Kattie komentáře u knih
Nádherná pointa. Také sem tam potřebuji události´, které mi vrátí důvěru v lidi. V knihovně si vždy půjčíme přes 20 dětských knih a sem tam nás nějaká zaujme a koupíme domů a tahle je jedna z nich :) Má nádhernou staromileckou atmosféru, zahřeje, překvapil mě rok vydání, čekala jsem starší :)
Nějak mi nesedly knihy, kde je Oksana Bula autorkou a i u téhle, kterou ilustrovala, jsem rozpačitá. Ilustrace pěkné, téma dobré, ale přišlo mi to celé násilné. Je mnoho jiných dětských knih, které toho děti naučí mnoho o přírodě, a to zcela přirozeně, tak, že to děti baví. Se čtyřletým synem čtu pohádkové knížky s mnohem větším množstvím textu, kdy poslouchá třeba hodinu a půl a příběh chápe a vnímá, u téhle knihy ale nevydržel ani on a ani já jsem vůbec nebyla schopná soustředit se na to, o čem čtu.
(SPOILER) Africké příběhy, alespoň z toho mála, co jsem četla, jsou jiné, takže to, co bych pravděpodobně příběhu vytkla, by možná vycházelo z toho, že žiji v jiné kultuře. Ale na druhou stranu jsou africké pohádky, které mě nadchly. Tato mezi ně nepatří. Žabák byl velice urputný a vydal hodně energie, aby dosáhl vysněného sňatku a slonice na konci vypadá šťastně :), ale vyhrožování, kterým toho dosáhl, se mi nelíbilo. Hvězdičku navíc dávám za závěrečnou pointu.
(SPOILER) Knížky z Meandru mám ráda a jsem zvyklá, že jsou takové "jiné", ale tato se s mým vkusem nepotkala. Ilustrace jsou hezké, ale příběh je zvláštní. Nepochopila jsem, jestli mělo být veverky vzpomínání (po pádu ze stromu na hlavu) nějak poučné, když tam jedla oříšky a nechtěla borůvky nebo když si po čase vzpomněla, že nemá ráda vodu? Nebo vtipné v tom ohledu, že je veverka "tornádo" a neposeda? Někdy mi přijde, že je těch dětských knížek už nějak moc. Vedle skvostů, jako je třeba Dobrodružství pavouka Čendy, pak některé knihy trochu blednou.
Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek. Příběhy jsou nápadité, milé a veselé. Z příběhů se děti blíže seznámí s ovocem a zeleninou, v každém se něco naučí - například to, že brambory rostou pod zemí, že je brokolice plná vitamínů, rajčata a okurky mohou být pěstovány ve skleníku, či že je velká úroda spojená se spoustou péče a práce. Najdou zde ale i klasické pohádkové ponaučení, například jaká povaha se nevyplácí a že každý má na světě své místo. Čtu před spaním se čtyřletým synem a dvouletá dcera poslouchá a prohlíží si obrázky. Jedna z knížek, kterou doporučuji zařadit do domácí knihovničky.
Moc milá, zajímavá a čtivá kniha. Dozvíte se, jaký užitečný hmyz žije v zahradě, jaké má super schopnosti, co mu škodí a jak mu prospět. Povinná četba pro každého vlastníka zahrady :).
(SPOILER) Asi jsem měla větší očekávání od "příběhu plného zábavy a napětí" :). Kdyby kniha nebyla pohyblivá, ztratila by velký podíl své hodnoty. Na rozdíl od například od Magnuse (kniha ze stejné edice), který by byl zábavný i bez pohyblivých částí (ty mu jen dodávají další kouzlo). Jako kdyby knize chyběla jedna stránka. Myšlenka mi přijde vynikající. Chobotnice v závěru je pěkná. I žralok má skvělý úsměv.
SPOILER: Závodní kůň chce být mořským koníkem, ale zjišťuje, že to není tak růžový život, jak si představoval, ale přijde mi to takové nedotažené.
Příběh je pěkný, ilustrace také. Nižší hodnocení dávám z toho důvodu, že je velká konkurence a existují lépe domyšlené knihy s lepší pointou. Půjčit z knihovny ano, domů na častější čtení k nám ale nepřibyde.
Mně se knížečka moc líbí, syn (4 roky) to už "čte z paměti" sám a má to jak básničku a dcera (2 roky) nadšeně poslouchá :)
Vzhledem k tomu, že vombata Jirku známe z dětského časopisu, včetně jeho kamarádů, tak jsme zvyklí na opakování slova "vombat" a víme, že se prostě mámě říká vombat máma a tátovi vombat táta - tak si to prostě autorka určila a nemám s tím problém, že se to tam často opakuje. Co se příběhu týče, tak je to založeno na tom, co se opravdu děje. Lesy hoří a vombatí nory slouží i ostatním zvířatům, která je využívají jako ochranu. Pravděpodobně bez aktivního zapojení vombatů, ale přeci jen je to pohádka. Knihy měly asi za cíl vombata, jako zvíře, trochu představit a nakombinovat to s nějakým pohádkovým poučným příběhem. Knížky s Jirkou jsou takové trošku zvláštně pojaté a přečetli jsme je jen jednou. I jim škodí, že je na trhu velké množství propracovanějších a originálnějších příběhů.
Legrační, milá knížečka. Hned se zařadila mezi oblíbence u obou dětí (2 a 4 roky). Může sloužit jako inspirace ke kreslení obrázků rostlinek, i dalších věcí nad i pod povrchem. Autorka měla pěkný nápad. Zdánlivě jednoduchý příběh má toho v sobě hodně.
Protože byla kniha mezi knížkami o mašince Tomášovi, které mají většinou slabý příběh a nemám je moc ráda, ale syn si je kvůli obrázkům vybírá, čekala jsem něco podobného. Ale předčilo to mé očekávání. Dva příběhy o dětském strachu z nového a o posmívání někomu, kdo se liší. Synovi se knížka moc líbí. Textu tak akorát před spaním pro mladší školkáčky.
Ilustrace vtipné, milé, hezké. Příběh je pěkný, možná je to tím, že je na trhu teď takových knih hodně, ale trochu ve stejném stylu, jako některé jiné knížky, ale na půjčení z knihovny ano. Domů na poličku k nám ale nepřibyde. Jiné knihy autorky jsou co do příběhu originálnější.
Moc milý, vlídný a vtipný příběh. Musela jsem se smát tomu, jak se dají do dětské knihy přenést vztahové záležitosti rodičů :). Bavila jsem se. Synovi se příběh moc líbil a zatím je to v jeho 3,5 letech nejdelší text, který jsme před spaním přečetli. Trval na tom, abychom to dočetli a ke konci už mi usínal na rameni, ale příběh přesto poslouchal a komentoval obrázky, kterých je tam opravdu požehnaně. Knížka se hned zařadila na poličku mezi naše oblíbence.
(SPOILER) Knihu jsme pořídili kvůli oblíbené ilustrátorce. Předčila mé očekávání. Syn - 3,5 roku se do ní zamiloval a je to zatím naše nejdelší knížka spolu s knihou O pejskovi a kočičce. Většinu knížek, co máme, přečteme za jeden večer - případně jich čteme několik, u téhle to vyšlo asi na třikrát, už je delší, ale syn by ji vydržel celou na jeden zátah. Syn si knihu pořád vytahuje a prohlíží si obrázky a lexikon strašidel. Už umí všechna jména kanálníčků a často o nich i mluví. Třeba když někde něco smrdí, hned zmíní Smrďoucha :). Roztomilá stvoření se budou líbit mladším dětem a ty starší asi zaujme mrtvá žába v tašce a prdící sliz v záchodku. Milá a praštěná knížka, psaná pro děti.
Autor sám v závěru přiznává, že je kniha stručná. Pro mě to bylo odlehčující čtení. Historické publikace si jistě zaslouží 400 stran i více, ale poslední dobou jsem četla knihy, které se zabývaly nějakým tématem a už to bylo trochu bla bla bla a dalo by se to shrnout na čtvrtinu. Proto naopak u této knihy oceňuji její délku a alespoň bude pravděpodobnější, že se dostane k širšímu okruhu čtenářů. Myslím, že kniha odkazuje na mnoho dalších zdrojů, kterými je možné si rozhled rozšířit. A dovedla mě například, i skrze komentáře níže, k dalším pramenům. Pro mě je podstatné, že hlavní myšlenku to má jasnou, dalo mi to některé věci do souvislostí a především - konečně jsem se dostala k nějakým liberálům, kteří přijímají kritiku, protože z běžného života a i z některých knih člověk získává dojem, že je svět černobílý.
Nádherná knížka. Krásné ilustrace. Příběhy, které přiblíží nejen dětem, jaký je svět slepých. Není to ale jen o tom. Kniha je především plná dětské fantasie, nahlédne do duší a práce lidí, souvětí jsou bohatá, složitější, ale můj tříletý syn má knihu rád. Zvládneme narozdíl od jiných knih jen jednu kapitolu a nemá na ni náladu vždy, ale sám ji vyndavá z poličky, ačkoli jsem po prvním čtení myslela, že je na to ještě malý a kniha si na něho počká. Jsem z knihy nadšená. Četli jsme mnoho, které vznikaly dle mého názoru na koleně, ale tato mi přijde, že si s tím někdo dal záležet a dělal to s láskou a citem.
Je to pro mě první kniha v této sérii. Podle podtitulu jsem čekala od knihy mnohem víc. Asi bych raději četla text od nějakého zkušeného politika a ekonoma, který by hovořil už konkrétněji. Místo toho se jedná o sbírku úvah o problémech současného světa (Ameriky) s důrazem na rasovou a genderovou nerovnoprávnost a všechny končí tím, že by tomu možná mohlo pomoct UBI. Prostě místo toho, aby se zamyslela nad kvalitou sociálního a zdravotního systému, bere UBI jako universální řešení všeho. A skutečně hodnotných a rozumných argumentů pro zavedení tohoto systému se dotkne pouze okrajově.
Jsem ráda, že jsem knihu četla, ale nějak mi nesedl tón. Chyběla mi tam pokora, kterou vnímám v jiných textech s podobnou tématikou, pochopení.
Knížka má všechno :) Hezké ilustrace, příběh, poučení, neobvyklý formát, hledání oříšků :)