Kaya77911 komentáře u knih

Po několika týdnech tu jsem s pětihvězdičkovou knihou a ohromným doporučením. Je ale dost možné, že tento popisek bude zmatený a nesmyslný, protože já jsem z této knihy naprosto odvařená a nevím o čem mluvit dřív.
Každopádně Baneovy kroniky obsahují 11 povídek ze života Magnuse Banea (překvapivě). Povídky se tak nějak táhnou z minulosti až do doby Nástrojů smrti a člověk má možnost trochu nakouknout do života této úžasné postavy.
Začněme první povídkou - co se doopravdy stalo v Peru. To byla vážně jízda, protože pokud jste četli Nástroje smrti, tak víte, že Magnus má na území Peru zákaz vstupu. V této povídce bylo hned několik důvodů, proč by tomu tak mohlo být. Tak třeba - ten idiot se opil, šlohnul někomu koberec, začal na něm lítat napříč zemí, pak doletěl do pouště a když tam pro něj přišli jeho přátelé řekl jim, že ho tam mají nechat, že prý chce začít nový život jako kaktus a začal po nich metat malé jehličky, které si vyčaroval (pak se nedivte, že se u toho směju nahlas).
Další dokonalá povídka byla šestá povídka - Záchrana Rafaela Santiaga. Rafael je upír, který se objevil v Nástrojích smrti a v Rudých svitcích magie. Je to skvělá postava (věčně naštvaný, nepříjemný mrzout, kterého skoro nejde nemít rád). Miluju jeho hlášky, jeho rozhovory s Magnusem a celkově se mi líbí, jak je jako postava napsaný.
Desátá povídka byla z doby Nástrojů smrti a byla o Alekově a Magnusově prvním rande. To bych mohla číst pořád a pořád dokola, protože ti dva spolu jsou ta nejlepší věc na planetě. Skoro jsem se cítila blbě, když jsem se u toho usmívala jak trouba, ale nemohla jsem si pomoct.
A nakonec bych ráda zmínila poslední povídku, Hlasová pošta Magnuse Banea, což vlastně byly přepsané hlasové zprávy (teda ne hlasové zprávy, ale takové to, jak někomu necháte v telefonu vzkaz, když vám to nezvedá, víte co, ne?), které Magnusovi naposílala Isabela, Simon a Clary, poté co se v jednom díle Nástrojů (myslím, že ve městě ztracených duší) rozešel s Alekem. To bylo skvělý, u toho mě záchvaty smíchu chytaly pořád. Miluju Isabelu, jak Magnusovi vyhrožuje, že mu rozmlátí dveře, nebo že ho zabije, za to, že nechal Aleka, fakt že jo.
Ostatní povídky byly samozřejmě taky naprosto dokonalé, ale ty, co jsem vám tu vypsala jsou ten pravý důvod proč si ode mě tato kniha vysloužila 5/5. Bohužel k této knize byste si měli přečíst Nástroje (nejlépe i některé ostatní série), protože stejně jako Tales from the Shadowhunter Academy má v sobě spoustu narážek na jiné série.

24.04.2022

Na tuto knihu jsem už dřív slyšela a četla hodně lákající recenze, takže jsem měla hodně vysoká očekávání, ale ta kniha mě tak moc překvapila! Bylo to dokonalé. Abych mohla o této knize mluvit, musím nejdřív říct o čem je. Na to tu bohužel nemám místo, takže si přečtěte anotaci. Ale ve zkratce: sledujeme příběh válečného sirotka Runin, kterou její adoptivní rodina chtěla provdat za bohatého, starého a zlého chlápka, ale Rin se rozhodne, že to se teda nestane a pokusí se dostat na nejprestižnější vojenskou akademii v zemi.
První věc, o které bych chtěla mluvit bylo, jak se Rin připravovala. Ona se připravovala téměř pořád - v noci, ve volném čase, když pracovala v obchodě,… Když už si říkala, že nemá šanci, opakovala si, jak bude její život hrozný, až se provdá a když už ani to nepomáhalo, začala si na ruce kapat horký vosk, aby ji ta bolest probrala. To bylo strašně krásně napsané, protože když to čtete, tak je vám jasné, že to není úplně správně, ale zase si uvědomujete, že jí nic jiného nezbývalo.
Rin se na tu školu dostane (to není spoiler), ale tam to pokračuje, protože kdyby nezvládala tu látku, tak ji vyrazí. Moc se mi líbilo, jak byl popsán její studentský život - chytne vás to a v některých věcech se i sami najdete. Navíc Rin se tam kromě bojových strategií učila ovládat druh magie: šamanismus. To bylo taky doko, protože když jste šaman, tak to znamená, že umíte přivolat boha (třeba ohnivého - Fénixe), ale jednoho dne se nevyhnutelně zblázníte.
V druhé půlce knihy se všechno mění, protože začíná třetí Poppy war a to je teprve něco. Rin je poslána do různých koutů své země a když je v jednu chvíli poslána do města, kam útočí nepřátelé, potkává tam své bývalé spolužáky. Kamarády, ale i ty, které nesnášela. A tam jim právě dochází, jak hloupé byly jejich spory a problémy, že teď spolu už nesoupeří, ale musí si pomáhat a to byl pro mě asi nejsilnější moment knihy.
No a pak je tu samotný popis války. To byl takový masakr!! Tomu se nevyrovná ani.. co já vim, Nikdynoc? Devátý spolek? Ty válečné zločiny, co tam nepřátelé páchali, to byly tak nelidské zrůdnosti, že jsem si občas říkala, jak můžou být lidi tak zlí??
Kniha je inspirovaná Čínsko-Japonskou válkou, konkrétně jedna část je inspirovaná Nankingským masakrem, což je skutečná událost.

1 21.02.2022

Konečně jsem dočetla Kletbu vítězů. A nejsem spokojená.
Kletba vítězů je kniha, odehrávající se ve vymyšleném světě, kde hlavní roli hraje vaše vystupování ve společnosti a dvorské drby. Magii a nadpřirozené bytosti tu nenajdete, zato se vám dostane středověkého, poválečného prostředí, kde se obchoduje s otroky.
Ten nápad (otroci) mě zaujal, protože jsem asi ještě nečetla knihu, kde by to bylo to „hlavní téma”. Ale… čekala jsem něco jiného. Něco lepšího. Tady byl otrok kdokoli, kdo sloužil. A bylo jedno, jestli to byl dělník na stavbě, komorná, nebo vrchní kuchař - všechno to byli otroci. Mohli si chodit kam chtějí, dělat co chtějí (víceméně) a kdyby autorka vyloženě neřekla kdo je otrok a kdo ne, tak to podle chování nepoznáte.
Dále jsem měla problém s postavami. Tady byli všichni tak hrozně hloupí. Hlavní hrdinka je tady popisována jako chytrá, baví ji strategie a vymýšlí geniální plány. A jako.. ne. Ona je naprosto průměrně inteligentní. To ostatní jsou blbci. Já si nemůžu pomoct, na mě to prostě působí, jako když autorka chtěla hlavní hrdinku udělat vychytralou, ale nevěděla jak, proto z ostatních udělala hlupáky, mezi kterými Krestel (tak se jmenuje hlavní hrdinka) vynikne. Bylo mi naprosto jasné, jak ze skoro každé situace Krestel vyvázne a ještě mě napadalo pět dalších způsobů, jak problém vyřešit jinak (překvapilo mě snad jen to, jak ta kniha mohla být tolik jednoduchá). Každý krok byl předvídatelný (a teď nemluvím jen o hlavní hrdince, ale o celé knize).
Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a bylo mi úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Posledních 50 stránek jsem skoro ani nemohla dočíst a vůbec mě to nebavilo.

2 13.02.2022

(SPOILER) Drobné spoilery!
Na Víš, že tě miluju? jsem četla/slyšela spoustu recenzí a většina nebyla zrovna kladná. Měla jsem proto hodně nízká očekávání.
Máte tady hlavní hrdinku Eden, která je prezentovaná jako úplný svatoušek. Ona je hubená, hezká, chytrá a prostě úžasná. Podle mě je to však rozmazlený fracek. Ta holka jede na osm týdnů ke svému tátovi to L.A. (což, jak se tady můžete dočíst je to nejkrásnější a nejlepší místo pod Sluncem), který ji a její mamku před třemi lety opustil a ozval se jim až teď, kdy Eden pozval na prázdniny k sobě. Jediné co Eden dělá je, že mu celou dobu dává najevo, jak ji otravuje a jak jím pohrdá. Já chápu, že je naštvaná, ale tak proč tam teda jela?? Bohužel Eden je tak nepříjemná a pokrytecká ke všem, ale i tak ji mají skoro všichni rádi, protože ona je přece ta dokonalá :(.
Další důležitá postava je Edenin nevlastní bratr Tyler. On má trauma z dětství, což je vážné téma a mělo by se o něm mluvit, ale rozhodně ne způsobem, jako je v této knize. Tylerovi je sedmnáct. Kouří, utíká z domu, bere drogy, opíjí se do němoty, řídí pod vlivem a není schopen ovládat své emoce. Takový člověk fakt není ve stavu, kdy by si jen tak mohl chodit na večírky. Takový člověk by měl navštěvovat terapie a chodit na odvykačky. Jeho mamka mu samozřejmě nic neřekne, protože to, že má trauma z dětství ho přece ospravedlňuje a nesmí se na něj bylo moc přísný, že? Houby, to prostě není správně a nejhorší je, že se všichni tváří, že je to naprosto v pohodě.
Jediné, co bylo dobré je to, že Estelle umí psát. Četlo se to samo a rychle. To však nic nemění na tom, že to bylo absolutně o ničem. Jediné, co se tu dělo bylo to, že se pořádaly večírky, připravovalo se na večírky, jezdilo se na večírky a jezdilo se z večírků.
Přesto to však nebylo až tak moc zlé, jak jsem se obávala. Vlastně to i malilinko předčilo má očekávání. Dávám 2,5* a knihu nedoporučuju, protože to, jak tady byla romantická linka a vlastně všechno, co se tu dělo fakt není správný příklad ani něco, co bych chtěla prožít.

1 01.01.2022

Ty jo, už tady asi 15 minut sedím a nevim co napsat.. Jsem si jistá, že drtivá většina z vás, která četla cokoli od Cassie, kde se objevil Magnus, nebo Alek, tak mi dají za pravdu, když řeknu, že to je úžasná dvojka (nechci říkat nejlepší, protože Cassandru zatím nemám tolik načtenou, takže třeba jsou tam i větší zlatíčka). Taky si myslím, že ti dva jsou jeden z hlavních důvodů, proč si pak přečtete tuto knihu. Na začátek bych ráda řekla, že je to teda zase fantasy, odehrávající se v Evropě (ne jen na jednom místě) a odehrává se to těsně po Nástrojích smrti, takže kolem roku 2008 (asi? Nástroje smrti jsem stále nečetla a lituju toho čím dál, tím víc, ale mám doma Město z kostí, takže nebojte, všechno bude). Pokud jste od Cassie už něco četli, tak víte, že tam je akce a romantiky spousta. Tady mi přišlo, že se autorka snaží dát větší důraz na tu romantickou linku mezi Magnusem a Alekem. To si myslím, že bylo povedené a že hodně lidem se to bude líbit, i když tam teda není nějaká pořádná chemie. Příběh se samozřejmě rozjede už na začátku, autorka se s ničím nemaže, což většina z vás určitě taky bude brát jako velké plus. Ale v knize se docela dost odkazuje na Nástroje smrti. Není to tak, že byste to nepochopili, když jste si je nepřečetli, ale za mě je škoda si je nepřečíst, protože já jsem je nečetla a zdá se mi, jako bych o něco ohromného přišla a taky jsem si to tím trochu vyzradila. Na konci samozřejmě nechyběl pořádný zvrat, takže si radši rovnou přichystejte i další díl!

Co se mě týče, tak mně se to moc líbilo a myslím, že Cassandru Clare by mělo číst více lidí, protože ona umí psát. Magnus a Alek byli báječní. Akorát mi přišlo, že Magnus tady už není TEN Magnus, jako v Temných lstích, nebo Pekelných strojích, ale spíš se snažil, aby mu to s Alekem fungovalo a to bylo fakt roztomilé (konečně ti dva dostali více prostoru)! Já teda můžu jen doporučit a moc se těším na Ztracenou bílou knihu.

30.12.2021

Ctnosti králů se odehrávají ve vymyšleném světě, který je do jisté míry inspirován Čínou někdy asi ve středověku (bohužel nejsem schopna určit konkrétněji).
O knize se můžete dočíst, že se jedná o epické fantasy, což mně popravdě nic neřekne, protože z tohoto odvětví moc načteno nemám, čili ani nemám s čím porovnávat. Každopádně už od začátku vám autor předvádí komplikovaný a propracovaný svět a spoustu postav. To by mohlo většinu čtenářů odradit, protože kniha má díky tomu dlouhý a docela matoucí úvod. A tak je to po celou dobu - autor na začátek kapitoly střelí novou postavu a to jenom proto, aby ji na jejím konci zabil, zatímco se stane něco, co bude mít později dopad na vývoj celého příběhu. To je taky důvod proč se na příběh musíte soustředit a mnohokrát i zapojit mozek, aby vám došlo co se vlastně děje. Politikaření a vojenská strategie - to není pro každého a v Ctnostech králů je to prosím pěkně ústřední téma. Do toho se však tu a tam objeví akční scéna, která musím uznat je dost epický napsaná!
Autor tady pracuje s tématem „touha po moci” a to se za mě taky povedlo. Ukazuje, jak tato touha mění lidi, vznikají války, které ničí přátelství a životy a ukazuje to tady poměrně drsně a realisticky (nedůvěra, strach, zbabělost, zrada, vychytralost, ale najdou se i dobré věci, jako přátelství, láska, obětavost, nebo vytrvalost).
Myslím si však, že ne každý si zde přijde na své, protože kniha plyne pomalu, autor nevytváří napětí, kterého si všimnete na první pohled, takže milovníci akce a rychlého děje asi nebudou nadšeni.
Kniha vám dá pravděpodobně zabrat, strávíte nad ni nějaký ten čas a rozhodně si ani váš mozek moc neodpočine.

Já musím říct, že mě kniha nějak neohromila, jednoduše to není můj šálek čaje, ale i tak si myslím, že by zasloužila víc pozornosti a taky jako plus beru, že navzdory tomu, že je to první díl série, lze číst jako standalone. Doporučila bych těm, co se líbilo Převorství u pomerančovníku, nebo mají chuť na něco složitějšího.

30.12.2021

Od Cassandry Clare jsem četla už Temné lsti a musím říct, že to se mi líbilo o trochu více, i když je samozřejmé, že když Mechanický anděl je teprve první díl série (a první kniha ze ságy o lovcích stínů, myslím) tak se to ještě rozjede.
Co se mi vážně líbilo bylo prostředí starého, temného a upršeného Londýna. Temné bojovné scény, odehrávající se v chladných uličkách tohoto města byly naprosto dokonalé.
Příběh se rychle rozjede, ale mě dělalo trochu problém se začíst, protože mám pořád plnou hlavu The Poppy war. I tak se mi to však rychle zalíbilo.
To, s čím jsem měla menší problém byly postavy. Hlavní hrdinka - Tessa - mi chvilkami přišla skvělá a jindy mě zase hrozně vytáčela. Will na tom byl dost podobně, protože na něm je strašně vidět, že byl prostě napsaný tak, aby se líbil a myslím, že ho skoro každý, kdo knihu četl má rád. Já to samozřejmě chápu, protože i já jsem si říkala že bude boží už když se tam objevil. A jako on byl boží, akorát se občas choval absolutně nesmyslně a otravně. Samozřejmě neříkám, že ho nemám ráda. A pak tu byl ještě Jem, což byl tak trochu tahoun celého příběhu. Nebo alespoň mě to díky němu bavilo daleko více. Taky se tu objevil Magnus, což je moje láska z Temných lstí, ale ten tu tolik nehrál (takže já jenom doufám, že v dalších dílech bude více).
Co se samotného příběhu týče, ten byl hodně dobře zpracovaný a promyšlený. Jak jsem už říkala, rozjelo se to hned a svižné tempo si to udrželo až do poslední stránky (teda až na pár míst, kde se vysvětlovalo kdo jsou lovci stínů atd., protože to jsou věci, co už znám z Temných lstí).
Celkově bohužel nemůžu říct, že bych z toho byla úplně odvařená, ale zase mě to ani nezklamalo a do dalších dílů se samozřejmě chci pustit, ale doufám, že Magnus už tam bude hrát více.

12.11.2021

(SPOILER) Miluju. Každé. Autorčino. Slovo!!
Tohle jsem četla už před vydáním v angličtině, protože jsem se prostě nemohla dočkat.
Tohle bylo snad ještě lepší, než Zjizvený král. Kapitoly z pohledu Nikolaje a Zojy byly super a kapitoly z pohledu Niny mě konečně začaly pořádně bavit. Taky přibylo pár postav, z jejichž pohledu byl příběh vyprávěný, takže jsem měla kompletní představu kdo kde je a co dělá. Navíc se tam pak objevily i postavy z Šesti vran, což jsem trochu čekala, ale i tak mě to udělalo hroznou radost. Kapitola 20 mě sice málem zabila, ale i to jsem kapku čekala. Nebo spíš tušila:))

Spoiler!
Trochu mi vadila akorát jedna věc, a to to, jak dopadla Nina. To se mi prostě nelíbilo. Jakože já zastávám názor, že buď Matthias, nebo nikdo, takže radši nikdo, než Hanne.
Konec spoileru!

Ale i tak tu knihu naprosto miluju a potřebuju pokračování, protože to sakra skončilo otevřeně!! Takže knihu doporučuju, doporučuju, doporučuju a teď mě omluvte, jdu zkoumat tu krásnou obálku :))

5 23.09.2021

Já jsem měla poměrně nízká očekávání, ale ta byla víceméně předčena.
Začněme postavami. Fie byla popravdě docela fajn hrdinka, alespoň první dvě části, ale k tomu se dostaneme. Tavin byl samozřejmě nejlepší, tam není co řešit a Jasimir mi přišel strašně zbytečný.. jako jo, pro příběh byl podstatný, ale jeho charakter autorka docela odflákla a byl strašně nezajímavý :/
Svět a celkově nápad s kastami byl super, ale bylo to tak zmateně popsané, že jsem musela snad každou druhou stránku listovat na začátek k tomu seznamu, abych se v tom úplně neztratila. Kromě toho tam chyběl popis míst a postav, takže jsem neměla nejmenší představu jak to tam vypadá a když už jsem si nějakou představu udělala, autorka tam střelila něco, co mou představu totálně zničilo.
Kniha je rozdělena na tři části, přičemž první část byla hodně dobrá, je pravda, že tam dost věcí nebylo úplně vysvětlených (jak fungují kasty, jak funguje magie se zuby). To mi trochu vadilo, ale i tak mě první část bavila. Druhá část byla taky docela fajn, ale už mě to tolik nebavilo a třetí část to celé zabila a měla jsem problém to dočíst.
LGBT linku v knihách většinou uvítám, ale tady mi to přišlo zcela zbytečné. Autorka si nejspíš na poslední chvíli řekla ,,Ups, nemám tam LGBT linku! Tak z prince uděláme gaye a z Tavina bisexuála, celou knihu to nebudu řešit, ale hlavní je, že je tam mám." Takhle to nefunguje. Když to tam není potřeba, nemělo by se to tam dávat, ne cpát to čtenářům pod nos zbytečně.
Za mě je to lehce podprůměrná kniha, která neurazí, ale jestli jste to míjeli doteď, rozhodně to nemusíte napravovat :))

12.08.2021

(SPOILER) Do Královny povětří a temnoty jsem sem musela pustit hned po dočtení Pána stínů. Popravdě je to nejslabší díl ze série, ale i tak to je hodně dobrá kniha.
Bylo tu docela dost míst, kde jsem se nudila, nebo mě tolik nebavily, ale naštěstí akce převládala :D
Emma mě tu štvala trochu více než v předchozích dílech a Julián byl podle mě strašně nezajímavý, ale i tak jsem je měla ráda. Celkem.. Top postava je pro mě pořád Tibo a Magnus (možná si kvůli němu přečtu i Rudé svitky magie a Nástroje smrti). Bohužel Cristina, kterou jsem měla v předchozích dílech skoro nejradši se začala chovat hrozně otravně. Vždy, když byla třeba s Emmou, nebo Diegem, tak pohoda, jakmile se ale na scéně objevil Mark, nebo Kieran, nebo hůř: oba najednou, stala se z ní pitomá husička :(. Marka a Kierana mám ráda, ale Cristina mezi nima prostě nemá co dělat. Když už jsem tady zmínila toho Kierana, tak bych ráda řekla, že jeho mluva a způsob vyjadřování je jedna z nejlepších věcí na této sérii. Nekecám, mně se to fakt strašně líbí, navíc je to někdy i vtipné jak on něco řekne a ostatní ,,vážně tak mluví??'' :D
Jinak všechny romantické linky, co se tu řešily (a že jich bylo hodně!) byly super, i když ne se všema to dopadlo tak, jak jsem si to vysnila...
Na 5* to není, protože Pán stínů je za mě o trochu lepší, ale i tak se mi série moc líbila a od CC si určitě přečtu ještě něco :)

Spoiler!
Strašně mě nebavila část co se odehrávala v Thule.. I když to bylo důležité a i když je to celé jenom vymyšlené, tak mi vadí, že tam u nich někde existuje svět, kde z Blackthornů přežila jenom Livy.
A taky mě malinko vytočilo jak to dopadlo s Kitem a Tibem, protože je shipuju už od chvíle, kdy Tibo držel Kitovi nůž pod krkem!!

1 09.08.2021

Tahle kniha podle mě hodně lidem nesedne.. Především proto, že se to hrozně opakuje. Na každé druhé stránce čtete, že se Flora líbala s Drakem a že ho miluje. Je to ale dost rychlé, takže se to čte samo, ale na druhou stranu se tempo pořád zrychluje a konec je tak rychlý, že mě malinko unikl a moc jsem si ho neužila. Pořád se tam něco děje, ale děj to moc neposunuje, takže autorka musí vše vysvětlit během pěti posledních stránek a to úplně není nic pro mě...
Flora je hrozně odvážná, silná, ale to je tak vše, co o ní můžu po dočtení říct. Prostě nemám pocit, že bych ji znala, skoro nic o ní nevím a to mi vadilo. Asi to bylo i autorčiným cílem, vzhledem k tomu čím Flora trpí, ale... prostě ne. Bylo mi jí dost líto, ale úplně jsem si k ní cestu nenašla. Stejně tak k ostatním postavám. Já si potrpím na popis postav (ne jen toho jak vypadají, ale i jak se chovají, co zažily a taky jejich vývoje) a atmosféry. Tím se tato kniha moc nezabývá. Předpokládám, že tak to bylo naschvál, ale mě to tam jaksi chybělo. Je to spíš oddechová kniha, která vám toho moc nedá a ke které se asi po dočtení nevrátíte, ale úplně špatná zase není :))

26.07.2021

Nemůžu uvěřit, že jsem Temné lsti ani nechtěla číst!! Je to první kniha, kterou jsem od Cassandry Clare četla a po dočtení můžu říct, že ani poslední :))
Prvních 100 stránek jsem měla pocit, že autorka do mě hustí jednu informaci za druhou a moc se toho nedělo, ale na druhou stranu to bylo potřeba, protože když jste nic jiného od autorky nečetli, tak logicky potřebujete pochopit jak funguje svět. Potom se to ale rozjelo a četlo se to samo. Pořád se něco dělo, takže jsem se ani trochu nenudila :))
Postavy jsem si zamilovala, i když na Emmu jsem si musela chvíli zvykat a když se objevil Mark, taky mě nějakou dobu štval, ale potom jsem si ho oblíbila. Nejlepší byl samozřejmě Julián a Cristina ;))
Stylem psaní mi to trochu připomínalo knihy od Leigh Bardugo, i když se tu teda nestřídají kapitoly z pohledu všech hrdinů.
Konec byl naprosto dokonalý a potřebuju další díly!!!!!!!!!

*4/5 (nechávám si rezervu na dvojku)

2 26.07.2021

Dokonalé zakončení úžasné série! Bylo to o dost rychlejší, než Snílek a už od začátku se tam něco dělo. Objevily se nové postavy, z nichž bych ráda upozornila na Koru a Novu, o kterých toho nechci moc říkat, ale zasazení těch dvou do děje bylo prostě geniální :D
Nejvíce jsem si tu oblíbila Ferala a Ruby. O nich bych klidně mohla přečíst ještě padesát knih a nenudila bych se. Taky Thyon tu byl celkem fajn, protože mě bavilo číst o tom ja se cítil a jak přemýšlel o svých chybách. Zvraty byly naprosto geniální a nečekané a rozhovory mezi postavami? Božíííí :D Už teď se těším, až si dám rereading :))

*100000/5

1 21.07.2021

Nic extra. Konec sice překvapí, ale je to dost podobné knize Nocte, která je 100x lepší...

1 19.07.2021

S touto knihou jsem si po dočtení jaksi nevěděla rady. Ono to je totiž strašně čtivé a napínavé, ale zároveň je tu dost věcí, které jsou pro horory typické...
Začněme tím jednodušším - postavami. Todd mi byl od začátku nesympatický, protože hned na začátku v podstatě bezdůvodně o všech prohlásil, že je to banda idiotů a odešel hledat Eileen sám. Chrise a jeho kamarády jsem si docela oblíbila, zejména Annu, protože bez ní by v lese nepřežili ani jednu noc.
Jak už jsem říkala, je to čtivé, příběh není nějak složitý a nad knihou určitě nestrávíte mic času. Je to jednoduše napsané, atmosféra je docela strašidelná, ale ne zas nějak moc, takže i když jste velcí strašpytlové jako já, tak s tím nebudete mít problém.
A teď se dostáváme k věcem, které mě docela vytáčely. Hlavně myšlení postav. Je noc, se čtyři přátelé v lese hledají svou ztracenou kamarádku, kterou pravděpodobně zabilo nějaké monstrum, které teď jde i po nich, a proto by i navzdory zraněním, které někteří utrpěli měli pokračovat a ještě k tomu se rozdělit, že? Achjooo
I přes tyto věci kniha nebyla špatná, ale jestli chcete pořádný horor, tak toto ne...

4 11.07.2021

Snílka jsem začala číst před několika měsíci a na 116 stránce jsem ho odložila, protože se tam nic nedělo.. Teď jsem se k němu ale vrátila, protože mě strašně vytáčelo mít doma nedočtenou knihu a oooh! Bylo to nádherné a i když to bylo pomalejší, tak se mi to neskutečně líbilo. Je pravda, že se to rozjede až na nějaké 150 stránce, ale když se prokoušete tím pomalejším začátkem, tak to opravdu stojí zato. Vím, že to píšou všichni a je to pravda - autorka má nádherný sloh, nádherně popisuje atmosféru a já, když jsem to četla, přišla jsem si jako ve snu, nebo v pohádce :))
Další věc, co se mi líbila byly postavy. Lazla jsem si hrozně oblíbila a Sarai byla taky úžasná. Dále jsem měla hrozně ráda Calixte, Ferala a Sparrow. Ruby mě někdy vytáčela, ale jinak byla moc fajn. Akorát Minya byla s prominutím svině :/
Hrozně mě překvapilo, jak je kniha místy vtipná, protože jsem čekala spíš vážný příběh, ale hlášky, co z postav někdy vypadly mě občas i pobavily :D.
Konec mě překvapil a do dalšího dílu se určitě pustím :))
Jestli se vám líbila Trnitá řeč, Trilogie zimní noci, nebo Převorství u pomerančovníku tak si myslím, že s touto knihou nešlápnete vedle :))

4,5* (za ten pomalý začátek, ale jinak je to jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla)

1 11.07.2021

Tak mám to za sebou a... Bardugo opět nezklamala :D! Její knihy mám strašně ráda, jediné co jsem od ní nečetla je The Lives of Saints (RoW je mimochodem super a jestli to máte v plánu, tak se máte na co těšit ;))
Na této knize si hodně lidí stěžovalo, že první půlka je nudná. Je pravda, že to asi nesedne každému, protože to je trochu pomalejší, ale rozhodně jsem se ani trochu nenudila. Sice tu nebylo tolik akce, jako v jejích YA knihách, ale i tak to bylo napínavé. Moc se mi líbilo to temno a tajemno okolo spolků a postavy jsem si taky zamilovala. Alex se sice někdy chovala trochu divně, ale i tak mi byla sympatická a Darlington je zlatíčko :)) Další věc, na kterou jsem často slyšela/četla kritiku bylo jak to někdy působilo zmateně. Jsou tu kapitoly z přítomnosti, označované jako zima, a kapitoly z minulosti, označované jako minulý podzim, a v rámci těchto kapitol se autorka vrací do minulosti hrdinů, která, jak už můžeme znát z Šesti vran a Zjizveného krále, není úplně sladká. Mně to ani nevadilo, naopak to knihu dělalo napínavější a zajímavější. Zvraty, které se tu staly byly nečekané (alespoň pro mě), ale zároveň dávaly smysl. Knihu doporučuju moc a jestli vás první půlka nechytne, nevzdávejte to, protože konec opravdu stojí zato a mooooc se těším na další díly!! :D

4 08.07.2021

Tuhle knihu miluju, miluju ty postavy, četla jsem to už podruhé a četla jsem i další díl a... TO BYLO NĚCO!!!

2 07.07.2021

První díl jsem četla někdy kolem Vánoc a byl to reteling na Krásku a zvíře. A bylo to boží. Takže na Statečné a zlomené srdce jsem se hodně těšila a to i navzdory negativním recenzím. A světe div se: mě se to líbilo! A to jako hodně! Jsou tu nové hlavní postavy, Grey, kterého známe jako vedlejší postavu už z prvního dílu, kde byl takový ten bručoun (ale zároveň hrozně super bručoun :D) a Lia Mara, dcera zlé královny Karis Lauran. Greye jsem si tu zamilovala ještě víc než v jedničce a Lia Mara je jednou z nejlepších hlavních hrdinek co znám. Dále tu jsou postavy z předchozího dílu: Jake, Noah, Harper a Rhen. A právě z Rhena se tu stal tak trochu záporák a začala jsem ho nesnášet (není to spoiler - je to už v anotaci). To mě strašně mrzelo, protože v jedničce jsem ho měla moc ráda. Je fakt, že Harper a Rhen tu moc prostoru neměli, ale to mi nevadilo, protože příběh měl i tak spád a akce i napětí tam nechyběly. A romantická linka? Pusinku!! Takže oba díly doporučuji moooooc a teď se jdu utápět v depresi, že ještě není trojka

1 16.06.2021

Já jsem měla poměrně vysoká očekávání, ale kniha mě dost zklamala... Postavy jsem si neoblíbila, hlavní hrdinka Enne mě celou dobu nehorázně vytáčela a Levi... sice měl ze začátku nějakou naději, ale to rychle zadupal do země kolem stránky 50 :(. Příběh byl podle mě o ničem, zvraty byly celkem předvídatelné a nic mě nepřekvapilo. Taky mě strašně mátla doba kdy se příběh odehrával, protože jsem si představovala středověké, špinavé město a oni mají auta, výtahy a něco co se má asi podobat metru (má to být myslím někdy kolem roku 1930, ale jak říkám: netuším). Co mě ale vytáčelo nejvíc bylo to, jak tu byla vysvětlena magie s kartami : nijak. Prostě máme karty a je to. Popravdě ta slibovaná magie ani moc magie není. Další věc, nad kterou jsem se pozastavila byly talenty. Nevím, jestli se chyba stala na mé straně (asi jo), či někde jinde, ale já jsem měla problém to pochopit. S tím souviselo to, že jsem taky moc nepobrala minulost postav, která tu byla nastíněná a minulost toho světa (to s těmi Mizéry). Stínová hra, na kterou jsem se těšila celou dobu, tu byla až na posledních cca 30-ti stránkách a ještě tak krkolomně a za mě i nesmyslně popsaná, že mě to celkem naštvalo :(. Možná to, že jsem půlku knihy nechápala bylo tím, že jsem celou dobu měla strašný problém udržet pozornost, takže jsem to četla, ale nedávala jsem pozor co se děje... Anotace mi sice nejdřív zněla skvěle, ale když se nad tím zamyslím (a to se ani moc nemusím namáhat, abych to vykoumala) tak tady máme hlavní hrdinku z vyšší společenské vrstvy a zloděje a podvodníka a to rozhodně není nic originálního. Jednu hvězdičku dávám proto, že nemůžu říct, že by to byl odpad.

1 12.06.2021