keny komentáře u knih
Kniha se mi moc líbila. Mám ráda japonské autory, je mi blízký jejich styl psani, to pomalé plynuti...A také se někdy trochu ztotožňuji s chováním hlavních hrdinů, s tou plachosti, nesmělosti, uzavřenosti...Zapadá mi do obdobi přicházejícího podzimu. Skvělý překlad. Také jsem čekala trochu obsáhlejší doslov jak jsme u této literatury zvyklí.
Potřebuji mít v knize nějakou postavu, která je mi sympatická, které fandím, na kterou se těším s kteří to vše prožívám....a i když tato kniha může pro někoho být jednodušší, já jsem byla moc ráda, že jsem si ji na dovolenou vzala, protože mi tam bylo s Astrid dobře
Mně se to líbilo...Čteno před lety, ale doteď , když vidím pecku z avokada, vždy si vzpomenu...
Dojemné, bolestné, silné, teskné. Jdu si vyhledat další informace o teto zajímavé silné ženě . A mám chuť se jet podívat do Janovic.
Já jsem to nedala. Bylo to pro mě tak depresivní a bylo mi z toho tak psychicky špatně, že i když jsem to zkusila několikrát, poslední čtvrtinu jsem prostě nemohla číst , jak to bylo drsné, kruté, neutěšené....ale grafické zpracování super.
"Moderátor D. Brock se přiznal, že nedokáže o svým já uvažovat jako o duši. A když se ho ptali - 'Co tě tedy dělá tebou?' odpověděl 'To, že vám vyprávím příběh'...Říkal, že to, co nás dělá náma, je průběžný vyprávění příběhu našeho života, kterej vyprávíme sami sobě. Jsme souhrem všech těch věcí, který nás potkaly. Všechno, co se nám stalo, spoluutváří to, čím jsme. Kdyby nás potkalo něco jinýho, byli bychom někým jiným. Měli bychom jiný vzpomínky. Jiný příběhy."
Krásný příběh. Miluji Freddiho. Miluji jeho písničky. Nádherné putování životem jednoho mladíka, kterého, tak jako mnoho jiných, ovlivnila hudba Queenů.
"Lidi jsou jediný živočiši, který dokážou sami sobě vyprávět příběh o věcech, který vůbec nemůžou existovat."
Miluji tvorbu Petra Síse i jeho jako člověka. To je vždy takový snový pocit, pohlazení na duši, když otáčím stránky knih. A když si je prohlížím po druhé, po třetí, vždy objevím něco nového, něco nenápadně ukrytého v obrázcích. Legenda okolo autora Malého prince je tak záhadná, jeho život tak zvláštní, všechno to tajemno a něco nadpozemského má pan Sís ve svých kresbách. Vyletíte s Exupérym na noční let nad Atlantik a dotknete se hvězd.
Příběh dvou sester, kde v podstatě nic není dobře, nic není zalité sluncem a nic nemůže ani dobře dopadnout...takové depresivní čtení, kdy chcete, aby aspoň něco bylo pozitivní, ale když už na konci trochu naděje svítá, tak to zase nedopadne. Určitě si od autorky ještě přečtu další knihy.
Já také marně čekám na pokračování, prý se s vydáním u nás ani nepočítá. Jsem zoufalá. Je to nádherná kniha. Už jsem přemýšlela, jak knihu nechat přeložit sama. Poraďte...
Obdiv k autorce za otevřenost , předáni pocitů, bolestí , smutků. Možná jsem čekala něco trochu jiného, ale je vidět co úsilí a práce zpracování komiksu autorku stálo.
Knihu jsem četla hodně dlouho a s přestávkami. Ne že by mě nezaujala, ale protože na takovém množství stránek v podstatě není úplně akční děj, ničemu pauzy nevadí. Takže jsem ji občas proložila nějakou rychlovkou. Ten japonský pomalý styl psaní mám ráda, témata silná k zamyšlení. Fylozofické rozbory různých ženských otázek.
Taková normální klidna česká detektivka, spíš mi to přišlo jak někdy z 80.let, ale po dlouhé době jsem si zas přečetla něco z jiného žánru. Na dovolenou ideál.
Děkuji za možnost nahlédnout do pocitů člověka s bipolarní poruchou. Někdy mám pocit, že už nezvládnu své úzkosti, ale co to je proti pocitům člověka s takto těžkou psychickou nemocí. Autorka má můj velký obdiv, že se naučila s diagnózou jakžtakž žít a popsat, co se v ní odehrává a jak se se svými stavy vypořádává, možná u díky své komiksové tvorbě.
A zase to poklidné japonské plynuti, pomalá cesta poznání, kdy se něco jen naznačuje, něco nenápadně otvírá... A k tomu milované kočky. A jejich vnitřní uvažování. Mám odjakživa ráda ty road movie, a ve spojení s mými dalšími láskami- kočkami a Japonskem- prostě neodolatelná kombinace. Užila jsem si tu jízdu za bílými jelínky a k hoře Fuji.
To je těžké hodnocení. A ono ani nejde zhodnotit, kde je pravda, protože tento konflikt se táhne co svět světem stojí. A nelze objektivně posoudit, na čí straně je větší vina, jestli na straně arabského státu nebo židovského národa. A ani o to na základě tohoto komiksu nejde. Navíc od napsání knihy už uplynul nějaký čas a situace už je zase trochu jiná. Po mé návštěvě Izraele v minulém roce se mi zdá, že je relativně nejklidnější a nejbezpečnější, ale zítra může být vše jinak. Nejsem znalcem v této otázce, píšu je pocitově, jak na mě kniha působila. Jsem ráda za Saccovi reportáže a zprostředkování života odsunutých obyvatel Palestiny. Prostě nic není černobílé ( i když tento komiks ano :-)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je to už chvilka, co jsem jí četla, ale v té době jsem o ní hodně mluvila a každému jí doporučovala. A kdo si jí přečetl, byl nadšený stejně jako já. Krásný příběh, dozvěděla jsem se i spoustu zajímavostí o Japonsku a Číně za 2. světové války, internačních táborech...To je ta knížka, která vám zůstává v hlavě, žijete jí, těšíte se, až si doma sednete a otevřete ji...
Maye mám ráda, ale protože moc nečtu detektivky, tak jen sem tam někdy proložím své čtení právě tímto autorem. Vím, že se v jeho knihách většinou dozvím jako bonus něco zajímavého, obohatím se informacemi buď o krajině, zemi, živočiších. I tady jsem byla zvědavá tentokrát na hlubší poznání světa včel. V podstatě jsem si přečetla, jen to, co už znám a obohacení znalostí se tím pádem nekonalo. Jinak děj celkem klasický, předvídatelný. Někdy jsem moc nechápala ,kdo je kdo a kdo se za koho vydává. Na dovolenou kniha akorát. Dala bych 3 a půl hvězdy.
Amerika první poloviny 20. století. Jak já bych tu dobu chtěla zažít. Zajít si do jazzového klubu, na tajňáka se podívat do Bronxu a Harlemu...Úžasná kniha, děkuji za tuto komiksovou podobu. Prožili jsme 70 let s Josephine, proletěli s ní všechny věhlasné kluby a kabarety světových metropolí, které měli v té době zvuk a jméno. Setkali se s významnými lidmi té doby. Zažili její rozmary, ale hlavně odvahu, touhu bojovat za rovnoprávnost, za zrušení rozdílů mezi lidmi, za odmítání a násilí kvůli rozdílným barvám pleti. Moc jsem si ten její pestrý život užila.
Toto nebylo jednoduché čtení, ale já mám ráda, když to není jednoduché. Bylo to hodně depresivní, dalo to hodně otázek k zamyšlení. Konec sice přinesl na jedné straně trochu naděje, že bude líp, ale vzápětí přišla ťafka, že velký bratr o tobě neustále ví...a náš svět vůbec není jednoduchý a černobílý a ne vše je tak jak si myslíme a jak se to jeví.