klaragot komentáře u knih
Uff...jestli existuje opravdu silná kniha, je to kniha Petry Klabouchové U severní zdi. Nejednou mi vehnala slzy do očí a musela jsem si ji dávkovat postupně. Není to snadné čtení. Ten koktejl emocí, který ve vás dokáže vzbudit. Nejen kvůli tomu, že se téměř vše zakládá na skutečných událostech. O to víc to bolí. A není tomu právě ještě tak dávno, kdy tomu bylo...netušila jsem, že se taková zvěrstva děla a že je ti "mocní" páchali na těch nejzranitelnějších, na nástavajících maminkách, matkách a na jejich právě narozených nebo i starších dětech.
Před autorkou hluboce smekám a DĚKUJI za tuto vzácnou a výjimečnou knihu. Myslím, že by mohla být zařazena i do povinné četby, právě proto, aby mladí věděli a aby se tohle už nikdy nemuselo opakovat. Kéž by
Přikládám ještě odkaz na rozhovor s autorkou: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/tragedii-dablickeho-hrbitova-jsme-tricet-let-ignorovali-rika-petra-klabouchova-2.html
Skvělá detektivka, oddechové čtení na víkend. Chytlavý příběh a překvapující rozuzlení. Líbilo se.
Hartla mám ráda a musím uznat, že Gazely se opravdu povedly. Chytnou od začátku až do konce. Vše jsem prožívala s hlavními hrdinkami (jak já jim rozuměla!) a musím uznat, že to Hartlovo "převtělení se" do (myšlení) ženy, se mu úžasně povedlo. Skvělá kniha o (ne)obyčejných životech nás žen.
Pro mě dosud neznámá kniha i autor. A velké příjemné překvapení. Velice vtipných 421 stran, často jsem se smála opravdu od srdce i nahlas. Moc príma oddechovka. Úžasnej příběh. Jak píše na obálce knihy, je tam všechno. Smrt, láska, sex i zázrak. Můžu jen doporučit.
Četla jsem ji poprvé, když u nás vyšla a nezanechala ve mě žádné stopy. Teď jsem ji přečetla podruhé, asi o deset let později. Něco na mě možná trošku zapůsobilo, ale jinak jsem se jí musela nutit číst a dočíst. Tento styl a autorka nejsou úplně moje krevní skupina.
Myšlenka v podstatě jedná a tatáž a možná přílišná omáčka okolo. Každopádně, když si něco moc přeješ, tak se to splní. To je pravidlo, které se mi v životě potvrdilo už mnohokrát. Jenže pamatuj, jak je známo: Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se to totiž splnit...
Kniha mě bavila, autorka umí popsat to, co se nám někdy honí všem hlavou, ať už jste mámou, utlačovanou ženou, nebo ženou, o kterou se zajímá někdo další. Vztah jako vězení, z kterého není úniku. Nový vztah, kde neexistují zábrany. A mateřská láska. A taky ten konec...tak nějak jsem to čekala. Nejsem fanynka Třeštíkové, třeba kniha Dobře mi tak se mi nelíbila, naopak Veselí pro mě byla pohodovka a tohle mě umělo vtáhnout. Bavily mě popisy postav, osudu Přemka a Blanky, rodičů Dáši...prostě to, co někdy ve svých hlavách víme, ale bojíme se to říct nahlas.
Souhlasím s tím, že první kapitola je asi nejslabší ze všech, kvůli těm vulgaritám, jsem chtěla knihu odložit. Nejsem žádný puritán, ale někdy to na mě bylo moc. Nakonec jsem ji dala šanci a jsem ráda.
K této knize jsem přišla náhodou. Docela oddechové čtení, ale též jsem počítala stránky do konce. Děj nebyl tak vykreslený, hodně tomu chybělo pro lepší hodnocení. Vztah s Mortimerem byl popsán jen okrajově a na můj vkus příliš stroze. Konec knihy byl hodně rychlý a osekaný, určitě by si tento příběh zasloužil pozvolnější konec.
Trochu náročnější čtení, časté přeskakování dějových linek, ve kterých jsem se občas ztrácela. Ale vytříbeně lyrický jazyk.