a potom vyrazilo k panu Whipplestonovi. V mžiku udělalo obrovský skok, ocitlo se na jeho hrudi, drápky se zachytilo a - jakkoli to bylo neuvěřitelné - začalo příst. Zřejmě se mu moc nestalo.
Postavil je na chodník. "Běž domů," řekl. Obrátil se k němu zády a rychle pokračoval v cestě, téměř utíkal, za ním odhodlaně klusalo malé kotě a mňoukalo.

V tom se těsně za jeho zády vyřítil z garáže náklaďák. Když přejel, pan Whipplestone zjistil, že je kotě pryč.

Proti němu majestátně kráčel obtloustlý, elegantně oblečený gentleman černé pleti. Na šarlatovém vodítku vedl bílého afghánského chrta s červeným obojkem.

"Pane velvyslanče!" zvolal pan Whipplestone. "Jaká milá náhoda; vyšel jsem si jenom tak na procházku. Jsem teď volný jako pták, Excelence."

"Také si sem velice rád po ránu zajdu na procházku s Ahmanem. Bohužel s povinným doprovodem." Hůlkou se zlatým knoflíkem ukázal na statného chlapíka, který si nezúčastněně prohlížel platan.

"Doufám, že mohu Vaší Excelenci blahopřát," řekl a profesionálně ho zahrnul větami zvolacími, které se obejdou bez sloves. "Nová dohoda! Skvělé výsledky!"

"O ty se zasloužil výhradně náš velký prezident, pane Whipplestone."

"Jak jinak, Vaše Excelence. Všichni máme velkou radost z toho, že nás vbrzku poctí návštěvou, nesmírně významná událost."

"Neobejde se však bez úskalí," řekl. "Jak víte, náš velký prezident si nepotrpí na - " a opět máchl rukou tím směrem, kde stál jeho osobní strážce - "na takovou péči." "Přeje si bydlet na vyslanectví," dodal.

Rozloučili se.

Pan Whipplestone pokračoval v procházce; přímo před sebou uviděl mezi dvěma velkými domy menší stavení.
Dva muži v modrácích, stojící na žebříku, právě na dům vyvěšovali jakési oznámení. Všiml si, jaké má číslo: Capricorn Walk 1.
Muži v dělnickém mezitím slezli ze žebříku a chystali se také k odchodu.
Na domě zůstalo oznámení: NA PRODEJ ...

Své sestře, provdané do devonského hrabství, napsal rozmarně: Možná že Tě zpráva o mém přestěhování překvapí.

Předvídavost nebyla silnou stránkou pana Whipplestona.

...

Od té doby, co se pan Whipplestone nastěhoval do svého domu, uplynul už dobrý měsíc. Do deníku si zapsal, že se tu žije jako na vesnici uprostřed Londýna.

Na ulici pod okny mňoukala kočka. Po třech minutách pan Whipplestone přese všechno zaříkání vstal a vyhlédl z okna, a nakonec dříve než se nadál, byl v malé hale a potýkal se s patentním zámkem. Pootevřel. Ta nepatrná štěrbina stačila, aby mu jakýsi vyzáblý kostrounek jako stín skočil přes nárt. Zabouchl dveře, a podíval se na vetřelce. Kotě sedělo před ním a zase otevíralo růžovou tlamičku, ale tentokrát z ní nevycházel hlásek. Pan Whipplestone na kotě zíral v němé hrůze. Náhle se zachvělo v bocích a stejně jako tehdy, když se setkali poprvé, mu skočilo do náručí. Po chvilce zmatených úvah je odnesl do kuchyně. S kotětem v náručí vyndal z ledničky mléko, nalil trochu na mističku, přitočil trochu teplé vody, postavil misku na podlahu a kotě k ní postavil. Misku dolil dvakrát, podruhé něco nechalo. Zvedlo čumáček celý mokrý od mléka, jednou dvakrát se pokusilo jej olíznout a najednou se mu skulilo na nohu a okamžitě usnulo.
Vzpomněl si, že nesnědl všechny vařené ústřice, které mu udělali k večeři. Kotě se probudilo a hromádku jich spocívalo.

Nakonec oznámil, že si zvířátko vezme na starost.

V ordinaci usedl na čalouněnou lavici v malé čekárně. Byl si až bolestně vědom, že je svému okolí k smíchu. Jediným přepravním prostředkem, který doma nalezli byla odložená ptačí klec. Kočka v kleci vypadala zneuctěná, pan Whipplestone s monoklem a klecí na klíně zase jako hlupák. Dámy si mezi sebou vyměnily pobavené pohledy.

"Jak se jmenuje ta čičinka?" zeptala se velice elegantní sestra s blokem v ruce. ...

(Výrazně kráceno a upraveno.)

1 03.02.2018

Původně jsem měl zapůjčenu jen jednu ze čtyř těchto knih. Velice mne zaujaly, už proto, že vím, že jsem četl o tom, že v dřívějších dobách, ještě před mým narozením, jezdily tramvaje do mnoha míst, kam (nebo kudy) už dneska nejezdí. Hned první večer jsem tou první z nich snad tři hodiny pečlivě listoval. Nacházel jsem zde informace, které ke mně dosud nikdy nedorazily, i fotografie míst o nichž jsem věděl, ale skutečný pohled jak v těch místech situace opravdu vypadala jsem neznal. Krásně jsem si při tom zavzpomínal na vlastní zážitky při cestách tramvají v místech, kde už dnes dávno nejezdí a zmizely i poslední zbytky kolejí. Samozřejmě jsem narazil i na rozdíly mezi informacemi, které jsem získal již dříve z jiných zdrojů, a těmi v knize obsaženými. Například mne zarazila vzpomínka příbuzných na to jak tramvaj končila u Vojenské nemocnice. V knize na toto téma ani slovo, naopak zde byla uvedena konečná zhruba na místě dnešní stanice Ořechovka, případně někde v místech mezi touto stanicí, a stanicí Baterie.

V následujích dnech se mi podařilo vypůjčit si i ostatní tři části tohoto díla.
Rychle jsem všechny podrobně prolistoval a honem jsem je vrátil tak, abych je ostatním čtenářům neblokoval. Nyní si je budu půjčovat postupně, užívat si po kouskách a zpracovávat si k nim i poznámky.
Jsou to opravdu nádherné knihy. Jediné čeho velice lituji je to, že jsou rozčleněny geograficky a nikoliv časově.
Pro mne, protože jsem bohužel již pamětníkem celé řady zde dokumentovaných událostí, by bylo asi daleko zajímavější a přínosnější rozčlenění časové, oproti zde použitému členění oblastnímu.
Zajímá mne, stejně jako většinu mých vrstevníků, i pamětníků ještě daleko starších, především vývoj do 2.sv. války, a toho je zde na můj vkus bohužel zatím spíše pomálu.

Zvláště u těch nejstarších záznamů by stálo za to publikaci – publikace doplnit i o fotografie samotných kolejových vedení, tedy i o ty na nichž se žádná tramvaj nenachází. Mohla by to být hezká sbírka dokumentující vývoj všech těchto tras, ať už jsou využívány dodnes, ale zejména těch, na kterých tramvajový provoz už zcela zaniknul.
V každém případě jde o vynikající publikace.
Vzhledem k tomu, že předpokládám, že v dalších vydáních tyto knihy budou o mnohé fotografie a informace doplněny, dávám v tomto případě i přes své nadšení prozatím "jen" čtyři hvězdičky.
Téma je to bohaté, je určitě možné na něm v následujících letech odvést ještě hodně práce.

1 06.01.2018

Původně jsem měl zapůjčenu jen jednu ze čtyř těchto knih. Velice mne zaujaly, už proto, že vím, že jsem četl o tom, že v dřívějších dobách, ještě před mým narozením, jezdily tramvaje do mnoha míst, kam (nebo kudy) už dneska nejezdí. Hned první večer jsem tou první z nich snad tři hodiny pečlivě listoval. Nacházel jsem zde informace, které ke mně dosud nikdy nedorazily, i fotografie míst o nichž jsem věděl, ale skutečný pohled jak v těch místech situace opravdu vypadala jsem neznal. Krásně jsem si při tom zavzpomínal na vlastní zážitky při cestách tramvají v místech, kde už dnes dávno nejezdí a zmizely i poslední zbytky kolejí. Samozřejmě jsem narazil i na rozdíly mezi informacemi, které jsem získal již dříve z jiných zdrojů, a těmi v knize obsaženými. Například mne zarazila vzpomínka příbuzných na to jak tramvaj končila u Vojenské nemocnice. V knize na toto téma ani slovo, naopak zde byla uvedena konečná zhruba na místě dnešní stanice Ořechovka, případně někde v místech mezi touto stanicí, a stanicí Baterie.

V následujích dnech se mi podařilo vypůjčit si i ostatní tři části tohoto díla.
Rychle jsem všechny podrobně prolistoval a honem jsem je vrátil tak, abych je ostatním čtenářům neblokoval. Nyní si je budu půjčovat postupně, užívat si po kouskách a zpracovávat si k nim i poznámky.
Jsou to opravdu nádherné knihy. Jediné čeho velice lituji je to, že jsou rozčleněny geograficky a nikoliv časově.
Pro mne, protože jsem bohužel již pamětníkem celé řady zde dokumentovaných událostí, by bylo asi daleko zajímavější a přínosnější rozčlenění časové, oproti zde použitému členění oblastnímu.
Zajímá mne, stejně jako většinu mých vrstevníků, i pamětníků ještě daleko starších, především vývoj do 2.sv. války, a toho je zde na můj vkus bohužel zatím spíše pomálu.

Zvláště u těch nejstarších záznamů by stálo za to publikaci – publikace doplnit i o fotografie samotných kolejových vedení, tedy i o ty na nichž se žádná tramvaj nenachází. Mohla by to být hezká sbírka dokumentující vývoj všech těchto tras, ať už jsou využívány dodnes, ale zejména těch, na kterých tramvajový provoz už zcela zaniknul.
V každém případě jde o vynikající publikace.
Vzhledem k tomu, že předpokládám, že v dalších vydáních tyto knihy budou o mnohé fotografie a informace doplněny, dávám v tomto případě i přes své nadšení prozatím "jen" čtyři hvězdičky.
Téma je to bohaté, je určitě možné na něm v následujících letech odvést ještě hodně práce.

1 06.01.2018

Závěrečné zhodnocení:
Jedná se o mistrovský psychothriller, který je nudný, a čte se proto jen obtížně, snaží se tvářit jako detektivka, ale skutečných zajímavých detektivních prvků jsem v něm našel bohužel jenom pramálo.

16.října 2017:

Jsem na stránce 190 a trpím jako zvíře. Doposud jsem měl autorku zařazenu někam na špici, a v případě této knihy lituji zatím každé minuty, kterou jsem jí věnoval. Statečně? bojuji dál, ale jen proto, protože nechci přijít o téměř moji oblíbenou autorku. Co jsem od ní četl si sice už nepamatuji, ale pocit jsem při spatření jejího jména měl doposud dobrý.
To co jsem doteď stačil přelouskat je záživné asi jako učebnice marxismu-leninismu !!!, a vcelku velmi depresivní.
Na komentář jsem to zatím neviděl, ale spisovatel který nedokáže zaujmout ani na 100 stránce knihy není spisovatel, a opravdu by zasloužil. Jdu pokračovat v boji (do poslední stránky).

23.října 2017:

Myslím, že z toho nakonec bude i komentář. Kniha sama je svým způsobem fascinující, ale vyžaduje od čtenáře především nekonečnou trpělivost, která je mimo několika málo vysloveně stručných útržkovitých momentů v průběhu děje, prakticky teprve až v závěru odměněna odpovídajícím způsobem. Od řadového, průměrného čtenáře vyžaduje vynaložení přímo sisyfovského úsilí, a proto ji většina z nich pravděpodobně odloží nedočtenou. Ale konec za to skutečně stojí, a já se musel po dočtení knihy v textu vracet, a hledat souvislosti. Přesto mi ke skutečnému vychutnání knihy ještě hodně chybí. Upřímně, příliš se na to netěším, některé části jsou velice nezáživné, ale kniha za to stojí a snad se překonám. Dosud jsem nikdy netušil, že tak úžasné knihy mohou být dokonce i v případě detektivek tak nečtivé.
Kniha by si asi zasloužila 5 x *.
Vzhledem k tomu, jaké klade na trpělivost čtenáře nároky, dávám zatím 3 x *, s tím, že doufám, že se mi podaří jak ke komentáři, tak k hodnocení vrátit. Může se stát, že jednu hvězdu přidám, ale i to, že ji naopak uberu.

25.listopadu 2017 - s odstupem

Ty 3*** to u mne má za pár posledních stránek, kniha by si zasloužila daleko lepší hodnocení, nápad je výborný, ale to martyrium, které musí každý čtenář protrpět je velké a těžké. Tři hvězdy jsou podle mého názoru až moc. Kniha spíše pro fajnšmekry, kteří snad pointu dokáží vychutnat a ocenit, většinu ostatních spíše otráví. Vzpomínám, a možná snížím hodnoceni na 2** !!!

14.2.2018 Už se stalo!
Po přečtení knihy Konec hry od Val McDermid, která je sice čtivější, ale trpí podobným paradoxem, jsem se rozhodl přiklonit se k hodnocení z hlediska toho co mi přečtení knihy přineslo. A upřímně bylo toho pramálo. Snad by při opakované četbě vyplavaly na světlo z hlediska znalosti finále nově zajímavé pasáže, ale život je krátký, a po dalších knihách této autorky asi už znova nikdy nesáhnu.

Jednou větou: Velká zkouška čtenářské trpělivosti.