karinga komentáře u knih

Kala má v sobě přesně to kouzlo, co ty nejlepší knihy od Stephena Kinga nebo Dana Simmonse. Perfektně vykresluje atmosféru malého města očima dospívajících dětí, sílu přátelství, všechna ta úžasná a mnohdy dost nebezpečná dobrodružství, tajemství...

A taky to, jak (moc) nepříjemné bývá, když se po letech otevřou staré rány.

„Vztek svinutej ve strachu, strach svinutej ve vzteku. Ten pocit působil jako vnitřní zranění, vyplňoval podivný beztvarý hodiny, kdy jste s ostaníma hledali Kalu nebo seděli v tichu a na cizích pohovkách vyplouvali ze spánku nebo se do něj propadali.“

Pravda je, že je to fakt dobře napsané. Několikrát jsem při čtení jen vrtěla hlavou a říkala si, že byl ten odstavec prostě geniální. A krucinál, tak pravdivý! Stejně jako výborně vykreslení a realističtí hrdinové. Počítejte s tím, že se vám dostanou pod kůži. A že vás možná budou občas štvát.

Na obálce se píše: „Drsný thriller. který láme srdce... Dojemný příběh o dospívání a zároveň brutální irský noir, zkrátka velkolepé čtení.“
A já se ptám: Kde to mám podepsat?

Tohle totiž byla síla. Tohle je kniha, kterou budete muset rozchodit, rozdýchat a dát si pár dnů pauzu od dalšího čtení.
Tak neříkejte, že jsem vás nevarovala.

3 18.11.2024

On je okouzlující, pohledný, nedosažitelný. Ona cizinka, nová velitelka policie ve městě, kde je starostou její dědeček (takže prostor pro drby by tu byl). Potkají se v baru a skončí na zadních sedadlech jeho auta...

A to byla chyba.

O tom, že Devney Perry psát umí, jsem se přesvědčila už u temné romantické série Clifton Forge a podle všeho budou Edenovi velmi podobní. Jen místo motorkářského gangu jde o členy rodiny, která patří k místní honoraci. Ale proč ne, když to funguje.

Mezi velitelkou Willow a Griffinem to jiskří od prvních stránek (doslova) a to hašteření mezi nimi prostě funguje. Táhne je to k sobě a nemá smysl, se tomu bránit (díky bohu za to!).

Ale o super zvrat vás autorka neochudí. Kdepak. Dostanete svoji porci dramatu. Pořádnýho.

Detektivní zápletka byla za mě tak akorát. Vraha jsem neodhalila, i když jsem byla blízko.

„Když jsem došla na vrchol, pomalu jsem se přiblížila k okraji, abych se podívala dolů. Její tělo na ostrých kamnech dole už neleželo, přesto jsem ji tam stále viděla. Její blonďaté vlasy. Ty krví prosáklé šaty.
Jeden skok. Jeden krok. Víc by nebylo potřeba. Jeden výšlap. Jeden pád.“

Abych jen nechválila – to, co mi vadilo už u Krále, mi vadí i tady: ten ultra moc přeslazený konec.

Podtrženo sečteno, já se opravdu dobře bavila (a nablble usmívala).

Je to tak. Naprostou většinu roku buď čtu, nebo píšu horory, ale párkrát do roka ty mordy a strašení proložím i něčím lehčím. A to mi věřte, že si hodně pečlivě vybírám, co to bude. Tentokrát jsem měla šťastnou ruku.

Jedno odpoledne jsem strávila v městečku Quincy a sledovala, jak se vztah Winslow a Griffina vyvíjí. Sakra, já jim to tak přála, že mi vlastně bylo i docela jedno, jestli se podaří rozlousknout případ sebevraždy mladé ženy. Bavili mě. Měli duši. Minulost, která je formovala. Svoje strachy. A oba byli vážně sympatičtí.

Ale jak už jsem řekla – už kvůli těm postavám (nejen hlavním) budu rozhodně číst dál.
Druhý díl série s názvem Juniper Hill si v prosinci, kdy má vycházet, moc ráda koupím. A jsem na sebe pyšná – správně odhadla, že v něm půjde o sbližování mezi Knoxem Edenem a Memphis.

1 27.10.2024

Lída Svozilová je prostě PANÍ spisovatelka. Jestli jsem totiž měla při čtení prvního dílu Zemři, Kaine pocit, jak je to mysteriózní a propojené a vlastně náročné na pozornost, tak tohle je ještě o level výš. Ale věřte mi, že když vydržíte a ten příběh si prožijete, budete královsky odměněni.

Přiznám se, že jsem se na začátku trošku bála, že Stín "neučtu". Že se v tom prostě ztratím. Nebo že mi unikne nějaký detail, který bude ale zcela zásadní a celé to nesecvakne. Secvaklo. I když je dost možné, že mi nějaký ten detail unikl. Ale vlastně to nevadí. Tuhle knížku totiž podle mě můžete číst třeba 20 x a vždycky tam něco objevíte.

Co čekat?
Pořadnou porci tajemství a mystiky.
Zlou ošklivou věc jménem Wendigo - vážně jsem se na jednom místě bála. A to jakože hodně.
Tak kolosální zvrat, že váš život už nebude stejnej. Tu stránku, kde se to stalo, jsem četla tak 50 x! A po dočtení celé knihy jsem si ještě pročítala některé pasáže... a ono jo, ono to do sebe dokonale zapadá.
Ještě kapitolu před koncem si budete říkat - já nechápu, jak to mohla udělat... a pak přijde druhej wow moment.
Putování napříč Kanadou se vším, co k tomu patří - indiánské legendy, tajemství, magie.
A hlavní hrdinku, která je odsouzená k tomu, aby s dítětem putovala cizí zemí po boku někoho, komu tak úplně nevěří.

Tohle prostě chcete číst.
Jen počítejte s tím, že tady se bez znalosti prvního dílu neobejdete.

Smekám... a doporučuju.

4 25.06.2024

Tenhle chlap má teda pořádný meče... a výdrž. Jak už to tak u Žambocha bývá. Přežít v Samarkandu zvládnou totiž jen ti opravdu silní.

Tenhle příběh ze světa Drsného spasitele můžu jen doporučit. Je to vyloženě oddechovka (jo, Žamboch má i daleko propracovanější charaktery) - vyloženě jde o to, aby se ne tak úplně obyčejný chlap probojoval armádou upírů, lidí a démonů ke své milé a dítěti. Na druhou stranu - akce je tam až až. :) A když je jeden fanoušek, četl by cokoli, no ne? :)

5 03.12.2023

Prosím pěkně, nenechte se oklamat obálkou (mimochodem moc pěknou, to by byla kérka...). Tohle je fakt fakt bizár!

Útlá knížečka, která vyšla v edici Zrnka temnoty (vřele doporučuji), skrývá mnohovrstevnatou Zahradu, kde na vás zaúročí roztodivné vůně, barvy, podivné květiny i roztoužení hmyzáci.

Psychadelické. Znepokojivé.
Děsivé. Fascinující.

Jo, tohle je jedna z těch knížek, po který už nebudete jako dřív. Takže Kristino, díky za rozbití... nejen, že obcházím kanály a klauny obloukem, já už teď ani těm vážkám nevěřím.

A i když si mě Kristina na svou stranu získala především svojí povídkou v geniální antologii Může se to stát i vám (a taky tím, jak skvěle zorganizovala loňský HorrorCon), tohle zrnko mi chutnalo. Takže díky za rozšíření obzorů.

4 03.12.2023

Tahle kniha udělala z Kristýny Sněgoňové hvězdu české fantastiky a zcela právem. Malokdo to ví, ale pro víly, rusalky a žínky mám slabost (a to až takovou, že jsem o postavě víly v literatuře napsala bakalářku), takže uspojit moje chutě a zároveň přijít s něčím novým není jen tak. A ja jsem strašně ráda, že se to Kristýně povedlo.

Protože víly a rusalky, co šlapou a žerou maso, to je fakt originální. A takový je i román.

Tady nikdo na paloučku netančí. Je to drsné a místy dost ponuré vyprávění, při kterém lezou kostlivci ze skříní, sloupávaj se strupy na starých ranách a co chvíli se někde najde mrtvola. A vám nezbývá nic jiného, než sledovat, jak se hlavní hrdina snaží z těch všech sra*ek dostat (pokud možno bez úhony). Jo, je protivnej a asi ne každej překousne takovýho hlavního hrdinu, ale já to vzala. Každej máme něco.

K tomu kulisy Brna (já ho snad začnu mít i ráda :-D).
Inu dobré, sakra dobré to bylo! A Kristýna má o fanynku víc.

10 03.12.2023

Udělal to zas! Honza Vojtíšek, byť sám tvrdí, jak strašné/náročné (použil daleko peprnější výraz) to spoluautorství je, dal hlavy a ruce dohromady s devíti hororovými autory a autorkami z celého světa a dali dohromady sakra dobře sešité Sešívance.

Sbírku uvádí naprosto skvělý kousek Veroniky Fiedlerové, která si ze hřbitova alespoň na chvíli odskočila na pouť, kde vás sedřou z kůže... Jo, tohle je noční můra každého rodiče.

Když je připravená - další skvělá jednohubka, kterou napsal Vojtíšek spolu s americkým novinářem Johnem Eversonem. Další skvělý nápad - médium do sebe nechá vstupovat duchy aby si s pozůstalými ještě naposled užili... co by se mohlo pokazit

Nebudu tu rozepisovat všechny kousky, ale musím, prostě musím vypíchnout závěrečnoh novelku Aleny Čadové Otloukej se, bábovičko... Naprosto geniální kolekce dětských strachů z toho, co na vás čeká ve školce. Nemám tomu co vytknout a rozhodně to ve mně ještě pěkně dlouho zůstane.

Co mě hodně bavilo bylo i nakouknutí do zákulisí v doslovech autorů. Palec nahoru! Stejně jako za předmluvu. Prostě a jednoduše - tady dostanete přesně dávkovanou porci hororu, které vůbec nic nechybí.

6 03.12.2023

Máte rádi Kinga a hledáte něco podobného i z toho našeho prohnilého rybníčku? Tak to bych měla tip - Dítě tmy od Míry Pecha, jednoho z nejvýraznějších autorů současného hororu.

Je tam přesná dávka (asi tři pytle) hororového feelingu – skvěle vykreslená atmosféra devadesátek, dětští hrdinové, outsideři a monstrum, kterému se musí chtě nechtě postavit. A Míra se s tím rozhodně nemazal. Trhaly se tam ruce, nohy, dloubaly oči Mňam! TO já ráda.

Prostě výborný čtení, ze kterýho se vám budou ježit chloupky a zvedat kufr. Navíc nic tlustýho, Míra slovy zbytečně neplýtvá a o to větší mazec to pak je.

5 03.12.2023

Myslím, že teď všichni fandové Kinga svorně vyjí a děkují nakladatelství Beta za splněný sen. Tohle je první české vydání Cyklu vlkodlaka a čekali jsme na něj dlouhých 40 let!

Jak už moudří vědí, v téhle útlé knížečce najdete ilustrace komiksového výtvarníka Bernieho Wrightsona a ne zrovna málo. Tahle knížka totiž původně vznikla jako kalendář a texty Stephena Kinga měly jen „doplňovat“ ilustrace. To znamená 12 kapitol (protože 12 měsíců), z níž každou doplňují tři ilustrace. A v Betě rozhodně nešetřili - ten křídový papír je lahoda.

O čem to je? O jednom malém městečku, nečekaně v Maine , kde při každém úplňku řádí krvelačná bestie. Zůstávají rozsápaná těla a spousta otázek. Městem obchází strach...

Dobrá, buďme nohama na zemi. Tohle je trochu jinej King - neměl prostor vybudovat charaktery, se kterými budete dýchat, takže když je vlkodlak rozsápe, spíš se pousmějete, než že byste nějak vnitřně trpěli. :-) Ale to neva. Občas jsou tyhle jednohubky fajn a ilustrace jsou naprosto perfektní. Prostě WOW!
A hlavně - konečně ho máme do sbírky!

9 03.12.2023

Přesně rok po vražedném řádění ulicemi Bransonu znovu protéká krev.
A není jí málo. Za mě se autor neskutečně literárně posunul. I když se mi Vendetta líbila (zejména ústřední postavy a fakt neskutečně šmrncovní konec), tohle je ještě o level výš. Teenageři Valerie s Rayem tu hrají malinko druhé housle a do popředí se dostává dost svérázná reportérka Kirsty (mimochodem je to pěkná potvora) a policista Cooper (toho známe z jedničky).
Hrají o čas. Útoků totiž přibývá. Souvisí řádění maskovaného vraha nějak s návratem Val a Raye do Bransonu? Vrahem může být kdokoli... Vážně kdokoli. Autor mě totiž hned několikrát svedl na falešnou stopu (tleskám!).
A za mě palec nahoru i za ty nádherně zpracovaný barevný předěly mezi kapitolami.
Sečteno podtrženo: skvěle napsaný slasher, který vám nedá spát.

3 03.12.2023

Máte rádi fantasy mixlé dystopií? A slovanskou mytologii? Tak to mám pro vás jeden sakra dobrej tip na čtení.

Ač se to možná podle obálky nezdá, vyrůstá hlavní hrdinka Star ve světě zjiszveném třetí světovou válkou... ve světě, kde děti nezůstávají u rodičů, ale hned po porodu jsou umístěny do speciálního zařízení, kde jsou vychovávány, vzdělávány a formovány... a selektovány.
Jen ty naprosto zdravé, chytré a poslušné to mohou někam do táhnout - na učitele, lékaře nebo dokonce na Elitu.

Druhá dějová linka se točí kolem paní jara - Vesny a jejích sester Morany a Živy. Proroctví mluví jasně. Vesna bude muset zemřít a znovu se narodit, aby... to už si přečtěte sami.

@pohadkyprovelkyholky dokázala, že umí psát už v pohádkově laděné fantasy Přání! a romantickém příběhu Chci tě slyšet. A troufám si říct, že je Paní jara ještě o kousek lepší. Čekejte nečekané zvraty, dost svéráznou hlavní hrdinku a dokonce i pár hodně hustých scén. Hodně hustých...

No a já už se teď těším na další díl!

4 24.11.2023

Tohle bylo perfektní počtení! O tom, že Honza Vojtíšek umí, nebylo pochyb, však už toho má na kontě pěknou řádku a mám tak trochu pocit, že je k nezastavení :-) a i když je psaní ve více lidech fakt peklo (vím o tom svoje) nikdy neříkej nikdy. Honza totiž evidentně peklo rád (a ještě je schopný o tom přednášet).

A teď ke knize - Ďáblův hřbet napsal spolu s Ivanem Kučerou a ukousli si pořádné sousto - napsat historický román odehrávající se ve 13. století jistě vyžadoval sakra pečlivou přípravu.

Skupina dřevorubců a vojáků se vydává dobýt divočinu na slovenskomoravském pomezí. Chtějí tam postavit osadu, cesty, kostel... mají s sebou děti. A poměrně brzo se ukáže, že tam nejsou sami.

Autorům se podařilo perfektně vybudovat napětí, atmosféru, charaktery postav (naštěstí tu má každý svoje kostlivce a strašáky) a pak do toho zdánlivě fungujícího světa vpustili rohatá monstra... a začala tak neskutečná řežba, že si to prostě musíte přečíst!

7 05.10.2023

Zase mě dostal. Zase byly večery (a byla jich většina), kdy jsem knížku nedokázala dát z ruky a říkala si: On je fakt fakt dobrej. A i když má Pohádka přes 700 stran, na konci vám stejně poběží hlavou, co asi bylo dál.

Dobrá, jeho starým hororovým románům se to nevyrovná, ale asi to ani není primárním cílem. Z Kinga je starý pán a všichni se nějakým způsobem vyvíjíme, takže tohle beru. Psaní je často nutkavá touha se vyrovnat s něčím, co si v sobě spisovatel řeší. Možná se už King nechce brodit hektolitry krve, ale chce věřit, že jsou i jiné světy než tento. Tohle byla pohádka o přátelství, lásce, odvaze, nemoci a uzdravení a byla plná naděje.

Takže jestli máte rádi Kinga, není nad čím váhat.
Jestli jste Kinga ještě nečetli, klidně Pohádkou začněte (a pak si půjčte Dračí oči).
A jestli Kinga rádi nemáte... nemáme si co říct.

11 20.07.2023

S Agátou se život úplně nemazlil. Byl spíš nahovno..., ale ona se tomu postavila a vypracovala se. Začíná se jí dařit a všechno vypadá skvěle. Tedy do chvíle, než svým taxíkem srazí severského boha Lokiho.

Už jen anotace slibuje fakt neotřelý příběh, kde není o vtipné a nečekané situace nouze.

Marvelovky mám nakoukané, ale nejvíc toho vím stejně o těch krásnejch očích Iron mana, takže jsem do toho šla s tím, že to možná nepochopím, nebo se v tom prostě ztratím. A jsem jen a jen příjemně překvapená!

Terka má specifický a jedinečný styl - pěkně rovnou k věci, žádný dlouhý popisy, zato skvělé, živé postavy, co mají svoje mouchy (hodně much) a hlášky, že se budete lámat v pase. Jakože fakt. Prostě značka ideál.

Ale rozhodně to není jen haha čtení. Jsou tam místa, kde vás ten humor přejde.

Takže jo, doporučuju všema deseti a dalšíma deseti k tomu. Tohle se vám prostě bude líbit.

9 12.06.2023

Ten nápad je naprosto geniální nedobrovolný cestovatel mezi světy, který se dopuje sedativy (když je v nebezpečí a potřebuje rychle usnout) a stimulanty, když je mu tam hezky. Ale stejně nikdy nezůstane napořád.

Tim Pratt má neskutečnou fantazii každý svět je úplně jiný a zatímco některé jen proletíte (protože se to tam hemží monstry, co by Zaxe rády k svačině), jiné vám odhalí v celé kráse/podivnosti. Protože Zax nezůstává na místě, nemusíte se bát, že by příběh ztrácel tempo. Naopak. Je to jedno velké dobrodružství.

A pokud jde o postavy, Zax je správnej chlap, který by nejraději s každým vyšel po dobrém (a to i s tím, kdo by ho chtěl při pokusech rozpitvat na kousíčky). Na jednom ze světů potkává i podivnou rostlinoženu Minu a právě ta pro mě byla hlavním tahounem příběhu. Byla naprosto úžasná.

Takže já doporučuji všema deseti!

5 12.05.2023

Tak strašný, že to přece nemůže být pravda... ale je. Realita kanadských křesťanských sirotčinců, ale úplně upřímně, v Kanadě nebo jinde, někteří lidi jsou prostě zrůdy.

Beznaděj vám uplí na prstech a zaschne jako vteřinové lepidlo... prostě se toho pocitu budete strašně těžko zbavovat.

I tohle Zrnko je tak hořké, že ho na jeden zátah prostě nedáte. Tolik hrůzy, bezmoci a bolesti prostě nemáte šanci zpracovat najednou... Násilí na dětech jako motiv funguje a je tu několik scén, které mi z hlavy prostě už nikdo nevymaže. Nikdy. A to si pište, že se mi o tom zdálo.

Madle se tu navíc podařilo nastavit zrcadlo a říct: tak tohle jsme my lidé? My civilizovaní? Tak se podívejte, co se děje za zavřenými dveřmi. Co lidé páchají na těch nejslabších, co se nemůžou bránit. A ještě si to ospravedlňují nějakou vírou...

Ale na druhou stranu bylo pár postav (fakt jen pár), které tu temnou stranu lidství vyvažovaly, což se mi vážně líbilo.

Takže nádech, výdech, protože tohle je fakt silný...

8 10.04.2023

Benedikt Klausner je cokoliv, jen ne obyčejný pojišťovák. Má svoje metody, jak odhalit podvodníky a rozhodně fungují. Alespoň do chvíle, kdy se mu do cesty připlete vlivný a rozhodně ne nevinný podnikatel.

Detektivka říznutá nadpřirozenem? Rozhodně! 4 na sebe navazující povídky mi otevřely dveře do světa, kde v podstatě na každém rohu čeká nějaká utrápená a zaseknutá duše (v lepším případě). V tom horším démon a s těmi se vyjednávat úplně nedá. A ten konec, to byla přesně ta akce, kterou jsem potřebovala. Výtečné!

Benedikt je za mě dokonale promyšlená postava - je nerudný, uzavřený a má svých starostí a duchů dost. Nekromant, který vás tím svým humorem dostane. A nejen vás. Protože... neříkejte, že byste mu tu trochu štěstí nepřáli.

Nekromantský slovníček na konci je přesně to, co přidalo poslední hvězdu a já bych se nejraději hned pustila do dalšího dílu. :)

Doporučuji!

9 07.12.2022

Líp už bylo - myslete na to od začátku až do konce, protože budou chvíle, kdy budete doufat... jenže líp už bylo.

Kniha má úžasné tempo, chytí vás, přejede a pak vás ještě pár kiláků v plný rychlosti vláčí. Jo, přesně tak to bylo. Je to syrový, surový, tak jak se na svět po jaderný válce sluší. Jsou tu putující přeživší, podivný kulty magorů, náhodný kolemjdoucí se srdcem na pravým místě a samozřejmě správnej ústřední hrdina, kolem něhož tohle všechno rotuje.

Přiznám se, že jsem se ke konci malinko ztrácela ve vedlejších postavách, ale to je obecně můj problém. Možná proto by se mi i líbilo, bejt to trochu delší.

Prostě a jednoduše - i když to patří do edice Zrnka temnoty, tohle na jedno posezení nedáte. Ne proto, že by se to těžko četlo, ale proto, že si to budete potřebovat dávkovat. Je tam tolik beznaděje... a ten tíživej pocit se na vás nalepí jak černej igelitovej pytel a vám se bude nějak hůř dejchat.

Třikrát sláva, protože tomu Sivokovi to fakt jde!

12 08.11.2022

Dvě časové roviny, hned několik vypravěčů, tvorové, co lezou z kufru auta, atmosféra 80. let... rozhodně to nebyla nuda. Vážně, tohle tajemství budete chtít rozklíčovat.

„Dost příšerný, co?“ řekl Sandy. „I když je to mrtvý.“
„Dost příšerný,“ souhlasil Curt, ale to už mířil zpátky do komory. „Myslel jsem, že to chápu, ale zaskočilo mě to.“
Sandy vstal a došel ke dveřím komory. Curt znovu nahlížel do pytle, ale nesahal dovnitř. Alespoň zatím. To byla úleva. Sandy nechtěl být u toho, až se toho ten kluk dotkne, byť v rukavicích. Nechtěl ani pomyslet na to, až se toho dotkne.

I když jde o nadpřirozený příběh, odpovědi nečekejte. Jasné poselství tohoto románu zní: jsou věci, mezi nebem a zemí (nebo kufrem auta a jiným světem), které se prostě dějí. A můžete je rozpitvat, můžete o nich přemýšlet uprostřed temných nocí a stejně… ve výsledku jen pokrčíte rameny.

(Víc v recenzi)

3 01.10.2022

Když Tereza po přečtení O dracích a lidech malinko krotila moje emoce/nadšení s tím, že O dracích a Sedmi fakt není pokračování (i když má podobnou obálku i název), úplně jsem jí to nevěřila. Ale měla pravdu.

Tohle je tak trochu pandemie naruby (bacha, knížku Terka napsala ještě před covidem, takže kdo ví, co ještě předpověděla, bacha na ni). Na trhu je k dostání Zázrak - doslova. Lék úplně na všechny nemoci a neduhy, co vás napadnou. Berou ho všichni. Jediný problém je, že zdroj té všemocné látky najednou dojde... začne panika, politikaření a lidi umíraj, přirozená imunita jim totiž nic neříká. A je na Sedmi, aby se s tím vypořádaly.

Přiznám, že tohle už je propracovanější kniha, než ta předchozí a trvalo mi, než jsem se začetla. Je tam krapet víc postav, krapet jiný fungování světa (horní a dolní město, asi je vám jasný, jaká sorta lidí dole bydlí) a tak dále.

Každopádně jsem ráda, že vzala Terka motiv z první knihy (dost výraznej a dobrej) a rozepsala se o tom tady. Do toho je tam spousta akce, štávy, střílení, emocí i úvah o životě. Není o čem - doporučuju a těším se na další NEpokračování :)

5 01.10.2022