kiris komentáře u knih
Nádherně zpracované i poučné, jen škoda, že komiks hodně zavání holčičí estetikou. Přítele, který byl z knihy nakonec nadšený, to zpočátku odradilo. A obávám se, že nebude jediný.
Krásné ilustrace. To je tak jediné, čím mě komiks zaujal. Situace, které komiks rozvíjí, jsou povrchní, banální, nezajímavé. A to jsem se na komiks podle vysokých hodnocení opravdu těšila. Škoda.
Zápletky spletené z těch nejjemnějších vláken, vše do sebe zapadá, naprosto ukázkový sloh se všemi gradacemi, odbočkami, nepředvídatelnostmi. Nádhera! Děkuji Rowlingové, že si s něčím takovým dala práci.
Kniha ve stylu rozhovoru je čtivá, zaujala mě kapitola o hladinách mozkových vln (praktický výcuc na str. 111), o kterých si ráda přečtu něco více - celkově je kniha dobrým odrazovým můstkem pro další hledání, avšak titul Umění být zdráv má, myslím, větší potenciál, ale kdoví, třeba je to jen rozjezd a druhý díl půjde do větších hloubek a komplexností.
Rozhodně by však stálo za to odstranit z knihy stovky překlepů, dost mě zklamalo, jak nedůtklivě je zeditovaná.
Každé slovo této knihy mě motivovalo a motivuje do dalšího uběhnutého kroku, metru, kilometru. Jako každá knížka naplněná reálnými příběhy, které se mé "levé hemisféře" jeví jako sci-fi.
Husí kůže, kterou jsem v průběhu čtení cítila, rozhodla o čtyřech hvězdách...pátou si pro jistotu nechává na další Ibsenovy hry.
Nostalgie je při hodnocení velmi ošemetná. Jako malá jsem knihu četla nadšeně, nekritickým očkem, bez pochyb o skvělosti a opravdovosti příběhu.
Ani nechci vědět, jaké hodnocení bych jí dala, kdybych si ji přečetla nyní. Na druhou stranu, již nejsem cílovou skupinou, nový názor by pozbyl významu.
Přesouvám se proto do minulosti a dávám pět hvězd.
První díl jsem nemohla číst ve veřejných dopravních prostředcích, pouze v bezpečí našeho domova – intenzivní návaly smíchu přicházely příliš často a nekontrolovatelně – jednou jsem jej četla v tramvaji a obávala se, že mě nemine nařčení z pomatenosti a budu odvezena přímo do blázince.
Druhým dílem jsem se prokousávala o něco déle, zpočátku působil dojmem, že je z pera jiného autora. V doslovu se mi pochyby vyjasnily, mezi prvním a druhým dílem si dal Solovjov 14 let pauzu, to určitě udělalo své. Avšak na konci všechny dějové linie vykrystalizovaly a já se nestačila udivovat jejich důmyslnosti...
... ó, jak moc jsem se v prostředku knihy mýlila, ó, tak i na mě přišlo, i já jsem podcenila Nasreddina!
Pro mě, astrologického neposkvrněnce, byla kniha trefou do ... skvělého.
Jako nezkušená mlsná rybka jsem se rybářem Franklem nechala chytit na tohoto útlého červíka... naštěstí se nade mnou rybář smiloval a živou si mě odvezl k sobě domů. Teď se v jeho akvárku nechávám vykrmovat dalšími a dalšími červíky.
Číňané říkají: ,,Ať ten, jenž tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá." (str. 226)
,,Prášek jsme a v prášek se obrátíme." (str. 234)
A teď se rozhodnout, co je lepší – kniha či Tarkovského zfilmovaná verze?!
Poměrně nízké hodnocení mi vyráží dech; já jen doufám, že neodradilo příliš potenciálních čtenářů. Mann tak jak ho znám, při čtení jeho slov měknu. Literární skvost!
Kdybych ke knize přišla v předškolním věku, věřím, že by se zahradničina stala mým dětským snem :-).
Krásné, ilustrace skoro jako z Norštejnových filmů. Ale na pět hvězd mě, konvenčního materialistu odsuzujícího materialismus, kniha nedostala.
Knihu i filmové zpracování do všech mých nočních snů, prosím!
Kéž bych dnes v kavárně dostala do hlavy ránu macatou koblihou!
Kdybych Čtyři dohody neuzřela v podání Duška, hodnotila bych knihu hvězdami pěti. Obsahu knihy tleskám a děkuji, její lehce kostrbatou formu by však, aby měl čtenář vskutku literární prožitek, nebylo na škodu trochu vyhladit. Nicméně, nikde není řečeno, že se kniha literárním skvostem snaží být. To je asi jedna z mých domněnek(!), že všechna slova ve vazbě s přebalem je třeba hodnotit z literárně estetického hlediska.
V průběhu čtení jsem se transformovala do spokojené mručící kočky, která je slovy hlazená po hřbetě. Kombinaci osvětlujících názorů a nadání názory formulovat si užívám a oceňuji u veškerých Frommových děl.
Čteno vzápětí po Démon alkohol; kdyby byl Tulák štamprle, stala bych se alkoholikem horším než byl London sám!