kleozpatra komentáře u knih

Už ani nevím, kde jsem k nápadu se pustit do téhle knihy přišla, ale blahořečím tomu podnětu, ať už je odkudkoli, protože jsem si krásně početla o spoustě inspirativních "nočních" žen a během těch objevů jsem v úžasu souběžně pročesávala všeliké zdroje a prameny, kde se o nich dozvědět ještě a mnohem a mnohem a ještě víc:). Nádhera Mio, cestovatelky a malířky, zapomenuté a znovuobjevené, nočních žen není nikdy dost, těším se na příště, drž se a nepřestávej hledat a nepřestávej psát.

12 01.10.2020

Nádherná, okouzlující kniha. Dárek a neskutečné překvapení. Netušila jsem, neznala jsem. Teď tuším a znám. Díky za tu něhu, průzračnost a naději.

12 09.10.2017

Výjimečný zážitek. Mám pro tohle období, místa, lidi a hudbu do něj vsazenou slabost, taky pro dialogy a místy jéééj, ale místy už jsem tlačila písmena, žvatlání skoro přes míru. Zvláštní, že mi ruka po poslední stránce skočila znovu na tu první, takže Dean je zas tady, míjí hudební agentury, které jeho hudbu sepsuly a ... padá vstříc cestě do tramtárie :). Skvělý překlad.

11 22.04.2024

Jim Hutton sepsal vzpomínky na "svého muže" jako kadeřník, ale mně se ten jednoduchý styl docela zamlouval. Byl přirozený, nekašírovaný. Čiší z toho fakt láska, nikoli potřeba se zajistit na stáří. Že byl Freddie posedlý nákupy, se všeobecně vědělo, ale při čtení jsem měla pocit, že mimo hudbu snad nic jiného nedělal, než nakupoval a pařil :). Ale život si bohatě užil. Poslední stránky jsou smutně intenzivní a moc se mě dotkly, úplně jsem Jima viděla, jak stojí u plotu Garden Lodge a modlí se, aby přišla kočička, s kterou se co živý ještě mazlil Freddie. Jen tak mohl snést beznaděj a prázdnotu. A Mary... bylo by jistě zajímavé přečíst si i její vzpomínky, ale z pera Jimova nevyšla zrovna jako studnice empatie.

11 13.11.2023

Kluci zdrhli do Londýna v touze dělat kariéru a zbořit hudební hitparády, ale prazvláštně se zasekli a stálo je to sen. O padesát let později, snad že zubatá klepe na dveře, pustí kostlivce ze skříně. Bob Dylan i John Lennon se objevili a zmizeli stejně rychle jako hudba, na kterou jsem se chytla a dostala knížku o dětské vzpouře.

11 17.04.2023

Kniha je důmyslně členěná tak, aby jste měli hned před očima, po čem jdete. Takže políčka pro životní i kariérní pokroky, jiná pro vlivy a další pro ty, koho návrhář sám inspiroval. Fotky jsou vybrané tak, aby vyzdvihly typický model nebo nejslavnější období. Některá jména jsem hledala marně, jiná neznala, ale jako celek kniha působí poctivě a vstřícně. Jsem za jedenáct let druhý hodnotící, tak mě napadá, že lidi se mnohem radši obléknou, než aby si o genezi hadříků četli:).

11 04.10.2022

Fajn kniha, jen trochu rozeběhlá několika směry. Kus života, něco rad jak psát a závěr, jak S. Kinga porazilo auto a co to stálo úsilí znovu se sebrat. I přes pár dobrých doporučení si myslím, že z jeho knih to lze jaksi líp pochopit - jak se může psát. Taky mi přijde zvláštní, že Harper Lee je tu coby muž - copak překladatel nezná paní Harper Lee a její knihu Jako zabít ptáčka? A spoustu dalších nových názvů knih, které známe pod jinými. Ale možná je to jen můj osobní problém.

11 16.10.2021

Nebijte mě. Nebo bijte, mně je to fuk. Dostala jsem Tiché roky darem a i když se nemá koukat darovanému koni na zuby a já si dárků velmi vážím a dárců ještě víc, zvlášť když to nemají na háku, něco se netrefilo, něco nezapadlo. A Klárko, tohle nečti, ale: přišlo mi to ufňukaný. Jsem halt asi cynik.

11 24.05.2021

S Kvítkem jsem to měla tak, že některé detaily mě přiváděly na pokraj snesitelnosti a přiznávám, že jsem si musela čtení prokládat svižnější literaturou, a znovu se k němu vracet, protože prvně kdysi viděná čtyřdílná série s Romolou Garai byla něco tak úchvatného, že mě vlastně přivedla a udržela u knihy, kde se druhá polovina nakonec rozběhne tak silně a emocionálně, že už se od ní nešlo odtrhnout. Sugar se vlastně nezměnila, ona tou citlivou bytostí vždycky byla, jen podmínky, ty podmínky jí sevřely a určovaly, a Sofie pak byla jak pohled do zrcadla a živou vodou současně.

11 25.04.2020

Dluh vůči nádhernému filmu mám srovnaný a klaním se autorovi i překladatelům za tak silný zážitek. Papír, kam jsem si chtěla zapisovat památné věty, zůstal nedotčen, protože bych musela přepsat celou knihu. Chystám se po letech zopáknout film a už teď vím, že v něm tentokrát, možná marně ale přesto, budu hledat Luka a jeho tygra.

11 18.08.2016

Tu a tam si něco od Ivy dám, nemám to v systém, prostě sáhnu po tom, co mi přijde v ústrety a vím, co čekat. Péra a perutě mě ale překvapily, protože se dočítám, že je to prvotina, a žasnu. Žasnu nad výběrem slov, která zvolila pro popis intimních chvil, žasnu nad myšlenkovými pochody, jejich kořínky a úpony, nad přiznáním pocitů, slabostí a neochoty měnit známé peklo za nejistý ráj. Krásná kniha a čte se skoro jako báseň. Obdivuju.

10 15.11.2023

Kateřinu Cajthamlovou jsem vždycky shledávala inteligentní osobou disponující humorem se zdravou špetkou cynismu, který ne každý je ochoten polknout, ale já na něj slyším i proto, že pod ním vnímám vřelou ženskou. Ačkoli témat je v knize nepřeberně, oslovily mě nejvíc studijní a pracovní tour a taky vztahové peripetie, ať už mezi nejbližšími, kde krev není voda, nebo s jejími partnery. Přeju doktorce Kateřině, ať se jí dál ve všem daří.

10 28.05.2023

S Daisy jsem bojovala snad půl roku. Prokládala jsem ji různým dalším čtivem a doufala, že k ní najdu klíč, a to jsem byla původně jak z obálky, tak z formy nadšená - ó, je to něco jiného. Lépe si pustit Rumours od Fleetwood Mac pětkrát za sebou. Jsem zvědavá na seriál, podle prvního dílu by to mohlo být snad i lepší. Píšu to tak nerada. Načetla jsem spoustu hudebních biografií a prchavá vzpomínka leckterého bedňáka má v sobě větší hloubku.

10 12.05.2023

Kdysi dávno jsem byla z Dicka Francise vyplesklá, šla po každé jeho knize a vůbec mi nevadilo, že čtu vlastně pořád to samé. Tentokrát už mi to vadilo celkem dost a když snad po padesáté kdosi "přikývl", cukala mi ruka, že to zahodím :).

10 20.02.2023

Ostrý předměty jsou nacvaknutý lidma, s kterýma se nechcete setkat a to mám záporáky, který si dovedou vzít, co jim život nabízí, ráda, jenže tohle neni ta sorta. Tady jsou všichni jaksi zmrzačení a v tom kvantu diagnóz nastává cosi jako charakterová devalvace. Finální twist už neni jen přitaženej za vlasy ale rovnou skalpovanej.

10 13.03.2022

Paulo Coelho osobně, v průletu se otře i o rok 68 a Holandsko a Francii a člověk se přistihne, že čeká na zmínku o Československu a ona tam je, v podobě kříšťálového lustru :). Není to Coelhův top strop, ale pořád dobré. Poetické, prodchnuté láskou a duchovnem a bezelstnýma hipíkama.

10 09.03.2022

Velmi miloučký a hravý, taky vtipný a tuhle Alenku v kraji divů mám teď v hledáčku už proto, že Anglii miluju.

10 02.03.2022

Při čtení se mi otevřely starý rány, totiž fascinace touhle kapelou, když jsem před spoustou let koukala snad denně na jejich deset let starej koncert po příchodu z práce ještě v botách a s nákupníma taškama, z kterejch vytejkala zmrzlina a tál hrášek při pohledu na něco, což už tolik let není pravda, ale přitom to bude pravda ještě za milion let. Je skvělý, když se kapele podaří mít ústřední magickou dvojici, většinou to bejvaj kámoši, který na sebe teprve nabalej někoho do počtu. Page s Plantem se neznali, dalo je dohromady teprve doporučení. To je pak zázrak, když dokázali dělat takovou hudbu a hlavně tak intenzivně působit silou svýho charismatu byť skrze obrazovku. Hvězdička dolů jen za to množství chlastacích a hambatých historek, co svádí si myslet, že svoje stěžejní díla složili jen jakoby mimoděk. Chválím za super překlad, kde je znát, že paní na nich buď taky ujíždí a nebo není líná se zeptat.

10 10.02.2022

Skvělá kniha, opravdu skvělá a musím panu Šotolovi vyseknout poklonu. Prve jsem četla o Slade z deníků Dona a autorka to uspořádala tak nějak chaoticky, zatímco tohle se čte jak beletrie a skutečně jsem si říkala, že by to byl film jak víno. A když si tohle říkám, znamená to, že je to fakt velmi poutavě a zapáleně napsaný. Ano, velké díky.

10 17.11.2021

Kamarádka mi zcela prakticky nabídla k narozeninám třetí díl Aristokratky a já si zcela prakticky řekla místo toho o Sítě. Po neskutečně působivém Já jsem hlad mi první část přišla obsahově i stylem jako čajíček, druhá story už našlápla na Petru, jak ji znám, a třetí vygradovala v nemilosrdný mazec.

10 22.02.2017