katie.k09 komentáře u knih
Červená kniHovna. Možná spíše velmi špatné scifi. Zápletka a závěr jasné už od první kapitoly. Škoda papíru a času všech - autorky i čtenáře. Dočetla jsem jen proto, že jsem si dala do knižní výzvy.
Jako třináctiletá jsem nechápala, proč je to babiččina nejoblíbenější knížka. Já od Betty měla ráda paní Láryfáry. Teď je mi přes třicet, zkusila jsem znova, a už babičce rozumím. Ty životní zkušenosti dodají knize jiný rozměr, už to dává smysl:)
Po přečtení, které mi dalo opravdu zabrat, jsem v šoku, že to tady má nějakých 60÷
To má být za co? Za ,scifi, zápletku, kterou neuvěří ani naivní holka ze sedmé třídy? Za jednoduchý styl, který by, naopak, ta holka zvládla jistě lépe?
Má to být pohádka pro ženský u plotny, které mají manžela každý den v hospodě na obligátních deseti kouscích? Naděje, že se dějí zázraky? Reklama na arabský svět, jeho bezmeznou krásu?
Autorka už toho vydala víc, tak očividně něco táhne...
Už nikdy víc knihu od ní.
Zarezervovala jsem si v knihovně, přinesla domů, v sedm večer jsem chtěla jen nahlédnout... no a o půlnoci jsem měla dočteno. Prostě to člověka chytne a nepustí. Sice vlastně všechno je jasné už z první části, ale máte pocit, že pokud se nedozvíte detaily, nemůžete toho nechat.
Skvěle napsané.
Dobre, neni to zadny zazrak nebo neco, co chcete cist vicekrat. Mezi vsemi temi narky a fnukanim se ale najdou momenty pro autora tak typicke - sebeironie, cerny humor, surovy popis zivota...
Ja ocenuju, ze se v tehle knize Vieweg ,,obnazil,, a stal pro ctenare beznym smrtelnikem.
Knizka na me cekala pod vanocnim stromkem v mestske knihovne, zabalena, aby mel ctenar nejake prekvapeni. A prekvapeni to bylo-velmi mile. Odhalovani drobnych historickych momentu, ktere vam ve skole nereknou a nikde se nevydvihuji.
A jako tresnicka na dortu posledni kapitola o spanelske chripce (knizka je z roku 2019, kdy nikdo z nas jeste ani netusil...)
Nutne potrebuju prvni dil :)
Prostě Hájíček... všechno tak nějak pozvolna pluje jako ty plachetnice. Drobné i větší životní tragédie všedních dnů pospojované do příběhu co má hlavu a patu. Hezké letní čtení.
Jsem ráda, že jsem knihu měla jen půjčenou a nekupovala ji. Protože podpořit její koupí bezpáteřního primitiva a nasypat mu ještě víc peněz, to bych opravdu nezvládla.
Kniha jako taková je příšerná, asi špatný překlad, prakticky jen přepsané zápisy výslechů atd. Ten zbytek, kde Quesnel volně popisuje své myšlenky, je snad ještě větší odpad.
Nemám ráda lidi, co překračují zákony, a ještě míň mám ráda podrazáky. Quesnel je obojí. Lidský odpad, který jen parazituje na ostatních, na systému a za prachy a svůj blahobyt zaprodá všechno a všechny. Živit takovou lůzu ze státního systému je do nebe volající.
Nejsou to Bábovky, není to Osm a rozhodně to není Veselí. Je to prostě něco úplně jiného, než jsem zatím od Třeštíkové četla. Z literárního hlediska je to dobré, hodně dobré. Jak je u autorky zvykem, není všechno podané polopatě, je třeba se lehce zamýšlet, dovozovat... Některé úryvky mi asi zůstanou v paměti už navždy. Hezké slovní obraty, pěkný a čtivý jazyk.
Jen prostě je to jiné... Hlavní hrdinka je už starší, než ty v předchozích knihách, takže už má jiné problémy a je víc životem odrbaná.
Myslím, že pokud jste třicátnice a v předchozích knihách jste se našly, je nebezpečné to číst, protože tohle je něco jako pohled do budoucnosti. Do budoucnosti která asi většinu z nás nějakým způsobem potká.
Pětkrát přečtená, pětkrát mě to bavilo, pětkrát sem se smála stejným pasážím. Ironické a lehké. Fajn na oddech
Kniha do čtenářské výzvy, rychle vybraná v knihovně před jejím zavřením... Zázrak jsem neočekávala, také se nekonal. Červená knihovna na oddech. Autorka nabízí možnost vstoupit do světa nehynoucí lásky, bohatství a luxusu, kde je vše završeno dokonalým happy endem. Pohádka pro dospělé ženy za plotnou, které nepřestávají doufat a věřit. Ale přiznejme si, pohádky jsou fajn.
Knížkou jsem si odškrtla další položku v knižní výzvě. Knihovnice mi ji dávala se slovy: ,,Je to prý moc hezké.,, No a to je asi tak všechno, co na tom bylo pozitivního.
Musím říct, že i Padesát odstínů... je proti tomuhle braku jakási literatura.
Primitivní děj, připomínající scénář k béčkovýmu pornu. Chudá holka, ochotná se svléknout, roztáhnout, a nechat si zaplatit, ale samozřejmě to má hluboké poslání. A ona má to štěstí, že všichni její klienti jsou mladí, atraktivní a neskutečně sexy. A ještě větší štěstí je, že se zamiluje hned do prvního a on do ní. A se všemi zůstane kamarádka, a oni se díky ní hodně naučí o životě a hodnotách.
Jednoduchý jazyk (Možná je to překladem, nevím. Ale víc po tom pátrat nebudu) který vám rozšíří slovní zásobu maximálně o tři synonyma mužského a ženského přirození.
Jednotlivé věci si v různých kapitolách odporují. Všiml si vůbec někdo, že první klient na začátku surfuje, hrdinka (jo, to je hodně nadnesené označení) se koupe v bazénu a když jsou za pár dní u moře, je teplota kolem nuly? Hlavní postava nesnáší pach whisky, ale se třetími klienty si solidně pososávají Jamesona ?
Pokud to zde někdo doporučuje jako literaturu pro mladé, je mi opravdu těžko u srdce. Kladné je v tomto případě jen to, že hrdinka není anorektička a má velikost celých 38!!!, ráda jí a netráví volný čas u kosmetických tutoriálů na youtube. Zbytek by ty holčiny číst neměly, jinak opravdu budou doufat, že sex vede k lásce, že každý chlap má pekáč buchet na břiše, že každý mužský úd vydrží stát celou noc, že orgasmus je dvacetinásobná rutina, a taky že boty Gucci jsou must have.
Je to trapná Pretty woman v knižní podobě postrádající špetku rajcovnosti a pohádkovosti.
Dočetla jsem, ale že by to byl zázrak, to teda ne, mohlo se ušetřit dost papíru. Obecně mám problém s asijskou literaturou, takže pro mě jen nutnost pro knižní výzvu. Nebavilo, nezaujalo, nelíbil se mi jazyk, kterým to bylo psané, možná to mělo hlubší myšlenky, které jsem nezaznamenala nebo nepochopila.
Po Bábovkách, myslím, že další povedená knížka. Recenze nejsou moc přívětivé, tak jsem se docela bála, ale mně se hodně líbilo. Neřekla bych, že jsou situace přitažené za vlasy a naprosto nereálné a nemožné, naopak, takový standardní život třicítky... Dost jsem se v tom viděla, hlavně návrat do maloměsta, vztahy s rodiči, to si myslím, že je vystižené naprosto přesně. Chvílemi mi tekly slzy smíchu, zhruba v půlce, kdy se děj láme, pak slzy smutku. Čte se to dobře, svižně, nemám, co vytknout... snad jen by mě zajímalo pokračování
Díky čtenářské výzvě jsem se konečně odhodlala přečíst si svou první severskou detektivku (Kniha žánru, který běžně nečtete). A musím říct, že jsem byla naprosto nadšená. Krásné vylíčení severské přírody i měst (člověk má chuť koupit si tam rovnou letenku), hlavní dějová linka (vražda) je decentně protkaná životními příběhy vyšetřovatelů. A tak ke konci, nejen, že chcete vědět, kdo je vrah, ale taky jak to vyšetřovatelky ,,skoulí,, ve svém osobním životě. Za mě super počtení, už sem si napůjčovala další knihy od autorů :)
Knížek o otroctví, nedobrovolných manželstvích, týrání žen atd. z arabského (chcete-li muslimského) světa jsem přečetla velké množství, tenhle ničím nevybočuje. Kniha se čte svižně, pěkně vykreslené příhody z dětství, avšak nic z toho není moc překvapující, ani konec, který opravdu nepřipomíná happy end.
Dalo by se to asi poutavě napsat i na polovině stránek, ale to nic nemění na tom, že sem chvílemi měla slzy strachu v očích. Teoreticky se vlastně nic děsivého skoro celý příběh neděje, ale jakmile se začtete a začnete o tom přemýšlet, pocit děsu vás neopustí.
Na Saturnina to samozřejmě nemá, ale jako oddechovka před spaním je to fajn. Pasáže, u kterých se má člověk smát, jsou na sebe nahuštěné tak, že si je vůbec nevychutnáte, jako kdyby autor chtěl ušetřit stránky.
Silný kafe, stejně jako další knížky z období 2. světové války. Autentické, občas hodně syrové až odosobnělé. Je to historie, na kterou by se nemělo zapomínat.