karinga komentáře u knih

Toužíte po dítěti? Vznášíte se na růžovém obláčku sladké nevědomosti a představujete si, že to bude jako v reklamě na plínky? Knižní debut talentované autorky Madly Pospíšilové vás usadí zase na zem - nevyspání, věčné kojení, neexistence soukromí... takové to je, ale ona to umí podat s úžasnou grácií, nadhledem a její přirovnání (jako nadržený kozel se zánětem varlat) vás rozesmějí. Ale nesmíte se smát moc nahlas, obzvlášť, když máte doma taky Příšeráka.

"A tak je čerstvá maminka zmatená jako velbloud na kolečkových bruslích, ale kojí dítě, když má hlad (dítě, matka pro jistotu jí vždycky, když se namane alespoň nepatrná příležitost), ukládá ho ke spánku, když je unavené..."

5 03.01.2021

Medvěd a Slavík byl pro mě nejlepší knihou roku 2018, takže se není čemu divit, že jsem další díly vyhlížela. Ve druhém dílu mi vadila absence všech těch čjortů a démonů, což mi Zima čarodějnice vynahradila několikanásobně, takže za mě je třetí díl ještě lepší, než první.

Začalo to pořádnou akcí a pozvolným připomenutím toho, co se událo v minulém díle, za což jsem byla ráda. A řeknu vám, že začátek to byl dost drsný... Přišlo mi, že tam nebylo hluché místo. Neustále se něco komplikovalo, někam se jezdilo, chystal se velký konflikt. A Vasja naštěstí zůstávala pořád taková, jako na začátku - chybující, důvěřivá a zároveň docela divoká, nespoutaná. Úžasná. Takovou hrdinku jsem ještě nepotkala a to jsem toho přečetla hodně.

5 17.12.2020

Ve sbírce byly kousky, co mi vyrazily dech a já si jen říkala: no páni! A nemusely být ani nutně strašidelné. Vlastně ten nejlepší kousek ze sbírky je spíš dojemný svou realističností. A byly tam kousky, které ušly. A jeden, co jsem prostě nedala. Mluvím o té poslední, přidané povídce o baseballu. Takže naprosto chápu, proč ve dřívějších vydáních není. Protože se to nedá :-D

4 11.12.2020

Další příjemné překvapení - před začátkem čtení jsem četla jednu ne úplně pochvalnou recenzi, takže jsem neměla valná očekávání, ale!!! Líbil se mi šťavnatý jazyk, syrovost, drsnost a zároveň bolest, něha. Hodně drsné téma smrti dvou mladých dívek a pátrání zdrcené matky po vrahovy. Proč ne. A překvapilo mě hodně, kdo to nakonec udělala a proč. :)

5 24.11.2020

Povídky byly rozmanité, melancholické a takové správně zasněžené. Některé byly kupodivu i docela drsné. Byly o ztrátě, bolesti i lásce a nových příležitostech. A samozřejmě voněly perníkem, jehličím a skořicí.
Doporučuji všema deseti, protože jsou prostě výborné.
Nejvíc se mi líbila povídka Aleše Novotného, Martiny Mátlové a Kláry Novákové.

4 20.11.2020

Ztracená historie snů je náročnější čtení nejen kvůli délce a hutnosti informací, ale proto, že autorka si se čtenáři hraje, nechává je domýšlet, co za danou situací asi mohlo stát a především: kde je pravda. Byla jsem opakovaně překvapována zvratem událostí a bavilo mě záhadu postupně rozklíčovávat. Nutno podotknout, že na konci se všechno dozvíte.

Postavy se vyvíjejí. Obzvlášť zajímavá pro mě byla právě Isabelle a samozřejmě Ada, femme fatale, křehká dívka s vrabčákem, které její nemoc propůjčila až andělský vzhled. Děj románu je zasazen do viktoriánské éry, takže všichni, kdo si rádi představují všechny ty nákladné róby, koňské povozy, svit svíček a dvoření... budou nadšení.

6 17.11.2020

První část vypráví ukecané nemluvně a začíná s tím už v děloze. Vtipně komentuje to, co slyší a po narození i to,co vidí. Pasení koníčků se rovná mučení a později se pokouší sníst střepy z rozbitého talíře. Komentuje roztržky rodičů úžasně ironicky.

Druhá část mě moc nebavila. Vypráví o klukovi, co pije pivo,.střídá holky a fláká práci. A čeká, že něco... Do toho se rozhoduje mezi Kráskou a Princeznou, ale vlastně je mu to fuk. Jako všechno.

Třetí část je o klukově starší sestře (o 25 let dřív). Nemá kamarády, hledá sama sebe, otec je trochu cvok a máma spojenec. Holka dospívá, má první známosti. Je zamilovaná, ale dochází jí, že je to jen na teď... Že jí to vlastně nic nedává...

4 07.11.2020

Úžasně různorodá povídková sbírka. Byly tam kousky, u kterých jsem se zhýrale chechtala (Stanice Wolverton - nejlepší kousek ze sbírky, Faun, Cirkus mrtvých) i ty, co vás chytnou za srdce a jen ta na ně nezapomenete (Pozdní návraty, Záleží mi jen na tobě - ta mě úplně zničila). A takové, u kterých se vám fakt udělá zle (Ve vysoké trávě - kdo četl, ví).
Kupodivu úvodní povídka, kterou napsal se Stephenem Kingem mě do extáze úplně nepřivedla a u Temného kolotoče mi zas chyběla pořádná motivace kolotočáře k tomu, aby dětičkám ublížil. Každopádně říkám jo! Tohle byla jízda.

Víc v recenzi.

6 23.10.2020

Očekávání jsem neměla valná, protože jsem čekala určitou schematičnost a ta tam opravdu je. ALE velikým plusem a důvodem, proč číst Tajemství sídla Craven Manor, byl hlavní hrdina. Jsem strašně ráda za laskavého a téměř až romantického hrdinu Daniela, který toho moc neměl a o to víc byl ochotný rozdávat a prostě byl až Dušínovsky správnej. (Hrdinka z domu Ashburnů mě neskutečně vytáčela.)
Ačkoli pár nesrovnalostí by se tam našlo, tentokrát jsem je Darcy snadno odpustila, stejně tak i to, že mě prostě nevyděsila. Každopádně Tajemství má tu správnou atmošku, historii, zajímavej příběh i padoucha, kterej dostal co proto. Hah, shoř v pekle!
Takže proč ne. :)
Víc v recenzi.

8 30.09.2020

Dvě třetiny knihy byly plné překvapení, akce a hrůzy, destrukce s probleskávajícími paprsky naděje, poslední třetina se trochu víc táhla a tehdy se Snow proměnil... no ve Snowa. Název knihy dokonale vystihuje život v Panemu - jsou tam ptáci, volnomyšlenkáři, snílci toužící po rovnosti a hadi.
Těch pět set stran jsem přečetla za tři dny a některé myšlenky ve mně budou ještě dlouho rezonovat. Víc najdete v recenzi.

7 21.09.2020

Neuvěřitelné! Tohle byl pro mě opravdu zážitek. Postapo svět mě neskutečně baví, i když mi z něj běhá husí kůže po rukou. Dobře, Ilan v sobě trochu bojuje s tím, koho obdivuje a nenávidí zároveň a přesto se mi zatím nezprotivila, jako mnohé jiné hrdinky. Vždyť je jí teprve třináct. A pětadvacítka neohrožených hrdinů, jezdců, zachránců... zejména Vargas si mě získal velmi rychle na svoji stranu. Bylo to napínavé a pro mě byl velmi silný moment při vyprávění o pařížské horečce, no co si budeme... Líbí se mi, že vina je vlastně na obou stranách. Jsme jen lidé a o tom to je. O kontrastu lidství a nelidství. Po dočtení jsem hned sáhla po druhém dílu.

16 29.08.2020

Celaena byla skvělá! Měla šmrnc, vtip, krásu a inteligenci. I když jsem tušila, že to všechno dobře dopadne, protože série pokračuje, místy jsem lapala po dechu a říkala si, že z toho přece nemůže vyváznout.
Jsem moc zvědavá, jak bude série pokračovat.

8 23.07.2020

Zakhar, chlapec odložen na prahu sirotčince a "opečováván" otcem představeným nepatřičným způsobem se dostává do učení čaroděje Azarova. Po tři roky mu byl po ruce a zároveň se ho stranil a spoustu času věnoval samostudiu... Dokud mu cestu nezkřížil démon.

Hlavní hrdina je dost netradiční. Chlapec, který vyrůstal bez rodičů a bez lásky. Otec Horin a jeho velké ruce v něm vypěstoval fóbii z fyzického kontaktu. Byl přemýšlivý, ambiciózní a zkažený.

Přiznám se, že se mi hlavní hrdina dostal pod kůži a otevřel některé staré rány nebo chcete-li dveře, které měly zůstat zavřené.
První polovina knihy je hodně dějová a ohromě mě bavila. Druhá už míň a místy tam byly stránky plné až psychadelických úvah a retrospektivních pasáží.

"Zvláštní pocit, slyšet plynout zrnka z přesýpacích hodin pozpátku."
Hodnocení: 4/5

Slibně našlápnutá TEMNÁ série.
Škoda toho pomalejšího tempa od událostí s Božidarem, ale konec mi to vynahradil. Líbil se mi malý formát i grafické zpracování, ani k typografii nemám výtky. A hlavně se klaním jazykovému mistrovství autorů, to je slast! Jsem zvědavá, co bude dál.

8 05.07.2020

Vtipné (ale ne přemrštěně) čtení o šílené cestě Francií po stopách nejfamóznějších jídel. Na kole! Autorka přespávala pod stanem nebo v nejlevnějších motelech, aby si za ušetřené peníze dopřála opravdu kvalitní jídlo.
Je to skvělá sonda nejen do francouzské kuchyně, ale i mentality. Podobných knih jsem četla víc, ale je znát, že F. Cloake je vypsaná a text pak plyne neuvěřitelně lehce.
Recepty jsou samozřejmě povinnou součástí. A bez zásoby čokolády a cideru tu knihu ani neotvírejte.

6 01.07.2020

Růžová vila, ty nejlepší čokoládové pralinky a krabička ukrývající rodinná tajemství.
Přečetla jsem ji na tři zátahy. Nemohla jsem se od příběhů Anny, Charlotte, Emmy a Heleny odtrhnout. A teď mám pocit, jako bych je znala.

Vyprávění prolínaly deníkové zápisky plné lásky, bolesti, naděje, zklamání... Bylo to dojemné čtení. Víc v recenzi.

6 27.06.2020

Úžasné. Bála jsem se, že to bude jedna z těch depresivních knih o těžkém údělu, ale tady pořád probleskovalo světýlko naděje a především se ti lidi tenkrát měli tak nesobecky rádi... Postavy jsou propracované tak, že brzy máte pocit, jako by to byli vaši přátelé nebo sousedé. Lednická dokázala, že je skvělá vypravěčka a pracuje s historickými prameny i výpověďmi místních. Napsat komentář je málo, napsat recenzi je málo. Prostě si to přečtěte, prožijte těch třicet let spolu s hrdiny a pak si zhluboka oddechněte, že teď máte úplně směšné starosti a dost času i na to, si číst.

22 13.06.2020

Hříšní světci jsou autorčinou prvotinou a já věřím, že jak bude série pokračovat, bude se její styl vybrušovat. Je tomu tak většinou.
Především oceňuji originální nápad náboženské rozdílnosti - magie krve proti magii bohů. Nečisté proti zdánlivě čistému. Autorka nás s tím vším seznamovala postupně a moc se mi to líbilo.
Bavila mě i postava svatodějky a temnotou obestřeného chlapce, jen ten princ mě nechával chladnou. Asi mám slabost pro zlý kluky ;-).

4 10.06.2020

11 vesměs hororových povídek se mi sice nelíbilo tolik, jako ty v Noční směně, ALE!!! našly se tam klenoty, na které se jen tak nezapomíná. Takže pro mě je číslem jedna Prst, dvojka Zuby a trojka Tenisky. Možná jsou na podobné téma, ale já jsem zřejmě cílovka ♥ Nočního letce jsem četla už pětkrát v různých sbírkách, takže mě zas tak nepřekvapil. A Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu, to byla královská třešnička na konec :)

4 17.04.2020

Rozhodně nejlepší díl série. Trochu temnější a zároveň procítěnější. Nenechte se odradit začátkem, rozjede se to a nebudete chtít přestat číst. A Rhysanda si zamilujete.

3 11.04.2020

Retelling Krásky a zvířete mě příjemně překvapil. Bála jsem se, že to bude kýčovité nebo naivní, ale Maasová mi už během prvních kapitol dokázala, že je zručná vypravěčka a při čtení scény s vlkem jsem měla pocit, jako bych se dívala na film se zpomalenými záběry. Dvůr trnů a růží byl dokonale vyvážený: akční, romantický, vášnivý, smutný, tajemný, temný, zářivý, kouzelný. Tak akorát.

Hlavní hrdinka mě občas trochu štvala a zasloužila by si, aby ji něco sežralo, ale to k tomu asi patří :)

3 22.03.2020