karaliene komentáře u knih
Kniha opravdu působí jako deník pubertálního kluka - tedy autenticky. V příběhu mi chybí sdílení toho, co se nutně odehrávalo pod povrchem a co jistě nebylo tak příjemné jako okukování jugoslávských, rakouských a nakonec amerických dívek (tzn. strach, možná i o život, nejistota, úzkost, pochybnosti atd. atd.).
Kdyby mi bylo 15, budu možná uchvácená, ale dnes mi kniha připadá jako jedno velké klišé, nezralé (stejně jako postavy, které prezentuje) a lehce podprůměrně podané.
Abych hodnotila spravedlivě, musím se oprostit od emocí, které ve mně příběhy probudily. Že Freud "svému brilantnímu umění výkladu neklade pražádné hranice" a že je "excelentní dialektik psychologie a nadto monomaniak svého systému ", jak na str. 221 trefně shrnuje Rosa Mayreder, jsem věděla. Ale že mu leckdy na analyzandech pramálo záleželo, mně jako člověka z oboru niterně bolí.
Každopádně kniha je skvěle napsaným osvětovým počinem a méně než 5* si nezaslouží.
Psané stylem pro pubescenty. Až příliš jednoduché, až příliš bez pointy, až příliš bez koherence.
Napsané je to tak,jak autor umí,tedy kvalitně, ale tentokrát se mi absolutně nepodařilo nalézt pointu.
Syrově upřímná výpověď ženy středního věku, která co do chorobnosti postupně graduje.
Začátek příběhu mě nudil a knihu jsem se chystala odložit, ale čím víc se dotyčná hrabala ve svém podhoubí a čím víc smrdělo, tím těžší bylo čtení přerušit. Takže nakonec 3*.
Průměrný námět, průměrné, takřka ordinérní zpracování. Trochu vražd, zrádný manžel, udatný zachránce, trochu lásky, trocha sexu... ženský rukopis se neodpáře.
I když jde nedočítání knih těžce proti mému dotahovacímu naturelu, tohle se opravdu nedalo.
Dobře čtivé, přehledné, s jednoduchými názornými příklady...takový typický pan profesor. Na této knize oceňuji zejména prezentaci terapeutických technik při práci s páry (a že jich není málo).
(4* dávám čistě jen kvůli subjektivní preferenci knih, které jdou více do hloubky.)
Podrobná kniha, zejména z hlediska obecných otázek psychoterapie - v jiné knize věnované psychoterapii jsem je takto dobře a přehledně zpracované nenašla.
Za mě nejpřehlednější speciálně psychopatologická publikace. Čtenář v ní nenajde upozornění na diagnostické špíčky a oříšky, nenajde zabíhávé etiologické teorie apod., ale najde důsledně shrnuté všechny duševní poruchy v souladu s MKN.
Nástin historie psychodiagnostiky a aktualizovaný výčet nejpoužívanějších psychodiagnostických metod. Ideální pro získání přehledu a pro přípravu na všeliké zkoušky na profesní dráze (klinického) psychologa.
A nepřehledné (zejm. u testů osobnosti) je to tedy dost.
To vůbec nebylo zlé...kdyby byly obsah i forma primárně koncipované k tisku, možná bych se pozastavila nad častou nadlehčovaností, občasnou zabihavostí, pro odborné publikace nezvyklým vtipem...ale na těch přednáškách bych zatraceně chtěla být. :)
Nezaujaly mě texty ani jednoho z autorů. Nemohla jsem se zbavit ulpívajícího pocitu, že čtu neupřímné bláboly, které nasytí vlka a koza zůstane celá. Zvláště Ginny užívá vzletných slov, aby zakryla prázdnotu obsahu.
Vlastně mě ta knížka docela nakrkla.
3* dávám za nápad a za víru v to, že někoho obsah i zpracování osloví více než mě.
Přehledné a srozumitelné, vynikající pomůcka k porozumění podstatě i interpretaci TAT.
King si laťku nasadil hodně vysoko - a s každou jeho další knihou se zvyšují mé obavy, že už ji nepřeskočí. Ani Právo nálezce mě nenadchlo, přišlo mi prostě mdlé: uondaným dějem, nedotažením postav (což autor obvykle moc dobře umí - tady si pohrál jen s Morrisem), nevyužitím potenciálu námětu (ano, i King umí psát o ničem) a tak...
Díky prvním 20 a posledním 50 stranám, které měly neuvěřitelný spád, hodnotím 3*.
Čtenář se neubrání srovnání s první autorčinou knihou (zvlášť přečte-li obě v rozmezí 30 hodin)...a já musím s velkým potěšením konstatovat, že mě pokračování příběhu mile překvapilo. Autorka dozrála nejen písemným projevem, ale především osobnostně: nevrací se nutkavě ke svým chybám, nemá potřebu je omlouvat a před čtenářem či okolím ospravedlňovat svá rozhodnutí, kniha je stručnější, ale výživnější. Jakoby paní Janáková najednou dokázala zacílit a proniknout rovnou k jádru vztahu/interakce/introspekce.
Z knihy čiší opravdová svoboda a spokojenost.
Děkuji autorce za sdílení.
Je to jedna z těch knih, kdy v popředí stojí autorův mistrný spisovatelský um na úkor všeho ostatního. Obsahem mě kniha nenadchla, i onu zde často zmiňovanou psychologii postav si dovedu představit hlubší, i.e. méně popisující chováni a více analyzující prožívání, ale takřka u každé věty jsem se zalykala potěšením z četby stylisticky dokonalého textu. Málokdo umí psát jako Dostojevskij.
Po Vetřelci, který mě místy až nudil, je Temná zahrada poměrně chytlavým románem, přestože lze s klidem přeskočit několik desítek úvodních stránek, aniž by to bylo čemukoliv na újmu. Děj ma z hlediska napětí stoupající tendenci, možná až překotně vrcholící v poslední části knihy.
Nicméně Tana French i tentokrát prokázala, že umí psát, a že - v tomto případě - i slabší dějovou linku dovede vyšperkovat a povznést na nadprůměrnou úroveň.