Katka2382 komentáře u knih
A člověk by řekl,že s koncem války skončí i zlo a utrpení,ale bohužel ne.Ještě desítky let poté lidé trpí.Jak to musí být hrozné nevědět ba ani netušit kdo vlastně jsem a odkud pocházím,neznat rodiče ani rodnou vlast a jen tápat.
Kniha odhaluje jedno z dalších německých zel.
Tak konečně,konečně jsem se dostala k tomuto pokladu světové literatury.Řekla bych že tato kniha je nyní aktuálnější než kdy dřív.Zařadila bych ji jako povinnou četbu pro všechny,je to varovně zvednutý prst pro lidstvo a jakou dobu už.
Poslední věta z doslovu od pana Františka Novotného to výstižně shrnuje:
Bez vyspělé technologie se civilizace v nejhorším případě obejde,ale bez kultury ne,bez ní přestane být civilizací.
Rozhodně netypická a zajímavá zápletka,ale nějak to nebyl úplně můj šálek kávy.
A tak to v té lidské společnosti fungovalo,funguje a bude fungovat do skonání světa.
Výborná nadčasová kniha kterou by měl číst každý.
Když jsem si tuhle knihu přinesla z knihovny vůbec jsem netušila co mě čeká.Dočkala jsem se úžasného příběhu,drsného,syrového,ale i hluboce lidského.
Někdo knize vyčítá jednostrannost,ale ruku na srdce jde to v tomto případě jinak?
Kniha se čte jedním dechem,velmi doporučuji k přečtení.
Bylo páteční odpoledne,pršelo a pršelo a i v mé duši bylo zataženo až truchlivo,ale šla jsem kolem knihkupectví a tak mi napadlo že bych si mohla udělat radost nějakou pěknou a milou knihou.Knihou která by rozehnala mé soukromé mraky.A musim konstatovat že tato kniha daný úkol splnila více než dobře.
Moc pěkné a milé počtení,děkuji paní autorce za zase jeden krásný čtenářský zážitek.
No,nebyla to špatná kniha,ale tak nějak jsem celou dobu čekala na rozuzlení proč byla jejich matka tak citově chladná,takže za mě trochu zklamání.Ale jinak je to opravdu moc čtivý příběh.
Moc pěkné,půjčila jsem ji pro syna v knihovně a sama ji s gustem prečetla.
Uff no teda,neříkám že to byla špatná kniha,ale určitě lehce depresivní.Těch postav tam bylo opravdu moc a jeden má co dělat aby se v té motanici vyznal.Taky jsem se často koukala do toho rodového stromu abych se alespoň trochu chytla.
No myslím že by se mělo asi napřed číst Dcery a pak až Gabriel aby člověku v duši nezůstala ta smutná pachuť.
No neříkám že by to byli špatné povídky,ale tak nějak mi u většiny chyběla pointa.Myslím,že autorovi více sedí psaní románu,tam se může pořádně rozjet.
Tak jsem právě dočetla poslední stránku a jen sedím,koukám a nedostává se mi slov.Jak je vůbec možné napsat tak krásnou knihu?Paní Dubská moc vám děkuji za nádherný příběh,který je v této uspěchané době přímo balzámem na duši.
Krásná,milá a místy dojemná kniha.Ze začátku trochu těžkopádná, než se vyprávění ucelilo a rozběhlo.Autorův dědeček neměl rozhodně jednoduchý život,ale myslím že se s ním dokázal se vší úctou poprat a vybrat si z něj to nejlepší když to šlo.Během Velké války museli vojáci zažít šílené věci,ani se nedivím že to na nich zanechalo často doživotní stopy.
Knihu určitě doporučuji k přečtení,nebudete litovat.
Taková milá jednohubka,která zahřeje u srdce a dá spoustu podnětů k zamyšlení.
No upřímně,ze začátku žadný zázrak,i jsem chvilku přemýšlela že knihu odložím.Ale pak to dostalo docela spád a už to frčelo.Ty úryvky z minulosti na mě taky působily spíše rušivě,hlavně ke konci.Celkově dílo hodnotím jako čtivé a pro mne jako takovou exkurzi do jiného žánru.
Za mě je to takové milé počtení,příběhy se mi moc líbily.Inu v každém z nás je skrytá síla o které mnohdy ani nevíme.
Nooo tak tohle je červená knihovna jak vyšitá.Ze začátku to jestě šlo,ale pak už teda žadný zázrak.Všechny si neustále stýskaly po rodičích,jako kdyby jim bylo 6 a né nějakých 20 a také neustále měli potřebu horké koupele.Jak to asi tak skončí bylo jasné hned.
No upřímně řečeno,žadný zázrak.Námět je zajímavý,ale všechna ta vata okolo už zase tulika nee,přiznám se že jsem dost textu přeskakovala.
Tak jsem zrovna dočetla tuhle skvělou knihu. A jen tak sedím a koukám a vůbec nevím co napsat.Jak vyjádřit všechny ty pocity co ve mě teď víří.Příběh malého chlapce,který je po relativně krátkém čase blahobytu nucen se o sebe postarat úplně sám,se vám doslova dostane pod kůži.Vůbec si nedokážu představit jak jak muselo být rodičům když museli opustit své děti aby jim sehnali něco k jídlu a jaké to bylo pro ty děti když se jim rodiče nevrátili.Jak se museli naučit sami přežít a vyrovnat se se smutkem a s pocitem že jim na nich nikomu nezáleží.
O Severní Koreji jsem četla už vice knih,ale tahle mě zasáhla přímo do srdce.
Už jen toto zoufalé přání:
"Kdekoli jinde než tady"šeptal jsem si pro sebe na odchodu."Kéž bychom se narodili kdekoli jinde na světě,jen ne tady."
Velmi doporučuji k přečtení.
Proč?Proč se to musí stále dokola opakovat?Proč se rodiče musí koukat na své umírající děti a proč se děti musí koukat na mrtvá těla svých rodičů?Copak se to nikdy nezmění?
Toto je velmi silná,syrová a smutná výpověď mladičké čečenské dívky.Měl by si ji přečíst každý,především všichni ti co nadávají na poměry u nás a přitom si tu žijeme jako v bavlnce.