Kexina
komentáře u knih

(SPOILER) Rozhodně nejtěžší kniha trilogie. Tady opravdu nehrozí že by člověk četl od začátku do konce bez přestávky. Až enormní množství náznaků, které se vyřeší o mnoho stran později. Děj, který dává smysl jen tehdy, když si čtenář pamatuje některou ze zdánlivě náhodně vyřčených vět. Úžasný a propracovaný konec.
Zkrátka autorovi se tohle dílo bude špatně překonávat, protože laťka je zatraceně vysoko.
Spoiler:
Jednu výhradu přeci jen mám. Cca od půlky knihy už mi trochu lezla na nervy ta smyčka "Sakra, tohle nepřežiju... Aha, tak jo, jsem živý".


(SPOILER) Posloucháno jako audiokniha - za skvělé vyprávění M. Táborského dávám hvězdičku navíc.
Poslouchat naráz celou sérii bylo trochu náročnější, ale zato to umožnilo sledovat celý děj chronologicky, nikoli podle data vydání jednotlivých knih.
Za nejlepší považuji určitě první tři knihy (chronologicky, čili Čarodějův synovec, Kůň a jeho chlapec a Lev, čarodějnice a skříň). Popis vzniku Narnie byl úžasný a překvapivě skvěle propracovaný, další dva díly pak byly skutečně pohádkové.
Nejhorší je bezesporu závěrečná kniha Poslední bitva. Jakkoli si autora vážím, tady nelze jinak, než naplno říct, že podlehl vlastnímu egu. Z původně milých paralel, náznaků a jemných náboženských motivů se v poslední knize stává tvrdá a nijak neskrývaná propaganda. Čtenář se tak mění v žáčka nedělní školy a jsou mu "vtloukány do hlavy" nezpochybnitelné pravdy o bohu a ďáblovi, falešném prorokovi, nebi a "jediné skutečně pravé zemi". Je to velká škoda, kniha nabízí i hodně zajímavých detailů, ale po jejím přečtení zůstává pachuť obdobná jako po rozhovoru s náboženským fanatikem. :-(
Nicméně jako celek je série krásným dílem a za pozornost určitě stojí.


(SPOILER) Čekala jsem něco jiného, zřejmě i proto nejsem z knihy tak nadšená, jako někteří jiní. Líbila se mi šrotovna, resp. její obyvatelstvo. Stejně tak různé statistické údaje (20 % se vyjádřilo pro, 50 % neví a zbytek nepochopil otázku, takže výsledkem je, že většina souhlasí) byly skvělým zpestřením.
Velké mínus dávám ale za zbytečně rozsáhlé perverzní pasáže (Autor si tím něco snažil dokázat? Přitáhnout milovníky porna?... Smysl neznámý). A taky "muzikál o chlápkovi s divným účesem a směšným knírem" mi přišel už dost přes čáru.


Jak to u povídek bývá, je i tato kniha hodně rozpolcená. Některé z povídek byly zajímavé jiné jsem ani nepochopila, protože byly až příliš vědecké nebo filozofické. Příběh o digientech má dobrý začátek, ale konec vyloženě zpackaný.
Nejvíce mě asi oslovila první "pohádková" povídka.


Asi si budu muset zvyknout, že u knih tohoto autora většinu času protáčím oči, jak je ten příběh (i postavy) pitomý, ale stejně se těším na každou další stránku.
Opět báječná oddechovka, jen konec na mě moc melodramatický.
A ta poslední stránka kontaktů je zajímavý nápad.


Dokonalé zakončení série. A opět jako vždy, ty části, které mi nejvíc zpočátku lezly na nervy, byly ty nejpodstatnější pro děj druhé poloviny knihy.
Snad se dočkáme i audio verze, protože Vasil Fridrich a Jana Stryková první díl trilogie načetli skvěle a příběhu dali další plusové body.


První třetina knihy je úžasná, vtipná a častokrát jsem přemýšlela, zda je myšlena vážně, nebo jde o satiru ala Saturnin. Další třetina se pak bohužel plácá někde mezi laciným škvárem seberozvoje, snahou šokovat za každou cenu a hroznou nudou. V poslední části se naštěstí objeví dalších několik vtipných momentů, které celkový dojem z knihy nakonec udrží v rovině lepšího průměru. Čtvrtou hvězdičku dávám za příjemné audio zpracování se skvělým vypravěčem.
P. S.: (SPOILER) Konečně někdo naplno řekl, že za všechno zlé na světě můžou matematici a statistici. :-D


Zaujal mě název knihy a posléze i popis, ale zklamání bylo víc než velké.
Knihu zahajuje autorka litanií na oblíbené téma psychologů "jak hrozně mi moji rodiče ublížili a všechno, co udělali, bylo úplně špatně a je div, že jsem se z toho dokázala dostat". Následuje snůška nesmyslů, která s reálným životem nemá jediné pouto.
Občas se také objevily rádoby vtipné pasáže. Např. když autorka popisuje, jak nejprve měsíce plnými hrstmi rozdávala peníze úplně cizím lidem, aby ji až poté napadlo zajímat se o roli školy a sociálky.
Možná měla kniha ambice propagovat pěstounství, ale výsledkem je trapná fraška, jejíž čtení je jen ztráta času, bohužel.

Zpočátku jsem si říkala, jak je to zajímavá kniha, ale zhruba od poloviny už jsem jen čekala, kdy ji dočtu.


Zvláštní, jak umí autorka zaujmout, a často i pobavit, literárním zpracováním dost těžkých témat. Navíc tak, aby z toho nebyl ani sladkobolný doják, ani trapná parodie.
Jednu hvězdičku dolů dávám za konec knihy, ale to nic nemění na faktu, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout.


Kdo si to prožil, ví, jaké to je, kdo chce o dané problematice vědět, ví, a kdo podobnou osvětu potřebuje... ten si tuto ani podobnou knihu nikdy nepřečte.
Je to zkrátka stejné, jako s knihou o Gumpovi. Čtenář dostane přesně a do puntíku to, co si od knihy slibuje. Ale taky nic víc.


Asi to nebyla nejšťastnější volba, půjčit si knihu, u které znám filmové zpracování. Docela mi vadily ty drobné rozdíly mezi knihou a filmem, jinak by to byla klidná oddechovka na jeden večer.


Hodně dlouho mi trvalo se začíst. Jako by zpočátku příběh neměl žádný děj, žádný spád. Svůj díl na tom měl i fakt, že jsem nedokázala rychle všechny postavy zařadit do prvního příběhu a někdy až po desítkách stran jsem si ujasnila kdo je kdo a jakou roli sehrál v první knize. Do čtení jsem se spíš nutila a zvažovala, jestli vůbec číst dál. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože jak je první polovina knihy o ničem, druhá je přesně taková, v jakou jsem doufala. Pravda, hlavní zápornou postavu jsem odhalila celkem brzo a snadno, ale i tak to celé vysvětlování stálo za to.


Taková klasika. U některých fejetonů se člověk zasměje, některé nechá nedočtené, zkrátka čistý průměr. Nenadchne, neurazí.


Ne, že by to nebyla zajímavá knížka, ale ač jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem se začíst. Prvních 100 stran je vyloženě zbytečných, závěr nudný a předvídatelný a celé vyprávění plytké. Dočíst se dá, ale to je asi vše.


Krátká zábava na jeden večer. Nijak náročné čtení, děj povětšinou odpovídá stylu "pro ženy" a tzv. překvapivý závěr až tolik překvapivý není.
Své čtenáře si kniha určitě najde, do mé sbírky "top" se ale nedostane, i když jednu hvězdičku protekčně přidávám za geografickou spřízněnost s autorem.


Snažila jsem se to nevzdat, ale nepovedlo se. Ani po půlce knihy jsem se nedokázala naladit na autorovu vlnu. Rozčilovalo mě množství překlepů (fakt si volal sanitku číslem 158?) a de facto absence kapitol, takže celý text působí jako vyprávění, kdy vypravěč nedělá téměř ani pauzu na nádech, takže jako posluchač nemáte úniku.


Dost nevyrovnaná kniha. Na jednu stranu zajímavá témata, u kterých autor nabízí nový nebo jiný úhel pohledu. Na druhou stranu až násilné vnucování vlastního oboru (že každý, opravdu každý, člověk potřebuje psychiatra nebo psychologa, je mantra vskutku otravná) a opakování některých faktů v každé kapitole.
Zajímavé je, že si korektor/ka asi tak v polovině knihy vzal/a dovolenou, protože čím více se blíží konec knihy, tím častěji narazíte na překlepy typu dříve/dříví, strhnout/stihnout, chybějící čárky či uvozovky apod.


Řekla bych, že tohle je přesně ten typ knihy, kterou buď odložíte po pár stránkách, nebo se budete královsky bavit. Přiznám se na rovinu, že první hlasitý záchvat smíchu mě přepadl někde u strany 23. I když ne každá kapitola je k popukání, s autorem sdílím shodný smysl pro humor i obdobný náhled na svět, takže jsem se už dlouho takhle nepobavila.


Oproti Temné hmotě o pořádný kus složitější, zamotanější a hlavně náročnější na představivost a udržení přehledu o linii "kdy-kde-kdo". Závěr trochu zvláštní, ale vlastně se mi líbil. A bohužel myslím, že realita byla dost přesně popsaná.
