kattyV komentáře u knih

Příběh dvou sester neoplývajících majetkem - rozumné Elinor a romantické Marriany, podle které je láska nade vše. Elinor si nechává své city pro sebe, Marriana je dává okázale najevo. Svou sestru sice miluje, ale malinko jí pro "nedostatek" citů pohrdá. Nakonec ale i ona pozná, že pravá láska nemusí být na první pohled vidět a po trpkém zklamání se dočká štěstí. Právě tak i Elinor, jejíž láska je sice neokázalá, ale opravdu hluboká.

Příběh je jako obvykle u Austenové poměrně banální, ale to mistrné vykreslení charakterů, ty dialogy...

3 17.02.2013

Musím, říct, že poněkud panovačná a až příliš sebevědomá Emma mi zpočátku notně lezla na nervy, ale on ji život trošku zkrouhl a ohladil hrany. Pak už to bylo v pohodě.

2 17.02.2013

Historické detektivky mi vždy připadají zajímavé. Jsou napínavé a přitom mne seznámí s tou či onu historickou dobou. Tato kniha je na pomezí Jména růže a příběhů soudce Ti. Jménu růže se blíží svým námětem - odehrává se v opatství a točí se kolem knih a víry. Ale podobně jako příběhy soudce Ti není tak komplikovaná a temná a končí poměrně optimisticky. A hlavní hrdinkou je právnička.
V tomto příběhu sestry Fidelmy se dostáváme do raného období křesťanství v Irsku. Ve zvycích i zákonech ještě přetrvávají původní keltské zvyklosti a pravidla platící pro soužití klanů. To vše se mísí se zákony křesťanskými. Ještě existuje velká tolerance ve víře, ale už přichází první fanatici, kteří jsou přesvědčeni, že existuje jediná pravá víra a všichni ti, kteří ji nezastávají jsou hodni zatracení. A právě fanatismus se stane důvodem k vraždě.
Pokud vás hned na začátku napadne, jak se vrah dostal do zamčené místnosti, tak váš názor je správný. Tato část hádanky byla jednoduchá. Ale ostatní je poněkud složitější a osoba vraha byla, alespoň pro mne, překvapením.

1 17.02.2013

Silný příběh o tom, jak jedinec, zdánlivě poměrně společensky nepřijatelný, může hodně změnit. Průšvih je v tom, že sice někdy pomůže ostatním, ale sám na to zatraceně doplatí. Ale možná právě to sebeobětování může dát ostatním impuls k tomu, aby věci změnili. Kniha je také o tom, jak snadno se dá zneužít moc. Jak je možno se sladce tvářit, že druhému pomáhám a současně mu strašlivě ubližovat. Film byl stejně výborný jako kniha, to se nestává tak často - postava vrchní sestry byla skutečně děsivá.

6 17.02.2013

Je to jedna z tak silných až drásavých knih, že ji nedokážu číst podruhé.

3 17.02.2013

Na závěr zatím u nás vydaných knih celé série musím podotknout, že jsem ji vnutila už několika velice se zdráhajícím přátelům, kteří prohlašovali, že oni na žádného Štorcha v sukních nejsou zvědaví. Po prvním díle loudili o další. Takže neváhejte a pusťte se za Ajlou :o)))

3 16.02.2013

Poslední dva díly série (zatím). Ajla s Jondalarem konečně dospěje do Jondalarova domova. Tentokrát je pro ni sžívání s novými lidmi o to těžší, že Jondalar je tam doma, ale ona ne.

1 16.02.2013

Širé pláně se mi líbily trochu méně, než ostatní části série. Možná proto, že si potřebuji k postavám knihy vytvořit nějaký vztah. A tady mne štvalo, že pokaždé, když jsem si zvykla na nějakou skupinu, kterou Ajla s Jonadalarem navštíví, sebrali se a putovali zase dále.

1 16.02.2013

Širé pláně se mi líbily trochu méně, než ostatní části série. Možná proto, že si potřebuji k postavám knihy vytvořit nějaký vztah. A tady mne štvalo, že pokaždé, když jsem si zvykla na nějakou skupinu, kterou Ajla s Jonadalarem navštíví, sebrali se a putovali zase dále.

1 16.02.2013

Všechny díly celé série se mi líbily, ale U lovců mamutů (jednička i dvojka ) ještě o kousek více než ty ostatní. Ajla se poprvé setkává s větším množstvím lidí svého druhu. V údolí plavých koní sice poznala Jondalara, ale teď se musí naučit žít v jiném společenství, znovu se musí učit přijímat jiná pravidla pro soužití s druhými lidmi. V tomto případě jí to jde daleko snadněji, než když byla malá, ale i tady se stane, že narazí na něco, s čím nemůže souhlasit. Dokáže se za své názory postavit, a tentokrát, na rozdíl od svého dětství, dokáže i většinu ostatních přesvědčit, že má pravdu.

3 16.02.2013

Všechny díly celé série se mi líbily, ale U lovců mamutů (jednička i dvojka ) ještě o kousek více než ty ostatní. Ajla se poprvé setkává s větším množstvím lidí svého druhu. V údolí plavých koní sice poznala Jondalara, ale teď se musí naučit žít v jiném společenství, znovu se musí učit přijímat jiná pravidla pro soužití s druhými lidmi. V tomto případě jí to jde daleko snadněji, než když byla malá, ale i tady se stane, že narazí na něco, s čím nemůže souhlasit. Dokáže se za své názory postavit, a tentokrát, na rozdíl od svého dětství, dokáže i většinu ostatních přesvědčit, že má pravdu.

1 16.02.2013

Ajla se dokáže ve svém údolí o sebe docela dobře postarat, ale je tak sama...jen do okamžiku, kdy se v údolí objeví Jondalar se svým bratrem. Oba jsou těžce raněni lvem. Jeden z nich je zabit, ale Jondalara se Ajle podaří zachránit.

16.02.2013

V tomto i následujícím díle se střídá vzprávění o Ajle, která přežívá sama s mladou klisnmou v jeskyni a putováním Jondalara, mladého muže "Sruhých", který se spolu s bratrem vydal nadlohou cestu. Osudy obou maldých lidí se pomalu přibližují.

16.02.2013

Alja pokračuje ve svém přizpůsobování i boji proti tradicím klanu. Život ji přináší překážky, ale dodává jí velkou sílu, když se jí podaří je zvládnout.

1 16.02.2013

Snad bych doplnila anotaci - Ajja nejen jinak vypadá, především jinak myslí. Snaží se přijmout normy společnosti, ale nechápe proč by to měla dělat. Nechápe, proč by se neměla smát, proč by neměla plakat a proč by jako žena měla být podřízena muži. Stává se dospělou ženou daleko dříve než odpovídá jejímu věku - nic jiného jí nezbývá.

2 16.02.2013

Kniha se mi zdála zajímavá, protože mne zajímá autorka. A ona svůj život a sebe sama dokáže podat opravdu přitažlivě. Od toho kdy začíná vypočítávat, které věci má v životě ráda - a nejsou to věci okázalé a rádoby zajímavé, ale úplně obyčejné - jablka, východ slunce, psy, smetanu... V tom okamžiku jsem si řekla, že bych se s Agathou ráda potkala - ne jako s autorkou detektivek, ale jako s přítelkyní.

6 16.02.2013

Souhlasím s Ječmínkem, že je to pro Haileyho trochu netypická kniha. Prostředí v televizi popíše méně podrobně než třeba prostředí nemocnice, letiště nebo hotelu v jiných knihách. Ale styl je stále stejně čtivý, postavy výborně vystižené a děj stejně dobře vygradovaný.

Nejvtipnější kniha autorky. Hlavní hrdinka Elizabeth není jen krásná, ale chytrá a pohotová. Ale právě tak jako pan Darcy trpí pýchou, neubrání se ani Elizabeth předsudkům. Naštěstí se s pýchou i předsudky oba vyrovnají.

3 16.02.2013

Ta kniha měla takovou zvláštní náladu, kterou občas cítím v létě na chalupě. (No já vím, že se naše horská chaloupka moc nepodobá krásnému domu u moře, kde žije hrdinka. Jde spíše o ten pocit letního podvečera.)

2 16.02.2013

Kniha je výborně napsaná, ale podobně jako u Mrtvé a živé jsem se obtížně smiřovala se závěrem.

2 16.02.2013