Kiwisska komentáře u knih
Ach můj bože! Tak takto zamotaná jsem v knize snad ještě nebyla a těch posledních 100 stránek jsem četla s otevřenou pusou. Naprosto skvělé, dechberoucí, jsem v úžasu.
Takový je prostě život. Ne každý sedne každému, ne všechno se vyvíjí dle našich představ a ne vždycky máme dost síly nefňukat. Kniha se mi líbila, postavy přicházely a odcházely, stejně jako v životě. Skončila vlastně happy endem, tak co chtít víc od pohodovky P. Hartla? :)
Čtu tady ty komentáře, některé mi přijdou až vědecké, ale víte, co jsem si z toho odnesla já? Cítila jsem lidskost a u poslední kapitoly jsem byla dojatá. Kniha ve mně zanechala určitou stopu a o to přeci jde, ne? ;)
Kde jsme hledali informace, když nebyl všude internet? No přece z těchto malých encyklopedií :)
Tak málo jsem od této série očekávala a tolik se mi dostává! Báječné čtení, dojemné, moc se mi líbí vývoj postav (nejen hlavní trojice). Velmi mi sedl styl psaní autorky.
Tak jsem si zas pěkně pobrečela (začlo to kapitolou 56)... Už se nemůžu dočkat, až se začtu do dalšího dílu!
Líbí se mi vývoj jednotlivých postav. Každý si tam najde tu svoji oblíbenou dějovou linku. Rok, kdy se děj odehrává dává tušit, že historické události nám ještě v dalších dílech určitě zamávají s dějem. Už se velmi těším na další díly.
Knihu jsem četla v originále. Jednoduchý styl, kterým je napsaná mě úplně odzbrojil. Takto emotivní knihu jsem dlouho nečetla. Doporučuji všem.
Moje nejzamilovanější kniha..Četla jsem ji ještě jako dítě a už tehdy mi učarovala. Nikdy jsem se nemohla podívat na žádnou filmovou verzi, protože mi to přišlo tak daleko od knihy, jako kdyby to byl úplně jiný příběh. Nikomu se nemůže povést udělat film alespoň z poloviny tak skvělý.
Jak začít.. První stránky pro mě byly utrpením. Postupně jsem se začetla, ale nejsem si jistá, že se mi knížka líbila. Raději už ji nechci číst znova. Vyvolávala ve mně smutek, rozčarování.. Ne, víckrát rozhodně ne.
Tuhle knihu opravdu miluju, čtu ji pokaždé, když si myslím, že už nic nedává smysl a nevím, jak dál.. Smála jsem se, plakala a stejně mám na konci pokaždé stejný pocit: "Člověk prostě musí jít dál, vždycky je důvod."
Četla jsem tuto knihu před návštěvou Karlštejna, tudíž je moje hodnocení z velké části ovlivněno i tím. Byla jsem z ní ale nadšená, najednou mi Karel IV. připadal tak nějak skutečnější.
Velmi smutné, ale zároveň inspirující, jak mohou lidé držet při sobě, jak se mohou obětovat a jak je okolnosti a události formují.
(SPOILER) Část, kde je popisována poslední péče o malou dívenku a její možný osud, mi vehnal slzy do očí. Tato krátká pasáž se mi dostala pod kůži.
Ze začátku jsem byla trochu překvapená dvěma různými pohledy, ale rychle mi to sedlo a bavilo číst. Dvakrát jsem se rozbrečela (nechci psát kde kvůli spoileru). Rozhodně bych doporučila dál, ale nejspíš ne někomu, kdo je beznadějná křehká duše (aby ho chování hlavní hrdinky neurazilo).
Nepřišla jsem bohužel autorčinu stylu na chuť ačkoli kniha byla lepší než "To prší moře". Četla jsem, ale rozhodně jsem věděla, že už to bude poslední kniha, kterou od autorky čtu. Trochu kě to mrzí. Tolik vychvalovaná a čtená a prostě nic, bohužel.
Hlavní hrdinka mi nepřirostla k srdci, spíš bych řekla, že mi vadila. Místy jsem jí chtěla dát facku. A když mi není sympatická (aspoň v něčem) hlavní postava, těžko se pak samotná knížka čte. Spoiler: velmi dojemná je část o umírání tatínka, ale to je tak vše. Škoda.
Moc hezky napsaná knížka, u které jsem se usmívala, ale použila i pár papírových kapesníčků. V těch psích očích je prostě něco víc...
Bylo to napínavé, nechutné, dechberoucí, překvapující a mělo to jedno "ale" (Robin, proč???). Nemůžu jinak než pět hvězdiček.
Přečetla jsem před maturitou..Kniha byla velmi dojemná, plná citu, strachu o blízkého člověka i čistoty a upřímnosti.