Kaya77911 komentáře u knih

Tuhle knihu skoro všichni milují, tak já zase musím být výjimka, že? :(. Upřímně mě nezaujala ani anotace knihy, ale po několika lákavých recenzích jde si to prostě přečetla. A nechápu, opravdu nechápu co se na tom všem tak moc líbilo... Nápad sice ujde, ale to zpracování! Postavy nemají žádnou hloubku, příběh je nudný a předvídatelný a styl popisu je taky celkem katastrofa. Strašně mi vadila Citra, protože se chovala hrozně hloupě a celkem hnusně k ostatním a fajn Rowan už příběh nezachránil. Taky mi vadilo, že o postavách skoro nic nevím, takže nemůžu říct, že je znám, proto jsem si k nim nevytvořila žádný vztah a bylo mi jedno, jestli umřou nebo ne. Také prostředí mi bylo strašně nesympatické a nelíbilo se mi jak je popsané. Popravdě mě tato verze budoucnosti dost děsí... Kniha mohla být tak o sto stran kratší, protože já mám pocit, že jsem za těch 400 skoro nic o světě a postavách nic nezjistila. Do dalších dílů se pouštět nebudu a asi ani do jiných knih od autora.

7 20.04.2021

(SPOILER) Miluju. Každé. Autorčino. Slovo!!
Tohle jsem četla už před vydáním v angličtině, protože jsem se prostě nemohla dočkat.
Tohle bylo snad ještě lepší, než Zjizvený král. Kapitoly z pohledu Nikolaje a Zojy byly super a kapitoly z pohledu Niny mě konečně začaly pořádně bavit. Taky přibylo pár postav, z jejichž pohledu byl příběh vyprávěný, takže jsem měla kompletní představu kdo kde je a co dělá. Navíc se tam pak objevily i postavy z Šesti vran, což jsem trochu čekala, ale i tak mě to udělalo hroznou radost. Kapitola 20 mě sice málem zabila, ale i to jsem kapku čekala. Nebo spíš tušila:))

Spoiler!
Trochu mi vadila akorát jedna věc, a to to, jak dopadla Nina. To se mi prostě nelíbilo. Jakože já zastávám názor, že buď Matthias, nebo nikdo, takže radši nikdo, než Hanne.
Konec spoileru!

Ale i tak tu knihu naprosto miluju a potřebuju pokračování, protože to sakra skončilo otevřeně!! Takže knihu doporučuju, doporučuju, doporučuju a teď mě omluvte, jdu zkoumat tu krásnou obálku :))

5 23.09.2021

Tuhle recenzi jsem se rozhodla rozdělit na části, tak snad to bude dávat smysl...
1. Postavy. Máte tady hlavní hrdinku Tessu, která tu je prezentovaná jako hodná, nevinná a chytrá holka, ale ani jedno se k ní nehodí. 2 roky chodí s Noahem, ale když potkává nepříjemného a namyšleného Hardina není si vztahem jista. Tessa je prostě a jednoduše sobecká a úplně blbá (třeba když si pozve Noaha, pak odjede za Hardinem a Noaha nechá u sebe na koleji, zatímco spí s Hardinem? To je tak hnusný až se mi z toho chce zvracet). Další postava ke které se chci vyjádřit je výše zmíněný Hardin. On má nějaké problémy, ale místo aby je řešil jako normální člověk, je hnusný na Tessu (která se do něj kupodivu stejně zamilovala). Hardinův myšlenkový pochod bych přirovnala k myšlenkovému pochodu... já ani nevim... žížaly?
2. Romantická linka. To je jedna z nejhorších věcí na této knize! Věty tipu ,,chci být lepší kvůli tobě” nebo ,,nezasloužím si tě” nebo to, ze si Tessa a Hardin 10x na třech stránkách řeknou ,,miluju tě” mě vážně irituje! Toxických vztah tady radši moc rozvádět nebudu, ale řeknu vám to, že Tessa se s Hardinem co tři stránky hádá a pak to řeší sexem, který tu je popsán opravdu moc a... fujky (a to jsem si myslela, že po Nikdynoci mě už nic nepřekvapí).
3. A poslední sloh a styl vyprávění. Tohle byla asi jediná pozitivní věc na tomhle celém... něčem. Bylo to napsáno docela čtivě a kapitoly byly krátké. To ale nic nemění na obsahu, který byl naprosto o ničem a postrádal smysl nebo hloubku (tohle jsou pro tuto knihu evidentně sprostá slova).
Takže abych to nějak shrnula: klišé, toxické postavy a hloupý děj. Do dalších dílů se pustit neplánuju.

5 21.05.2021

S touto knihou jsem si po dočtení jaksi nevěděla rady. Ono to je totiž strašně čtivé a napínavé, ale zároveň je tu dost věcí, které jsou pro horory typické...
Začněme tím jednodušším - postavami. Todd mi byl od začátku nesympatický, protože hned na začátku v podstatě bezdůvodně o všech prohlásil, že je to banda idiotů a odešel hledat Eileen sám. Chrise a jeho kamarády jsem si docela oblíbila, zejména Annu, protože bez ní by v lese nepřežili ani jednu noc.
Jak už jsem říkala, je to čtivé, příběh není nějak složitý a nad knihou určitě nestrávíte mic času. Je to jednoduše napsané, atmosféra je docela strašidelná, ale ne zas nějak moc, takže i když jste velcí strašpytlové jako já, tak s tím nebudete mít problém.
A teď se dostáváme k věcem, které mě docela vytáčely. Hlavně myšlení postav. Je noc, se čtyři přátelé v lese hledají svou ztracenou kamarádku, kterou pravděpodobně zabilo nějaké monstrum, které teď jde i po nich, a proto by i navzdory zraněním, které někteří utrpěli měli pokračovat a ještě k tomu se rozdělit, že? Achjooo
I přes tyto věci kniha nebyla špatná, ale jestli chcete pořádný horor, tak toto ne...

4 11.07.2021

Tak mám to za sebou a... Bardugo opět nezklamala :D! Její knihy mám strašně ráda, jediné co jsem od ní nečetla je The Lives of Saints (RoW je mimochodem super a jestli to máte v plánu, tak se máte na co těšit ;))
Na této knize si hodně lidí stěžovalo, že první půlka je nudná. Je pravda, že to asi nesedne každému, protože to je trochu pomalejší, ale rozhodně jsem se ani trochu nenudila. Sice tu nebylo tolik akce, jako v jejích YA knihách, ale i tak to bylo napínavé. Moc se mi líbilo to temno a tajemno okolo spolků a postavy jsem si taky zamilovala. Alex se sice někdy chovala trochu divně, ale i tak mi byla sympatická a Darlington je zlatíčko :)) Další věc, na kterou jsem často slyšela/četla kritiku bylo jak to někdy působilo zmateně. Jsou tu kapitoly z přítomnosti, označované jako zima, a kapitoly z minulosti, označované jako minulý podzim, a v rámci těchto kapitol se autorka vrací do minulosti hrdinů, která, jak už můžeme znát z Šesti vran a Zjizveného krále, není úplně sladká. Mně to ani nevadilo, naopak to knihu dělalo napínavější a zajímavější. Zvraty, které se tu staly byly nečekané (alespoň pro mě), ale zároveň dávaly smysl. Knihu doporučuju moc a jestli vás první půlka nechytne, nevzdávejte to, protože konec opravdu stojí zato a mooooc se těším na další díly!! :D

4 08.07.2021

Po dočtení Medvěda a Slavíka jsem chtěla něco v podobném stylu a někdo mi doporučil knihu V zajetí zimy. Nejdříve jsem nechtěla, ale po přečtení anotace a několika pozitivních recenzích jsem se do toho pustila a musím říct, že to bylo super. Strašně ráda čtu o zimě a tady se autorce povedlo krásně vystihnout tu mrazivou atmosféru. Hned jsem se začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Je to opět vyprávěno z pohledu několika postav (a ne jenom hlavních ). Když už jsme u těch postav tak ty jsem si taky zamilovala! Jsou tu tři hlavní hrdinky - Wanda, Irina a Mirjem. Všechny jsou super. Mirjem je dost rázná a jen tak se nevzdá, Irina je odvážná a sympatická a Wanda je strašně silná a její příběh byl asi nejkrutější. Potom bych chtěla napsat něco k Steponovi, což byl Wandin mladší bráška a části psané z jeho pohledu byly vážně úžasné. Tím jak je ještě celkem malý tak mě strašně bavilo číst jak vnímá všechny ty hrůzy co se kolem něj dějí. Někdy to bylo až tak strašné, že jsem měla na krajíčku (nekecám, fakt jsem málem brečela). Přesto to ale bylo naprosto boží a konec byl vážně super.

4 21.05.2021

Já jsem po této tlusťoučké knížečce s přenádhernou obálkou pokukovala už dost dlouho a pak jsem si ji přečetla. Já jsem od autorky četla Kostičas a ten se mi moc nelíbil, proto jsem se tohohle trochu bála. Musím přiznat, že prvních cca 100 stránek jsem byla strašně zmatená, protože tam bylo najednou představeno strašně moc postav a míst. Potom jsem se ale chytla a nemohla jsem se do konce odtrhnout. Postavy jsem si zamilovala téměř všechny, což bylo super, ale některé z nich potom umřely a já málem taky. Já to ale jako minus neberu, protože zaprvé ráda brečím u knih a zadruhé by bylo trochu divné, kdyby to přežili úplně všichni.... Příběh byl úžasně promyšlený, dojemný, někdy smutný a plný naděje, napětí a akce (tohle zní asi trochu blbě, ale joo). Na téhle knize jsem nenašla nic, co by mi vadilo a ani se o to nehodlám pokoušet, protože se mi to tak moc líbilo a nechci si to pokazit. Doporučuju moc, ale narovinu vám řeknu, že to není pro někoho, kdo s fantasy začíná a ani to není žádná oddechovka. Je to spíš těžší fantasy, u které pravděpodobně strávíte nějaký ten čas, ale já jsem si užila každou minutu .

4 21.05.2021

Žádné podobné knihy jsem před tím nečetla, ani jsem nečetla nic od autorky, čili mi toto téma není blízké, což byl také jeden z důvodů, proč se mi do knihy nechtělo. Hned na začátku jsem se do knihy strašně začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Všechny postavy jsem si zamilovala, hlavně Camilu, protože to byla neuvěřitelně silná postava, která byla pro celý příběh moc důležitá (což vlastně byly všechny postavy). Opravdu si myslím, že každá si vás získá svým způsobem. Styl vyprávění jsem si taky zamilovala. Líbilo se mi, že postavy to vypráví už když jsou staré, takže je krásně vidět, že každý to tehdy viděl jinak a každý si to pamatuje jinak. Také jsem se díky tomu někdy cítila skoro jako součást příběhu, nebo jako bych byla v 80. letech. Konec mě vážně dostal a i když je asi všem jasné, jak to s kapelou dopadne, strašně mě to dojalo a rozesmutnilo. Já jsem ten konec četla dvakrát a pokaždé jsem málem brečela . Knihu musím doporučit a to i dospělým, protože to bylo naprosto úžasné.

4 02.04.2021

O Temném a osamělém prokletí jsem toho hodně slyšela a četla. Jedná se o retelling na krásku a zvíře. Většinou se psalo, že to je kniha s pomalou romantikou a já jsem se bála, že pomalý bude i ten příběh. A nebyl. Od první kapitoly jsem věděla, že se mi to bude líbit. Jedna z nejlepších věcí na této knize jsou rozhodně ty postavy. Máte tady hlavní hrdinku Harper, která je drzá a odvážná, prokletého prince Rhena, který je úžasný a chvilkama tak otravný, že se nedivím, že ho ještě nikdo nezachránil a na první pohled nudného suchara Greye, který málokdy něco řekne, ale když už jo, tak je to vtipné, sarkastické a ironické. Děj byl napínavý a úžasný , romantická linka skvělá. Je to asi jeden z nejlepších retellingů, které jsem četla. Můžu jen a jen doporučit a od autorky si určitě ještě něco přečtu.

3 02.04.2021

Já jsem si tuto knihu koupila tak před měsícem (možná víc) a moc se mi do ní nechtělo. V jiných recenzích jsem se totiž dočetla, že se jedná o pomalý pohádkový příběh, který nikam nespěchá a já moc nemusím nudné, utahané knihy. O to víc jsem byla překvapena když jsem knihu četla. Příběh je temný, pohádkový, trošku děsivý, od začátku do konce napínavý a neskutečně čtivý. Co se mi moc líbilo bylo prostředí. Jakože staré, Ruské prostředí a zasněžená lesní lesní krajina? Ano prosím. Příběh měl díky tomu krásný mrazivý nádech, což je něco, co já v knihách naprosto miluju. Také postavy byly dokonale zpracované. Hlavní hrdinka Vasja mi byla sympatická, byla chytrá a nenechala se jen tak ovlivnit. Naproti tomu lid z vesnice, kde Vasja žije tvoří převážně hloupí lidé, na kterých je krásně ukázáno, jak je snadné ovlivnit společnost pomocí strachu a jejich nevědomosti. Dále tu je mladý kněz Konstantin, na němž je zase vidět to, že když člověk něčemu pevně věří, tak je ochoten pro to udělat téměř vše. A nakonec Mrazík, démon zimy, který je tu v podobě mladého kluka (alespoň jsem to tak pochopila) a to byl taky moc zajímavá postava a doufám, že v dalších dílech, na které se moc těším, ho poznám lépe :))

3 28.03.2021

Po trůnu je toto celkem zklamání. Celou dobu se to tak nějak táhne a na konci je to samý zvrat a strašný klišé... Masová se navíc strašně opakuje v postavách (Hunt je Jeřáb, Bryce zas Aelin,...). Tohle prostě ne. Skleněný trůn se mi líbil, ale nevím, jestli se po tomto otřesu pustím do Dvorů.. :(

3 28.03.2021

Byla by velká chyba si tuto knihu nepřečíst! Napínavý příběh, který neomrzí. Tesim se na další díl.

3 19.10.2020

Konečně jsem dočetla Kletbu vítězů. A nejsem spokojená.
Kletba vítězů je kniha, odehrávající se ve vymyšleném světě, kde hlavní roli hraje vaše vystupování ve společnosti a dvorské drby. Magii a nadpřirozené bytosti tu nenajdete, zato se vám dostane středověkého, poválečného prostředí, kde se obchoduje s otroky.
Ten nápad (otroci) mě zaujal, protože jsem asi ještě nečetla knihu, kde by to bylo to „hlavní téma”. Ale… čekala jsem něco jiného. Něco lepšího. Tady byl otrok kdokoli, kdo sloužil. A bylo jedno, jestli to byl dělník na stavbě, komorná, nebo vrchní kuchař - všechno to byli otroci. Mohli si chodit kam chtějí, dělat co chtějí (víceméně) a kdyby autorka vyloženě neřekla kdo je otrok a kdo ne, tak to podle chování nepoznáte.
Dále jsem měla problém s postavami. Tady byli všichni tak hrozně hloupí. Hlavní hrdinka je tady popisována jako chytrá, baví ji strategie a vymýšlí geniální plány. A jako.. ne. Ona je naprosto průměrně inteligentní. To ostatní jsou blbci. Já si nemůžu pomoct, na mě to prostě působí, jako když autorka chtěla hlavní hrdinku udělat vychytralou, ale nevěděla jak, proto z ostatních udělala hlupáky, mezi kterými Krestel (tak se jmenuje hlavní hrdinka) vynikne. Bylo mi naprosto jasné, jak ze skoro každé situace Krestel vyvázne a ještě mě napadalo pět dalších způsobů, jak problém vyřešit jinak (překvapilo mě snad jen to, jak ta kniha mohla být tolik jednoduchá). Každý krok byl předvídatelný (a teď nemluvím jen o hlavní hrdince, ale o celé knize).
Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a bylo mi úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Posledních 50 stránek jsem skoro ani nemohla dočíst a vůbec mě to nebavilo.

2 13.02.2022

Nemůžu uvěřit, že jsem Temné lsti ani nechtěla číst!! Je to první kniha, kterou jsem od Cassandry Clare četla a po dočtení můžu říct, že ani poslední :))
Prvních 100 stránek jsem měla pocit, že autorka do mě hustí jednu informaci za druhou a moc se toho nedělo, ale na druhou stranu to bylo potřeba, protože když jste nic jiného od autorky nečetli, tak logicky potřebujete pochopit jak funguje svět. Potom se to ale rozjelo a četlo se to samo. Pořád se něco dělo, takže jsem se ani trochu nenudila :))
Postavy jsem si zamilovala, i když na Emmu jsem si musela chvíli zvykat a když se objevil Mark, taky mě nějakou dobu štval, ale potom jsem si ho oblíbila. Nejlepší byl samozřejmě Julián a Cristina ;))
Stylem psaní mi to trochu připomínalo knihy od Leigh Bardugo, i když se tu teda nestřídají kapitoly z pohledu všech hrdinů.
Konec byl naprosto dokonalý a potřebuju další díly!!!!!!!!!

*4/5 (nechávám si rezervu na dvojku)

2 26.07.2021

Tuhle knihu miluju, miluju ty postavy, četla jsem to už podruhé a četla jsem i další díl a... TO BYLO NĚCO!!!

2 07.07.2021

U této knihy se mi strašně líbí ten nápad (nechci to tu nějak dlouho vysvětlovat, ale cestování časem v temné Ostravě? To zní dobře). Hlavní hrdinka mi byla sympatická a líbila se mi její schopnost cestovat do minulosti. Bylo super, že se mohla přenášet v čase, ale ne z místa na místo (třeba kdyby chtěla do Londýna v roce 1948 musela by jet do Londýna a tam se přesunout). Někdy mi ale připadalo, že se chová trochu hloupě a nelogicky. Třeba když měli ve vězení zavřeného mocného čaroděje (Petra), který měl přes pusu takové divné tetování, co vypadalo jako lebka, ona mu začala sahat na rty, aby zjistila, jestli je má. Ano, on sice byl v bezvědomí, ale není to i tak celkem nebezpečné? Nebo když jí výše zmíněný čaroděj pracující pro nejzlejšího čaroděje a hlavního záporáka, řekne, že je na jejich straně a že jim chce pomoct, naše hlavní hrdinka, Jana, mu téměř okamžitě uvěří (ano, ukázalo se, že je vážně hodný, ale i tak je Jana moc důvěřivá). Petr mi byl taky celkem sympatický, i když byl jako většina jiných kluků z knih a ničím moc zajímavý . Příběh byl originální a na pár chyb fajn (ty chyby tu nebudu vypisovat, protože to jsou jen detaily). Vůbec mi ale nevyhovoval styl popisu akce. Byly to jen jednoduché věty a působilo to pak tak rozsekaně. Takže, nevím, jestli to bylo tím, že po Projektu alfa mám laťku toho co je dobré nasazenou moc nízko, nebo tím, že jsem měla tak nízká očekávání, nebo tím, že tato kniha byla prostě dobrá, ale mě se docela líbila a myslím, že jestli chcete nějakou fantasy oddechovku, nebo s fantasy teprve začínáte tak byste toto mohli zkusit :))

2 21.05.2021

Renegáti se mi sice líbili, ale jako nic extra. Protivníci byli naprosto dokonalí, takže jsem Supernovu číst musela. V tomto díle byl mou oblíbenou postavou Adrian, protože se tady vytasil se svými strašně super schopnostmi a roztomilou povahou. Novu mám pořád ráda, ale v předchozích dílech jsem ji měla trochu radši. Dále jsem si strašně zamilovala Oscara a Ruby, protože tihle dva jsou prostě super dvojka. Danna mi taky byla více sympatická než předtím, ale pořád nic moc. Bylo to plné akce a hrdiny jsem si zamilovala natolik, že jsem se o ně strašně bála (a měla jsem dobrý důvod, protože všichni víme co Marissa provedla na konci Bez srdce). Jednu věc bych knize ale vytkla a to to, že Renegáti jsou všichni strašně naivní (teda asi až na Dannu). Konec byl ale naprosto doko a já jsem o svoje zlatíčka měla opravdu strach. Skončilo to úplně jinak, než jsem očekávala, a i když si myslím, že Nightmare se tam moc nepředvedla (na rozdíl od Adriana) tak jsem byla hrozně dojatá, že jsem se málem rozbrečela.

2 09.04.2021

Renegáty už mám v plánu fakt dlouho, ale do teď jsem se k tomu nějak neodhodlala. Na druhou stranu, Marissa je jedna z mých oblíbených autorek, takže co bych to byla za člověka, kdybych si nepřečetla jednu z jejích oblíbených sérií, kterou (skoro) všichni milují? No, upřímně moc nevím co jsem napsat… Očekávání jsem měla veliká a tato kniha je víceméně naplnila, ale pořád tomu něco chybělo a byly tu věci, které mi trochu vadily. Co se mi líbilo bylo to, jak autorka zpracovala postavy a celý ten příběh je úžasný nápad. Hlavní hrdinka, Nova, mi byla sympatická a měla jsem ji moc ráda. Její superschopnost – umění nikdy nespat a dotekem uspat jiné – je dokonalá a originální, takže super. A Adrian sice není Thorne nebo Kai, ale taky je to boží postava a má podle mě ještě zajímavější schopnost než Nova: umí oživit to, co nakreslí. Vedlejší postavy jsou taky naprosto úžasně napsané a já si nemám na co stěžovat. Co mě ale vytáčelo a deptalo bylo to, že Adrian neví, že Nova je Nighrmare a Nova neví, že Adrian je Sentinel. Děj byl napínavý a i když jsem byla na začátku zmatená (jak to tak u Meyerové mívám), rychle jsem se začetla a bylo do fajn. Nevím, jestli mám číst další díly (takže by bylo fajn, kdybyste mi do komentářů napsali, jestli mám), ale Protivníky mám pro jistotu stažené. Takže to by bylo, mám z toho dost smíšené pocity, ale jako líbilo se mi to, to joo (i když na Kroniky to nemá)

2 07.04.2021

Na tuto knihu jsem už dřív slyšela a četla hodně lákající recenze, takže jsem měla hodně vysoká očekávání, ale ta kniha mě tak moc překvapila! Bylo to dokonalé. Abych mohla o této knize mluvit, musím nejdřív říct o čem je. Na to tu bohužel nemám místo, takže si přečtěte anotaci. Ale ve zkratce: sledujeme příběh válečného sirotka Runin, kterou její adoptivní rodina chtěla provdat za bohatého, starého a zlého chlápka, ale Rin se rozhodne, že to se teda nestane a pokusí se dostat na nejprestižnější vojenskou akademii v zemi.
První věc, o které bych chtěla mluvit bylo, jak se Rin připravovala. Ona se připravovala téměř pořád - v noci, ve volném čase, když pracovala v obchodě,… Když už si říkala, že nemá šanci, opakovala si, jak bude její život hrozný, až se provdá a když už ani to nepomáhalo, začala si na ruce kapat horký vosk, aby ji ta bolest probrala. To bylo strašně krásně napsané, protože když to čtete, tak je vám jasné, že to není úplně správně, ale zase si uvědomujete, že jí nic jiného nezbývalo.
Rin se na tu školu dostane (to není spoiler), ale tam to pokračuje, protože kdyby nezvládala tu látku, tak ji vyrazí. Moc se mi líbilo, jak byl popsán její studentský život - chytne vás to a v některých věcech se i sami najdete. Navíc Rin se tam kromě bojových strategií učila ovládat druh magie: šamanismus. To bylo taky doko, protože když jste šaman, tak to znamená, že umíte přivolat boha (třeba ohnivého - Fénixe), ale jednoho dne se nevyhnutelně zblázníte.
V druhé půlce knihy se všechno mění, protože začíná třetí Poppy war a to je teprve něco. Rin je poslána do různých koutů své země a když je v jednu chvíli poslána do města, kam útočí nepřátelé, potkává tam své bývalé spolužáky. Kamarády, ale i ty, které nesnášela. A tam jim právě dochází, jak hloupé byly jejich spory a problémy, že teď spolu už nesoupeří, ale musí si pomáhat a to byl pro mě asi nejsilnější moment knihy.
No a pak je tu samotný popis války. To byl takový masakr!! Tomu se nevyrovná ani.. co já vim, Nikdynoc? Devátý spolek? Ty válečné zločiny, co tam nepřátelé páchali, to byly tak nelidské zrůdnosti, že jsem si občas říkala, jak můžou být lidi tak zlí??
Kniha je inspirovaná Čínsko-Japonskou válkou, konkrétně jedna část je inspirovaná Nankingským masakrem, což je skutečná událost.

1 21.02.2022

(SPOILER) Drobné spoilery!
Na Víš, že tě miluju? jsem četla/slyšela spoustu recenzí a většina nebyla zrovna kladná. Měla jsem proto hodně nízká očekávání.
Máte tady hlavní hrdinku Eden, která je prezentovaná jako úplný svatoušek. Ona je hubená, hezká, chytrá a prostě úžasná. Podle mě je to však rozmazlený fracek. Ta holka jede na osm týdnů ke svému tátovi to L.A. (což, jak se tady můžete dočíst je to nejkrásnější a nejlepší místo pod Sluncem), který ji a její mamku před třemi lety opustil a ozval se jim až teď, kdy Eden pozval na prázdniny k sobě. Jediné co Eden dělá je, že mu celou dobu dává najevo, jak ji otravuje a jak jím pohrdá. Já chápu, že je naštvaná, ale tak proč tam teda jela?? Bohužel Eden je tak nepříjemná a pokrytecká ke všem, ale i tak ji mají skoro všichni rádi, protože ona je přece ta dokonalá :(.
Další důležitá postava je Edenin nevlastní bratr Tyler. On má trauma z dětství, což je vážné téma a mělo by se o něm mluvit, ale rozhodně ne způsobem, jako je v této knize. Tylerovi je sedmnáct. Kouří, utíká z domu, bere drogy, opíjí se do němoty, řídí pod vlivem a není schopen ovládat své emoce. Takový člověk fakt není ve stavu, kdy by si jen tak mohl chodit na večírky. Takový člověk by měl navštěvovat terapie a chodit na odvykačky. Jeho mamka mu samozřejmě nic neřekne, protože to, že má trauma z dětství ho přece ospravedlňuje a nesmí se na něj bylo moc přísný, že? Houby, to prostě není správně a nejhorší je, že se všichni tváří, že je to naprosto v pohodě.
Jediné, co bylo dobré je to, že Estelle umí psát. Četlo se to samo a rychle. To však nic nemění na tom, že to bylo absolutně o ničem. Jediné, co se tu dělo bylo to, že se pořádaly večírky, připravovalo se na večírky, jezdilo se na večírky a jezdilo se z večírků.
Přesto to však nebylo až tak moc zlé, jak jsem se obávala. Vlastně to i malilinko předčilo má očekávání. Dávám 2,5* a knihu nedoporučuju, protože to, jak tady byla romantická linka a vlastně všechno, co se tu dělo fakt není správný příklad ani něco, co bych chtěla prožít.

1 01.01.2022