Kattie komentáře u knih
(SPOILER) V knihovně jsme nejprve narazili na leporela, která chtěl syn číst stále dokola. Tak jsem je nakonec koupila, protože skoro obrečel, že jsem je chtěla vrátit. Tak jsme narazili i na tuto sérii příběhů. Syn se do ní zamiloval. Čteme pořád dokola. Na začátku a na konci knihy je z ptačí perspektivy město, ve kterém se prochází maličký pták Pohromák a je potřeba ho najít. V knize jsou velké pěkné ilustrace doplněné o odstavce textu, které jsou pochopitelné pro menší děti.
Pošťák Rosťa by se také rád stal statečným autíčkem. Celý den je myšlenkami jinde a neuvědomuje si, že ho celé město jako statečné autíčko vnímá, protože bez něj by neměli své důležité zásilky, bez kterých často nemohou pracovat. Až když pošťák zachrání ptáka Pohromáka, tak mu to řeknou a on z toho má velkou radost.
(SPOILER) V knihovně jsme nejprve narazili na leporela, která chtěl syn číst stále dokola. Tak jsem je nakonec koupila, protože skoro obrečel, že jsem je chtěla vrátit. Tak jsme narazili i na tuto sérii příběhů. Syn se do ní zamiloval. Čteme pořád dokola. Na začátku a na konci knihy je z ptačí perspektivy město, ve kterém se prochází maličký pták Pohromák a je potřeba ho najít. V knize jsou velké pěkné ilustrace doplněné o odstavce textu, které jsou pochopitelné pro menší děti.
V knize o praštěném Štěpánovi se mi líbí závěr, ve kterém Alice hlásnice příběh uzavře tak, že je jí Štěpána líto, protože když někdo takhle zlobí, tak často ze všeho nejvíc potřebuje přátele.
Máme v angličtině, tak převypravuji, i bez veršů se synovi kniha moc líbí. V angličtině opět pěkná hra s jazykem, jako u ostatních knih, které dvojice vydala. Určitě si českou verzi půjčíme v knihovně a doufám, že vyjdou v ČJ i další knihy, protože jsou nádherně ilustrované, mají nápad a děti je mají rády.
Jedna z mála knížek s delším textem, které syn pochopil a vydržel u celého jejich textu už v necelých dvou letech, aniž bych musela text zkracovat nebo převyprávět. A jedna z mála knih, které mě baví číst pořád dokola :).
(SPOILER) Zajímavá kniha. Taková ze života. Veverka vymýšlí stále něco nového, jak by se mohla zavděčit mravenci a slonovi, kteří s ní žijí. Vaří, nosí jim oříšky, vymýšlí pro ně výlety. Je pozitivní a ve všem vidí něco hezkého. Možná proto, že pro ní je vše ideálně veliké, dobré, vyhovuje jí to. Slon a mravenec jsou nevděční, vše je pro ně buď malé nebo velké, je toho málo nebo moc. Důvod k tomu mají, být nespokojení. Ale jejich hrubé podávání jejich pocitů se mi nelíbilo.
Možná je to dobře. V dětských knihách jsem zvyklá na to, že jsou všichni slušní a milí, jakákoli nespravedlnost je vnímána jako špatná. Ale funguje to tak v realitě? Nefunguje.
Veverku uchvátí na konci lovec. Mravenec a slon ji díky schopnosti dostat se všude (mravenec) a síle (slon) osvobodí. Veverka je má ráda a je šťastná, že se k nim mohla vrátit. I přes jejich negativní vlastnosti.
Ano, přátelé by měli překonávat překážky. Konzumní společnost nás vychovává zahodit to, co je rozbité. Projevuje se to ve vztazích. Je jen málo dětských knih, které ve mě vyvolávají tak zajímavé pocity.
Líbilo se mi to? Nelíbilo? Neumím říct. Syn je na to ale ještě malý, uvidíme.
Děkuji Purple17 za slovo, které by tu knihu vystihlo. Kniha je něžná. Malé děti jsou naivní, nezkušené a milé, objevují nový svet. Stejně tak myška, hlavní hrdinka, proto je dětem blízko. Ilustrace jsou hezké a stránky se díky průřezům prolínají a příběh tím dostane další rozměr. Syn si knihu hned zamiloval.
Nádherná knížka, kterou jsem měla ráda už já jako malá a teď ji zná nazpaměť i můj tříletý syn. Milé, trochu praštěné příběhy dvou naivních a hodných zvířátek.
Jsem ráda, že mě předběhl "IHT" a vlastně řekl, co mám na srdci. Horší dětskou knihu, jsem snad nečetla. Možná jsem rozmazlená tím výběrem. Nevím. Souhlasím, obrázky pěkné. Češtinu hodnotit nebudu, bylo by to ode mě pokrytecké. Ale ten příběh...
Přišlo mi to jak když si autorka jednoho večera řekla, že chce napsat dětskou knihu.
"Hm, chtěla bych, aby bylo v příběhu třeba to, že děti jsou důležitější než peníze. Tak o čem by to mohlo být... Byla jednou jedna chobotnice, kradla poklady z lodí ... musela, měla děti. Jednou ukradla poklad a málem se utopila pod jeho tíhou. Pak viděla svoje děti, neutopila se a řekla si, že už nikdy nebude krást, protože poklad má ve svých dětech."
Jako myšlenka hezká, ale tak jak si to asi paní napsala večer, tak to vydala. Normální autor by nad tím asi chvíli přemýšlel a nějak ten příběh rozvinul a pokusil se do něj vnést nějakou logiku, ale tady to chybí.
V příbězích se spoustu věcí vysvětluje strašně rychle, objevují se tam různě nové postavy a vše je sepsáno strašně chaoticky a z neznámého důvodu je vše rozděleno do obrovského množství kapitol. Jako třeba u té chobotnice. Ta se shledá se svými dětmi.
Nadpis - PERLY
"A znenadání se objevila kouzelná víla a každému dítěti pověsila jednu perlu na krk. "Jestli se ti některé z tvých dětí zatoulá, perla zasvítí a vyšle světelný paprsek. Tak své děti zase najdeš a potom bude celá rodina opět pohromadě," řekla víla mamince chobotnici."
A konec "kapitoly".
Příběh o žirafě, která neuměla tančit. Všechna zvířata v džungli se jí smála, až na cvrčka, který ji naučil tančit do tónů zvuků přírody a vše dobře dopadlo. (Až na to, že kdyby se ta žirafa tančit nenaučila, smáli by se jí dodnes :) ). Barevné, veselé obrázky se synovi líbí. Kniha trochu trpí tím, že je to překlad a musí se to veršovat... "Prasata tu válí valčík, nosorožci rokenrol, lev zas lvici vede v tangu, dali si ho za úkol".
Trochu mě ovlivňuje to, že jsem od knihy čekala trochu něco jiného, že se něco dozvím o současných vojenských konfliktech a co za nimi stojí. Ačkoli se autor snaží do jednotlivých úseků vložit část "teorie" , dotkne se jí pouze okrajově a více se zaměřuje na to, v jakém prostředí, s kým, za jakých podmínek a v jaké rodinné situaci tvořil reportáž. Dále jsem čekala více příběhu obyčejných lidí, těch je ale v knize také poskrovnu. Styl psaní mi nesedl a o konfliktech nic moc podrobného nevím, tak jsem se v tom trochu ztrácela, protože jsem mnoho věcí dohledávala na internetu, abych se chytla. Vyprávění o tom, jak je náročné reportáž vytvořit a odeslat je sice zajímavé, ale bavilo mě to jen prvních pár situaci, a pak už mi to přišlo vlastně to samé pořád dokola. Raději si asi seženu spíše knihu, která osvětluje spíše život v těch zemích a příčiny a důsledky konfliktů, tuto knihu bych spíše doporučovala někomu, kdo to má nastudované bude ho bavit to, jak se reportér pouštěl v takovém prostředí do různých akcí. Uznávám, že hodnocení vychází z osobních preferencí nikoli z kvality samotné knihy.
Autorka je trošku magor. Už jako malá uklízela rodinným příslušníkům pokoje, vyhazovala jim věci, pak to zapírala, když to lidem chybělo. Ale je fakt, že zpětně uznává, že to nebylo správné. Mluví o tom, jak při skládání trička, do něj přechází energie a jak si ponožky nemohou odpočinout, když je člověk složí ohnutím lemu do "brambory". Uznávám, ale že to mohla myslet obrazně.
Nelíbí se mi, jak vyhazuje použitelné věci...
Ne, že by je měl člověk uchovávat, ale zajímalo by mě, jestli někdy uvažovala nad tím, dát oblečení chudým, než ho vyhodit. Ale asi ne, když ji není líto vytrhávat si zajímavé stránky z knih a vyhazovat zbytek. To však s kvalitou knihy nesouvisí, uznávám, ale ztratila tím mé sympatie.
Líbí se mi myšlenka, že zbavovat se věci, je potřeba najednou, ať člověk vidí efekt, a že čistý uspořádány dům pozitivně ovlivní psychiku. Na druhou stranu, vás to někoho překvapuje?
Kniha celá mi nepřijde ničím zázračná. Není tam nic, nač bych si nepřišla sama a ona to prezentuje jako know-how, její metodu, kterou si vybudovala letitou praxí. Knihu bych nehodnotila tak špatně, kdyby se nevydávala za tak převratný klenot.
Zpětně, po několika měsících čtení jsem si uvědomila, že pravidlo "nech si pouze to, co ti dělá radost" využívám a pomáhá. Poslala jsem dál spoustu knih a přešila nebo darovala jsem některé oblečení. Vše by mi jinak leželo ve skříni. Když člověk přijme tuhle filosofii, už tolik nelpí na tom, ty věci si nechat. Jen ty, co je fakt chce.
Opravdu deník. Takový, jako by si ho psala jakákoli těhotná normální holka. V tom to vlastně bylo sympatické. Ale přečtení mi nic nedalo a zasmála jsem se jednou. Ale zas jsem to přečetla za chvilku, tak o nic nejde. Doporučuji ale ten čas věnovat nějaké lepší knize.
Zajímavý a nezkrášlený pohled do světa, který je mi velmi vzdálený. Autorka mně byla některým svým chováním, především vůči partnerovi, nesympatická. Jinak je ale velmi odvážná, umí si jít za svým, pomáhá dětem, a to podle mě se správným úmyslem, poskytnout jim vzdělání, aby pak děti samy mohly, až vyrostou, bez problémů najít práci a zemi sami pomoci, bez toho, aby utíkaly, jak to půjde, do zahraničí. Těším se na pokračování a doufám, že pomoc, které se dětem od ní dostane nepřijde vniveč, že se málokdy zklame, jako se s některými zklamala, jak popisuje v knize.
Po dlouhé době jsem zas četla do ranních hodin. Snyderovy knihy by opravdu měly být povinnou četbou. Těším se na další. I když z toho, o čem se v nich píše moc radost nemám. Výtku mám v tom, že Snyder staví Američany do role obětí, zatímco to samé kritizuje na Rusku. Některé jeho věty jsou také manipulativní a vychází ze silného zaujetí a nejsou tak objektivní, jak by být mohly. Nicméně to chce vzít si od všeho trochu a té literatury si přečíst prostě víc od různých autorů. Kniha je dobře ozdrojována, takže se dá dále pátrat a přemýšlet, co je pravda a co nikoli. Nikdo mu nemůže upřít, že se dá v naší zemi najít spoustu toho, o čem se v knize píše a je třeba si na to dávat pozor, což samozřejmě neznamená oslepnout vůči západu a bez myšlení přijímat jeho pravdy.
Některé informace jsou užitečné, nicméně se kniha zaměřuje pouze na některé systémy stavění a chybí mi zpracována část předrealizační.
Opravdu, dětský horor :). V dětství jsem milovala film Matylda. Asi před půl rokem jsem dostala jako dárek (za nějaký nákup) audioknihu Obr Dobr. Ta se mi moc líbila a později jsem zjistila, že je Dahl i autorem Matyldy :). Už tyto dvě knihy mě přesvědčili o autorově úžasné fantasii, a to jsem ještě nevěděla, že i další díla stojí za to. Čarodějnice obzvlášť. Navíc se mi díky zdejšímu bazaru podařilo sehnat verzi ilustrovanou A. Bornem, to mi udělalo velkou radost.
Moc krásná kniha. Zvířata jsou rozdělěna do různých prostředí (moře, džungle, statek apod.). Každé prostředí má svou dvoustranu. Levá část obsahuje nakreslená zvířátka s jejich názvy a pravá část obrázek typický pro dané prostředí - například cirkusová manéž a všechna zvířátka z levé strany jsou zde někde nakreslena. Některá zvířátka můžeme v knize najít vícekrát - například lva v cirkuse a džungli. Malého kniha moc baví.
Výborné pokračování :) Bohužel jsem četla jen v angličtině, kde výborně použili dvojsmyslu z prvního dílu. V prvním dílu říká myš hadovi, že jde na dort ke strašlivému Gruffalovi a v druhém díle řekne had Gruffalince, co hledá strašnou myš, že si dává myš dort z Gruffala - v angličtině to totiž zní stejně Gruffalův dort a dort z Gruffala :). To je geniální. Nevím, jak to udělali v češtině, asi se to přeloží těžko, aby se jim to také povedlo.
Mě to pobavilo :), vzala jsem to domů z knihovny, abych to ukázala manželovi. Tomu to přijde jako pěkná blbost. Ještě nemohu říct, zda je kniha užitečná, protože s nočníkem začínám ještě v době, kdy malý knihu ještě nechápe, ale jestli se nám to nebude dařit a odsunu to na pozdější dobu, třeba knihu ještě využijeme.
Příběh super. V češtině se možná tolik nevynikne, je fakt, že v angličtině to je opravdu lepší, ale i tak to je hezká knížka, co se dětem líbí.