kikiodvi
komentáře u knih
Inferno
Dan Brown
Znovu kvalitní čtení se zajímavým námětem. Donutilo mě to k zamyšlení a došla jsem k závěru, že inferno je skutečné a že se k němu naše planeta blíží mílovými kroky. Z tohoto hlediska hodnotím vysoko.
Pokud mám srovnávat s předchozími knihami, zklamala mě na můj vkus příliš komplikovaná zápletka. Jako by se autor snažil do knihy nacpat víc, než se do ní doopravdy vešlo. Každopádně se k ní ještě plánuju v budoucnu vrátit a některé věci si ujasnit.
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
Sudetský dům se postupně stal jednou z mých oblíbených historických sérií.
Rodina Smolíkových v tomto dílu ztělesňuje všechny, kteří se statečně stavěli na odpor režimu. Ten jim přinesl jen zmar, slzy, trápení a zlomené zdraví. I přesto našli vůli jít dál a všechnu tu hrůzu přebít jiskřičkou naděje. Právě kvůli té naději v člověku trne, když ví, co se v naší zemi stalo jen o pár měsíců později.
Konec série je svým způsobem otevřený i uzavřený zároveň a je takovým příjemným pohlazením po duši.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
(SPOILER) Návštěva slunného Chorvatska je pro mnohé časem odpočinku a krásných vzpomínek. Lékařka Maggie však poznala i jeho temnou stranu.
Tíživé ticho je jinou knihou, než na jakou jsme byli od Roberta Bryndzy zvyklí. Je drsná, je napínavá a nechce vás od sebe pustit. Následovala jsem Maggie na útěku Evropou a cestou se nervózně ohlížela přes rameno. Až tak moc jsem se nechala vtáhnout do děje.
Jistě, byly zde i nedostatky. Akce, akce, akce a najednou jako lusknutím prstu vše vyřešeno. Je to vůbec reálné? Nemám v tomto žánru načteno tolik, abych mohla porovnávat, ale tak rychlé rozuzlení mi zkrátka a dobře nesedělo.
Jako celek za mě kniha fungovala a jsem nakonec ráda, že se můj oblíbený autor pustil do něčeho pro něj netypického.
Pavouk
Lars Kepler
K Pavoukovi jsem se jako čerstvá máma dostala o dost později, než by mi bylo milé. První polovinu knihy jsem navíc četla po krátkých úsecích, kdy jsem využila toho, že dítě konečně usnulo. O to víc jsem si vychutnala druhou polovinu knihy, kterou jsem na dovolené zhltla za dva dny.
Kepler byl jako vždy drsný. Detailní, ale ne zbytečně zdlouhavý, popis prostředí jednotlivých scén pomohl dokreslit atmosféru. Musím přiznat, že mi nejednou běhal mráz po zádech. Zápletka a motiv vražedného řádění mi jako fanynce detektivek přišly neotřelé.
Jednu věc přece musím vytknout. Hlavní záporačka tentokrát posbírala snad všechno štěstí světa. Nebo že by měla dokonalou mušku hodnou člena jednotky rychlého nasazení? Policistům se naopak lepila smůla na paty a padali jako mouchy v horkém dni. Působilo to na mě nevyváženě a vyloženě účelově.
I přes nedostatky ráda knihu doporučím dál. Jaký případ čeká na Joonu příště?
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
3,5* V Kodani mě kdysi zaujala neuvěřitelně klidná atmosféra, které je toto město plné. S přáteli jsme zde trávili dlouhé minuty (možná i hodiny) pozorováním okolí. Jak jinak, než s kávou a sladkým pečivem v ruce.
Právě proto jsem si vybrala Kavárnu v Kodani jako čtení na letní dovolenou. Doufala jsem, že mi pomůže přepnout do odpočinkového módu. Neuběhly ani dva dny a já jsem s pocitem úplného klidu dočetla poslední stránku. V tomto ohledu kniha stoprocentně splnila mé očekávání.
Určitě ale nečekejte sofistikovanou zápletku. Konec příběhu si nejspíš dokážete domyslet někde v průběhu kapitoly 11.
Celkově jsem spokojená a nebránila bych se dalšímu přečtení.
Letopisy Narnie – komplet
C. S. Lewis (p)
Už ani nespočítám, kolikrát jsem celou sérii přečetla. Je to prostě srdcovka a jeden z mála fantasy světů, do kterého se ráda vracím.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Knihu jsem přečetla už kdysi dávno, jen proto abych zjistila, proč se kvůli ní stojí fronty v knihkupectví. Teď lituju peněz, které jsem do ní dala, protože jsem je mohla stejně dobře vyhodit oknem. Jednu hvězdičku jsem chtěla dát za čtivost...I to jsem si nakonec rozmyslela, protože čtivých knížek existuje spousta. Příběh je jedno velké klišé - trojnásobný orgasmus při prvním sexu, to už bylo moc i na mě. Přirovnala bych to k Popelce pro náctileté nebo jisté verzi porna pro maminy v přechodu. Jestli chcete číst porno knížky, sáhněte po Lady Fuckingham od Oscara Wilda; jestli chcete romantiku, na 100% se vám povede najít něco lepšího než Padesát odstínů.
Sucho
Jane Harper
Četla jsem ji hned pár dnů po vydání. Pamatuju si, že tenkrát se mi hodně líbila. Postupem času zapadla mezi další přečtené detektivky a sotva si vybavuju něco, co by ji od ostatních výrazně odlišovalo. Hlavní postava mi nepřišla až tak výrazná, ale zato popis okolního dění byl povedený, stejně tak zápletka. Celkově hodnotím jako lepší průměr.
Sběratel motýlů
Dot Hutchison
Znepokojivá - to je podle mě slovo, které tuhle knížku vystihuje nejvíc. Po dočtení mi nebylo zrovna dobře, i když je malá pravděpodobnost, že by ve něco takového mohlo stát v reálném světě. Bylo zajímavé vše sledovat z pohledu hlavní postavy a jednotlivé detaily postupně odkrývaly šílenou realitu.
Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se úplně začetla. Jakoby mi pořád chyběl nějaký důležitý detail a bránil mi pořádně porozumět. Objevuje se zde hodně jmen, a tak je potřeba dávat pozor, kdo je kdo.
Myslím, že názor na Sběratele motýlů si nejlíp udělá každý sám. Svým způsobem je to zajímavé čtení.
Ztracený symbol - Speciální obrazové vydání
Dan Brown
Nevím proč, ale nemohla jsem se do ní začíst tak, jako do ostatních Brownových knížek. Děj byl napínavý jako obvykle, ale problematika Svobodných Zednářů mi evidentně není blízká stejně jako prostředí Washingtonu. Proto bych ale Ztracený symbol nezatracovala, protože milovníci tohoto autora si zde své rozhodně najdou.
Da Vinciho kód
Dan Brown
Další povedená kniha od Browna. Je velmi čtivá, i zápletka je povedená. Ani chvilku jsem se nenudila.
Co se týká historických reálií v knize, nejsem zase takový expert, takže jsem je nezohledňovala v hodnocení.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
4,5* Na začátku knihy mi byl Ove nesympatický, na konci tomu bylo přesně naopak!
Humorně napsaná knížka, která ale umí i dojmout. Při čtení jedné věty se mi chtělo brečet, u další už jsem se smála - A to doslova.
Pokud Oveho více poznáte, určitě si ho oblíbíte. Naoko sice působí jako mrzout, ale i on má svůj životní příběh, který je možná příčinou toho všeho.
Sůl moře
Ruta Sepetys
4,5* Byly doby, kdy jsem si myslela, že nic horšího než potopení Titanicu se snad ani stát nemůže. Potom jsem se dozvěděla o lodi Wilhelm Gustloff…
Knihu jsem doslova slupla jako malinu, až tak dobře se četla. Potopení lodi jako by bylo symbolickým završením tragického příběhu čtyř lidí, kteří se potkali po letech válečných útrap, a které spojovala touha přežít. Čtyři příběhy dávají dohromady zajímavý celek. Při čtení si znovu a znovu uvědomujeme, jak hrozná válka je. Velmi oceňuji, kolik práce si autorka dala s vyhledáváním historických reálií, protože příběh působil pravdivě a uvěřitelně.
Sůl moře určitě doporučuji k přečtení. Minimálně se dozvíte o katastrofě, která vzala život tisícům lidí, a o které se všeobecně moc nemluví.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
4,5* Nikdy bych si nemyslela, že ve mě zrovna tahle kniha vyvolá tolik emocí - stalo se!
Autorka si vybrala ne zrovna lehké téma, ale pojala ho velice zajímavým způsobem. Po chvíli jsem se sžila s hlavními hrdinkami a prožívala celý příběh s nimi. Přiznám se, že jsem chvílemi měla chuť zakroutit některým bílým paničkám krkem.
Kniha jasně ukazuje, že nic není černobílé. Existují jak lidé dobří, tak lidé zlí. Zároveň je to silný příběh o přátelství, vůli, naději a odvaze změnit svět.
Uvažujte o přečtení, podle mě za to stojí.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
4,5* Od teď budu hodně přemýšlet, co sdílím na sociálních sítích!
Kniha je psaná svižným stylem, takže čtenáře stále udržuje v napětí. Navíc má minimum nezáživných pasáží. A co si budeme povídat, hlavní téma je velmi aktuální. Jediné co bych vytkla, je trochu uspěchaný konec, kde měli všichni víc štěstí, než rozumu.
Myslím si, že autor má pořád co říct a jestli vyjde další jeho kniha, ráda si ji přečtu.
Noční lov
Robert Bryndza
Po přečtení Dívky v ledu jsem už měla laťku nastavenou poměrně vysoko a Noční lov ve srovnání dopadl o malinko hůř.
Chybělo mi napětí, které zde bylo, ale ne v takové míře, jakou bych čekala. Nicméně se i tak těším na třetí díl.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Zatím rozhodně nejlepší, kterou Ladislav napsal a určitě stojí za pozornost čtenářů. Styl psaní je na vyšší úrovni než u předchozích dvou, ale typický humor, který je mi tak blízký, zůstává. Knížka je čtivá a zábavná (kolikrát jsem vyprskla smíchy, až se lidi okolo otáčeli). Na jejích stránkách nejsou žádné nudné popisy, ale spousta životních příběhů lidí, které jsou často podobné těm našim, i když tito lidé bydlí na druhém konci světa. Možná je dobře, že Arménie a Gruzie jsou víceméně opomíjené turisty, protože i díky tomu si stále zachovávají své kouzlo. Velké plus dávám i za krásnou obálku a nápadité ilustrace.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
2,5* Snad poprvé se mi stalo, že se mi film líbil víc než knížka. Vlastní příběh mě zaujal a Gatsbyho jsem svým způsobem chápala, ale neoslovil mě styl. K některým větám jsem se musela znovu a znovu vracet, abych si byla jistá, že jsem správně pochopila jejich význam. Dost mi to zkazilo čtenářský zážitek a myslím si, že knížka mohla být napsaná daleko čtivějším způsobem.
Milý Johne
Nicholas Sparks
4,5 * Krásný a zároveň smutný příběh o lásce, přátelství, porozumění a životních zkouškách. Nepamatuju si, že bych si někdy přála "happy end" víc než teď, ale takový už je život. Jsem naměkko...
Temné hlubiny
Robert Bryndza
4,5* Stává se, že u pozdějších knížek série už jejich autorovi dochází dech..Temné hlubiny rozhodně nejsou tenhle případ! Naopak je hodnotím ještě výš než předchozí dvě a doufám, že se v budoucnu dočkáme dalšího případu Eriky Fosterové.
