Kni-holka komentáře u knih
Po knize Dítě noci od Karen McQuestion jsem sáhla hned, jak vyšla, protože mě nadchnula obálkou a anotací. Přeběhl mi mráz po zádech a říkala jsem si, že to bude to "pravé strašidelné" pro bouřkové večery. Bohužel jsem si nastavila přehnané očekávání. A možná to byl hlavní důvod mého zklamání.
Neberte mě špatně. Kniha se mi moc líbila, četla se lehce, děj rychle a plynule ubíhal, akce a informace byly dávkovány postupně a tím se zvyšovalo napětí. Moc se mi líbily pohledy do minulosti a vhledy do duší hlavních postav, protože díky nim jsem se mohla s postavami více sžít a poznat, jak zkažené duše mezi námi jsou, přestože navenek působí naprosto dokonale. Tomu říkám umění nosit masku.
Mé zklamání převážně připisuji mé přehnané fantazii a zálibě spíše záhadnějšímu vyprávěním. Toto je taková klasická detektivka, i když se zajímavou zápletkou a uvěřitelnými postavami a to oceňuji.
Jeden podvod střídá jiný. Když si nedáte pozor, přijdete o víc než o peníze. A pokud potkáte Kaze Brekkera a jeho gang Gaunerů, pak vám pomáhej bůh.
Šest vran, kniha od Leigh Bardugo, mi vyrazila dech nejen svou úžasnou obálkou, ilustracemi, ale i příběhem Kolem hlavní dějové linky se odehrává 6 osudů postav, které postupně odkrývají své povahy, jizvy a sny.
A je to povedená partička. Hráč, odsouzenec, vzpurný snílek, zbloudilá griša, sulijka a kluk z Barrelu. 6 lidí, 1 mise a tisíc způsobů, jak se to může pokazit. Pohromadě je drží peníze, oddanost, přátelství, i když podivná, láska, i když utajená a touha po pomstě.
Kaz Brekker, mistr švindlu, je obklopen mnohými taji. Proč stále nosí rukavice? Proč nesnese jakýkoli dotek? Z čeho pramení jeho touha po pomstě? On zavede ostatní na nesplnitelnou misi. Vloupat se do nejstřeženější pevnosti, Ledového paláce, a odvrátit nebezpečí hrozící světu.
Inej je mistryní stínu. Akrobatka, jenž byla jako dítě prodána do Zvěřince, kde ji Kaz koupil a dal nový život. Mise jí dá nové poslání, jež jí pomůže uskutečnit vlastní pomstu. Mohla by zůstat. Její srdce patří Kazovi, ale chce ho celého. Bez jeho brnění. Což jí nedokáže dát.
Nina Zeniková je zbloudilá griša z řádu korporálčiků, která se v Ketterdamu ocitla poté, co svého únosce a později spojence i milence Matthiase obvinila z otrokářství, aby ho zachránila. Od té doby se jej snaží osvobodit a vrátit mu jeho čest.
Matthias Helvar je z Fjerdy. Patřil mezi svatý řád drüskellů, jejichž posláním je zabíjet griši. Stal se z něj dezertér a svádí vnitřní boj mezi láskou k vlasti a k Nině. Na misi je nakonec spojí nečekaný cíl, který ale znamená zradit ostatní.
Jasper, ostrostřelec a gambler, má tajemství, jež by ho mohlo odsoudit k smrti. Je nucen ho prozradit, aby zachránil ostatní a nakonec zjišťuje, že by ho mohl čekat i jiný osud. Přes svou tvrdou skořápku má milé srdce, jež si oblíbí Wylena, nového člena gangu a specialistu na výbušniny.
5⭐z 5
Němé duše, vysoká česká fantasy a novinka od @fantasy.jitka je kniha, kterou si rozhodně musíte přečíst! Příběh mě tak pohltil, že jsem od něj těžko utíkala. Vlastně jsem pořád čekala, co se stane, co bude tím hlavním příběhem. Ale autorka to umně skryla v příbězích a údělech jednotlivých postav, že jsem měla problém to rozluštit. Pořád jsem vyčkávala, vyhlížela a pak byl najednou konec. A já si uvědomila, jak skvěle byl příběh vystavěn.
Máte rádi legendy a mýty starého Irska? Navštívili jste někdy tuto kouzelně zelenou zemi? Jste fanoušci grafického zpracování filmu Norman a duchové?
Fadó, fadó... (Bylo, nebylo...)
Dle staré legendy chrání irské lesy Vlkochodci - napůl lidé, napůl vlci - kteří vládnou léčivou mocí. Když do irského království Osraighe přišel Naomh Pádraig (svatý Patrik) kázat o víře, tento kmen na rozdíl od ostatních lidí neposlouchal a odmítal se vzdát starých zvyklostí. Někteří tvrdí, že je svatý Patrik proklel. Jiní zase, že jim požehnal. Buď jak buď, od té doby chodí světem v lidské a v noci ve vlčí kůži a udržují mír mezi člověkem a přírodou.
Až doteď...
Vlkochodci, v originálu Wolfwalkers, je magickým příběhem o přátelství, rodinných vztazích a lásce k lesu a přírodě vůbec.
Na tuhle knížku jsem se opravdu moc těšila. Při jejím čtení jsem poslouchala i písničky ze stejnojmenného filmu a přenesla jsem se tak na kouzelné místo a proháněla jsem se s Robyn a Mebh po zelených lesích.
Tahle kniha vás přiměje přemýšlet. Nejen o životě a o smrti. O všem. O tom, jací jste, jaké máte přátele a rodinu, jakou máte práci, jaká děláte rozhodnutí, jak nakládáte s časem, který vám byl dán, jak o sobě, o lidech a o světě kolem přemýšlíte. TJ Klune zkrátka na stránkách knihy Pod šeptajícími dveřmi předkládá možnost, co se stane, když zemřeme. A pokud tato možnost existuje, budu za ní ráda. Sice se o sobě zřejmě dozvím dost ošklivých věcí, než dojdu k "prozření", k "míru". Ale pokud mě na konci budou čekat tyhle dveře, ráda to podstoupím. I když já bych preferovala kavárnu než čajovnu.
Najdete zde klasická klišé: každý konec vede k novému začátku, smrt je součástí života, žij svůj život naplno, jako by byl tvůj poslední, času nikdy není dost, hlavně, když jde o věc, na které nám záleží, nejde o to, čeho dosáhneš, ale o lidi a o to, co jsme ochotní pro ně udělat... Tato klišé však v celém příběhu mají svůj smysl, nejsou kýčem a opravdu člověka chytí za srdce. Stejně tak lidské emoce, smutek nad ztrátou milované osoby, rodičovská i milostná láska a pocit, že nakonec všichni najdeme cestu domů.
Nevím, jestli jsem ovlivněna všemi těmi nadšenými názory, nebo za to můžou hormony, protože jsem knihu četla v určitých dnech měsíce, nebo je ta kniha prostě opravdu tak dobrá, ale já jsem z ní nadšená. Tohle bylo prostě úžasné.
Nejsem moc fanynka klasických romanťáren a tohle mi věřte je romanťárna, u které víte, jak to dopadne, cokoli se tam stane, tak víte, jak to bude pokračovat a jak to skončí. Ale je to tak skvěle napsaný, odlehčeně a hlavně svižně. Nejsou tam předlouhé pasáže, ale jde se hned na věc. Domluví se na rande a v další kapitole to je. Stane se něco hrozného a vzápětí se to vyřeší. Prostě skvělá odlehčená knížka, která pobaví i zahraje na romantické duši. A samozřejmě ten sex. Popsaný na asi 15 stranách. Takže, i když nepatříte mezi fanoušky romantických knížek, s touhle udělejte výjimku.
Toto je opravdu knihovna malých zázraků. Protože kolem jedné knihovny se celý příběh točí. Zde všechno začíná, ale rozhodně nekončí. Příběh zde vyprávěný je nadějeplným, láskyplným a tolik lidským počinem, který mě chytil za srdce. A je pravda, co říká. V životě se vám do rukou dostane mnoho knih, které vám nějak pomohou. A já se právě ocitla v situaci, kdy mě přečtení téhle knihy zbavilo mého čtecího bloku a opět mi navrátilo chuť číst. A za to jí děkuji.
Základním stavebním kamenem příběhu je ručně psaný seznam četby obsahující 8 knih, které jsou uvedeny větou: Mohlo by se vám hodit. A celá záhada kolem autora seznamu se táhne až do poslední stránky. Jsem ale pyšná, že jsem ho uhodla dřív. A základní pointou příběhu je žít, milovat, nezavírat se do sebe, neztrácet naději a radovat se ze života.
Každá kniha ze seznamu tam byla lehce popsána a bylo krásné sledovat, jak jednotlivé postavy v nich nacházeli spojitost se svým životem, se svými problémy. Jak je postavy natolik uchvátily, že je vídali i mimo knihy, byli s nimi na ulici, doma, v práci. Však se vám taky jistě někdy stalo, že jste se tak ponořili do příběhu, až jste měli pocit, že hlavní hrdiny vidíte na každém kroku a atmosféra prostředí se přelévá i do vašeho života. Já teda rozhodně.
Už hořela, když jsem si do ní lehal, je soubor povídek od amerického autora Roberta Fulghuma - spisovatele, učitele, kazatele, otce a především velkého myslitele, jehož povídky se točí stále kolem toho samého: Kdo jsem? K čemu jsem na světě? A jak ten svět můžu změnit k lepšímu?
Těžko se hodnotí něco, co je psáno jako lehce filosofické a psychologické dílo. Protože to, jak to na nás zapůsobí, jak s tím dokážeme pracovat a co si z toho odneseme, pokud vůbec něco, to určuje, jak se nám kniha zalíbí.
Nádherná ukázka toho, jak důležitou roli v našich životech hrají tradice. A jak krásné jsou Vánoce, když jste se svou rodinou a přáteli. A když k tomu přidáte dávku romantiky, sexuálního napětí, prostředí kouzelné a drsné Skotské Vysočiny a hledání pokladu, stane se z toho naprosto úžasný příběh.
Druhý díl Hodná holka, zlá krev je mnohem temnější než první díl a v mnoha ohledech na něj navazuje. Autorka opět bravurně popisuje postup pátrání do naprostého detailu. Myslím, že pokud budu muset někdy vyřešit nějaký zločin, tak díky těmto knihám budu vědět, jak na to.
Už na první stránce mi naskočila husí kůže a polilo vzrušení. Nadchla mě grafická podoba nejen obálky, ale i stránek uvnitř. Skutečně to vypadá jako nějaká studie - jsou zde připínáčky, špendlíky, přepisy rozhovorů do pracovních protokolů, mapa vraždy, kterou si sama nakreslila, aby si v hlavě utřídila myšlenky.
A ta obálka! Špendlík s provázkem vede od jednoho důkazu k druhému a dohromady tvoří celek. Opravdu povedené. Malinko jsem si připadala opět jako na střední škole, kdy jsem záhady viděla na každém kroku a kdy bylo tak snadné snít. Ale zpět do reality...
Hlavní hrdinku Pipu (Filipu) jsem si hned zamilovala. Středoškolačka v posledním ročníku, cílevědomá, chytrá, trochu puntičkářka, trochu zmatkářka, ale jinak hodná holka s čistým srdcem, která se pod záminkou školního projektu rozhodla objasnit vraždu spolužačky a očistit jméno vraha, kluka, který údajně spáchal sebevraždu. Nelehký úkol, ale zhostila se ho skvěle a svědomitě.
Až na pár případů, kdy autorka vystavila hrdinku velkému nebezpečí - třeba že sama v noci sledovala drogového dealera domů a zaťukala mu na dveře - což nevím, zda by někdo opravdu udělal, tak vše, co podnikla, bylo uvěřitelné a skvěle promyšlené. Díky pracovním protokolům, kde si shrnovala vše, co zjistila, jsem nahlédla do jejích myšlenkových procesů a držela s ní krok ve vyšetřování. Ta holka je fakt talentovaný detektiv-amatér.
Příběh graduje, napětí je dávkováno a když už se na případ vrhá to pravé světlo, vyklube se z toho zápletka trochu jako z hororu Tajemství loňského léta. Něco provedli. Něco, kvůli čemu je neznámý vydíral. Napínavé. Úžasné. Rafinované. Ale není to konečná. Tou konečnou je objevení skutečného pachatele. A je jen jeden?
Spíše než tajemný příběh o Tutanchamonově kletbě je to příběh o oddané lásce mezi mužem a ženou, jejich náklonnosti a cestě za štěstím linoucí se od honosných plesů přes pouštní písek až do dlážděných ulic pulzujícího Londýna.
Příběh ženy, jež jako první vstoupila do hrobky faraona, je vyprávěn ve dvou časových rovinách. V 70. letech 20. století, kdy je lady Eve Beauchampová opět převezena do nemocnice po mrtvici. Je jí přes 70 let a díky egyptské archeoložce se rozpomíná na události z mládí. A rok 1922, kdy mladá Eve prožila svůj nejskvělejší okamžik v životě. A bohužel od té doby její život nabral temnější směr a série tragédií dala vzniknout mýtu o faraonově kletbě, který ji v různých podobách provázel po celý život.
Celý příběh nese jistou míru tajemnosti. Kdo nezná faraonův příběh, zde s ním bude seznámen. Mýtus o kletbě pochází ze zápisků úředníka Maja, jenž byl považován za nekromanta a v jehož zápiscích bylo zmíněné kouzlo v Tutanchamonově hrobce, které mělo vykradačům přivést "nesváry a nepřirozenou smrt". Byla kletba skutečná? Byla obsažena ve zlaté krabičce s balzámem, kterou si Eve odnesla a uchovávala u sebe? Byla snad ona důvodem jejích mrtvic a toho, že ztrácela paměť? Na to si každý musí odpovědět sám.
A máme tu opět boj za ženská práva. Za co jste ochotni zaprodat svou duši? Co jste ochotni obětovat k dosažení svých cílů? Jakou pro vás mají cenu vaše sny? Třeba strávit jednu noc s mužem, kterého z duše nenávidíte, i když vnitřek vám spaluje nezkrotná vášeň?
O rok později od prvního dílu se vracíme do Oxfordu, kde se setkáváme s již známou postavou Lucií - vedoucí místních sufražetek, bojovnic za ženská práva. A Nemesis této nezávislé mladé ženy se stává lord Tristan Ballentine. Muž s tělem jako řecký bůh, který myslí na samé nemravnosti, a o kterém Lucie k její nelibosti v noci sní. Uff, není zde najednou horko
Ovšem ženy nejsou jediné, které z Tristana jdou do kolen. Krásně to vyjádřil Oscar Wilde, který v příběhu též figuruje, a který dle Tristana prý napíše příběh o nesmrtelné kráse a hříšné přitažlivosti. Hmmm, nejde snad o Obraz Doriana Greye?
Někdy mě druhé díly zklamou, ale zde se to nekonalo. Svižný spád, hluboký pohled do lidských životů a jejich duší, co je v životě ovlivnilo a jaké vedou životy za zavřenými dveřmi. Jak to nakonec dopadne s Lucií? Dosáhne svého cíle a vydá svou pobuřující reportáž o zneužívání žen v manželství, nebo se nechá zlákat smyslnou přitažlivostí lorda Ballentina a svůj úděl posune na druhou kolej? To si přečtěte ve druhém díle Rebelky z Oxfordu - Jak zrotit svůdníka
(SPOILER) Z Poslední měsíční dívky se vyklubal naprosto neočekávaný příběh. Obsah sliboval příběh plný kouzel, léčivé síly bylinek a rodinné lásky. A to taky splnil. Ovšem vše se plynule spojilo v detektivní příběh, honbě za vrahem dvou mladých dívek a touze očistit jméno milované babičky.
Lizzy Moonová je rozhodnutá být poslední Měsíční dívkou. Odmítá převzít starost nad rodinnou farmou, přijmout svůj dar a pokračovat v rodinné tradici. Ovšem po smrti své babičky Althey se opět vydává zpátky do rodného města Salem Creeku, kde musí čelit tragédii vznášející se nad vysychajícími levandulovými pláněmi. Čarodějnice se vrátila zpátky a s ní i pomluvy, předsudky a vzpomínky. Lidé se vždy báli toho, co bylo jiné.
Kromě úkolu najít vraha, očistit babiččino jméno a prodat farmu, se Lizzy dostává do rukou poslední babiččina slova sepsaná do jednotlivých dopisů. Trochu jako ve filmu P.S. Miluji Tě. Slova, která Althea Lizzy napsala před smrtí, jsou nejen její vlastní zpovědí, ale hlavně poselstvím a přáním pomoci Lizzy najít cestu zpátky domů, k rodným kořenům a k sobě samé. Ať už se rozhodne zůstat či ne. Je to vrchol její lásky a taky způsob, jak ji dál učit, když už není na světě.
Co by to bylo za příběh bez lásky. I zde se setkáváme s prototypem pana dokonalého. Ale v dobrém, nijak přehnaném slova smyslu. Andrew byl doslova kluk od vedle. Výborný student, kapitán fotbalového týmu - typické středoškolské klišé. A hlavně od mládí zamilovaný do Lizzy. Ať chce nebo ne, stává se jejím přítelem a spoluvyšetřovatelem a pomalu nabourává její hradby vystavené již od dětství.
Cesta zpátky k sobě, ke své rodině, ke svému srdci. Síla a důležitost druhé šance. Několik týdnů, během kterých ušli dlouhou cestu, rozbalili plno dosud nerozbalených zavazadel a otevřeli staré rány. Netušila, jaké to je dát všanc své vlastní srdce - a možná prohrát. Ale odpuštění je tím pravým balzámem na zraněné srdce. A láska. Nikdy nesmíte zapomenout milovat. Je načase psát svůj vlastní příběh.
(SPOILER) 25. 7. 1890 odešel malovat do polí, na hlavě slaměný klobouk a v kapse vypůjčenou zbraň. Večer se vrací se střelnou ranou v břiše. Takto odešel velikán, impresionista, blázen a muž s uříznutým uchem. Vincent van Gogh. Ale bylo to skutečně tak? Jaká je šokující pravda o smrti tohoto génia?
O tom pojednává skvělá kniha Vincentův poslední obraz od Marianne Jaeglé vydané v nakladatelstvím Metafora. Ocitáme se v roce 1888 ve Francii v Arles, kde si Vincent pořídil svůj žlutý domek, kde chtěl založit novou malířskou školu, začít nový umělecký směr, přivézt sem svého kamaráda Paula Gaugina, mluvit o malování a zkrátka vytvářet krásná díla. Avšak od splnění snu ho dělí jedna věc - pochopení.
Lidé dokáží být krutí a obzvláště k lidem, kteří jsou něčím jiní a nedokáží se bránit. Však značná část toho, proč se Vincent potýkal s psychickými problémy, byli právě lidé z vesnice, kteří se mu posmívali, nadávali a nakonec sepsali petici, aby jej z vesnice vyštvali. Pochopení se nedočkal ani od svého vzoru Gaugina, který jeho práci neustále srážel. Hodno říci, že Vincent byl dle mého názoru trochu emocionálně zaostalý. Alespoň tak na mě vyprávění působilo. Jeho touha zavděčit se lidem, svému bratrovi, kterého naprosto miloval a Paulovi, kterému připravil ve žlutém domě vše, aby se tam cítil dobře, to vše a jeho myšlení mi dávalo poznat, že jeho duše byla opravdu velmi křehká a nic na světě nechtěl víc, než malovat a představit lidem krásu, kterou sám v přírodě vidí.
Maluje moc rychle, všichni mu to vyčítají, jenže co s tím nadělá? Unáší ho toužení po světě. Jsou barvy, které se navzájem rozzařují, snoubí se spolu, doplňují se jako žena a muž. Taková setkání se snaží zachytit.
Fanynky série Bridgertonovi a románů Jane Austenové pozor! Tohle je něco pro vás.
Pokud se vám líbilo vyprávění o úchvatných šlechticích a dámách ze společnosti, kteří k sobě zahoří naprosto spalující vášní, pak novinka Rebelky z Oxfordu - Jak svrhnout vévodu vás nenechá chladné a budete děkovat roušce, že vám zakryje červeň na tváři, když se do čtení pustíte třeba v MHD. Věřte mi, já rozhodně za tu roušku vděčná byla.
Jak svrhnout vévodu ptáte se? Popravdě bych to přejmenovala na Jak svést vévodu. A nebo Jak se nechat svést vévodou? Jak to tady bylo?
Příběh je zasazený do historického Oxfordu a krásného prostředí sídla Claremont a vypráví o době, kdy ženy neměly volební právo a po uzavření manželství přecházel jejich majetek do rukou manžela a, jak to trefně svůdný hrabě z Montgomery vystihl, se postavení manželky téměř rovnalo jisté formě otroctví.
Dnes nám to tak nepřijde. Vždyť je normální, aby ženy měly svůj hlas, byly v politice, studovaly, pracovaly a mohly se volně pohybovat v ulicích a rozhodovat se na základě svého uvážení. To je ovšem luxus, který nám byl dán až celkem nedávno. A tato kniha tu dobu krasně popisuje.
Nebylo neobvyklé, aby bylo volně pronášeno, že vzdělání ničí ženský mozek. Že vztáhnout ruku na ženu je normální. Když se tedy jedná o prostou dívku, nikoli o šlechtičnu. Že žena musí být čistá až do svatby, jinak je pošpiněna, ale muž může spát s kým chce a je to v pořádku. A mohla bych pokračovat.
Přejdeme ovšem na ty pikantnější části, kterých tu je opravdu hodně. Když autorka Evie Dunmore popisovala, jak Simon laskal a s vášní si vychutnával Annabelino tělo, jak si ji málem vzal v zahradě, v knihovně a pak KONEČNĚ ve svém domě, povím vám, že jsem se chvěla po celém těle.
A bude to ještě lepší, protože se chystá druhý díl. No, už se nemůžu dočkat. A co vy?
Ravka je na pokraji války. Král Nikolaj bojuje o trůn i s démonem v sobě. Zoja bojuje s novou silou i sama se sebou a Nina působí jako špion ve Fjerdě.
Fjerda chce dobýt Ravku, Šu-han mučením grišů tvoří neporazitelné vojáky. A to hlavní, Temnyj se vrátil. No jak tohle může dopadnout?
Celá kniha v sobě dosti obsahuje náznaky na zahrávání lidstva s technikou a vytváření stále ničivějších zbraní. Naráží zejména na sestrojení atomové bomby. Nikolaj ví, že se Ravka zdroji ani muži nemůže rovnat Fjerdě, a tak se snaží vytvořit zbraň, která by je dostatečně zastrašila - dálkově naváděnou střelu, která zničí celé město. Hrozba, jež posune styl boje na vyšší úroveň. Mohou to udělat? Protože když ji sestrojí, nezastaví se to. Už nikdy.
Král s démonem v sobě. Mnich s Temnyjem v sobě. Generálka s drakem v sobě. Všichni jsou teď svým způsobem monstra. Boj svede každý sám se sebou a vytvoří to nečekané situace.
Kniha se velice zaměřuje na to, co vlastně znamená láska. Jak funguje? A je opravdu na co se ptát. Emoční vývoj je vidět hlavně u Zoji, která od začátku působí chladně a namyšleně, ale jak příběh plyne, dostáváme se pod povrch. Nakonec je to prosté. Jde o klasický strach ze ztráty, z připoutání se ke druhým, z toho, oč by mohla přijít. Zjišťuje tedy, že nechrání Ravku, ale vlastní srdce. Krásné znázornění strachu z lásky a z otevření se druhým lidem.
Naopak mi přišlo trochu přitažené za vlasy Ninino "přeorientování se" na opačné pohlaví. Ještě se skoro nevzpamatovala ze smrti Matthiase a už se zamilovala do dcery velitele Fjerdské armády, která, a to bylo ještě absurdnější, je vlastně žena s mužem v těle, jež se ve svém necítí "správně". Nic proti tomu nemám, ale je otázka, zda je to autorčin pohled či jen snaha o genderovou vyváženost a tlak společnosti na de-taburizaci určitých témat.
Každopádně. Opět jsem to zhltla a potěšil mě konec, neboť je jasné, že bude pokračování.
(SPOILER) Vítejte v Ravce - kdysi mocná zem je spustošena válkami a panuje zde všudypřítomný strach z Vrásy stínu. Grišové, příslušníci mocného řádu kouzelníků, kterým vládne záhadný Temnyj, díky kterému mají jisté bezpečí i pozici, jsou pod nadvládou krále, který jejich moc využívá nejen k obraně. I nadále jsou v některých zemích zabíjeni a mezi lidmi panuje vůči nim všeobecný strach i jistá nenávist.
Seriál na Netflixu se od knihy moc neliší. Ale v knize jsou postavy popsané do hloubky a my se tak lépe do nich dokážeme vžít. Proto jsem si díky knize ještě více oblíbila Alinu Starkovou - Světlonošku - a naopak mě překvapila postava Temnyje.
Smutný, ovšem v jistém smyslu dost reálný, je osud Aliny. Sirotek, který se musel být o své místo a má velice nízké sebevedomí o svém vzhledu. Najednou se ocitá v situaci, kdy se z nuly stává Svatou a zachránkyní cele Ravky. Poprvé něco znemaná a neví, jak se k tomu má postavit. I když ví, že je Temnyj nebezpečný, tak to přehlíží a slepě mu věří. Je do ní zamilovaný? A ona do něj? Sama neví. Ale chtěl ji a to možná stačí. Co víc značí nezkušenost mladé dívky? Ponaučení je jasné. Dávejte si pozor na mocné muže.
Krásně je zde nastíněno pouto mezi ní a jejím kamarádem Malem. Ona ho miluje již dlouho, ovšem, jak to tak bývá, jemu to nedochází, či si to nechce připustit. Je to i láska k němu a strach z toho, že ho ztratí, co v ní nakonec probudí sílu světla. Svou oddanost jí dokáže, když i přes jeho nelibost ke grišům se Aliny nevzdá. Najde pro ni posvátného jelena, zachrání ji a jejich přátelství nakonec přeroste v lásku.
A pak je tu postava Temnyje. Na jednu stranu se mu nemůžeme divit. Svět, kde síla grišů něco znamená, spěje ke konci. Chce je osvobodit od královské tyranie. Vzít moc do vlastních rukou a nastolit mír. Mír za jeho podmínek. Pokud to tedy opravdu je netvor, umí to bravurně skrývat. Ale přiznejme si. Temná strana je vždycky svůdná
Nezapomeňme taky na jeho poslední slova. "Mě neutečeš, Alino." Jsem zvědavá na další díl
(SPOILER) "Bylo nebylo, žila jedna čarodějnice Diana. Když byla malá, obtočila ji kmotřička víla nevyditelnými pentlemi, neboť věděla, že jí její moc budou jiní závidět. Až přijde čas, pentle rozplete. Do té doby nebude umět létat ani čarovat. A i když se je Diana snažila setřást, nepovedlo se jí to, a tak na kouzlení zapomněla.
Jednoho dne potkala prince, který žil v šeru mezi západem slunce a východem měsíce. Princ Dianu miloval a věděl, že jí svazují pentle.
Když Diana dospěla, unesli ji čarodějové do temného hradu, kde si na svou moc vzpomněla. Zatáhla za stříbrný konec pentle, uvolnila ji a vyletěla ven, kde na ní už čekal její princ."
Taky vám maminky povídaly před spaním pohádky? A co kdyby jedna z těch pohádek byla o vás a vaší budoucnosti?
Příběh započne náhodným objevením 150 let ztracené alchymistické knihy Ashmole 782, po které pátrají démoni, upíři i čarodějové, neboť v sobě ukrývá první kouzla, původ bytostí i způsob, jak upíry vyhladit. Vše je ale zamotané jako pentle sami a nakonec se to zvrtne v boj o zakázanou, nesmrtelnou a předurčenou lásku upíra (Matthew de Clairmont) a čarodějnice (Diana Bishopová), kteří se musí postavit nejen sami sobě a citům, kterým nedokáží zabránit, ale i mocné Kongregaci, která párování jiných druhů zakázala. Frakce 3 démonů, 3 čarodějů a 3 upírů má své důvody, proč knihu chtějí i proč chtějí porozumět Dianině moci a nepřestanou, dokud nezískají, co chtějí.
"Kdysi byl svět plný divů. Ale teď už patří lidem. My, nadpozemské bytosti, jsme zmizeli. Démoni, upíři a čarodějové se schovávají z dohledu. Bojí se odhalení. A dobře jim není ani mezi svými. Ale každý konec má nový začátek."
Čas čarodějnic od Deborah Harknessové je prvním dílem knižní i televizní série a já se do něj naprosto zamilovala. Dokonce až tak, že se mi stíra fantazie s realitou.
10⭐z 5
Vítejte v pekárně v Brooklynu, kde se setkáte s dobrodružstvím, sladkými dortíky a možná i s něčím víc...
V této knížce od Julie Caplinové sledujeme příběh kulinární novinářky Lady Sophie, se kterou jsme se už setkali v knížce Kavárna v Kodani.
Nesmělá, avšak velice hodná Sophie, se hned na začátku dozví, že její láska, James, má manželku s malou dcerkou. Zdrcená Sophie se vydává na výměnný pobyt do New Yorského magazínu, kde se setkává s milou a potřeštěnou Bellou, majitelkou pekárny, nad kterou jí pronajímá byt, a s uhrančivě okouzlujícím Toddem, který je nejen bratrancem Belly, ale pracuje ve stejném časopise jako Sophie
Příběh je to samozřejmě předvídatelný, ale i tak je krásné sledovat osudy postav.
Asi každý z nás někdy měl zlomené srdce. A určitě ne jednou Taky jste se jistě dostali do stavu, kdy nechcete nic vážného, chcete se jen bavit a hlavně se nechcete vázat. Je to strach, který nás v tu chvíli ovládá. Strach znovu se otevřít, protože víte, jak moc to bolí, když to nevyjde. I já to dobře znám a mám stejný problém.
Ovšem, jak zde bylo krásně řečeno: "Láska přináší i riziko, že tě někdo zraní. Ale stojí to za to, právě kvůli těm úžasným chvilkám, kdy jsi s někým, koho miluješ a kdo miluje tebe."
"A možná, že někoho milovat znamená prostě jen, že je ten druhý díky němu šťastný."
To jsou dvě věci, které jsem si já osobně z tohoto příběhu vzala. A třeba dají i něco vám
A nezapomeňte: "Na dortech něco je. Vyjadřují lásku. Slaďounkou dobrotu. Jsou něco jako maličká objetí."