kerstyn komentáře u knih
Moje první kniha od Petry Soukupové a určitě ne poslední. Nutí k zamyšlení, jsou tam situace, se kterými jsme se určitě setkali my všichni. Chceme pro všechny to nejlepší, ale často nedomýšlíme příčiny či důsledky nebo se neptáme druhých, jak to chtějí oni.
Dost postav, do půlky se vlastně ani moc neděje, výsledek rozuzlení děje už je patrný dřív, takže vás ani tak zásadně nepřekvapí... Průměrná detektivka.
Moje první kniha podobného formátu. Bála jsem se, bála jsem se, že mě to nebude bavit, a že knihu stejně odložím. Protože politika. A politika je nuda. Opak byl skutečností. Pan Tabery píše nádherně srozumitelně a čtivě. Leccos se mi potvrdilo a složily se mi dílky do skládačky aktuálního politického dění. Podloženo fakty, ověřitelnými zdroji. Bylo by fajn, kdyby kniha byla výrazně doporučovaná snad všude... (povinná snad ani ne - to, co číst CHCETE je lepší, než to, co číst MUSÍTE) Ve školách, na vysokých školách alespoň. A já doufám v lepší zítřky. Lepší pro tu naši opuštěnou společnost.
Příběh se mi četl dobře, svižně, pochopitelně mě zajímalo, KDO z nich, proč. Jako odpočinková četba určitě jo. Občas jsem se i zasmála.
Mimochodem, jak si tu někdo stěžuje na nepřeložený poslední odstavec. Nemusím umět švédsky, aby z toho bylo patrné (stačí k tomu dvě slova - kapitán a Stockholm), že je to řeč kapitána k cestujícím v letadle.
Líbilo. I přes to, že Cheryl byla sebestředná slepice (jasně, že rozum zůstává stát nad spousty věcma - nejvíc nad tou nedobrou přípravou), se mi celý příběh četl dobře a svižně. Navíc první jsem viděla film, takže jsem si během čtení vybavovala krásy americké přírody včetně nádherného Crater Lake. Po přečtení knihy jsem měla chuť hned vyrazit na nějakej výživnej trek... :))
Hodně mi vyhovuje autorčin ponurý styl vyprávění. Všednosti protkané nevšednostmi. U postav jsem se musela vždycky zamyslet kdo je kdo, ale neztrácela jsem se.
Plusový body za to, že se to četlo svižně, nicméně ve finále to byla jen průměrná detektivka. Chybělo napětí, zásadní zvraty či záhady.
Smutné, kruté, drsné, krásné, laskavé, milující... Byl to těžký příběh, těžký na čtení, těžký na téma. Každopopádně rozsahově si to umím představit kratší...
Tolik smutných osudů přinesla druhá světová válka, ať už během nebo těsně po jejím skončení. Lidi ničí nejen naši planetu, ale i sami sebe. Poutavý příběh o kapitole dějin, před níž se dlouho přivíraly oči. A mně to zase otevřelo nové obzory. Díky za to. A stále žiju (zřejmě v naivní) představě, že se lidé nebudou již dopouštět stejných chyb.
Prostě Itálie! Se vším všudy. Pokračování Geniální přítelkyně se mi líbilo, budu se těšit na další díl...
Pro mě zatím jedna z nejlepších knih, které jsem o holocaustu kdy četla. Překvapuje mě, že si vzal toto téma (v hlavní roli česká dívenka) na starost Španěl, výsledek je skvělý. Bála jsem se totiž, že těch 450 stránek bude možná trochu nuda. Nebo že je to až moc. Ale vůbec! Příběh hladce ubíhal. Líbí se mi, i když se jedná o tenkou hranici fikce a faktů, jak autor do celého příběhu plynule zakomponoval i další postavy a jejich osudy. Ta doba je absolutně nepředstavitelná, žijeme si v takovém blahobytu a nevážíme si toho. Za mě tedy plný počet bodů a určitě knihu doporučuju k přečtení, kéž by všem (vždycky mě mrzí, když toto téma někoho nezajímá...).
Kniha se mi jako celek líbila, líbilo se mi s fanatickou Annou objevovat svět sběru bylin, což by se samo o sobě mohlo zdát jako nudné téma. I přes pomalý vypravěčský styl to totiž mělo plynulou návaznost, nutilo k přemýšlení ohledně ostatních vedlejších postav. I když ke konci už jsem čekala, kdy to přijde (tak jsem tušila, že to přijde trochu dřív)... A asi se budu při procházkách přírodou víc koukat kolem sebe... :)
Tolik zmařených osudů, ale nejvíc právě Agnes, která za nic nemohla... Autorce se dokonale podařilo vykreslit smutný poutavý příběh, který vás nenechá chladnými a rozhodně vede k zamyšlení... sami nad sebou a přístupu k ostatním.
Autor nešetří slovem "transparentní" nebo "dává to smysl". Na čtení myšlenek už jsem jenom čekala, kdy to přijde. Vede to k zamyšlení, to bezpochyby. Ale ta druhá část mě už trochu nebavila, nebavila mě Mae a její demence. Nicméně je to hodně zajímavý příběh.
Asi jsem očekávala, vzhledem k všeobecnému humbuku, trochu víc. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, určitě se těším na další díl. Vyprávění je čtivé, "milé", líbí se mi, že nás autorka nechává nahlédnout do italské Neapole, "italská domácnost" se neříká jen tak pro nic za nic, tohle je důkaz... :)) Ale prostě mě to celkově zatím neuchvátilo tak absolutně, jak jsem očekávala.
Alena Mornštajnová je záruka kvalitního čtení. Je to laskavé vyprávění v tak nelaskavých dobách... Nevím, jak to paní spisovatelka dělá, ale strašně bych si přála být dítě, a aby mi paní Mornštajnová vyprávěla pohádky.... :)
Zajímavé životní děje a dramata, později už jsem se trochu ztrácela vzhledem k úvodu. Což ale v komplexnosti myšlenky celé knihy vůbec nevadilo. V poslední době jsem přečetla několik knih, v nichž byla témata jako holocaust, sibiřské gulagy, domácí násilí a teď tohle... pořád nedokážu pochopit, kde se v lidech bere ta "síla" ubližovat ostatním. Jakkoliv. Fyzicky i psychicky.
Kniha se četla dobře, příběhy byly silné, nejvíce mě drásal právě ten Libuše - respektive Magdaleny v Libušině vyprávění. Jak nastoupil Kulhavej šmejd, rolovaly se mi ponožky... :/ Občas věty vygradovaly do takového poetična, do hry se slovy a písmenky... V srdci mi kolovala lítost nad ženami, které se nechaly svést na vlně osudů, aniž by proti tomu jakkoliv mohly pořádně bojovat. Nicméně kniha ve mě po přečtení nezanechala žádné wow, na plný počet to není.
V první třetině jsme upadala do beznaděje, že tohle nejspíš nedočtu (mafiánské prostředí, drogy, gangy atd. mi není po chuti)... Když už jsem byla v druhé třetině, říkala jsem si, že to přece nevzdám. A dobře jsem udělala. Poslední třetina má konečně spád, věci do sebe zaklapnou a rozjedou se svým tempem. Přesto to pro mě není pecka jako detektivky od Nesba nebo od Keplera. Ale zase je to něco jiného. Otevřený konec slibuje další pokračování, tak jsem zvědavá...