kleozpatra
komentáře u knih
Chirurg
Petra Dvořáková
Věřila jsem mu, dík Petře, všechno to nasrání i touhu se zvednout zpod tíhy. Věřila a četla jedním dechem, nicméně tuhle knihu v žádném případě nelze doporučit před nástupem do nemocnice, moc víry v bílé pláště to nenalévá.
Sophiina volba
William Styron
Velmi těžká a hlavně bolavá kniha. Finální pointě předchází vše, co a proč k ní směřovalo, vše je tam důležité, aby čtenář pochopil, co byla hlavní hrdinka za člověka, co ji formovalo a proč volila, jak volila, a hlavně, jak ji volba poznamenala a určovala její další život a vnímání. Musí na to být člověk jistým způsobem naladěn, aby se s knihou "potkal", a mít, jak se říká, odžito.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Dala jsem kdysi na doporučení, jen jsem nevěřila, že kniha je tak schopná pohltit, že člověk nejí, nespí, jen čte, dokud nedosprintuje do konce, a je to pravda, tu moc tahle kniha má a co se filmu týče, Lisbeth bude mít už jednou pro vždy podobu Noomi Rapace, jedno jak je Rooney Mara dobrá.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Ke Colleen Hoover a k této její lahůdce jsem se dostala dík aktivitě oblíbených uživatelů a jsem ze ten šmírunk ráda. Pravda, nebo lež je napínavá a špičkově vygradovaná záležitost, u které nejde jinak než otáčet stránku za stránkou, třeba o hladu. Smekám a kéž tohle není autorčin poslední pokus o psychothriller.
Poslední deska
Andrew Cartmel
Už přesně nevím, proč jsem do toho šla, ale Poslední deska byla moje gusto. V jazzu plavu, ale oni ti hudební fandové jsou vesměs stejně postižení a tak jsem hltala pátrání po londýnských bazarech a blešácích a lamentování nad originály či fejky a takovou tu snobárnu až skoro autismus, který je ale hrozně roztomilý, protože když něco sbíráme, nechceme přece šunt a už vůbec ne, skrývá-li deska šifru. Navíc vypsaný a zasvěcený styl páně Cartmela se mi četl tak dobře, že si jdu hned sehnat druhou Vinylovou knihu.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Šla jsem do Raků s obavou, že většinu stránek číst o dítěti opuštěném na kusu bažinaté země uprostřed moře .... Bylo to ale právě tohle, co mě okouzlilo, pohltilo a co bych dokázala číst na pokračování. Jak si ta malá beruška uměla poradit, jak zvládala vyhodnotit a použít odkoukané z přírody a vytažené ze vzpomínek, jak zúročila, co jí bylo nabídnuto, a vyrostla v silnou osobnost. Nádhera a čirá krása. Inspirace a posila pro život.
Pravidla moštárny
John Irving
Tobey Maguire a jeho čestné modré oči, do kterých jsem se kdysi zamilovala, mě vlastně ke knize přivedl a díky tomu mi nastalo Irvingovské období. Tohle je jedním slovem krása, nesmírně dojemná a soucitná, prostá i bohatá a v její větě: Dobrou noc, princové z Maine ... je vše.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Nemohu Dívce ve vlaku nic vytknout, i když to samozřejmě není žádná těžkotonážní literatura, ale kdo by takovou dnes a denně ustál? Je dobré se taky občas pobavit a nebo zjistit, že bordel v hlavách mají i jinde. Proti vlažnému filmu je kniha poutavá, zručně a svižně napsaná. Na další Paulu Hawkins si rozhodně počíhám.
Robert Plant - Život
Paul Rees
Robert Plant je neuvěřitelný a jak jsem si bláhově myslela, že o něm vím všechno, zjistila jsem, že nevím nic. To, co mi chybělo v ponorech do životů jiných hudebních veličin, byl právě onen ponor. K seznamu desek a koncertů potřebuji vědět, jak ten člověk přemýšlel, čeho se bál, na co byl pyšný, i když přezíravě mával rukou jakože nic, co by chtěl vrátit, odvolat. Robert byl dík svému hlasu, vzhledu a kouzlu, které se nedá nacvičit, nejdůležitějším dílkem skládačky Led Zeppelin, ale nedýchal by za ně, narozdíl od svého druha, pro kterého byla kapela alfou i omegou. Naopak se snažil vymanit a ukázat, že je schopen stát na vlastních nohách. Jeho pýcha mě odrazuje a přitahuje současně. O mnoho přišel, aby něco našel. Touha stále hledat s vědomím, že to může jen stát a nic dát, je nádherná. Tuhle knihu nenapsal a co má v hlavě a v srdci, zůstane jen jemu. My se dík Paulu Reesovi a lidem okolo můžeme jen domýšlet.
Kdes byla včera v noci
Lynn Crosbie
Kdo z nás o svém idolu nesnil? Evelyn si pohrává s realitou a Kurtovo fluidum chce vidět ve svém příteli. Lynn píše nádherně, její styl plný metafor je jak poezie a zprvu opájí, ale zároveň podráží dílu nohy, protože se ten překotný tok na moment nezmění. Na jedné stránce Evelyn stihne umýt okna, potratit, několikrát si nalakovat a zas okousat nehty, složit skladbu a někoho ošustit. Je to syrové a spíš Romea a Julii grunge ocení sympatizant než někdo "spořádaný". Mně se to dost dlouho líbilo, i když to bolelo.
Parfém bláznivého tance
Tom Robbins
Úžasné první potkání, přímo okouzlení a chci víc. Víc řepy, pomalého dechu, otužování, vodních a postelových radovánek, víc smíchu, teorií jako: je lepší do hladovění občas vrazit prasárnu než jíst soustavně to zdravé … :))… a cokoli dalšího mi Tom Robbins ze svého sametově fantasmagorického světa nabídne. Vřelý dík i za špičkový překlad.
Koně se přece střílejí
Horace McCoy
Nudí mě hláška, že kniha je vždycky lepší než film, protože je milion osm výjimek, které potvrzují pravidlo a tohle je jedna z nich. I tak si ale při čtení McCoyovy malé velké knížky uvědomíte tu bolest, tíhu a beznaděj holky tančící o život a o smrt.
Nespoutaný čas - Vzpomínky na Greenwich Village 60. let
Suze Rotolo
Suze Rotolo mě nalákala přečíst si některou z četných knih o Bobu Dylanovi, abych viděla jejich vztah jinou optikou, ale pravda je, že vždycky to bude jiný úhel, každopádně si vážim toho, že se s ním dokázala rozejít až po té, co se stal slavným a ona ztrácela půdu pod nohama a cítila jak přichází o svou integritu a stává se jeho doplňkem. Spousta žen by to udělala přesně naopak. Kniha naláká na slavné jméno a přitom čteme o životě postavy, která měla po jistou dobu s celebritou dočinení, ale víte co, mně to nevadí. Je tu krásně popsaná atmosféra doby a místa, ten kulturní kvas, v jakém dívka Suze vyrůstala a vlivy, jakým podléhala nebo se jim vyhýbala. Jak zrála. Byla to jistě nádherná doba ochutnávání a Suze rozhodně nebyla líná poznávat a zkoušet, přitom si hlídat mantinely. Když jsem zjistila, že už je pár let po smrti, přišlo mi to líto.
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Chvíli si myslím, že už vím, do jakých hlubin podobenství mě příběh vede, pak si nejsem jistá, bojím se o Petera, celou dobu, a bojím se vlastně o všechny, cosi se vznáší ve vzduchu a vibruje, s aktéry i se mnou. Už vím. Knihy Michela Fabera jsou totiž o tom, co nevysloví.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Jsem někde jinde a nekamenujte mě. Jako bych si pořídila krásnou starožitnost, která ale byla vyrobena včera. Dokonale řemeslně, s upřímnou snahou o každý detail, ale je to prostě replika. Četla jsem, četla a čekala, kdy mne to prodýchne a vtáhne, ale to se přes veškerou touhu jít tentokrát s davem a být tak nadšená jak (skoro) všichni, prostě nestalo.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Matthew Perry toho věděl o alkoholu a prášcích hodně a nebál se jít znovu a znovu (a znovu) do boje se závislostí. Když v závěru knihy po všech uklouznutích, léčebnách, kolapsech a nových začátcích, kdy netušíte, jestli se chce litovat nebo se snaží ironizovat nepředstavitelnou hrůzu vědomí, že je to v genu a ta chuť je nezvládnutelná, děkuje všem, co ho podrželi, co s ním měli trpělivost a vám ukápne slza dojetí a radosti, skoro se chce zařvat: Čendíku, tys to nakonec zvládnul, ty kluku! A pak si uvědomíte, že Čendík to zvládnul určitě a bude tu s námi ještě hodně dlouho, ale Matthew Perry už ne.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Je mi líto, ale ač bych ráda, nesdílím všeobecné nadšení. Zpočátku mě kniha hezky zahákla, to ano, ale pak jsem pojala podezření, že autor se mnou začíná hrát manipulativní hru a zkouší, co vydržím. Poslední třetinu už jsem jen doufala, že za těch několik knih v jedné příjde satisfakce. Nepřišla a já jsem těmi zvrat(k)y a patetickou romantikou dočista umordovaná.
Zamilujte se do angličtiny
Bronislav Sobotka
Což o to, do angličtiny už jsem zamilovaná dávno. Ačkoli se jí snažím léta dostat na kobylku, ona se nechce dát. Potvora jedna. Každopádně, Broňo, jsi nej a tvá neutuchající podpora a nadšení inspirativní very mač.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Strašně milá a upřimná kniha, ovšem já nejsem objektivní, protože Ozzyho mám fakt moc a moc ráda, vzbuzuje ve mně sice spíše ochranitelské pudy, ale jako zpěvák je tak jedinečný, že při poslechu No More Tears mám husinu jak struhadlo. Ozzy jde v knize s kůží absolutně na trh a bilancuje s mámou, tátou, první ženou, kolegy, dětmi ... omlouvá se na všechny strany, přestože leckterá ohlédnutí ho bolí a stydí se za ně, ale současně přiznává, že jsou věci, které by nezměnil, protože by to nebyl on. Ještě stále nemůže uvěřit, že už není tím usmoleným klukem z dělnické rodiny a třídním otloukánkem, ale respektovanou ikonou a to nejen fanoušky ale i kolegy. Když jsem otočila poslední stránku, pustila jsem Ordinary man. A znovu. A znovu ....
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Líbí se mi, jak to neni tendenční, jak to není černobílé, jak to není štvavé a jak je to vzdáleno klišé na téma dominantní starší muž vs. mladé tele. Autorka muže líčí jako lidskou bytost, která se zeptala, a dívku jako tu, která neřekla ne, ale .... posadila příběh, rozdala karty a záleží jen na čtenáři. Taky záleží na náladě ve společnosti, zákonech, morálce, zeměpisné šířce a délce, historii a našich zkušenostech a nastavení. Je fajn, když kniha vyburcuje postoje a donutí se s něčím potkat a nebo se naopak od něčeho razantně odříznout.