kayla8 komentáře u knih
po delší době kniha, která mě naprosto vtáhla. Ač je příběh velmi jednoduchý, tak donutí člověka k zamyšlení. Nechybí mu hloubka, nechybí mu city a nechybí mu ani troška napětí. V jednoduchosti je síla, tady to rozhodně platí :)
Úžasná,inspirující,dechberouci,místy vtipná,místy dojemná. Jedna z nej v poslední době
tak já jak opravdu moc netíhnu k historii, tak tohle je další z řady knih, která se mi četla moc dobře. Je to smutný příběh, ač v určitých částech byla každý postava opravdu šťastná. Já sama, až ze Slezska, byť z jiné části, jsem neměla páru, jak to po válce v této oblasti vypadalo. Ve škole se o tom neučilo a z vlastní vůle mě nenapadlo pátrat. Jsem moc ráda, že mám aspoň nějakou představu. A určitě sáhnu i po pokračování, za mě skvělý počin
Bože ják já doufám, že zase brzy něco napíše!!! bylo to opět dechberoucí, návykové, úžasné. Ruta má opravdový talent pro to vystihnout atmosféru :)
Knihu jsem četla více než dva roky.Byla silná,podnětná,nicméně ten jazyk a styl psaní mě vysloveně točil☺☺své si odnáším,ale znovu číst nebudu☺
Od malička jsem trpěla na noční můry,bála jsem spát a usinala až před svitanim.i proto byla tato kniha pro mě tak úžasná,jako bych část z toho prožila.Diky za to,že v mém případě to nebylo tak hmatatelné a skutečné.Nebo...?
za mě zatím nejlepší z knih o výchově a přístupu k dětem a sobě. Rozhodně mám o čem přemýšlet :)
jedna z nejlepších knih, jaké jsem vůbec kdy četla!! Skvěle napsaný zajímavý příběh o odkazu bohyní, nemůžu se dočkat, až se na Žítkovou jednou vypravím :)
Málá, útlá knížečka, která v sobě nese tolik pravdy, tolik povzbuzení a zamyšlení nad "slovy", která tak běžně používáme. Milé a místy i velmi dojemné, opravdu krásná knížečka :)
stejně jako Okřídlená duše super čtení. Tak rychle jsem snad dvě knížky za sebou ještě nepřečetla. Asi budu muset pořídit další díl :)
geniální- knížka se čte úplně sama, žádný složitý jazyk a přitom je v ní tolik moudrosti a míst k zamyšlení, až je to neuvěřitelné :)
Mám ráda klasickou Alenku a mám ráda autorku, čili jsem se na knížku hrozně těšila, ale... Ale samotnou Cath bych v první polovině knihy nejraději sama Tlachapoudovi předhodila. Od útěku se mi líbila mnohem více a na konci konečně dostala nějaké osobnostní rysy. Z naprosto nezajímavé, poslušné dcerušky se stala rozervaná, nešťastná osoba plná bolesti a touhy po pomstě. Ta byla vykreslena opravdu skvěle. Mnohem zajímavějšími postavami byl ale bezesporu Havran se Šprýmem.
Dávám tři hvězdičky, ale neznamená to, že je kniha špatná, jen že oproti Měsíčním kronikám je to skok dolů.
přečetla jsem si předchozí komentáře a naopak musím říct, že začátek mě nebavil vůbec, dokonce jsem knihu skoro na rok odložila. Druhá polovina knihy mě už ale pohltila a těšila jsem se na každou další chviličku, kdy se posunu o kousek dál, sympatie a antipatie u jednotlivých postav se střídaly strašně rychle podle toho, jak se zrovna ten který zachoval. Ač jsem tedy chtěla knihu jen dočíst "pro klid duše", teď ve mě hlodá červíček, abych si přečetla i povídky a nejspíš mu vyhovím :)
Abych pravdu řekla, tak moc nevím, co si o této knize myslet. prvních 100 stran jsem ani nevěřila, že ji dočtu, poté se děj celkem rozběhl. Určitě se tam najde pár zajímavých myšlenek, zejména jsou to tenké hranice, ať už mezi minulostí, přítomností a budoucností, nebo mezi dobrem a zlem, správným a špatným rozhodnutím. Námět knihy mě nadchl, opravdu jsem se těšila. ALE. Prostě mi to přijde strašně nedotažené, naivní... Když už se vlivem bibliomantiky něco stane, tak absolutně bez předchozího i následného vysvětlení proč se tak stalo a ten konec? Za námět, který měl velký potenciál a některé lepší pasáže dávám dvě hvězdičky.
tak tohle bylo něco. Už douho se mi nestalo, že bych knihu přečetla za tak krátkou dobu, ale tady to šlo, možná díky krátkým kapitolám. Ruta umí vtáhnout do děje, umí vykreslit charaktery a na pozadí takové katastrofy se ji to tedy podařilo bravurně. Neskutečně emotivní příběh, možná je to částěčně dáno tím malým, v tuto chvíli spicím drobečkem doma, ale opravdu mě ten příběh dostal. Trpěla jsem s každým nebohým dítětem či matkou, s nadějí jsem doufala v dobrý konec, který nemohl přijít a tolik jsem doufala, že Emília obejme svou Halinku... takže plný počet.