Kiki22
komentáře u knih
Trpká období
Bill Willingham
Za mě zatím asi nejslabší díl, vlastně se tam nic moc neudálo, nicméně pořád je to dost dobré. Rozvíjí se vztahy, pozornost si uzurpuje Wolfi, Sněhurka a jejich létající mimča. Takové poklidnější to tentokrát je. Děda Severák mě taky baví.
Nepatrně smutná žena
Natálie Kocábová
Natálie je určitě hodně zajímavá, ale i složitá osobnost - o to víc jsem si tuto knížku z jejího života chtěla přečíst. Popisuje svoje pády na hubu, svoje faily, snahy, rozporuplné pocity, v tomhle je fakt pravá ženská. Myslím, že v určitých věcech se tam vidíme každá. Není to jen smutný, ale taky ironický a vtipný a hlavně s dobrým koncem :-) Pěkně, čtivě napsáno a grafika naprosto skvělá!
"Nějaká harmonie mi může vlízt na záda... seru na to. A vůbec..."
"Člověk má spát vždycky jenom s tím, s kým by nešel na potrat."
"Je dobrý se zklidnit. Musíme se zklidnit. Každej si najde svý drama, je jich na prodej mraky. Ale když jim nebudeme věnovat tolik prostoru, možná nebudou tak důležitý."
Třináctý učedník
Tom Egeland
Náboženská tematika mi připadala hodně zajímavá, dost jsem to hltala. Všechno to tajemství a spekulace kolem Ježíše a Ráchel nebo božského původu Ježíše, do toho zmizení Mošeho, vztah Bjorna a Rebeky - za mě povedené. Jen mě hrozně štvalo, že jsem nebyla schopná rozlišit, co se ještě zakládá na nějakých náboženských pramenech a co už je čistá spekulace.
Bídníci.cz aneb Špinavé obrazy z dějin národa českého 1 - Kořeny (1945-1973)
Jiří Zídek
Já vám nevím, přečetla jsem 50 stran a končím, vůbec mě to nebere. Knížka mi připadala zajímavá přebalem, formátem i tématem spojení sexu a násilí v dějinách, ale nakonec jsem se nedokázala ani zorientovat v postavách. Navíc mě šíleně rozčilují neustálé pravopisné chyby.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Moje první knížka od Zibury, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem totiž vyposlechla jako audioknihu. I takto v tištěné verzi to bylo dost vtipné, autor prokládá svoje zážitky fakty (za což jsem byla ráda, protože genocida Arménů nebo spory o Náhorní Karabach mi nebyly zrovna blízké), ale hlavně se mi líbí ta nadsázka a ironie. Jasně, občas se tam některé věci opakují (viz pití stakanů), ale to se holt při takové cestě asi stává :-D Nepřestávám obdivovat, s jakou lehkostí se Zibura seznamuje s novými lidmi, přistupuje ke všemu s důvěrou a když ho zrovna přepadne splín, umí s tím pracovat. A jeho vypravěčský talent, ten je asi nesporný. "Podobně jako lišejníky nerušeně rostou na větrem bičovaných skaliskách i lidský život pokračuje na troskách naší civilizace. A tak jsem snídal na místě bývalých palebních pozic, zatímco staří muži u vedlejšího stolu pili čaj."
Letní dny a noci: 12 prázdninových políbení
* antologie
Opravdu taková letní teen romantická oddechovka. Nejvíc mě asi chytla hned první povídka s nádechem nadpřirozena. U některých dalších mi přišlo až trošku násilně udělané, aby v knize byly obsažené menšiny, aby kniha splňovala kritéria doby - gayové, lesby, cizinci apod., ale třeba to záměr nebyl a jen to tak na mě působilo :-)
Farma zvířat
Bill Willingham
Přečteno za dva dny a už se těším na další díl! Zlatovláska jako revolucionářka spící s medvědem mě dost baví :-D
Deník moderní jogínky
Šárka Vojáčková Konečná
Knížku jsem si vzala jako takový oddech a zároveň abych se něco málo dozvěděla o józe. Oba účely splnila na jedničku :-) Je to zpověď holky, ve které se nejedna z nás (včetně mě) může snadno zhlédnout. O tom, jaké těžkosti, ale i dobré věci ji potkaly, co ji dovedlo až k cestě do Indie a co ji čekalo tam. Sem tam mě některé slovní obraty trochu štvaly (třeba ta neustálá česká přísloví mi tam nějak nešla), ale zase citáty byly opravdu krásné a podtrhávala jsem si je: "V životě dostáváme lekce. Lekce se budou opakovat, dokud je nepochopíme." nebo "Možná zjistíme, že naše vlídná milující babička (...) je větším jogínem než my, kteří si dáme nohu za hlavu a k tomu zadržíme dech."
Život po tobě
Jojo Moyes
Čtivé to bylo, ne že ne, ale první polovina knihy byla hóódně natahovaná. Byla pro mě plná klišé, otřepaných frází i námětů - po Willově smrti se objeví jeho dcera, která dá Louise důvod vzchopit se, už jen to samo o sobě je podle mě v tomto žánru okoukané. Druhá polovina ale nabrala spád a docela mě chytla. Ovšem vztah Louisy a Sama mě až tak nebral, mnohem lepší bylo sledovat vztah jejích rodičů po matčině feministickém prozření. Kniha měla ukázat, jak člověk tápe, hledá se a hojí se po ztrátě někoho blízkého, ale tady se to prostě moc nepovedlo.
Ježíšek
Hana Skálová
Výborné a originální vánoční příběhy, které jsou dobře napsané a čtivé. Jeden z nich jsem využila i na vánočním čtení pro děti v knihovně a mohu doporučit :)
Soví zpěv
Iva Procházková
Témata a poselství knihy se mi líbila, protože pocit lidské blízkosti nemůže nic nahradit. Nicméně se autorce nepodařilo zasáhnout mě příliš hluboce, dlouhodobější stopu ve mně kniha bohužel asi nezanechá.
Atlas mraků
David Mitchell
Obrovská očekávání, obrovské zklamání. Z filmu jsem byla nadšená a asi po dvou letech jsem konečně sáhla i po knize. Bohužel musím říct, že za tu námahu při čtení zase až tak moc nestála. Prvních asi 150 stran jsem se musela opravdu hodně přemáhat, abych vůbec četla dál. Pak přišel příběh o Sonmi a Zachrym s poměrně apokalyptickou vizí světa, což mě konečně vtáhlo! Jenže Frobisherův a především Ewingův příběh byly tak nudné, že to zase onen dobrý pocit pokazilo. Stal se tak jeden z mála případů, kdy se mi opravdu víc líbil film než kniha. Mrzí mě to, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.
Lentilka pro dědu Edu
Ivona Březinová
Citlivou formou podané závažnější téma Alzheimerovy choroby a myslím, že je to napsané takovým způsobem, že by to opravdu i dětem mohlo připadat zajímavé.
Bílá nemoc
Karel Čapek
I když myšlenka Bílé nemoci se mi velmi zamlouvá, provedení mě bohužel velmi zklamalo a kniha mě vůbec, ale vůbec nebavila, ačkoliv Čapka mám moc ráda.
Pěna dní
Boris Vian
Nic takového jsem ještě nečetla. Nádherný svět plný fantazie, ale i hlubokých myšlenek ukrytých pod vrstvou metafor. Krásné.
Důvěrnosti
Domenico Starnone
Vztahová linka Pietro-Teresa mě bavila, zajímavé byly obavy, které Pietro celý život měl kvůli svěřenému tajemství, pocit, že ho nějaký dávný čin definuje jako člověka. Co mě ale nebavilo, byly sáhodlouhé úvahy nad školstvím.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Nejslabší, co jsem od Jodi četla. Asperger je určitě zajímavé téma (ani bych u ní nečekala žádné nezajímavé), propojení s krimi zápletkou taky. Nicméně to bylo v podstatě od začátku totálně průhledné. Žádné překvápko na konci se neodehrálo, wow efekt, který vždycky mívám, taky nic. Nevyvolalo to ve mně žádné silné emoce, nezarylo se pod kůži jako jindy.
Dobrý princ
Bill Willingham
Já vám nevím, mě teda zrovna tento díl tak peckovní nepřišel. Jasně, přerod postavy údržbáře Mucholapa v krále Ambrože je super. Ale myslím si, že takový rozsah to prostě neutáhlo.
Světlonošova cesta
Mike Carey
Na Lucifera se fakt hodně těším, ale kdybych to měla brát jen podle tohoto dílu, tak by mě asi nenalákal. Prezentováno je to jako úvod do Lucifera, ale vlastně se tam člověk o něm nedozví nic moc. Jasně, bude to asi trochu tajemný, trochu mystický a fantazijní jako Sandman, ten příběh vlastně neměl špatné téma, ale moc souvislostí tu člověk prostě nezíská.