kejty91 komentáře u knih

Moce se mi kniha líbila a věřím tomu, že to nebude poprvé ani naposled, co jsem ji četla. Z počátku nebyla pro mě moc přitažlivá ale postupem čtení si mě získala. Moc mě bavilo číst rozhovory tehdejší doby. Nejroztomilejší slovo "vyčinila jsem si". To mě fakt dostalo. Nevím, proč si dnes říkáme musím si vynadat. Vyčinit je lepší. Austenová nezklamala a dokonce mě nadchla pro čtení Záhad Udolfa, o kterých tam často píše. Nejsympatičtější postavou mi byl Henry. Až jsem si nakonci říkala, jestli ho není škoda, když se dal dohromady s Cathrine ale láska je láska. Stejně jsem v ní nedoufala.

5 23.02.2016

hezký příběh o utrpení z lásky

odvážná a obdivuhodná žena, ta Francesca.

5 02.06.2015

(SPOILER) Kniha pro mě znamenala jednoznačně zkusit si Murakimiho tvorbu /prvotně jsem ji četla snad v roce 2010 - 2012/...a zde jsem uměla protřídit odpad mezi zlatem, proto se i dnes můžu vyjádřit k re-readingu své první knihy, kterou se mi Murakami představil. Pro mě to jsou moje myšlenky, moje srdcové záležitosti.
Murakami je můj...můj milášek na kterého opravdu nedám dopusitit...
Jeho sedmiset stránkové knihy mi dají více než jeho krátké povídky....Murakami potřebuje svůj čas,potřebuje vyzrát, jinak tam nedá to, co umí, co zná, co chápe, co je prostě Murakamiho a nikdo mu to nevezme...
Murakami sotva kdy pracuje s mnoha postavami, chce to pár nějakých japonských jmen a máte román jako vyšitý....
Při každé Murakamiho knize si říkám....bože děkuju, že tento člověk napsal něco, do čeho dal nejen sebe ale spoustu jiných lidí...tím je prostě třída.
Postava hlavního vypravěče je pro mě symbolem lásky, takové lásky, která není mizivá a která přetrvá....první láska je jen jedna...a i když mnoho žen touží být,když ne láskou první, tak alespoň poslední, ten příběh v člověku zůstává, aniž by chtěl.
Lidí tady čast ohodnotí knihu s Kafkou ale proč?
´knihu miluji i nesnáším, stejně jako mnoho dalších životních věcí, lidí....

Kdyby to byla moje první kniha v tomhle duchu, asi bych z ní byla více nadšená ale během čtení i po dočtení mám pocit, že jsem od knihy čekala daleko více než co dala. Trošku jsem si tu každodenní koncepci moudrosti představovala jinak.
Kniha mi ukázala, že jako introvert můžu mít něco společného ale některé věci mám oproti autorce více specifické. To, že jsme každý unikát je první co se v každé takovéhle knize dozvíte. Nic si nezoufejte. Autorka se projevuje jako hodně kreativní bytost, pracuje se slovy a některá slovní spojení jsou sympatická (lidskost je nevyléčitelný stav - být/mít vnitřní odysseou/u - toulat se hlubokými lesy představivosti - uspěchaná intimita - šetřit slova ve světě verbální obezity). Něco na ní introvertního být musí, jinak by to nezvládla napsat takto, ale maličko mi padá čelist při pohledu, kterým vidím u přiložené fotografie o koho se jedná. Nějak se mi to to vnitřně nezdá.
V knize mám své poznámky ale nebudu se k ní vracet tak často jako k jiným seberozvojovým knihám, tím, že jsem již nějakým procesem seberozvoje introverta musela projít.
Docela jsem si knihu užila, něco připomněla ale mnoho věcí tam bylo divně formuloványch, byli tam věci, co mi vadili a nebo tam byli navíc. Ale protože se jedná o krátké úrývky "na každý den" proto to hodnotím jako průměrnou knihu.

4 24.04.2020

Opravdu vás to dostane. Prostě cokoli si myslíte, je špatně. A ta strhující atmosféra od 2/3 knihy vás nenechá chladným. Neustále zažíváte pocity klidu a napětí. Je to vážně dobře napsané.

A ten konec byste opravdu nedali dohromady. Stejně tak je závádějící popis knihy na přebalu knihy. Nic není tak úplně zřejmé, jak se zdá. A ty propletené zápletky - čtete opravdu pozorně, protože se mnohdy pak budete vracet, pokud to neuděláte.

4 12.09.2017

Teda, to byly nervy. Co na to víc říct? Nevím. Asi jen přečtěte si to. Je to vážně zajímavé. Sice jsem měla v průběhu mnoho možných scénářu jaký bude konec ale ten se prostě neda jednoznačně určit. To prostě tak nefunguje v tomto případě. Vlastně u tohoto spisovatele to nefunguje. Četla jsem od něj zatím 2 knihy a nikdy to nedopadlo tak, jak jsem nad tím uvažovala. Možná, že zkušenější čtenáři tohoto žánru to odhalí ale nedávám jim moc velké šance. On vám všechno převrátí a zkomplikuje. A ten konec - nikdy nevěř lidem a ničemu, co jsi neviděl na vlastní oči. Obojí tě může dost zle podrazit.
Doporučuji!

4 11.04.2017

Tuto krásu nejde slovy popsat...Ne, takto bych asi nezačala, je to průměrná Murakamiovska próza. Lépe píše romány než povídky. Ale i ty jako jednohubka dobrý. Murakamiho svět mám ráda. Líbí se mi, jak dumá nad různýma věcma, která jsou tak triviální ale on z nich udělá hit.
Jeho úvaha nad tím, že "lidská žal by měl být vyjádřen v exaktních hodnotách" je určitě velmi dobrou myšlenkou...Uhádnou míru utrpení druhého by bylo určitě příjemné - k čertu s nedostatečnou empatií.

4 23.08.2016

Bude to znít blbě, ale to jsem nečekala. Takto jsem si to nepamatovala ze školy. Asi mi něco uniklo. Každopádně nenaposledy to bylo čtené. Doporučuji.

4 04.07.2016

Kniha, která má své stále místo, jež o něj nikdy nepřijde.

Nečekané události a vyprávění dítěte bylo pro mě velmi inspirujícím příběhem.
Mrzela mě zabedněnost dospělých. Někdy by fakt se mělo dát rozhodnutí do rukou dítěte. Dospělý, ačkoli se snaží být moudřejší v některých věcech zaostáváme za dětmi.

Předsudky a lhostejnost jsou zkázou lidstva.

4 26.09.2015

Velmi inspirující kniha. Velmi inspirující autorka. Přestože jsem, když píšu tento komentář, četla knihu podruhé, opět jsem koukala. Jak ta ženská dokáže pracovat s dětmi - Jak dokázala sepsat tak skvostně i rozhovory a celý případ Jadii. Obdivovala jsem ji pokaždé, kdy ji děti nadávali, že ji nenávidí a ona je vroucně milovala. Je velmi autentická a profesionální. Chápu, že se na začátku své kariéry bála o svou pověst - kdo by ne, když se stěží buduje.

V knize se mi líbilo, se kterými jmény pracovala v rámci zachování anonymity. S těmi jmény se mi velmi příjemně četlo. Příběhem, který vyprávěla Jadii jsem byla posedlá - prostě hnus.

K tomu se mi velmi líbilo, jak vystihla co znamená zneužití dítětě pro mnoho lidí. "Zneužití dítěte je vyhraněné zlo, a když vyjde najevo, mělo by být všechno černobílé - jako v pohádkách. Zločinec musí být odsouzen a potrestán, dítě musí být zachráněno. Ale bohužel to tak nikdy nedopadne a já jsem to věděla. Skutečnost vždycky přináší trosky malých, otřesených životů, zničené vztahy a zlomená srdce. Bůh a ďábel nejsou absolutní, ani dobro a zlo nejsou absolutní..."

Knihu bych doporučila ale vzhledem k tomu, že knihy této autorky jsou mou srdcovou záležitostí, tak se o knihách nikdy, nikde nezmiňuji.

4 14.05.2015

Většinou nedávám na doporučení a odbornou literaturu z této oblasti nevyhledávám ale tuto knihu rozhodně budu doporučovat. Není vědecká a přitom je odborně napsaná.
Je mi sympatické, jakým přehledem skrze různé vědy autor oplývá (sociologie, ekonomie, filosofie, náboženství,apod.)

Dnešní ekonomie má s tím co se ekonomii myslela kdysi velmi málo. Hlavně šlo o etiku, morálku, dobré mravy, užitek, za který by si měl člověk jen minimálně nárokovat.

Shrnutí dobra a zla na stranách 183 až 190 mi dalo hodně, více než předešlých 182 stran ale věřím tomu, že bez nich bych zase nepochopila těchto 7 stran.
Líbí se mi, jak následně na mě dýchne atmosféra psychologie ke konci knihy a autor se vytasí s Jungem. Hned je mi to ještě jasnější. KOlektivní nevědomí.
Současná ekonomie je fikce založená na matematice, ve které není nic reálného (ano, 1+1= 2 to máme jasně dané a neměnné) ale veškeré odhady, prognózy apod je jenom snůška nesmyslů.

4 28.02.2015

četla jsem jí poprvé ve svých 23 letech ale těšila jsem se na čtení jako malá holka

přečteno během dvou dnů
Začátek knihy smutný - ale to je život - další pokračování bylo hezké - dobrosrdečnost Heidi se mi zalíbila.

4 13.09.2014

No kniha byla vcelku zajímavá.

Jak si ale ti lidé tedy hrají? Vždy ve třech ego stavech se vzájemně ovlivňují podle patřičného stavu, ve kterém se nacházejí. Hry jsou rozděleny do několik skupin ale většina se prolíná. Sice se ke knize budu muset ještě párkrát vrátit abych si některé z her zapamatovala lépe, každopádně během čtení jsem si mnohé transakce začínala uvědomovat zpětně na lidech se kterými komunikuji.

Každopádně, chce to čas a někoho dalšího, kdo by vám to kdyžtak příblížil, pokud nechápete.

4 02.09.2014

Ke knize se často vracím. Je to ten typ knihy, která je tak zničená, tím jak je stále používána, že bych se styděla, kdybych ji měla někomu ukázat. Hlavně první z povídek, které autor "místy" uvádí je nezapomenutelná - o Vasilijovi.

4 01.03.2014

Kniha je úžasná, ilustrace jsou velmi povedené. Často se ke knize vracím i teď, v dospělosti.

4 27.02.2014

Kniha mě velmi pobavila. Byla opravdu psaná tak, jak žití s kočkami probíhá.

4 27.02.2014

"A kolik ti je? Mě je XX. Anevadí ti, že je mi 12? Aha, tak to je v pohodě."

Tak nějak to většinou zajímá, protože kdo by se nezeptal, kolik je danému člověku let. Protože věk vždy něco znamená. A potom taky ta vizuální stránka a to, o čem daný člověk rád mluví.

Hodnotit tuto knihu? To je řešení sakra neobyčejné rovnice. Nedá se to nijak zobrazit, uchopit. Protože to, že pachatelé jsou vinni je jedna věc a do jaké míry jsou vlastně vinni i ti, kdo jsou na druhé straně? Jako všechno má své dvě strany, tak přece i tento problém....

Já nehci stát na straně predátorů a nějak obhajovat, co a proč dělají. Ale vím, že pod svícnem je největší tma a vždy se dá na tu druhou, neslušnou stranu pod nějakou vidinou zlákat ita druhá strana. Že to prostě není jednoduché...ani pro predátora ani pro obět. Každý má pak nějaké svoje traumata, která si nese. Oba přece léčíme, obou poskytujeme pomoc.

Kniha i film mají jedno 100% společné - není jednoznačně řečeno téměř nikým, proč to dělají, proč nevyhledávají pomoc a proč se unášení něčím, co daná společnost nepřijímá. Predtoři to házejí jako vinu na mladou generaci, generaci, která i na rande jde s mobilem a dokáže se bavit i když se nebaví spolu. Ale není to tak trochu i problém jich samotných? Že nedokážou být sami sebou, že neumí pojmenovat své potřeby, že se nebaví doma s tou, která tvoří jejich rodinu?

Kniha je pouze doprovodem k filmu. Kniha se snaží přiživit svůj potenciál na ataktivitě filmu. Na aktuálnosti filmu....a opravdu zírám s nedůvěřivostí na to, že vlastně iniciální podnět dala jedna z telefonických společností...

Samozřejmě, že mě kniha zaujala, že pohledy několik lidí mi nebyly lhostejné a že se to vlastně děje komukoli...komukoli, kdo to dovolí, kdo si jde za nějakým cílem, kdo ví, že s námi manipuluje....

3 28.11.2020

Někteří knize vytýkají jeji citační nedostatečnost či to, že autor není psychologem...Já si říkám, je to něco, co není normální a trochu vystoupilo z nějaké zavedené praxe a proto to nemusí být přijímámo většinou. Přesto autorovo poděkování velikánům vnímám jako jeho lidský přístup k tomu, že prostě je si vědom, že neobjevuje nic neznámého ale není prostě důležité všechno hned citovat. Prostě proto, že autora je možno i kontaktovat, pokud by někdo měl zájem a tolik pátral po myšlenkách, které použil.

Mě, osobně kniha povzbudila, naopak mě uvedla zase jiným pohledem na určitou část psycho záležitostí a dále "poradila" co by nebylo špatné začít dělat, například začít si psát deník nebo pěstovat hladivé návyky. Ne, neymslím si, že nyní spoileruji, protože se jedná o o věci, které jsou známé a které si lehce každý vyhledá. A pokud ne, je to šance pro to podívat se na knihu.

Umět marťansky se vyplatí. Autor jednoznačně vysvětluje to, co psychologové potřebují obkecat svými termíny, které nejsou vůbec jednoznačné nap ochopení. Autor se snaží o to vysvětlit s porozuměním.

3 07.09.2020

Nemoc si nevybírá. Naštěstí v autorčiném neštěstí bylo to, že vždy dokázala najít člověka, který by byl jejím důvěrníkem, ať to byl psycholog, jako Dr. Jonesová nebo kamarád jako Steve. Nemyslím si, že život byl k Elyn od malička moc těžký na to, aby ho nedokázala zvládnout, později sama prozradila, že duševní nemoci jsou rodinou prolezlé. Nicméně toho zažila opravdu hooodně v době dospívání a dospělosti. Několik studií, několik zaměstnání a několik způsobů léčení a neméně i to, že jí potkala ještě další velmi rozmanitá civilizační nemoc. Čím starší, tím více ji život nákladal. Věřím tomu, že musí být inteligentní, protože sepsat všechny tyto věci do této stylizované formy musí být náročné. A přesto to vyjadřuje určitou pestrost. Věřím tomu, že ačkoli ji život, osud nebo tak něco nadělil plno nemocí, nadělil ji i logické uvažování, takže si s mnohým uměla poradit. Bylo to určitě inspirující, ale určitě to vyjadřovalo i pochopení pro ty, kteří tyto šumy v hlavě ať už z neurozy či psychozy mají. Neuvěřitelné se mi akorát zdálo množství léků, které brala (nejspíše asi bere) a které bylo stanovené nadmíru běžného užívání. Neuvěřitelné, že to autorce neodrovnalo tělesné orgány. Kdo chce číst něco neuvěřitelně silného a chytrého, nechť četbu započne.

3 06.11.2019

Toto je mé první čtení Komárkových knih ale dozajista nezaspím dobu a sáhnu i po něčem dalším. Proč? Protože kniha Vás přesvědčí, že i muži se inovují. Že to už nejsou ti samí muži, jako bývali. Že vlivem mnoha antropologických studií bylo zjištěno, že se společnost prý někam posunula. Autor se chytá biologické (zahrnující i druhovou rozmanitost - porovnává člověka se zvířaty), historické, společenské, psychologické (vliv Freuda a jiných těchto osob) roviny civilizace se dozvíte, že je to jeden velký mišung. Můžete se například dozvědět, že zřejmě v minulosti to v některých částech Ukrajiny měli nastaveno tak, že pokud si dívka do určitého věku nevybrala žádného muže, stala se z ní jednoduše obecní lehkoživka pro všechny muže.
Dále se dozvíte z mnoha slov, ke kterým měl autor chuŤ se vyjádřit, co je jimi myšleno a například i to, že sahat mužům na vousy je barbarství a v jiných společnost či v minulosti byste za to byli ukamenovány jako ženy.
Kniha je z mého pohledu jakýmsi projevem moderního flusnutí si do rybničku těchto džendristických témat, která se však snaží nejen vkládat do mužského principu to krásné a sluníčkové ale umí si dělat i krásným způsobem humor, které je snadno vstřebatelný a který nakrásně ukazuje tu rozmanitost a zároveň zajetí v instiktech, pudech. Jedinou jednoznačně zmíněnou inovací má být schopnost kooperace meži muži (která se vyvinula společně s tím, kdy se ze sběračů stali lovci). Což se v dnešní době zřejmě neprosazuje, protože kooperativní jednání za účelem dosažení zisku není in. Dnes si každý hrabe za sebe. I v partnerství. Víc už nenaspoileruji. Amen mužské přirozenosti.

3 15.10.2019