Kate3003
komentáře u knih
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
Jako u většiny knih od Tolkiena musím ocenit promyšlenost a propracovanost celé knihy a samotného příběhu. Jedná se o další část zapadající do příběhu o Středozemi. V tomto případě se jedná spíše o takový popis dějin Středozemě ve stylu Silmarilionu, než o výpravný příběh jako je tomu například u Pána prstenů. To ale neubírá celému příběhu na jeho velkoleposti. V některých částech jsem měla trochu problém se začíst, protože popisy byli velmi rozsáhlé, ale zároveň se toho moc nedělo. Přesto jsem si čtení užila a jsem ráda za doplnění dalších střípků do mých znalostí Středozemě.
Fantastická zvířata. Brumbálova tajemství: Úplný scénář
Joanne Rowling
Svět Harryho Pottera je pro mě srdcová záležitost a každý návrat do Bradavic si naprosto užívám. Přestože jsem měla trochu strach z toho jak se mi bude scénář číst, jsem si knihu užila. Krásně doplnila můj pohled na filmové zpracování. Při sledování filmů některé drobnosti uniknou, ale když si člověk přečte scénář vidí všechny detaily v příběhu.
Kniha je navíc plná nádherných ilustrací, které znázorňují scény filmu, nebo různé dokumenty, lístky, či kostými. Kniha je navíc doplněna o pohledy jednotlivých herců a bylo opravdu zajímavé si přečíst jak své postavy vnímali. Rozhodně doporučuji přečíst všem, kdo se chtějí zase na chvíli vrátit mezi kouzelníky.
Děkuji moc Albatrosmedia za poskytnutí knihy a možnost vrátit se zase na chvilku do Bradavic.
Limea
Lin Rina
Lin Rina má velmi příjemný styl psaní o čemž jsem se přesvědčila už u čtení Kronik prachu. Stejně jako u nich jsem, ale u této knihy měla problém se do první poloviny příběhu začíst. Minimálně první třetinu se v knize vlastně nic moc neděje a příběh se trochu točí v kruhu. Naštěstí zbytek knihy už se nese v poměrně akčnějším duchu a stránky ubýhají mnohem lépe.
Musím ocenit krásné popsané a propracované prostředí. Také originální příběh, doplněný o velmi povedené ilustrace. Narozdíl od Kronik prachu, kde je velmi slowburn romantika, je zde romance zažehnutá v podstatě rychlostí blesku. Hlavní hrdinka Limea je sebevědomá mladá dívka, která je nezavislá a cílevědomá. S tím souvisí i to, že se jí nelíbí jak některé věci v jejich kmeni fungují a ráda by s tím něco udělala. Je škoda, že některé informace v knize nebyli lépe vysvětleny a místo toho se prvních pár stran točíme v kruhu. Celkově to ale bylo příjemné čtení a možná bych ocenila i něco ve stylu Pár stránech navíc u Kronik prachu pro doplnění informací.
Nick a Charlie
Alice Oseman
Kniha se četla velmi dobře, je to takové milé připomenutí Srdcerváčů, ale celkově mi to přišlo jakože jsme se vlastně nic moc nedověděli a nějak tomu chybí jiskra, která provázela komiks. Takže doporučuji pokud se chcete vrátit k Nickovi a Charliemu a prožít si s nimi pár chvil, ale příběh jako takový bohužel není až tak poutavý.
Nejtemnější část lesa
Holly Black
Začátek měl trošku pomalejší rozjezd kdy jsem se postupně seznámila s hlavními hrdiny a šíleným místem, kde žijí a kde se snoubí náš svět se světem víl s kterými si rozhodně není radno zahrávat. Když se s nimi setkáte je rozhodně dobré mít na paměti pár základních pravidel. Jako například nikdy jim neděkuj ani se neomlouvej, nejez jejich jídlo a rozhodně s nimi netanči. Po pár dalších stránkách mě kniha naprosto pohltila a když se objevil epilog bylo mi líto, že jejich příběh končí. Navíc když k tomu dodáte komentáře od holek je to naprosto dokonalé.
Světlo v temnotách
Sharon Cameron
Tuto knihu jsem dostala jako recenzní výtisk ve VIP tašce na #humbookfest2021 Za normálních okolností bych po knize nesáhla, protože to není žánr který běžně čtu, ale kniha mě velmi mile překvapila. Příběh je napsán podle skutečného příběhu Stefanie Podgórské. Odkrývá nám část jejího života během okupace Polska. Kniha je napsaná velmi čtivě a vtáhne vás do děje tak, že s napětím vyčkáváte co bude dál a co přinese další den. Čeká je smrt a nebo konečně konec války a všudy přítomné smrti?
Špinavá práce
Christopher Moore
Celkově kniha nebyla špatná. Má slabší i silnější momenty a rozhodně velmi zajímavý námět, ale nepřišla mi až tak k popukání jak slibuje obálka. Nejvtipnější mi přišlo přejmenování zabití na odkoťátkování , ale informace o betasamcích bych vynechala. Shrnuto … celkem fajn čtení s vtipnými momenty, ale zařadila bych do kategorie “neurazí/nenadchne”
Vampýrská akademie
Richelle Mead
Když tato série vycházela poprvé naprosto mě minula. Před pár lety jsem viděla film, který mě ovšem nezaujal natolik abych se pídila po knižní předloze.
Nové vydání mě, ale oslovilo už obálkou, kteru navrhla Adela Stopka. No a pak když se objevilo společné čtení tak bylo vystaráno.
Čtení jsem si opravdu užila i když věřím, že číst knihu jako nástiletá zážitek by byl ještě o něco lepší. Nejvíc mě zaujala postava Rose a Christiana, protože prostě miluji sarkastické a drzé hrdiny. Mezi mé oblíbence se rařadil i Dimitrij a dost mě bavily scény s ním a Rose. Lisu, která také patřila k ústředním postavám příběhu jsem si až tak neoblíbila, ale uvidíme v dalších dílech.
Příběh má trochu mezery a některé části jsou maličko uspěchané, ale ve výsledku si prostě užijete příjemnou oddychovou YA fantasy, kterou shltnete jak malinu.
Jsem zvědavá na další díly a taky na to jak se povedou další obálky.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Téma příběhu bylo zajímavé vymyšleno. přesto, že se svým způsobem jedná o klišé, ve kterém se hlavní hrdinka snaží vzepřít svému osudu tak urputně až se nezdráhá uzavřít smlouvu s "ďáblem" byl příběh poměrně originální.
Jak už je u mě poslední dobou zvykem i tento příběh bych o něco zkrátila, protože prvních cca 150 stran jsem měla velký problém se začíst a přišlo mi, že se příběh nikam neposouvá. Pak ale přišwl hlavní zvrat příběhu a konečně se to celé rozhýbalo.
Celkové mi přišlo, že jsem se na jednou ocitla v jiné knize, která má příjemný spád a je čtivá. Hlavní hrdinka i její pokušitel byli velmi sympatické postavy. Addie mi bylo velmi líto i když si své problémy částečně zavinila sama. Líbilo se mi jak nakonec vyzrála na své prokletí a našla skulinu díky které ho mohla částečně obejít.
Stínová královna
C. J. Redwine
Byl to můj první knižní retelling a musím říct, že až na pár věcí se mi kniha líbila. Celý příběh ve mě dost vyvolával vzpomínky na film Sněhurka a lovec. Kladné hlavní postavy jsem si zamilovala a zlou macechu svým způsobem také i když jsem jí vlastně i nesnášela za to jaká je . Líbilo se mi jiné pojetí “Sněhurky” která nebyla jen ta křehká spící princezna jak to známe s Disneyovek, ale byla to opravdová královna se srdcem na správném místě i když teda ne podle zlé královny, která by ho zřejmě raději viděla na stříbrném podnose. Celý nápad byl hezky vymyšlený, ale chybělo mi tam zasvěcení do historie jednotlivých království a bližší seznámení s jejich obyvateli. Bylo zmíněno několik království a jejich obyvatelé, ale žádné bližší informace. Začátek byl trošku zdlouhavý, ale ve druhé půlce už jsem se od knihy nemohla odtrhnout a zapomínala jsem i lepíkovat.
Vadná
Cecelia Ahern
Další štafeta kterou jsem v prosinci četla. Tentokrát to byla štafeta na slepo kdy jsem nevěděla jaká kniha nakonec dorazí. Když jsem uviděla obálku naprosto jsem netušila co me čeká a zároveň se mi při pohledu na ni ani moc číst nechtěla, ale nakonec to bylo celkem milé překvapení. Kniha mi dost připomínala knihu 451 stupňů Fahrenheita , kterou jsem kdysi četla. Byla velmi čtivá a měla jsem jí přelouskanou za chvilku. Líbil se mi vývoj hlavní postavy, která postupně zjišťovala, že svět není jen černobílý. V této knize je hezky ukázáno Co by se mohlo stát kdyby určitá skupina lidí začala určovat co je morálně správné a co ne? Nebo co by se stalo kdyby vás odsoudili za to, že považujete za správné pomoci někomu kdo na tom není nejlépe? Jak může být celá společnost postavená na úsudku jednoho člověka naprosto nelogická a co s lidmi dělá moc nad osudy druhých.
Město ztracených duší
Cassandra Clare (p)
Po čtvrtém díle, který byl tak trochu nuda se vracíme do starých kolejí a konečně se něco děje. Tenhle díl se točí hodně kolem Clary, Jace a Sebastiana, ale přesto zde mají “vedlejší” postavy více prostoru než v prvních třech dílech Nástrojů. Sebastian se v této knize moc “hezky” vybarví a jeden opravdu neví jestli ho má litovat za to co mu udělal Valentin nebo nenávidět za jeho vlastní činy. Jsem zvědavá ma závěr celé série a doufám, že bude dobrý. Poslední díl Pekelných strojů mě totiž emocionálně odrovnal, takže má očekávání jsou vysoká.
Klub knihomolských srdcí
Lucy Powrie
Po přečtení anotace jsem od knihy čekala docela jiný příběh. V knize bylo několik zajímavých nápadu, které měli dostat více prostoru. Bohužel nejvíce prostoru dostalo nelogické chování hlavní hrdinky. Přesto, že se zde řeší i vážnější témata jako například šikana nebyla úplně zdařile zpracována. V knize se mi, ale velmi líbili zmínky o autorech a dílech. Myslím že kdyby byl příběh více zaměřený na samotný čtenářský klub bylo by to lepší. Také musím říci, že i přesto že hlavní hrdinové mi úplně nesedli tak kniha se četla velmi dobře.
Zvláštní smutek citronového koláče
Aimee Bender
Knihu jsem opět četla ve štafetě a musím říct že tak zvláštní knihu jsem asi ještě nečetla. Nápad byl velmi zajímavý, ale zvláštně zpracovaný. Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst, asi po třetině už to bylo celkem fajn, ale konec byl znovu takový krkolomný a celkové ukončení příběhu se mi moc nelíbilo. Děj knihy se tak nějak táhne a nenajde se zde moc momentů, které by opravdu zaujaly. Což je u takového námětu škoda. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.
Dotek vraha
Jitka Ludvíková
Tahle kniha prostě nebyla můj šálek čaje. Myslím, že pro někoho kdo má tento žánr rád by to mohla být dobrá kniha, ale mě bohužel moc nenadchla. Vůbec mi nevyhovovalo, že vyprávění je z pohledu hned několika postav, které se střídaly. Kdyby byli dva až tři ještě by se to dalo, ale střídaní asi šesti pohledů je na můj vkus hodně. Části z pohledu jedné postavy navíc nebylo úplně příjemné a za mě bych některé detaily klidně vynechala. Jako plus beru skutečnost, že opravdu dlouho není jasné kdo je vrah, ale jeho odhalení na konci mi přijde takové uspěchané a nezáživné po všem tom čekání. Kdyby se nejednalo o štafetu po knize bych nesáhla protože to není můj styl.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
U knihy jsem měla stejný problém jako u všeho co jsem četla od Massové. První třetina mě ukrutně nebavila a měla jsem problém se začíst. Z toho co jsem od autorky četla mě skleněný trůn bavil asi nejméně, ale celkově to nebylo až tak špatné čtení. Trošku mě iritovalo, že hlavní hrdinka byla ve všem naprosto superskvělá, vlastně úplně nejlepší ze všech a sama o sobě má dost vysoké mínění. Celkově se v knize to jak je úžasná zopakuje tolikrát, že je to až trošku přehnané. Od druhé třetiny už děj celkem příjemné plynul a objevovalo se čím dál více momentů, které mě bavily. Jsem zvědavá kam se příběh dál vyvine, protože tento díl mi přišel spíš jako představení světa a seznámení se s protagonisty než plnohodnotný příběh jak ho znám z jiných knih od Massové. Takže i díky celkem otevřenému konci, který vyvolával dost otázek tak si další díly přečtu.
Čtyři mrtvé královny
Astrid Scholte
Z knihy mám poměrně rozporuplné pocity. Námět byl rozhodně zajímavý, ale místy mě kniha moc nebavila. Hlavní hrdinka knihy nebyla vždy tak úplně sympatická. První část knihy kde vystupovali i samotné královny byla mnohem lepší než zbytek knihy. Musím uznat že příběh byl celkem čtivý, zvraty v ději byli fajn, ale pocitově mi tam něco chybělo. Zakončení příběhu bylo takové zvláštní, přesto se mi kniha spíše líbila.
Královna povětří a temnoty
Cassandra Clare (p)
U této knihy asi půjdu proti proudu a vlastně i proti vlastnímu nadšení z knih o Lovcích stínů, ale tahle série se mi prostě nijak zvlášť nelíbila. Bohužel moje přesvědčení o tom, že tahle série nebude pro mě to pravé ořechové nezměnil ani závěrečný díl. Blackthornovi ani Emma mi nepřirostli k srdci a Julián a Tibo mě navíc v tomto díle dost iritovali svým chováním. Dokonce předčili i Emmu, které se to dařilo první dva díly. Naštěstí jako protipól velmi dobře fungovala “vílí trojka”. V příběhu bylo několik postav u kterých vůbec nebyl využit jejich potenciál a byli spíše do počtu což mě celkem mrzelo. Rozhodně mě, ale zaujal epilog knihy, který dává dost prostoru k dohadům co bude dál. Fajn bylo i to, že se vrátili mé oblíbené postavy z předchozích knih i když bez některých dalších by se asi příběh obešel. Návrat do světa Lovců stínů byl fajn, ale za mě zatím nejslabší série.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Z knihy jsem byla nadšená. Příběh byl čtivý, autorčin styl psaní mi skvěle sedl a celkové vystavění světa bylo velmi zajímavé. Našlo se pár momentů, které mě až tolik nenadchli, ale v celkovém kontextu byla kniha skvělá. Líbilo se mi jak do detailu byl promyšlen chod světa, jednotlivé bytosti a propojení našeho světa s tím nadpřirozeným. Kapitoly byli poměrně krátké což mi vyhovovalo. Navíc každá kapitola začínala jakým si flasbackem do minulosti hlavní hrdinky, který byl vždy dost zajímavý a dotvářel atmosféru příběhu. Přesto, že občas hlavní hrdinka jednala tak trošku nelogicky a měla štěstí, že kolem ní byla její “rodina” která jí pomohla, tak mi byla poměrně sympatická. Velmi mě zaujalo i propojení slovanské mytologie s dnešní dobou. Konec byl na můj vkus trochu uspěchaný. Na další díl se rozhodně chystám, protože mě zajímá jak se to celé vyvine.
Naprosto pozoruhodná věc
Hank Green
Z knihy mám celkem rozporuplné pocity. Námět příběhu byl velmi zajímavý a originální. Styl psaní autora je hodně specifický a mě osobně příliš nesedl. V některých částech jsem měla velký problém se začíst a příběh mě vůbec nebavil, ale zároveň jsem měla pocit, že je v příběhu i něco víc. Takové poselství o tom jak rozdílné názory a sláva dokážou vše změnit. Hlavní hrdinka April byla velmi nesympatická a její chování mě často rozčilovalo. Ostatní postavy na tom byli o poznání lépe a občas jsem je litovala za to, co museli od hlavní hrdinky snášet. Kniha celkově nebyla špatná, ale je potřeba si zvyknout na styl psaní autora což někomu může dělat problém. Zatím stále nevím zda si přečtu i další díl.
