Knihokraj komentáře u knih

Pekelný plášť je sice prvotina, ale opravdu krásně napsaná! Skvělá práce s jazykem, stylem vyprávění a výběrem doprovodných ilustrací. To vše pod rouškou pohádkového světa a humoru, který jistě donutí nejedny rty k úsměvu. :)

Příběh o magií stvořené dívce, mluvícím koni a neviditelném princi jsem si zamilovala a nedokázala se od čtení odtrhnout. Skvělá směs akce, lásky, dobrodružství, vlastního světa, reálií ze slovanské mytologie a českých pohádek.

Vřele doporučuji všem, kteří milují jak YA fantasy, tak stále ještě nevyrostli z pohádek. :) Za mě velmi vydařené dílko.

5 09.09.2020

Nádherné, lyrické, bolavé, skličující. Pravda, trošku hutnější, místy rozvláčnější, stále však působivé a strhující vyprávění, které ukazuje odvrácenou tvář jednoho období korejské historie a předkládá poutavé, leč strastiplné osudy tehdejších lidí.

4 02.05.2024

Sci-fi satirická jednohubka, která i přes nastálou jistou monotónnost stejně překvapí nějakým dobrým vtipem či slovní hříčkou. :))

73 %

4 01.02.2023

Gwynne je bezpochyby skvělým vypravěčem. Vhodí vás do svého světa bez zbytečného vysvětlování, což pro znalce či milovníky severské literatury a mytologie znamená velkou výhodu, budou mu rozumět víc než čtenáři severem nepolíbení.

To však neznamená, že si čtení neužijí. Stín bohů je skutečně dobrou fantastikou, které nechybí nic, co od tohoto žánru očekáváte: zajímavý svět, znamenitě napsané postavy, tajemné záporáky, odvážné válečníky, krvavé bitvy, hon za pomstou, draky, magii, mýty, intriky, zradu i lásku…

(Osobně bych ocenila slovníček severských pojmů na konci nebo pod čarou, ale s překladačem se dá taky pracovat. :))

4 01.12.2022

Hrůzné události moderního světa, odehrávající se jen pár set kilometrů od nás, se dotýkají každého z nás. Někdo se to snaží ignorovat, jiní hledají pravdu na nesprávných místech, další pomáhají, jak a kde mohou, všemi různými prostředky, ať už materiálně či psychicky... a každý má nějakou potřebu se vyjádřit (nebo ne, to už je člověk od člověka). Na sociálních sítích, v médiích nebo prostřednictvím své tvorby. Třeba jako duo Wolfová a Podeszwa.

Přiznám se, že název se mi k náplni antologie příliš nehodí, ale co si pamatuji, autoři jej vybírali na základě hlasování čtenářů, tedy zde nemohu říct ani popel. :) A nebudu lhát, neuškodilo by ještě jedno kolo korektury, ač jde spíše jen o drobnosti, převážně čárky. Proto hodnotím 3,75/5.

Jinak se ale jedná o zdařilou, útlou sbírečku nadupanou mrazivými emocemi. Podeszwa se ve svých 3 povídkách zaměřil na soudobost, na krutou realitu války na Ukrajině, při bombardování Mariupolu, ač se smyšlenými hrdiny. Jenže bolestně realistickými. Obzvlášť z povídky Telefon mi mrazilo. A velmi oceňuji to drobné propojení mezi jednotlivými příběhy.

Nikol Wolfová zas prostřednictvím své fantazie ukázala, co by mohlo nastat, kdyby... kdyby se válka rozšířila za hranice. Kdyby to byla válka konečná, poslední, zničující. Jak by se tenhle svět plný krutosti ze své krutosti tak úplně nevyhrabal a jak by obyčejní lidé museli bojovat o životy své a svých milovaných – obzvlášť pak dětí.

Její tři povídky, zasazené do budoucnosti našeho světa po Konečné válce, vypráví o jedné rodině, každý z příběhů pohledem jiného z jejich členů. Ukazují jak neutuchající surovost lidí, tak ale též naději, zrození a soudržnost milovaných, kterých se celou tu poválečnou dobu držela neskutečná Štěstěna.

4 09.10.2022

Už dlouho jsem nečetla knihu s tak skvěle vykresleným světem plným zajímavé magie, rodinných dramat, klanových bojů a nečekaných zvratů. Citelná je inspirace asijskými městy, ostrovy i kulturou, zlehka i starými gangsterkami. Leeová svůj román označila za "moderní gangsterskou rodinnou ságu", což obsah dokonale shrnuje.

Nejedná se o přemrštěle akční vyprávění. Začátek je pomalejší, spíš taková sonda do Žanlungu a jeho nefritového bohatství, seznamuje nás se zdejšími klany, jejich hierarchií a pomalu doutnajícímu sporu mezi Horou a Nezdolnými. A právě prostřednictvím vůdčí rodiny Nezdolných sledujeme, jak narůstá klanová rivalita a jak je touha po magickém, sílu dopujícímu nefritu spalující - dokonce i mezi Zelenými kostmi (tedy těmi, kdo jsou vůči němu tolerantní).

Kniha se i přes pomalejší tempo četla nadmíru dobře. Dokáže čtenáře dokonale vtáhnout, nepustit ho a unášet na vlnách skvěle vystavěného světa a jeho představitelů. Charaktery tu rozhodně nejsou dokonalé, všichni mají své mouchy a slabiny, zároveň dokáží být silní, odvážní i milující.

4 25.09.2022

Nápoj lásky je vtipným a milým příběhem, který se zároveň opírá o tíživá témata. Hlavní hrdinka je však prožívá s životním nadhledem, i když už má někdy chuť se na všechno vykašlat.

Čtení jsem si moc užila, autorčin styl psaní mi sedl jak hrnec na zadek. Sice jsem nepochopila roli Marie v celém tom příběhu a hlavní hrdiny bych zařadila spíš někam do devadesátek, max na počátek tisíciletí, ale jako oddechová, jednoduchá knížka to posloužilo skvěle.

Škoda, že není i tištěná verze, hned bych si ji pořídila.

Doporučuji!

4 21.06.2022

Moje první setkání s autorkou a už teď vím, že rozhodně ne poslední. Zakon Azylu se nejen skvěle četl, ale byl nabitý nadpřirozenem, (nejen!) pražskými duchy a strašidly, skvělými postavami (nejvíc jsem si oblíbila Yissl a sarkastického ducha Gabriela, takové společníky bych taky brala :),rodinnými problémy a jednoduchým, přesto zajímavým dějem.

Nejvíc se mi líbilo to míchání různých kultur. Zprvu jsem se lekla, pravda, obávala jsem se, že to bude ne přirozený mišmaš, ale to propojení dávalo smysl a čtenář se neztrácel – navíc se taky dozvěděl dost nového.

Za mě skvělé, oddechové a místy i úsměvné čtení. Další knížka od autorky objednaná!

4 17.02.2022

Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. Kniha ve mně totiž zanechala mnoho rozporuplných pocitů...

Zpočátku jsem se nedokázala vůbec začíst. Prvních sto, sto padesát stránek jsem četla několik dní a do čtení se nutila. Setkání Poppy a Hawka mi přišlo s prominutím trapné (i když ne úplně nepochopitelné) a celý ten Poppyin vnitřní monolog byl na můj vkus moc táhlý.

Pak se to ale celé zlomilo – naštěstí – a já se doslova nedokázala odtrhnout. Líbily se mi dialogy, postavy i jejich romantika, pomalu poodkrývaný svět a jeho tajemství, notna dávka akce i erotiky, občasný humor a sarkasmus... To všechno bylo skvělé a skvěle se to četlo. Díky tomu řadím knihu mezi ty lepší YA, které nám dnešní (dá se říct až přehlcený) knižní trh v tomto žánru nabízí.

Pak ale přišly poslední strany. Zásadní zvrat byl super. Ne že bych to úplně nečekala, ale nezklamal. Nicméně. Postavy, které jsem dosud považovala za jedny z nejlepších v novodobé YA fantastice, se začaly chovat nelogicky, vůbec jsem jim nerozuměla a klepal si na čelo. Poppy i Hawke mi začali lézt na nervy, hlavně ta jejich, ehm, "touha po tom druhém", která mi ke konci přišla dost nemístná a vůbec se to tam nehodilo.

Zato svět mě uchvátil. Jistě, upířinou a vlkodlaky už jsme všichni přecpaní, ale tady je to přece jen podáno krapet nápaditěji. Konečné zjištění, že svět, který Poppy znala, je přece jen jiný, než jí bylo celý život posouváno, není bůhvíjak nečekané, ale neurazí a člověk chce zjistit, kde se nachází skutečná pravda.

Jedna z mála chystaných YA sérií, kdy mám chuť si přečíst i druhý díl.

4 22.01.2022

Za mě si Opačno vysloužilo titul "Zklamání roku 2021". Nalákala mě krásná obálka a zajímavá anotace, tam mé nadšení ale končí. Nedokázala jsem se vůbec, ale vůbec začíst. Hrdinka obyčejný vzdorovitý puboš, ten její životem zhrzený Eliot taky neoslnil. Nápad s opačným Londýnem se mi líbil, zpracování nikoliv. Bylo to nudné, táhlé a na můj vkus překombinované. Příliš mnoho vysvětlování a zacházení do naprosto zbytečných detailů, bez nichž bych se obešla. Děj, který by v (mnohem) lepším podání mohl být docela fajn, by se dokázal smrsknout tak na čtvrtinu.

Knihu jsem nakonec přečetla s velkým sebezapřením. Světlejší chvilky nastaly až úplně ke konci, což je na opěvovanou knihu vcelku málo - na další díl se rozhodně nechystám.

A mnohá nakladatelství - mezi nimiž je i CooBoo - by si konečně mohla uvědomit, že knížky čtou převážně lidé (a ano, i ti mladí), kteří mají k literatuře a jazykům vztah. Vydávat i po mnohaletých výtkách knihy plně chyb a překlepů už je vcelku odvážné.

4 09.11.2021

Smrtící vzdělání obsahuje min. jedno "převrácené klišé", a to je neobvyklá kouzelnická škola. Scholomancie je bez učitelů, vyučuje studenty sama a ukrývá v sobě magické příšery, které ty slabší jedince prostě a jednoduše požírají. Nad sarkastickými poznámkami hlavní hrdinky jsem se bavila od začátku do konce, i když jsem občas nedokázala pochopit její jednání.

Zpočátku jsem měla problém pochopit jednotlivé magické postupy, dlouze jsem nad nimi uvažovala, nicméně se nedá upřít fakt, že čtení téhle zvláštní knížky plné divných kouzel, sarkasmu a pubertálních vyrůstků "občas na facku" mimo jiné poskytuje prostor pro vlastní představivost.

Občas mi vadily příliš dlouhé a mnohdy pro mě zbytečné popisy ve chvílích, kdy se hrdinka podílela na nějaké akci, kterých naštěstí bylo pomerne dost. Všude na El vyskakovaly zvláštní a originální příšery, na(ne)štěstí jí neustále stal za zadkem Orion, trošku trubkovitý hrdina celé školy. Vývoj jejich vztahu byl úsměvný, i když ne příliš nepředvídatelný. Na druhou stranu konečné vyústění připomínalo takové to trapné základkovské "já s tebou chci chodit, jen když se mnou chceš chodit ty", to mě trochu rozladilo.

Celkově mě Smrtící vzdělání až na pár maličkostí velmi bavilo. Bylo to vtipné čtení, u některých Eliných poznámek jsem se dokonce nahlas rozesmála. Při představování si, jak funguje magie, jsem musela zapojit pár mozkových buněk, což je za mě jedině k plusu. Navíc je Naomi Noviková skvělou vypravěčkou a scholomancie je příjemným, byť lehce brutálním (škola, respektive její temní obyvatelé, vraždí studenty), osvěžením YA fantastiky.

4 30.10.2021

Ti předurčení se svou poetičností a kouzelným, byť mnohdy drsným příběhem zařadili mezi ty nejkrásnější knížky, které jsem letos přečetla.

Ten kontrast mezi magickým Barevným údolím a jeho obyvateli a krutým, nábožensky rozpoloženým světem byl dechberoucí - stejně tak osudy a charaktery některých postav.

Například Mlada ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. V jednu chvíli jsem ji litoval, chápala, rozuměla jejím lehce šíleným výkyvům, posléze mě šokovala některá její rozhodnutí a litovala jsem zlé, které potrestala. K Živě jsem si cestu ještě nenašla (doufám, že se to v dalších dílech zlepší, nepřijde mi jako zavrženíhodná postava), občas mi přišla "ufňukaná", i když se to na druhou stranu dalo pochopit.

5 hvězdiček jsem nedala jen kvůli nedotažené korektuře (není to nijak závratný problém, mnohé čtenářské oko si toho ani nevšimne), obzvlášť co se týká stylistiky (např. opakující se slova v tomtéž odstavci...). Nicméně i tak je to psáno krásným, poetickým jazykem, který mi v současné české literatuře velmi chybí. Za to autorce vřele děkuji, v tomto případě mé literární srdce radostně plesalo.

4 20.10.2021

Bezhvězdné moře jsem si zamilovala už od prvních stránek. Tak krásné vyprávění, vytříbený jazyk, fungující metafory a originální námět se dnes už vidí jen málokde.

Autorka si zde vyhrála snad se vším, co příběh dělá příběhem - prolínají se tu jak linky vypravěčské, tak časové, to vše je navíc protkáno dalšími smyšlenými příběhy, které celkovou atmosféru dokonale dokreslují.

Jediné, co mi v Bezhvězdném moři trošičku chybí, je silnější dějová linie - nebo spíš její ukončení. Úplně si nejsem jistá, zda jsem Zacharyho "konec" pochopila... Nebo co tím autorka chtěla říct. :)

Nicméně Morgensternová si u mně svým černobílým Nočním cirkusem a medově zlatým Bezhvězdným mořem vysloužila místo mezi nejoblíbenějšími autory.

4 18.03.2021

Gaiman je studnicí skvělých příběhů a zajímavých postav. Nikdykde se řadí mezi má oblíbená díla, přesto mám výtku, která na české vydání vrhá poněkud špatné světlo.

Některé pasáže totiž zněly, jako by je někdo jednoduše opsal z Google překladače. I korektura místy drhla...

4 14.11.2020

Svět v Naslouchači je vykreslený naprosto bezchybně. Promyšlený do posledního detailu, zajímavý, rozhodně originální. S postavami jsem na tom hůř. Ne s těmi vedlejšími, jako je faja, členové pětadvacítky apod., spíš s hlavní hrdinkou. Sice občas se jako dítě projeví, najdou se však situace, kdy bych jí hádala mnohem víc let. A nějak si ji nedokážu představit v kůži třináctileté...

První díl téměř postrádá akci. Mně osobně to nevadí, autorka to vyvažuje skvělým popisem a fakt originálním pojetím země po Velké válce. :)

Nevím, jak je to v tištěné verzi, ale v e-knize jsem postřehla pár nedokonalostí, co se čárek týče. Obyčejný čtenář chybky nepostřehne, zdatný češtinář by měl.

Za mě 4 hvězdy určitě. Na českého autora opravdu skvělé počtení. :) 5 dám, až se trochu vžijí do hlavní hrdinky. :D

4 25.05.2020

Arbes se svými romanety zařadil mezi mé nejoblíbenější české autory... Jaká škoda, že jeho dílo není tolik čtené. Nádherná čeština, dokonalé příběhy, které nám mohou tolik dát... Newtonův mozek je jednou z mých nejoblíbenějších knih, co jsem kdy četla.

4 18.10.2018

Bohužel nesdílím všeobecné nadšení - předešlé díly se mi líbily mnohem víc. Především kvůli Bryce, která sice vždycky byla sarkastická jako břitva, ale vcelku sympaťanda. Tady se chovala vyloženě jako krá...kora.

Tahle poloviční víla s povahou buldoka, se "zrodila", aby nakopala zadky padoušským Asteri. Jenže... i v tomhle případě platí, že "méně je někdy více." Její už tak velká síla tu totiž dosahuje téměř božských rozměrů a stihne u toho házet hláškami, které zní, jako by je generovala AI po náročné noci.

Sorry, Bryce, měla jsem tě ráda, ale tohle bylo moc.

Hunt, Ruhn, Tharion, Ithan… Každý trpí po svém, každý si prožije emoční (a fyzickou) horskou dráhu. A utržená křídla nejsou nejhorší, co se jim stane. Maasová se nebála sáhnout do temných hlubin utrpení a některé scény ahoj, ukousnutá ruko) jsou vážně jen pro silné povahy. Přeplácáno? Rozhodně. Maasová ani tentokrát nešetřila vedlejšími liniemi, jmény nebo dramaty. Je toho tolik, že by i excelová tabulka kapitulovala.

Crossover s Dvory? Setkání s Nestou a Azrielem může být pro fanoušky obou sérií jako Vánoce v létě, ale pokud jste Dvory nečetli, pravděpodobně vám to (jako mně) přijde jako zbytečný manévr odvádějící pozornost od hlavního děje.

Tohle prostě na mě bylo zbytečně přehnané, především co se týká "overpowered" hrdinky a jejího nešťastně přemrštěného sarkasmu. I přesto to ale pořád považuju za celkem uspokojivé zakončení (nechybí emoce, atmosféra, zvraty, epické bitvy...), které však klopýtá pod vlastní vahou...

3 06.01.2025

Rochus je rozhodně jedním z nejzajímavějších literárních počinů, které jsem letos držela v ruce. Jeho neobyčejnost spočívá především v jedinečném propojení magického realismu, thrilleru a cestopisné prózy. Autor bravurně přechází mezi těmito žánry a vytváří výborně napsané, gradující a mnohovrstevnaté dílo, které osciluje mezi realitou, lehkým fantastičnem a snovostí.

Je to akční, intelektuální i emotivní román, který baví, překvapuje a nutí k zamyšlení. Každá stránka otevírá nový prostor pro vlastní interpretace – morální otázky, hledání smyslu i střet člověka s až surrealistickým světem.

Rochus je zážitek, který si nesmíte nechat ujít.

3 07.12.2024

Graficky velmi krásně zpracované, informace podané jímavě i zajímavě, s přístupností i pro naprostého laika. Určitě doporučuji každému milovníkovi Japonska a jeho nejslavnějších bojovníků!

3 04.06.2024

Zahřálo a rozesmutnilo zároveň. Neskutečně citlivé čtení.

3 02.11.2023