kattyV komentáře u knih

Mám smíšené pocity. Kniha měla potenciál mohla být daleko lepší (opravdu věřím, že by to autor zvládl).Tak jak je, se mi zdá odbytá a šitá horkou jehlou.

Plusy: Výborně vystižený Jirotkův styl a některé opravdu vtipné bonmoty, u kterých jsem se hlasitě smála. A smála jsem se docela často.

Mínusy: Jak už bylo napsáno přede mnou, opravdu mne štvalo, číst takřka doslova opsané situace z originálu. Já přece vím, proč Saturninovi chybí doporučení z posledního místa, nemusím si to číst podruhé.
Použití známých vtipů nemusí být zas tak nic moc špatného, ale vzhledem k poměrně malému rozsahu knihy s nimi autor mohl šetřit. (K tomu rozsahu - kniha vypadá poměrně rozsáhlá, než si uvědomíte, že z přibližně dvou set dvaceti stran je dobrých sedmdesát prázdných - přesněji, obsahujících popis kapitol a obrázky - a nakladatel použil velikost písma vhodnější do čítanky pro druhou třídu než pro dospělé čtenáře. To bude ten zmiňovaný důvod, proč knihu přečtete za odpoledne. Ale toto uvedení v omyl je spíše chyba nakladatele než autora.)
Největším záporem pro mě ale bylo promrhání některých dobrých nápadů - představte si, že autor uvede své hrdiny do svízelné situace, vy s napětím čekáte ohňostroj vtípků, které se z toho dají vytěžit, a ono... nic. Než se stačíte začít opravdu bavit, autor postavy bryskně z oné svízelné situace vytáhne. Když se to opakuje poněkolikáté, propadnete frustraci.

Suma sumárum - přečíst si tuto knihu není promrhaný čas, ale zázraky nečekejte.

6 26.12.2017

Kniha, u které mi hlavní hrdina na začátku neskutečně lezl na nervy, abych si ho postupně zamilovala. Kniha, u které jsme se smála i brečela, ale více smála. Kniha o tom, že každý potřebujeme, aby nás někdo uznával a měl rád. I když se tváříme, že nám na tom ani za mák nezáleží.

8 01.10.2017

Některé povídky byly prostě skvělé, některé z mého pohledu spíše průměrné, některé ne pro mě a některé spíše slabší. Těžko pak hodnotit jako celek. Ale když to smíchám a protřepu, tak ty výborné knihu vytáhnou na 70 - 80%.

2 06.08.2017

Letošní Mlok mě opravdu potěšil. Nepotkala jsem v něm povídku, která by se mi opravdu nelíbila. Samozřejmě, některé mě zaujaly víc, jiné o něco méně, ale jednu vedle druhé považuji za kvalitní a zajímavé čtení.

1 06.08.2017

Durrelovy knihy mám obecně hodně ráda, ale některé raději než jiné. Tato k nim patří. Na rozdíl od většiny alespoň částečně životopisných, je tohle plnokrevný dobrodružný příběh, i když autor své přírodovědné zaměření nezapře ani tady. A nezapře ani svůj smysl pro humor. Ostrov, na který přijíždí mladý Angličan, je plný bizarních figurek, které ho dostávají do ještě bizarnějších problémů. A protože je autorem přírodovědec, tak všechno souvisí se vším a ukazuje se, že stačí jen nepatrně zasáhnout do ekologické rovnováhy a zhroutí se všechno. Naštěstí se tomu podaří včas zabránit.

6 19.12.2016

Příběh bez jediného slova a přesto s tolika významy. Užívala jsem si každou stranu, každý obrázek, každý detail. Myslím, že s ní strávím ještě mnohé chvíle, kdy budu uchváceně hledat všechny významy, které se v knize skrývají.

11 26.11.2016

Jedna z mých oblíbených dětských knížek. trocha detektivního pátrání, chytrý starší brácha a mladší sestřička , která ho obdivuje. A oba se snaží najít dívku, která poslala do světa zprávu, že touží po kamarádce, Na adresu jaksi pozapomněla...
Měla jsme moc ráda i ilustrace.

2 12.12.2014

Snad nejvíce mne oslovila nezdolnost hrdinky. Vždycky, když to pro ni začne vypadat dobře, život jí udělí další ťafku. Ale ona se z toho zas a znova otřepa, posbírá střepy a jde dál.

1 11.12.2013

Zařadím se do té poviny čtenářů, které oslovilakniha a byli otráveni z filmu. Kniha se mi zdála silná a dojemná. To, jak se hlavní hrdinka vrací krok po kroku ypět do života mi připadalo přesvědčivé a uvěřitelné. Film byl na mne příliš ukřičený, nedokázala jsem se na něho dokoukat, přestože jsem se původně těšila.

11.12.2013

Další výborné povídky autora Léčby neklidem.

2 22.09.2013

Skvostné povídky plné ironie a černého humoru. Z některých až mrazí - Strední Vaštar.

4 22.09.2013

Boj hrdiny s vlastními démony. Po smrti manželky se Tony vyrovnává s pocitem vlastní nedostatečnosti. Snad nejvíce mne zasáhla vlastně krátká pasáž v závěru knihy, kdy si čte otcův deník. Velmi emotivní.

2 22.09.2013

Podle mého, jedna z autorových slabších knih. Celé se mi to zdálo poměrně nepravděpodobné a podivné.

22.09.2013

Má-li muž čtyři manželky a snimi pěknou kupu dětí, není divu, že se mezi nimi vyskytne řada nevraživostí, které mohou být až vražedné.

22.09.2013

Zlomte nejsilnějšího jedince a s ostaními už to bude snadné. Ne vždy je výhodné být tím silným a je těžké nedat se zlomit.

3 22.09.2013

Druhý román o Kitu Fieldingovi, který poněkud naruší představu o šťastném konci, kterou jsme předpokládali po přečtení Žraloka. Na druhou starnu, k tomu šťastnémukonci se snad nakonec dostaneme a na rozdíl od Žraloka byla sice zápletka dost nebezpečná, ale daleko méně osobní než právě ve Žralokovi.

22.09.2013

Jedna z knih, díky které je Pilcherová považována za autorku mírně pokleslé literatury. Vcelku banální příběh nepříliš pravděpodobné charaktery, hrdinka, nad jejíž životaneschopností nestačíme kroutit hlavou. Ale jinak, děj poklidně směřující ke šťastnému konci, což jako odpočinková četba zase nemusí být úplně marné.

22.09.2013

Nejsem velký znalec poezie, ale tato kniha mne okouzluje od pubertálních let dodnes. Básně posměžně ironické se mísí s nesmírně poetickými i drsně nás zasahujicími.

1 22.09.2013

Z dospělého pohledu dělá tato partička vážně úplně šílené věci, ale z pohledu dětí je to báječné dobrodružství.

5 06.08.2013

Poslední díl série. Docela jsem si to užila, ale po čtyřech dílech už je té romantiky skoro dost. Uf. Ještě, že těch bratrů nebylo více. Stejně nevím, jakou krásku by ještě autorka vymyslela, aby byla jiná než ty předchozí. To máme Juditu s měděnými vlasy a zlatýma očima, černovlasou a modrookou Bronwyn, Alex se strakatými vlasy a zlatovlasou, zelenookou Elizabeth. Už jí ty barvy začaly docházet.

1 06.08.2013