Kateřina1011 komentáře u knih
Už mi dávno není sedmnáct, ale tahle knížka mě dostala. Nemám ráda sladké románky, ale tento se povedl. Smutný, krásný, něžný a laskavý. A určitě velká láska není něco, co můžete prožít, až jste starší, jak tu někteří píší. To je naprostý nesmysl a omyl nás dospělých, že všechno víme líp.
Velmi silné téma, bohužel velmi slabě podané.
Jednak jsem se nemohla začíst, chvílemi jsem se ztrácela nejen v postavách,ale i v ději!!
Kdyby autor odkrýval tajemství postupně, byl by konec možná uvěřitelnější. Takhle se odkrylo vše najednou a měla jsem pocit, že záměrem bylo nenechat jedinou věc tak, jak do té doby vypadala. Překombinované, neuvěřitelné, nešťastné. Závěr působil až směšně. Velmi slabé.
Už jsem od Nesba něco četla a moc mě to nevzalo. Sněhulák mě celkem bavil, tak znovu zkusím i ty další. Nicméně cca od strany 220 jsem na 100% věděla, kdo je pachatel a dost mě štvalo,že detektiv pátral ještě dalších 250 stran, když dostal naprosto jasnou indicii.
Začala jsem číst, a odložila ji. Vím, jak je těžké tohle téma a rozčilovalo mě sledovat hlavní hrdinku, která vzpurně utíká a pak neví, kde je. A pak mě něco donutilo zkusit to znovu a už jsem neodložila. Pěkný příběh, ačkoli pár výhrad bych měla, ale v konečném hodnocení jsem moc ráda,že knížka dostala druhou šanci.
Přečetla jsem za dva dny a jsem vcelku spokojená. Ačkoli to bylo celé tak nějak předem odhadnutelné a nečekalo mě žádné překvapení, čtení mě bavilo.
Tahle knížka kolem mě prošla 2x, aniž by mě lákala ke čtení. Nicméně, zkusila jsem a když to shrnu, většinou mě čtení bavilo, protože bylo velice snadné u něj vypnout a odpočívat. Díky lehkosti vyprávění, krásné fantazii bez jakýchkoliv hranic, a jemnému, nenásilnému humoru,který mě dokázal úplně zbořit. Ale to se týká přítomného děje. Naopak minulost mě na konci už vysloveně rušila. Z konce jsem byla trochu zklamaná,čekala jsem trochu víc. Ale příjemné, odpočinkové, za mě fajn.
Než sem začala číst, dívala jsem se na komentáře tady. Došla jsem do poloviny knihy a říkala jsem si, že jsem asi natvrdlá, protože pořád netuším, kdo ten vrah je. Teď jsem dočetla celé, vraha jsem neuhodla, a vrátila jsem se znova ke zdejším komentářům. A řekla bych, že je to zřejmě vina překladu. Podle komentářů tady totiž mají někteří deník vraha psaný v rodě ženském a jiní v mužském... :-) Nicméně nejsem moc nadšená, strašně jsem se těšila, až dočtu.
Tohle bylo velmi příjemné čtení. Velké plus vidím v tom, že autorka čtenáře nezahltila množstvím zbytečných postav a přesto dokázala celou dobu velmi poutavě vyprávět. Jak vidět, jde napsat příběh, u kterého nepřeskakujete odstavce nudou. Snad všem jsem držela pěsti a přála šťastný konec.
Zvolila jsem tuto knížku jako odpočinkové čtení na dovolené, což splnilo svůj účel. Vypnula jsem mozek a nechala se unést příběhem. Nečekala jsem zázrak, ale zklamalo mě, že vrahem byl nakonec člověk, o kterém jsme se v knize moc nedozvěděli, protože tam sice byl, ale velmi okrajově.
Tato knížka mi hodně dala. Díky ní jsem se znovu podívala na impresionismus, ať vím, o čem čtu, a doslova jsem se do něj zamilovala. Děj byl rozvláčný, tempo pomalé, ale přesto jsem byla vtažena do děje a čtení bylo příjemné. Pravda je ale, že vyprávění každé postavy krom Roberta, mi někdy přišlo zbytečné. Rozsáhlé seznámení Roberta s Mary už bylo až nekonečné, tam jsem určitá místa jen přeběhla, protože už jsem se chtěla konečně dozvědět něco nového. Přesto jsem až překvapená, jak moc se mi knížka líbila.
Knížky Jodi Picoult mají jedno společné - nečekaný závěr. Zatím se mi podařilo pouze u jediné odhadnout, jak skončí. Ačkoli jsem kombinovala a přemýšlela, a šokující konec očekávala, přesto jsem zůstala naprosto paf. Čtení mě bavilo, knížka byla příjemná, ale ten konec mi nesedl a hodně mě naštval. Je mi líto, ale mě to připadlo jako snaha šokovat opravdu za každou cenu.
Napínavý děj a velice zajímavý příběh. Za mě jen zbytečně hodně (ale opravdu hodně) rozvláčné některé čínské a africké pasáže. Jistě, chápu, že se autor snažil, ať známe všechny souvislosti, ale určitě to nemuselo být až takhle natažené. Až na tohle to bylo velmi příjemné čtení.
Tohle byla druhá knížka, kterou jsem od této autorky četla. Tentokrát mě příjemně překvapila. Sympatická hlavní hrdinka a příjemné čtení s dobře napsaným koncem.
Taky se musím přidat k těm, které knížka nudila. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická. No, prokousala jsem se až do konce. Výsledek byl, až na tu drobnou kličku, velmi předvídatelný. Příjemné překvapení by bylo právě to, kdyby to skončilo jinak.
Pro mě ohromný zážitek. Nádherně napsaný příběh. Tak temný a smutný,... a přesto jsem ho nedokázala odložit...velice silný. Jedna z mála knížek, které mi vstoupily do srdce.
Tak jsem včera dočetla... Na základě tolika kladných recenzí jsem asi očekávala víc. Přesto ale nejsem zklamaná, spisovatelce se skvěle podařilo vystihnout pocity a prožívání, bezvýchodnost, beznaděj, bezradnost nad tím, co se právě děje. Když Mathilda vzpomíná, jak přišla o manžela, měla jsem pocit, že to musela zažít, jak věrohodně dokázala popsat, co se v ní dělo. Naprosto uvěřitelné, včetně toho pocitu prázdna, které vás naplní, když ztratíte milovanou bytost. Stačilo pár vět a cítila jsem, jak moc svého muže milovala. Klobouk dolů.
Nečekala jsem happyend, nicméně takový závěr taky ne. Ale právě ta sobeckost a syrovost anonymního světa je na celém románu bohužel velice reálná.
Tak něco tak strašného už jsem dlouho nečetla. Kdo je vlastně hlavní hrdina jsem se snažila pochopit snad po celou dobu čtení. A představit si ho, byl úkol pro mě až nadlidský. Skončila jsem u představy pupkatého, zakomplexovaného postaršího bručouna, topícího se v jakýchsi depresivních stavech, který je neustále nespokojený, a který podle mě ani sám neví, co vlastně chce, jen pořád cosi rozebírá.
Pan spisovatel je prý dobrým znalcem lidských duší, ale pro mě tohle byla naprostá slátanina bez nějakého smyslu. Styl psaní otřesný. Cokoli se ve větě vyskytlo, musel to k něčemu přirovnat, aby to jen proboha nebyla holá věta, ale květnaté souvětí. Skončila jsem taky téměř depresivní a totálně zamotaná do těch rádoby zajímavých úvah. Otřesné!!!
Právě jsem dočetla a je mi líto, že už jsem na konci. Nádherný, velice smutný příběh plný emocí, který určitě nutí k přemýšlení.
Začnu tím, že jsem věřící. Podobným tématům se ale nevyhýbám, protože mě nutí přemýšlet a ne jenom slepě kývat na to, co je mi předkládáno. Myslím, že církev si spoustu věcí přizpůsobila tak, aby měla nad lidmi kontrolu. Chtěla bych přijít na kobylku tomu, jaké bylo opravdu Ježíšovo učení, protože jsem přesvědčená o tom, že z něj církev udělala figurku, na kterou chytá další ovečky a jehož učení nemuselo být takové, jak je nám předkládáno.
Z této knížky jsem ale hodně zklamaná. Celou dobu se pídíme po záhadě a ta se dá nakonec shrnout do jedné věty a je konec... Nevím, čekala jsem víc...Když to srovnám, určitě jsem na podobné téma četla lepší knížky.