Kizuizi
komentáře u knih

Já osobně mám s Fitzekem jen jeden „problém“ - jeho knihy jsou tak čtivé, že je mám jen na jeden den (lépe řečeno večer). Nedokážu si představit, že bych šla v půlce spát...
Tuto knihu jsem opět nedokázala odložit a zhltla jsem ji najednou. Má krátké kapitoly, takže děj pěkně plyne, mrazivé napětí dýchá z každé strany a ten konec! Prostě fantastická kniha, u které možná i chvilkama přestanete dýchat a budete se snažit hlavnímu hrdinovi napovídat.
Tato kniha je Fitzekův debut, což bych rozhodně nepoznala. Já si myslím, že každý, kdo má rád psychothrillery, by měl Fitzeka do svého čtecího seznamu zařadit, protože jeho knihy nemají chybu a po jejich dočtení pochopíte, proč se řadí mezi bestsellerové romány.


Tohle bylo velmi zajímavé! Série s Kate Shugakovou na mě pořád někde vyskakovala, takže jsem se konečně odhodlala a pořídila si první díl.
Musím přiznat, že jsem něco takového nečekala. Čekala jsem totiž prostě detektivku, ale dostala jsem velmi zajímavý popis nejen mrazivého prostředí Aljašky, ale také života místních obyvatel – Aleutů. Náhled na jejich zvyky a tradice, na to, jak si další roky přejí starší členové komunity a co by chtěli ti mladší. Zároveň na nás dýchá ta mrazivá aljašská atmosféra, tuny sněhu a ledu.
Kniha se mi moc líbila, je skvěle napsaná, postavy i příroda popsané do detailů,ale...! Samotná detektivní zápletka má v celé knize velmi málo prostoru. Je celkem překvapivé, že tento fakt mi došel až ve chvíli, kdy jsem knihu dočetla, a popravdě - vůbec mi to nevadilo. Aljaška je pro mě jedna velká neznámá, proto tento díl beru jako seznámení s Kate a prostředím a jsem zvědavá, co bude dál.
Co z toho všeho vyplývá? Že nutně potřebuji další díly!


Když se Návod na vraždu... začal objevovat v recenzích, upoutal mě napřed hodně zajímavou obálkou, anotace zněla skvěle a to, že si ji musím také přečíst, v podstatě završily pochvalné recenze a různé komentáře.
Kniha se řadí do žánru YA thriller, ale nenechte se zmást - je i pro dospělé čtenáře a je naprosto, ale naprosto skvělá! Příběh má snad všechno, co jsem očekávala – záhadu, tajemství, intriky, napětí, temnou stránku, ale i úsměvné situace, několik velmi dojemných chvil a ještě mnohem víc. Na začátku Vás popadne a až do konce nepustí. A jediné, co Vás pak napadne, je VAU!
Moc se mi líbí styl knihy. Projekt s Pipou procházíme od úplného začátku, takže sami můžeme hádat, kdo je či není podezřelý, text je doplněn náhledy na různé formuláře, emaily apod., díky rozdílným fontům poznáme, co je příběh, co podklady do projektu. Nejsou tu hektolitry krve, žádné extrémní násilí - nic přehnaného, nic přeslazeného, zápletka mi přijde hodně zajímavá a konec naprosto šokující.
Hlavní hrdinka je sympatická, její „problémy“ (např. starost o oblečení, když jí navštíví kamarád) přiměřené věku; párkrát bych jí teda plácla, protože jednala poněkud zbrkle, ale z toho si mladší čtenář může odvodit, že takhle teda ne.
Takže kdo máte rádi thrillery, určitě neváhejte a do Návodu... se začtěte. Jistě pak pochopíte, proč je kniha zařazena do GOODREADS CHOICE AWARDS.


Tuhle sérii jsem si velmi oblíbila. Jedním z důvodů je to, že se odehrává v Norsku, což je pro mě osobně jedna velká neznámá, ale prostředí Skandinávie v knihách zbožňuju.
První díl, V lese visí anděl, mě naprosto dostal. Knihu jsem doslova zhltla, byla plná napětí, pochmurné atmosféry a zajímavých představitelů. Sovu, tedy druhý díl, jsem naštěstí měla po ruce, takže jsem si tu skvělou atmosféru mohla vychutnávat déle.
I tento díl je skvělý, některé hlavní postavy se vyvinuly, opět úžasná atmosféra, ale... Jak jsem byla naprosto nadšená z předchozích dílů, zde mi přišlo až příliš mnoho postav, neboli odboček od hlavní linky a občas mě to trochu mátlo. I jsem si trochu zalistovala zpět, abych se ujistila, o kom se to vlastně „mluví“. Za tohle knize strhávám takový půlbodík, rozhodně ne víc. Vůbec to totiž neubralo na čtivosti této knihy (i když má nějakých 360 stran, přečetla jsem ji ani ne za den), příběh je napínavý, má naprosto nečekané rozuzlení. Tuto sérii určitě doporučuji všem, kteří mají rádi mrazivé thrillery s „neokoukaným“ prostředím. A kdoví, třeba se ještě dočkáme nějakého pokračování...


To je tak krásná knížka! Černobílý svět s kapkou rudé, kde se nemožné stává skutečností. Kniha se mi moc líbila, jen mi vadily přechody v čase - pořád jsem listovala zpět, abych věděla, v jakém roce jsem byla a kde budu teď. Ale ani to mé nadšení z knihy nezkazilo.
Pokud chcete něco pěkného, něco co vás na chvíli vytáhne od starostí tak hurá do cirkusu, otvírají se soumrakem ;)


Tak tohle byla paráda!
Našeptávač mě ani chvilku nenechal vydechnout, když už jsem myslela, že mám jasno, tak přišel šok.. :) a v tomto stavu mě udržoval až do konce!
S klidným svědomím doporučuji!


Super, super, super! Nenacházím jiných slov a nutně potřebuji další díl!


Páni! Tak tohle jsem nečekala - i když po knize Manželovo tajemství by mě to asi nemělo překvapit.
Skvělá kniha, která nechá prostor vlastní představivosti a pak ji v závěru bravurně pošlape :) mohu jedině doporučit!!!


Kniha Vypůjčený čas mě ovšem naprosto dostala a musím konstatovat, že je to prostě "peckovní" čtení! Čtivý a napínavý příběh, který se do detailů popasoval s vymoženostmi i nedostatky budoucnosti, mě "vcucnul" už od první stánky a v podstatě mě nenechal knihu odložit. Nezajímalo mě okolí, nepotřebovala jsem jíst ani pít, možná jsem i místy ani nedýchala, potřebovala jsem jen vědět, jak tohle všechno dopadne.
Nemůžu jinak, musím to napsat - je to prostě BOŽÍ! Bála jsem se, že to možná bude moc odborné (co je robot vím, ale zde jsou i bioroidi), ale je to tak dobře napsané, že i já pochopila vše. A nejlepší na tom všem je, že se u knihy i usmějete (tedy aspoň já ano, protože je tu i pár odkazů k mému oblíbenému filmu Demolition Man).
A i když věřím, že se autorka s knihou jistě hodně natrápila, za sebe říkám, že výsledek je parádní a jsem moc ráda, že spatřil světlo světa!


Kruh pochybností je zajímavý psychothriller, který čtenáři ukáže nejen úskalí adopční rodiny, ale také odlišnost života v malé komunitě, kdy si vlastně všichni „vidí až do talíře“. A svůj prostor zde dostávají i sociální sítě, díky nimž se pomluvy šíří rychlostí blesku.
Není to rychlé, není to dechberoucí, ale rozhodně je to překvapivé, možná i šokující. Kruh pochybností bych doporučila spíše ženám, nevím totiž, jak by se mužům líbilo občasné „ženské tlachání“ :) .


Svižné, čtivé a v podstatě neodložitelné! Je to přesně ta kniha, kvůli které nejdete spát, dokud ji nedočtete. Střídání postav i času je dobře vymyšlené, téma je mrazivé a lákavé, no a závěr? Ten je naprosto perfektní a dost šokující. Takto si představuju psychothriller, a když nad tím tak přemýšlím, vlastně knize nemám vůbec co vytknout.


Ohó, tohle je naprosto skvělá kniha! Čtivý příběh hned vtáhne do děje a tak těch 400 stran uteče jako nic. Začátek je pomalejší, nic moc se sice neděje, ale už ten je zahalen do tajemného a ponurého hávu, a tak nutí čtenáře spekulovat, co se vlastně na tom ostrově, v těch hnusných bažinách, mohlo stát. A pak přijde smršť; zvraty, na povrch vyplouvají dávná tajemství a na řadu přichází otázka, jestli vážně není lepší některé věci nechat „spát“.
Úžasná temná atmosféra, gradující napínavý děj, velmi lehká romantická linka, skvěle vymyšlený příběh. Kdybych chtěla, mohla bych se rýpat v tom, že mi občas někdo z „dětí“ malinko lezl na nerva, mohla bych tam najít nějakou drobnost, která se mi nelíbila (občas se opakující detaily), ale já NECHCI! Tenhle příběh se mi tak líbil, že mu neprominu jen to, že už skončil.


Nedokončený rukopis je brutální a zvrhlý (jak je už tak nějak u autora zvykem), ale VYNIKAJICÍ příběh. Je to taková kniha v knize (a ještě i částečně o knize) – již v úvodu je vše vysvětleno.
Franck Thilliez je mistr iluzí, jinak ho asi nazvat nemohu. Příběh obestře tajemstvím, ale vlastně se jen celou dobu snaží odlákat čtenářovu pozornost – stejně jako postavy v příběhu.
Příběh je brutální, plný extrémností a je i poměrně komplikovaný, ale má velmi dobře vypracované postavy, a rozhodně zde není nouze o zvraty. A já si myslím (ó ne, já to dokonce vím!), že si tuhle knihu prostě potřebujete přečíst!
Poznámka: Na tuto knihu najdete odkazy v další autorově knize Černá smrt – doporučuji přečíst tedy v pořadí: 1. Nedokončený rukopis, 2. Černá smrt. (Knihy na sebe NENAVAZUJÍ, ale... inu to pochopíte po přečtení.)


Kámen, nůžky, papír je kniha plná sněhu, mrazu, ale také velmi vypjatých a mrazivých (nemyslím teď počasí) momentů. Naprosto skvělý příběh, který by neměl uniknout Vaší pozornosti.


Možná by někdo řekl, že kniha, která je hlavně o obrazech (a ještě k tomu ztracených), může být nudná, ale opravdu není. Černý trh s uměním, manipulace, vydírání, úplatky, sex, drogy, alkohol... ano tohle všechno se tu objevuje a je z toho naprosto skvělá kniha. A musím se přiznat, že jsem ji ani nechtěla odkládat. A ten konec je prostě... prostě až dojemný.
Napínavé, zajímavé a místy velmi vášnivé vyprávění nás zavede i do různých koutů světa, chvilkama nás vrátí do minulosti, a udrží napětí až do posledního řádku.


Tahle série patří k těm, u kterých jdu na jistotu. Kvalita je v podstatě pořád na stejné úrovni (zatím mne malinkato zklamal jen jeden díl), obálky jsou perfektní a skvěle k sobě ladí, ale hlavně mi vyhovuje styl vyprávění.
Příběh nás seznamuje nejen s postupem vyšetřování, ale také s příběhem oběti i pachatele. Čtenář má tak možnost postupně si vše poskládat do celkového obrazu a sám si může tipnout, kdo pachatel vlastně je.
Vražda na hřišti je svižná a napínavá detektivka. Krátké kapitoly, žádné zbytečné odbočky, děj je lehce prostoupen i osobní linkou hlavní vyšetřovatelské dvojice. A i když jsou případy násilné, neřadí se kniha mezi krváky (i toto zůstává stejné, jako u předchozích dílů).


Tuhle německou sérii jsem si velmi oblíbila. Nejen že má nádherné obálky, ale autorka si drží svůj styl psaní, takže vím, na co se mohu těšit.
Příběh je čtivý, napínavý a nechybí ani tradiční, velmi lehká, romantická linka. Avšak nevyhneme se zde krvavějším popisům, nebo ne zrovna jemnému jednání jak s lidmi, tak i zvířaty. Díky kratším kapitolám je kniha i velmi svižná, a i když téma tentokrát není nijak neobvyklé, určitě knize neubírá na zajímavosti.


Já jsem naprosto spokojená, příběh nejenže splnil má očekávání, ale zasloužil se i o nějaký ten bodík navíc. Je tu i minimum krve, takže knihu mohu doporučit i jemnějším duším (pokud vám nebudou vadit „nechutnosti“ tehdejší doby). Postavy jsou skvěle napsané, vtipné poznámky vhodně umístěné a kniha se čte velmi lehce!


Ztraceni je velmi zajímavý hororový román, který se mi nakonec líbil. Pro mě osobně to moc horové nebylo, knihu bych zařadila spíš jako napínavou duchařinu. Ovšem se základními prvky příběhu jsem byla spokojená – strašidelné panství, temná rodinná záhada, nevysvětlitelné nadpřirozené jevy.
