Klenotka komentáře u knih

Bez uzardění dávám plný počet. Ruth Ware mě baví proto, že každá její kniha je trochu jiná, napsaná jiným stylem. Chata v horách měla přemrštěný závěr a Otočení klíčem naopak zcela nečekaný, až drtivý. Tady vystavěla hodně povedenou detektivku, kdy máme okruh podezřelých, všichni mají motiv, a ačkoliv jsem vraha tak trochu odhadla pár stránek před, tak mě to stejně překvapilo. Minimálně způsob, *jak* a *proč*. Oceňuju i uzvařený příběh, normální konec, kde se kniha dá opravdu "zavřít". To nebývá u dnešních knih úplně zvykem.

1 23.10.2024

Z původně "vypadá to jako příjemné čtení na pláž na dva dny", se vyklubalo dojemné překvapení. Hodně autorů má problémy knihy zakončit, a tady je konec překvapivě dojemný, kde uzavírá všechny linky a zároveň přináší hořkosladké smíření. Nečekala jsem, že budu na konci naprosto spontánně ronit slzy.
Je to vlastně taky příběh o tom, jak se osudy žen vyvíjely v čase, jak tragické a smutné byly jejich životy, a zároveň přese všechno dokázaly milovat, jít dál, odpouštět. Navíc to není psané ve stylu "muži, špatní", ale James je naprosto skvělá postava, a muž, kterého by asi chtěla každá doma.
Malé výtky bych měla k postavě Irene, která mě dost iritovala tím, že se raději odtrhne od rodiny, než aby řekla, co se stalo. Nicola a její trauma už bylo trochu *moc* (kolikrát se něco takového v ženám v rodině může stát?) Ale její chování a pochybování o sobě bylo krásně realisticky napsané.
Příběh Betty a Williama mě dojal. Celou dobu si navíc máme myslet, že jde o jeden příběh, a ony jsou nakonec tři.
Opravdu milé překvapení, taková mám ráda.

Knihy Kateřiny Karolové mám ráda. Není to žádné vyšší umění, ale je to čtivé, má to dobré nápady, i někdy postavy dost "na hraně" (tedy takové obyčejné lidi, kteří mají vnitřní myšlenky podobné všem, a prvoplánově nejsou sympatické...včetně těch hlavních). Líbí se mi i nejasné závěry, kdy je sice vše vysvětleno, a buď jsou tam náznaky, co se dělo dál, anebo je konec otevřený. Tady jsem měla teda problém trochu od té části, kdy zjistíme, co se děje. Ano, ten zvrat ve skutečnosti působil dost drtivě, protože do té doby tomu nic nenasvědčuje (byť je to vlastně jeden z nejstarších zvratů). Nicméně pak ta vysvětlovací část už je trochu zdlouhavá. Svět je tam vyložený velmi dobře, i jak to asi funguje a nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Ale přivést na konci do příběhu pohledy ještě asi čtyř dalších postav, když celou dobu sledujeme jen ty tři, nebylo ani tak matoucí, ale spíš mi byli pak ukradení. To, co naznačil pohled "Sandry", a následný osud Viktora, který je vysvětlený, u jiné postavy, která udělala něco podobného, bylo ale dost mrazivé a z hlediska vyprávění udělané opravdu chytře. Jinak "Patrika" bych asi po dvou dnech soužití kopla někam, a jeho vykreslení jako sobeckého kreténa, vlastně jeho konec neudělalo nijak hrozným, spíš z toho vylezlo takové vyznění, že se ho Julie ani...potom...nezbaví...

2 21.01.2024

Za mě nejlepší Darcy. Atmosféru a strašidelné umí popsat vždy a všude, ale někdy si nesedne hlavní postava (obvykle hrdinka), někdy je uspěchaný konec. Ale tady si troufám říct, že to mělo všechno. Myslím, že gradace tady asi zatím nejlepší ze všech. To vyčerpání Morgan, s níž objevujeme, zjišťujeme, pátráme a prožíváme všechnu tu únavu, strach a psychické vyčerpání, tohle povyšuje lehce i do roviny survival hororu. Nemluvě o opravdu povedeném a smysluplném závěru

Začátek opravdu skvělý, vlastně až do tak 3/4 fajn. Akorát mi pak přestalo dávat smysl Lany chování, ten divný skok tam, kdy odešla, a pak se vrátila....hlavně mě mrzelo, že tam víc nebyla rozvedena psychologie Romana, když už tam byly některé kapitoly psané z jeho pohledu.
To, že miloval svou ženu ho sice šlechtillo, ale rozhodně to, co se mu stalo, volalo potom, aby byl psychicky úplně na prášky, a omezit to na jeden panický záchvat v supermarketu mi přišlo dost málo.
jinak se to ale četlo rychle, dobře, nejistota, jestli je Lana blázen nebo se to fakt děje, pěkně vykreslené.
Ale ten konec byl hodně uspěchaný, a trochu deus ex machina, jako z Cimrmana "ne, já nejsem Tvůj otec..." následované větrem z hor.
Prostě škoda konce, nicméně si umím představit, že jako film by to vlastně mohlo fungovat docela dbbře...
P.S. Bylo tam asi pět překlepů, což nechápu, jak v dnešní době může projít.

3 29.10.2023

Těžko hodnotit. Na jednu stranu velmi čtivá, rozhodně vnitřní pocity Libby výborně popsané. Trochu mi vadilo chování policie, a i popisy toho, jak reagovalo okolí, bylo značně povrchové. Únosce byl jasný hned, jak se objevil, nicméně o to možná šlo. Podvědomě tušíme, ale nechceme to. Trochu zdrcující je ten závěr, protože nás přece jenom autorka vede trochu jinam. Krátké kapitoly a různé pohledy postav z toho rozhodně dělají čtivou knihu. Nicméně tam bylo trochu moc nedořešených věcí (rodiče Libby, reakce Evy na to, co se stalo atd.), takže by se možná hodila ještě jedna kapitola.

3 29.09.2023

(SPOILER) Za mě to určitě není nejhorší od Sagera (Poslední dívka byla horší, naopak Poslední, kdo zůstal byla asi zatím nejlepší, co jsem od něj četla, a jedno z nejlepších knižních překvapení celkově). Ve skutečnosti jsem si říkala, proč ta kritika, a pak m i to došlo. První půlka super, četlo se to dobře (nevadil mi ani styl psaní), přetahování mezi Charlie a Joshem v autě bylo napínavé. Ale vím, že Sager má tendenci až moc překombinovávat. Jeho trademark, že chvíli pochybujeme i u hlavní hrdinky tady byl samozřejmě taky, ale popravdě Charlie je asi nejhorší postava, kterou napsal.
Neustálé "přehrávání" filmů bylo po chvíli už docela únavné, a Charlie mi přišla děsně otravná. Její chování nedávalo smysl, stačil jeden telefonát na policii odkudkoliv, její naivita byla možná trochu "vykoupena" podvědomým přáním taky umřít, jak tam bylo naznačeno, ale i přesto se chovala totálně stupidně.
SPOILER
Chování Marge bylo dvojnásob hloupé, ani "nenávist a zlost" ho neomlouvají
Závěr to dost zabil (Stockholmský syndrom v plné síle).
Vraha se dalo odhadnout ve chvíli, kdy z těch pěti postav zůstala jediná, u které se to zatím nevyloučilo.
Stále jsem teda četla dál a pořád to bavilo, ale po dočtení a přemýšlení začalo hodnocení padat. Napínavá kniha to byla, to ano, ale méně je někdy možná více.

3 17.08.2023

Dočteno spíš z pocitu, že rozečtená kniha se neodkládá. To spojení magie a humoru je sice fajn nápad, ale provedení už horší. Ono ani toho humoru tam nebylo zase tolik, dost se to opakovalo, hrdinčino vzdychání nad tím, jaké má on vlasy, ruce, oblečení atd., se za chvíli dost omrzelo. Z toho důvodu úplně nečtu erotické romány, protože je to víceméně jen o tom, jak tam hrdinka má chlapa za dokonalého, je neuvěřitelně přitažlivý, chyby přehlíží....a celkově tam jsou mužské postavy jen maso na špejli. Na to, že tady městu hrozí zkáza, a jemu smrt, se dějem víceméně prosouloží, a na konci něco udělají.
Nejvtipnější pasáže byly se setřenicí Gwyn, a jejím kocourem.

4 10.05.2023

Většinou, když se nechám nalákat na něco, co je "besteseller", tak to dopadne dost špatně. Tady je to tak napůl Prostředí originální, myšlenka taky, a je vidět, že autor zná poměrně dobře boje s depresí. Ale upřímně právě proto čtu knihy, abych depresi moc čelit nemusela. Navíc mi to přišlo, že Nora si za to tak trochu může sama svými životními rozhodnutími, které na ženu v jejím věku nesedí.
Je to dost přímočaré, ale zase takové ty malé zvraty v různých životních etapách, kdy se něco tváří jasně, ale pak to je jinak, bylo napsané pěkně.
Nicméně nemůžu říct, že bych se zrovna k téhle knize někdy vracela.

4 07.05.2023

Od Sagera za mě zatím nejlepší. Skákání mezi fiktivní knihou (minulost) a současností, jak ji odhaluje Maggie, neskutečně fungovalo. V jedné chvíli už jsem frustrovaně knihu ve dvě ráno zavírala, protože jsem se nemohla, ale musela odtrhnout :)
Málokdy mě kniha dokáže ke konci překvapit, a tohle rozuzlení jsem opravdu nečekala. A upřímně popis scény s hady za mě asi jedna z nejděsivějších věcí, co jsem četla, protože z nich mám panickou hrůzu, a měla jsem potom skoro problém usnout :)

4 07.05.2023

Nízké hodnocení tady mě docela překvapuje. Za mě asi jedna z oblíbených od Darcy. Myslím, že musí hodně kombinovat, aby sérii udržela zajímavou, a paradoxně si myslím, že mužské hrdiny umí psát lépe - jako hlavní postavu.
Ženské postavy mi u ní už dost splývají, jsou si dost podobné, a hlavně všechny mají "typ" muže, který se také pořád opakuje.
Proto mám tuhle knihu od ní ráda. Jsme s Guyem vlastně 99% času, všechno vidíme jeho očima, postupně ho dům pohlcuje, stejně jako sledujeme i docela dobré psychologické důsledky. I jako jeden z mála hrdinů knih od Darcy reaguje normálně na nenormální situaci. Upřímně bych tohle i docela ráda viděla zfilmované, atmosféru to na to má.

3 28.02.2023

Atmosféra opět skvělá, ale za mě asi nejslabší v tom smyslu, že mě strašně štvala hlavní hrdinka, a dost dlouho trvalo, než se začalo něco dít. Darcy má obvykle na postavy čuch, ale Mara byla hodně na pěst.

Zvláštní kniha. Asi je potřeba se na ní trochu naladit. Je to moc pěkně napsané, autorka má smysl pro psaní postav. Zajímavé je, že ani jedna z nich není sympatická, ale ani vyloženě nesympatická. Prostě jsou to lidi. Paradoxně se mi stalo, že "hlavní hrdinka" mě po zhruba půlce knihy přestala zajímat, protože mi svým chováním nakonec moc k srdci nepřirostla. Její vztah s manželem, který jí nějakým způsobem ubližoval, není skoro vůbec popsaný, tak mám prostě usoudit, že to bylo zlé a veškeré její chování (kdy někam vletí, celé to tam rozebere, pak jí to přestane bavit a jde o dům dál), mám prostě akceptovat. Nejzajímavější za mě byla rodina Ransomova, hlavně Will a Joanna, kteří zajímavě bojovali mezi vírou a vědou, zatímco oba měli autoritu, aniž by vlastně věděli, co s ní. Trochu jsem se bála, aby to nesklouzklo k tomu, že "socialismus je skvělé zřízení", ale naštěstí ne. Ono to vlastně celé je spíš takový popis situace než nějaký skutečný děj, prostě to tak nějak plyne. Celá milostná linka se tam trochu připlete náhodou, a není dořešena. Nahlédneme do života několika lidí v jedné fázi života, a s tím je taky opouštíme. Svým způsobem je to podobné "Šikmému kostelu", ale nedosahuje to jeho kvalit, ať už v realističnosti nebo historické přesnosti. Nicméně chápu autorčino nadšení, v němž chtěla prostě popsat svůj rodný kraj vs Londýn.

22.08.2021

Bavilo, byť jsem čekala trochu něco jiného. Rozhodně autorka skvěle popisuje ztrátu blízkého člověka, až z toho mrazilo, jak to sedělo. Podle rozruchu okolo předchozích knih C.J.Tudor (které jsem nečetla), jsem čekala nadprůměrnou detektivku, tedy spíše nějaký nádech nadpřirozena. Ano, bylo to tam (nedostatek vysvětlení mi dost vadil, do knihy se to nakonec vůbec nehodilo), a děj mi přišel už lehce překombinovaný. Na druhou stranu jsme dostali "pointu" s vysvětlením ve více kapitolách, rozvíjelo se to postupně, takže to nebylo najednou ukončené, jak teď bohužel některé knihy končí. Ale za sebe bych nakonec dala silnější tři hvězdy, tak tři a půl. Potřebuju knihu, která mě donutí si ji přečíst znovu nebo si od autorky sehnat další, a to se tady nestalo.

5 20.01.2021

Jsem ráda, že jsem tuhle knihu začala číst během volna, protože posledních asi 200 stran jsem dočítala do tří do rána. Opravdu skvěle napsané, byť tedy hlavní otázka je zodpovězena překvapivě už někde ve 3/4 knihy. Základ je psychologie postav, a opravdu mi nebylo příjemně. Nikdy jsem dítě neměla, ani o něj nepřišla, ale popis Stelly a její ztráty mi nebyl rozhodně příjemný. Rozjíždělo se to tedy pomaleji, až jsem si říkala, že jsem se nechala zase jednou ukecat hodnoceními, ale pak se to rozjelo. A hlavně když do příběhu vstoupila Kerstin, a její myšlenkové pochody, tak jsem chtěla prostě vědět víc. Jen trochu zamrzí uspěchanější konec, respektive jeho rychlé useknutí, ale to je možná i tím, že je to autorčina prvotina. Rozhodně si budu hlídat její další knihy.

2 04.01.2021

Tak moc jsem se na to těšila. Anotace navnadila. Horory, zvlášť s tématikou tajemna, můžu. Bohužel kniha není ani jedno. Atmosféru to nemá žádnou. Hlavní "hrdina" je v knize minimálně, a z toho času víceméně chvíli poklábosí v baru, a to je tak všechno. Postavy jsou jen načrtnuté, bez hloubky, a bez pořádného rozvinutí příběhu je najednou konec, s totálně pitomým finále. Objevují se tu duchové, jako že jen tak. Potom se na jedné stránce píše o tom, jak se figuríny samy převklékají, ale nikde není další zmínka, *jak* a *proč* se to děje. Očividně to nemá s hlavní linkou nic společného, prostě to tam je. Kdybych se napila pokaždé, když je zmíněno něco o aligátorech, hadech, mechu a bažině, nedostala bych se střízlivá ani za první kapitolu.... Navíc "záhadná síla", kterou bych čekala, že bude obklopovat ten tajemný most, vlastně není ani nic tak záhadného...ještě zhruba do čtvrtiny knihy se to rozvíjí docela dobře. Ale pak si asi autorka řekla, že musí rychle skončit, tak tam halabala něco naházela. Jedno z největších knižních zklamání za poslední dobu.

5 07.05.2020