Keporkakyně komentáře u knih
Po přečtení knihy jsem si řekla, že si taky napíšu svůj vlastní thriller. Zdá se totiž, že k psaní už není potřeba žádný talent, natožpak originální a chytré nápady.
Rodičovství je fakt peklo...knihu doporučuji těm, kteří se rozhodují, zda si pořídit dítě, nebo se na to radši vybodnout.
V průběhu čtení mě několikrát napadlo, že ta paní, která je uvedena na obalu knihy (nedovolím si ji označit za spisovatelku), svěřila psaní knihy nějaké pubertální slepici. Neumím si jinak vysvětlit ty divné postavy, hloupoučké dialogy či chyby v ději.
V poslední době si člověk musí dávat pozor na knihy, kde je hlavní hrdinkou žena. Podle nich to totiž vypadá, že si něžná pokolení hrají na neskutečně silné a rozumné lvice, zatímco jsou jen hysterické a hloupé slepice.
Počet náhod tady bohužel už překonal své meze. A vytvořit si pozitivní vztah k někomu, jako je Olivie, je pro mě nadlidský úkol. Přesto ale třetímu dílu neodolám.
Tempo, jakým se styl psaní Tudor zhoršuje, je vražedné. Další díla (a jistě jich bude ještě spousta s vidinou dalších miliónků) si asi nechám ujít.
Člověk si chce přečíst něco pěkného o pornu a co dostane? Červenou knihovnu a k tomu dementně napsanou.
Mám seznam knih, které chci přečíst, a podle kterého si tituly vyhledávám v knihovně. "Úniková hra" v mém seznamu není, takže byla náhoda, že jsem na ni narazila. O to víc jsem nečekala, jak mě bude bavit - je fakt výborná. A to dokonce ani nemá "kolečko kvality", že se jedná o světový bestseller (což bývají popravdě kolikrát hrozný hovadiny).
Myslím, že na námět knihy by mohla vzniknout pěkná minisérie, která by perfektně zapadla třeba do programu TV Prima. Ženy středního věku by jistě fandily sympatické hlavní hrdince, užily by si zajímavé a uvěřitelné dialogy, u nejedné situace by si i možná okousaly několik nehtů, jak by to bylo nervydrásající, no a z toho překvapivého konce by dlouho měly otevřená ústa, protože toto tedy nikdo nečekal.
Jedna z prvních informací, na kterou v knize narazíte, je, že nejlepší popová píseň všech dob je Baby One More Time od Britney Spears - to je myslím všeříkající.
Rozhodně to nebylo "ohromné", v žádném případě "mrazivé" a už vůbec ne "děsivé". Za týden už si ani nevzpomenu, že jsem to četla.
Myslím, že je rozdíl, zda knihu čte rodič, nebo člověk bez dětí. Čím víc jsem se blížila konci, tím víc mi kniha nedala spát - a bylo mi to velmi nepříjemné. Znovu už ji číst nikdy nebudu.
Vzhledem k obsahu a kvalitě knihy bych ji přejmenovala na "Paranormálních padesát odstínů šedi".