kattyV komentáře u knih
Strhující kniha. Vypráví historii skutečné dějiny jednoho černošského rodu, tak, jak se je podařilo vypátrat jejich současnému potomkovi - vysokoškolskému profesorovi.
Příběh začíná prvním z generace, černošským chlapcem, který si buduje své místo ve své rodné africké vesnici. Už jen popis těchto míst, zvyků a lidí by vystačil na příběh. Ale tady je to jen začátek. Dospívajícího chlapce jménem Kuntu Kinte chytí otrokáři a odvezou do Ameriky. Mladý muž se jen těžce smiřuje s otroctvím, několikrát se pokusí o útěk, než se smíří s nevyhnutelným. Nechce se ale úplně vzdát své identity a proto, přes všechny zákazy, vypráví dceři o svých afrických kořenech, o tom, že černoši nejsou tupá zvířata, ale lidé s rozvinutou kulturou, kde vypravěči předávají své dějiny z generace na generaci. I Kunta se vlastně stane jedním z takových vypravěčů, právě tak jako jeho dcera a další generace.
Alex Haley je současným potomkem Kunty a zlomky příběhu se k němu dostaly právě díky ústnímu předávání. Sám pak pátral v archívech, procestoval tisíce kilometrů, než se mu podařilo najít původní vesnici, ze které byl jeho prapředek uloupen a doplnit bílá místa příběhu. Okamžik, kdy v africké vesnici uslyší vypravěče vyprávět příběh svého předka a oba konce se spojí patří k obrovsky silným zážitkům.
Výborně jsem se bavila. Obě dějové linie se prolínají tak, aby se na samotném konci knihy sešly a obě jsou zcela absurdní a neskonale zábavné.
Mladý Alan se rozhodne stát se pyrotechnikem, což na jednu stranu způsobí výbuch jeho rodného domu, na druhou stranu mu zajistí specializaci, která se mu často hodí. Navíc je člověk zcela apolitický, takže mu nedělá problém pomáhat tu jedné, tu zase druhé straně. Vždy však tak, aby to bylo v souladu s jeho svědomím a aby, pokud možno, neutrpěli při tom lidi újmu (Přiznejme si, že to se mu ne tak docela daří, ale dělá, co může). A tak vyhazuje do povětří mosty za občanské války ve Španělsku pro komunisty, v kritickém okamžiku bystře změní strany a náramně se skamarádí s Frankem, nechá se poslat do USA, kde se stane poskokem v zařízení vyvíjejícím atomovou bombu. Jen tak mimochodem, při roznášení kávy, rozřeší problém, se kterým si fyzici neví rady. Spřátelí se s Trumanem a na jeho přání odjíždí do Číny vyhazovat mosty pro Čankajška. Místo toho však zachrání manželku Mao Ce-tunga, ale protože je apolitický a nechce přijmout komunistické pocty vydává se pěšky do rodného Švédska...prožije ještě řadu dalších světodějných událostí, do kterých se zaplete, prožije pár let v gulagu na Sibiři, seznámí se s dalšími prezidenty, pár šťastných let prožije na Bali s bratrem Alberta Einsteina, působí v Rusku jako špión a nakonec v 99 letech skončí ve Švédském domově důchodců, kde platí přemnoho pravidel, která mu ani trochu nejsou po chuti a tak...vyleze oknem a zmizí.
Zmizí samozřejmě jen pro své okolí, ve skutečnosti prožívá další absurdní příběhy, jak je jeho dobrým zvykem. Takže se z náhlého popudu rozhodne ukrást kufr, který je, jak se později ukáže nacpaný ukradenými penězi. Cestou se dává dohromady s dalšími lidmi - sympatickým postarším zlodějíčkem (je mu teprve něco přes sedmdesát, takže vlastně mladík), prodavačem párků a poněkud vulgární majitelkou slona. Této partičce se jen tak mimochodem a vlastně nechtíc podaří zlikvidovat polovinu bandy, která vlastnila onen kufr jen proto, aby se nakonec všichni ocitli na Bali společně se šéfem oné bandy a policejním komisařem, který se je snažil chytit.... A zazvonil zvonec a pohádky je konec. (Tato věta tu není samoúčelná, ale to už si přečtěte sami.)
Na jedné pozdní večeři v New Yorku dvacátých let dvacátého století se potkává řada lidí - hostitel, starý, bohatý a zhýčkaný Hector, jeho mladý synovec Philip - mladý muž, který se ještě nepotkal se skutečným životem, a proto je velmi naivní a nedospěly, pětatřicetiletý, poněkud slabošský Jim, který své bohatsví zdědil po předcích, silný muž David Melbourn, muž středního věku, který si své bohatství získal vlastním přičiněním, Jimyho manželka Fanny, sobecká a rozmazlená žena neschopná myslet na kohokoliv jiného než na sebe, poněkud záhadná paní Wintrighamová, která možná není krásná, ale rozhodně je zajímavá a Savina Jerroldová, bohatá dáma z dobré rodiny, která se Hectorem zná od mládí. Vztahy mezi nimi jsou spletité - Savina kdysi vyznala Hectorovi lásku a možná ho svým způsobem miluje i dnes, Hector až zvráceným způsobem zbožňuje svého synovce a nedokáže si představit, že se ho mohl vzdát ve prospěch nějaké ženy. David se víceméně omylem zapletl s Fanny, ale v podstatě okamžitě prohlédl její sobeckost a teď ho daleko více zajímá paní Wintrighamová. Ta se snaží udržet si svou nezávislost a sebeúctu, na druhou stranu Fanny ani neví, co tato slova znamenají a za každou cenu si chce udržet Davidovu lásku, což je ovšem marný boj.
Děj se rozvíjí v dalších nočních hodinách zasněženého New Zorku. Phillip se schází se svou láskou - prospěchářskou herečkou Jannie, Jim se svou milenkou, barovou zpěvačkou Ruby a David stráví několik hodin společně s paní Wintrighamovou, které změní jejich vzájemný vztah.
Všechno vede nevyhnutelně k následné krizi - vraždě, která pozmění osudy některých z postav. Ale i pro ty, kterých se nedotkne, znamená uplynulých dvacet čtyři hodin změnu jejich osudu.
Jedna z knih, kde se střídají pohledy různých hrdinů a různá časová období. Vždycky, když se to stane, mne to mírně rozladí, protože chci vědět, jak bude pokračovat osud hrdiny, o kterém právě čtu. To rozladění pak trvá asi deset řádků - než se stačím začíst do jiného osudu. Však on se autor k tomu prvnímu zase vrátí.
Nechci dávat hvězdičky, protože můj pohled před lety by se patrně dost lišil od toho dnešního. Tehdy jsem Foglara milovala a četla všechno, co mi od něho přišlo pod ruku ( a tehdy nebylo tak snadné Foglara sehnat, protože byl zakázaným autorem. Ale ta radost, když se mi to povedlo). dneska mi připadá malinko moc mravokárný, ale příliš prvoplánově poučující, ale předpokládám, že to mládež tak nebere. Takže pro správnou věkovou skupinu jistě pět hvězdiček.
Myslím si, že toto je úplně pozoruhodná kniha. Tak naprosto obyčejná, tak naprosto nic zvláštního se tam neděje, že člověk nechápe, proč ji tolik dětí tak miluje. Nejspíš proto, že děti potřebují alespoň někdy číst o úplně obyčejných dětech, se kterými se mohou ztotožnit.
Milovala jsem ji já, milovaly ji mé děti a pevně věřím, že ji bude milovat i další generace.
Jedna z mých oblíbených knih této autorky. Jak jsem se upřímně bavila, když jsem jí předčítala svým dětem. Některé situace jsem nejenom četla, ale i prožívala, protože malá Lotta bylo velmi podobná mé vlastní dceři.
Prostě klasika, co více říct. Kromě Mauglího jsou tady i jiné hezké příběhy - třeba o samečkovi šelmičky munga se jménem Riki-Tiki-Tavi, který neohroženě bojovil s hady. (Což mungové skutečně dělají. Kipling se vyznal).
Báječně napsané pohádky o zvířatech, kde autor neustále komunikuje se čtenářem - dítětem. "Hlavně si zapamatuj ty šle, drahoušku... Nezapomněl jsi na ty šle?...") S odkazy na tuto knihu se můžete potkat i v mnohých anglických knihách. Takže až narazíte na zmínku o nenasytně zvědavém slůněti a kalné řece Limpopo plné krokodýlů, vězte, že o něm psal Kipling ve svých bajkách. A co že se stalo tomu nenasytně zvědavému slůněti? Nic tak strašného - krokodýl mu vytáhl nos do délky chobotu, což se ukázalo jako docela praktické. Ale fakt je, že ho chtěl sežrat. Takže pozor na nenasytnou zvědavost. V jiných bajkách se dozvíte třeba proč má nosorožec pořád špatnou náladu, jak byl napsán první dopis nebo taky, kde se vzal pásovec. (Jo a nezapomeňte na ty šle).
Knihu můžete přečíst za jeden večer, ale žádná zvláštní sláva. Plus je, že se to dobře čte, mínus, že je to celé vlastně o ničem.
Trochu nečekaná kniha této autorky, jejíž příběhy se většinou odehrávají na americkém jihu. S touto knihou se ocitneme ve Florencii 15. století. Kdo je hlavní hrdina? Lorenzo Medičejský zvaný nádherný nebo malá, neobvykle vychovávaná dívenka Ginevra, která vyrůstá u svého dědečka z rodu Pazziů? Někteří členové tohoto rodu se rozhodnou Lorenza zabít. Podaří se jim zavraždit jen jeho bratra a následuje pomsta. Lorenzovi příznivci vyvraždí všechny Pazzie včetně těch úplně nevinných. Ginevra přežije, ale je těžce zraněná a znásilněná. Lorenzo a jeho matka ji zachrání, ale ona se chce pomstít za to, co ji Lorenzovi vojáci udělali. Nakonec to nedokáže, protože zjistí, že Lorenza miluje.
Toto tajemství je třeba před ním ukrýt. Chce si užívat volnosti a radosti ze života, kterou ji poskytl. Žije ve Florencii volně a svobodně, převléká se za muže a setkává se s mnohými významnými umělci té doby, které Lorenzo podporuje.
Nakonec se všechno prozradí. I Lorenzo překvapeně zjištuje, že tu bláznivou dívku vlastně miluje. Jak dlouho se budou ze sebe vzájemně těšit?
Pohádkový příběh vhodný spíše pro děti nás spíše jen připraví na Pána prstenů. Je ale opravdu výborně napsaný a své dceři a synovci jsem ho podrobně vyprávěla celé jedny prázdniny večer co večer. Bavili jsem se všichni.
Pět kamarádů, kteří se potkají na vysoké škole a zažívají ta úžasná dobrodružství, která se už nikdy, nikdy nevrátí. Až na to, že si těch krásných bezstarostných časů užijí jen kratičce. Pouhý jediný rok, než jejich studia přeruší válka. Ale možná i bez ní by je dospívání dohnalo. A ti z nich, kteří se vyhýbali zodpovědnosti, by se jí vyhnuli úplně stejně.
Konec se prolíná se začátkem, vzpomínky s realitou, tajemství se konečně odhalí. A ten zdánlivě nejméně zajímavý z pěti kamarádů se ukáže jako ten, který je z nich nejpevnější.
O jaké dědictví v knize jde? Šestnáctiletá Mary se po smrti svého otce dozvídá, že žena, kterou považovala za svou matku její matkou není. Mary vyrůstající na severu pochází z New Orleans. Jediné, co jí matka zanechala je skříňka, kterou si ženy z tohoto města předávají z generace na generaci. Maryina nevlastní matka o ni sebemíň nestojí, a tak se dívka vydává hledat své skutečné příbuzné. Je mladá a velmi naivní, není divu, že se dostane do mnohých problémů. Nakonec dokáže postarat sama o sebe, přežije mor a najde své příbuzné i lásku.
Scalett se vydává za svými irskými příbuznými do Savannah. Potkává se s naprosto jinými lidmi než se jí to za celý život podařilo. Konečně někdo, kdo si na nic nehraje, kdo se chová přesně tak, jak chce, kdo dává přirozeně najevo svůj temperament. Není divu, že se mezi nimi cítí tato poloviční Irka jako mezi svými. Rozhodne se dokonce vydat se na cestu do Irska, aby se potkala i se svou babičkou. Když už se chystá na cestu zpátky do Ameriky, dostane dopis od Rhetta, že se s ní rozvedl a znovu se oženil. A Scarlet už ví, že s Rhettem čeká dítě. Přesto jí nezbude nic jiného než si přiznat, že prohrála. Rhetta zpět nezíská...
Rozhodne se zůstat v Irsku a začít nový život. Stane se hlavou klanu O'Harových. Nějakou dobu to vypadá, že se to podaří. Irové je uznávají a když se jí narodí dcerka Cat, pozná Scarlet konečně mateřskou lásku. Jenže nic není tak jednoduché a do jejího osudu zasáhne boj Irů za osvobození od angličanů a.... Rhett.
Nezdolná Scarlet. Sobecká, do sebe zahleděná Scarlet jde za svým jediným cílem - získat zpět Rhettovu lásku. Díky tomuto úsilí poznává i jiná prostředí než je Tara nebo válkou ničená Atlanta. V domě Rhettovy matky se dokáže dokonce chovat skoro jako dáma. Přesto se jí Rhetta nepodaří získat. Stráví spolu jen jedinou milostnou chvíli, ke které dojde díky ztroskotání na moři. Přesto ji Rhett znovu opouští.
Poněkud netradiční kniha této autorky historických románů, kde se budoucnost proplete s minulostí. V první půlce knihy jste přesvědčeni, že jste se ocitli v daleké budoucnosti, abyste se pak ocitli na Zemi v několika historických obdobích.
Je to detektivka a není to detektivka. Je to prostě klasický Hailey z prostředí detektivů. Děj se rozvíjí, pátrání pokračuje a jednoho z vrahů vám možná bude i trochu líto nebo přinejmenším pochopíte jeho motiv.
Někdy se nám zdá den příliš krátký, nic nestíháme, říkáme si, že by měl mít alespoň dvakrát tolik hodin. Když se ale začnou dny opravdu prodlužovat, lidé jsou vyděšení. co bude dále, A každý den přibývají další a další minuty...
Julie je jedenáctiletá dívka žijící na obyčejném kalifornském předměstí. Chodí hrát fotbal, učí se hrát na klavír, přátelí se s mormonskou dívkou Hannou a občas se jde podívat do nemocnice se svým tatínkem lékařem. Minuty navíc ji zpočátku připadají spíše zajímavé. Ale pak se jí život pomalu začíná rozpadat. Hanna s rodiči odjede, ve škole je najednou úplně osamělá, matka je vyděšená a otec si najde přítelkyni. Stalo by se to všechno bez probíhající katastrofy? Bylo to předurčené nebo prodloužené dny způsobily, že lidé ztrácejí zábrany?
Společnost se dělí na ty, kteří se řídí časem podle časomíry a "skutečným" časem. Propast se mezi nimi prohlubuje. Dny už trvají přes čtyřicet hodin. Umírají ptáci, chřadne rostlinstvo a u lidí se objevuje "syndrom" - nemoc způsobená prodlužujícím se dnem.
V nelehké době prožívá Julie svou první dětskou lásku - konečně není sama. Všechen svůj čas tráví se Sethem - vnímavým chlapcem poznamenaným úmrtím své matky.
Den trvá sedmdesát hodin. Obilí se už pěstuje jen ve sklenících. Hrozí hlad. Ve dne je příliš horko a v noci příliš velký mráz. Přibývání času se sice zpomaluje, ale i z malých pramínků se časem stane řeka. Svět je jiný, je divný, ale díky lásce je i kouzelný.
Pak je krátký čas oddychu přerušen - Seth onemocní "syndromem". Je stále slabší. Jeho otec ho nakonec odveze pryč. Julie od něho dostane jediný mail. Její dopisy patrně nikdy nedojdou na správnou adresu. Už o něm nikdy neuslyší.
Čas plyne - Julii je 23 let. Lidstvo vysílá do kosmu raketu, kde je ukryto poselství o lidech pro jiné civilizace. Mezi památky se nedostane zpráva, kterou po sobě zanechaly před lety dvě děti. Do měkkého betonu jeden noční den napsaly datum, svá jména a vzkaz: Byli jsme tady.
Obdivuji nejen autora knihy, ale i překladatele. Vždyť ten ji vlastně celou znovu napsal! Děj a postavy samozřejmě přeložil, ale všechny nástrahy jazyka musel vymyslet úplně od začátku a v češtině!