Knihokraj komentáře u knih
Bohové, mocenské boje, intriky, zrady, láska... Vše, co se v předešlé části pomalu rozebíhalo, v pokračování Pláče němého boha doslova strhlo lavinu. Příběh příjemně graduje a v průběhu nabere strmý spád – napětí, které v předešlé části spíše doutnalo, se tu pořádně rozhoří a s jednotlivými osudy se zamíchá jako s balíčkem karet.
Čtivé, temné, originální. Uvěřitelní hrdinové, jedinečný svět. Velice krásný jazyk, díky němuž je i čtení popisů skvělým zážitkem.
Velmi milá a zábavná, pohádkově laděná dívčí fantasy. Pobavila jsem se i odpočinula zároveň. :)
Zábavné, napínavé počtení pro náctileté i starší milovnice YA čarodějné fantastiky. Hlavní hrdinka mě bavila, jako už dlouho žádná, děj možná otřepaný a plný klišé, podaný ale s notnou dávkou humoru a sarkasmu, který příběh okořenil. Na další díly se těším. :)
Fantastika nemusí být nutně strhující, plná válek a krve nebo nadupaná kouzly od začátku do konce. Tajemství černé dámy je toho důkazem jedná se o skutečně krásné čtení se sympatickými hrdiny, dobovou atmosférou a něžnou i spalující romantikou.
Tahle knížka neoplývá bůh ví jakým napětím, strhujícím či akcí nadupaným příběhem. Milostná linka je taková docela strohá, řekla bych. Sice tam "to něco" je, nemá to však potřebný náboj a úplně to nefunguje, snad trochu jen v závěru. Takže si dokážu představit, že může Dívka, kterou spoklo moře mnohé zklamat.
Já si knihu ale i přesto zamilovala. To milé prostředí, jinakost, asijskou mytologii, bohy, kteří nesplnili dívčina očekávání, příjemné postavy, překvapivý závěr a především ohromnou čtivost... Všechno mě to pohltilo a nepustilo do samého konce.
Moc se mi líbila pohádkovost, k níž příběh zklouzával. Temných strhujících příběhů je v žánru spousta. A tohle bylo sice pomalu plynoucí čtení, zároveň však milé, příjemné a taky lehce dojemné. O lásce, přátelství a především rodině.
3,8/5
Podle názvu jsem čekala víc toho britského, dokonale gentlemanského pana Darcyho, kterého jsem se dočkala jen v několika zmínkách, nikoli v samotném ději. Trochu mě to zklamalo, za mě by si to možná i zasloužilo jiný název...
Nicméně nemohu říct, že by mě knížka zklamala. Jedná se o jednoduchou oddechovou četbu se sympatickým hrdinkami, hromadou "kouzelných" koláčů, lehkou romantikou a několika vážnými životními tématy, jako je například adopce, otěhotnění v nízkém věku a následná nepomoc rodiny nebo vnitřní boj mezi kariérou a mateřství... Nutno dodat, že vše je zpracováno velmi jemně a citlivě.
Tak jo, koukám, že má Království těla a ohně fakt vysoký hodnocení, takže to moje mezi vším tím "hajpem" bude vypadat jako pěst na oko. :D
Nicméně jsem nedočetla. Přišlo mi to nudné, zbytečné čtení, postavy se nevyvíjely, děj ubíhal tak rychle jako unavená želva na slunci, milostná linka mě nebavila a to Casteelovo věcné "jsi tak vzrušující, když..." mi přišlo žalostné. Pořád jsem si nezvykla na jméno Poppy, nebavilo mě, jak se furt ptá (na což měla samozřejmě nárok, jen mě ten popis světa touhle formou nezaujal) a za těch 300 stran, co jsem dala, se toho prostě nic moc nedělo (až teda na ten jeden pokus o útěk, no).
Omlouvám se všem fanynkám a fanouškům, jedničku jsem žrala, ale tohle mě prostě nenadchlo. Odkládám. Za mě zatím největší zklamání roku.
Upřímně nevím, co si o knížce myslet. Pokud k ní budu přistupovat jako k prvotině a k "dětské", pohádkově laděné knížce (věkově bych to dala číst tak 12-13letým), možná bych o jednu hvězdičku přidala. Kouzelné prostředí města čarodějů, Univerzity i ztraceného města se mi moc líbilo, vytvořené reálie či školní předměty jakbysmet. Navíc se to hezky a rychle četlo - styl psaní byl velmi jednoduchý, což ale zároveň bylo tou největší slabinou celé knihy.
Víc u mě - bohužel - převládají negativa. Za úplně největší slabinu považuji dialogy. Ty byly snad všechny nepřirozené a dost usekané. Pak trochu nepochopitelné chování hlavní hrdinky - zaprvé mi nepřišla jako sedmnáctiletá, pro její mluvu a někdy i chování bych jí klidně pár let ubrala. A zadruhé, upřímně – to jí nepřišlo divné stýkat se s cizím chlapem, o kterém nic nevěděla? Který byl navíc minimálně o dekádu starší než ona?
Za další minus považuji překlepy, chybějící znaménka a zejména rychlé přechody v ději. Dost často mi to přišlo skokové a opět nepřirozené. Jako by se autorka snažila na krátké místo narvat co nejvíc zajímavých situací, bohužel to ale příliš nefungovalo.
Co se týká konce samotného, nepřekvapil. Tak nějak jsem to čekala. Nebylo to úplně zlé ukončení, spíš takové jakoby bez nápadu, bez gradace, ušité rychlou nití.
Nicméně jako celek to tak hrozné nebylo. Knížka má krásné ilustrace, krásný svět i zajímavý, pěkně popletený příběh. Věřím, že kdybych se k Erilianu dostala o pár let dřív, hodnotila bych ho lépe. Docela mám - i přes všechna zmíněná negativa - chuť si přečíst i další díly. :)
Jestli někdo umí překvapit a totálně navnadit, dokonce navodit pocit, jestli jste se náhodou nezbláznili, tak je to rozhodně Tamsyn Muirová.
Harrow Devátá je oproti Gideon temnější, zamotanější, tajemnější a celkově prostě "divnější". To vše umocňuje forma vyprávění, která se moc často nevidí (mám takový pocit, že jsem se s tímhle pohledem ještě nesetkala), a už od začátku navození zmatení nejen hlavní hrdinky, ale i čtenáře.
Já to ale žrala. Od první stránky do poslední si to udržuje určitou gradaci, která vás donutí číst dál a dál. Hltat. Snažit se přijít na ty podivnosti, kdy vám některé možná dojdou, u jiných ale nemáte šanci.
Těším se na další díl. Jsem zvědavá, jak moc se bude lišit. V čem nás autorka ještě překvapí, protože tak odlišné pojetí navazujících dílů se jentak nevidí.
Pokračování magické série o pohanech ve světě křesťanů, o pochodních, které přírodě udávají řád, či tajemném Stvořiteli, o němž netušíte, co si myslet, slibuje notnou dávku akce, lásky i zamyšlení se nad životem.
Při čtení zjišťujete, že ne každý člověk je jen dobrý nebo jenom zlý, poznáváte odvrácené i nečekané stránky hrdinů, zamýšlíte se nad skrytými moudry a přemýšlíte, zda byste dokázali žít v krutém období středověku, který mi tento svět připomíná. Životy hrdinů jsou protkané všemožnými strastmi, lovy, válkami, smrtí i každodenním bojem o svobodu.
Co bych chtěla nejvíc ocenit, jsou jednotlivé charaktery. V tomto podařeném pokračování, kdy jsem nechtěla knihu odložit ani na sekundu (byť jsem musela), se postavy rozvíjí, překvapují nás slovy i činy a rozhodně nejsou černobílé. Každá z nich má svá pro i proti. Jednu chvíli je milujete, druhou proklínáte, pak je chápete a pak zase ne...
I když se říká, že pokračování za moc nestojí, v tomto případě to rozhodně neplatí. Jestli jednička byla skvělá, tak dvojka Předurčených je ještě o laťku výš.
Za mě je tento díl o něco málo lepší než první -určitě víc akčnější a emočnější. Od začátku do konce je příběh nabitý intrikami, akcí a překvapivými zvraty. Jednotlivé linky se tu a tam zajímavě prolínají, celkově děj dokonale graduje až k nečekanému konci, který vám rozhodně vezme dech.
Pro mě jsou Zlatá Grai a Dotek viatáru jedněmi z nejlepších českých fantasy, které jsem v posledních letech četla. Byla by škoda, kdyby se o nich nedozvědělo více lidí - já se totiž na další pokračování vyloženě třesu!
Ani nevím, jestli mám chuť se pouštět do dalších dílů...
Stránky světa jsou knížkou plnou skvělých a zajímavých nápadů, ale tak nešikovně pospojovaných - místy to působilo dost překombinovaně.
Začátek mě těžce nebavil. Nedokázala jsem se začíst, a to i přesto, že spousta nápadů (psaní Fantastica, bibliomantika, dušeknihy...) se mi dost líbila. Přišlo mi to podivně nudně psané, dialogy byly příšerné a hlavní hrdinku bych nejradši něčím bavila. Třeba knihou.
Protože se ale můj seznam nedočtených prodlužuje, vydržela jsem ten hrozný začátek (v duchu sice několikrát proklela Furiu a její nepochopitelné chování a jednání), dostala se přes méně nudný prostředek až ke konci, který mě na knize bavil ze všeho nejvíc.
Tahle nádhera by neměla být opomenuta jediným fanouškem Tolkienova díla. Velmi zajímavý počin vyprávějící o inspiracích jednoho z nejvýznamnějších autorů fantastiky doprovází krásné fotografie, ilustrace či doprovodné texty. Pro mě osobně jedno z nejvýznačnějších "must have" v posledních letech.
Na Neviditelné město jsem se těšila. Nalákala mě krásná obálka a zajímavá anotace, nicméně asi už nejsem cílovka, protože mě to prostě a jednoduše nebavilo. Postavy nijaké, nedokázala jsem si snad k žádné najít vztah, příběh pomalý, bez akce, prostě nudný.
Osobne bych to zařadila někam na pomezí pro děti a YA. Mladší čtenářky pod 15 by to mohlo bavit, u těch starších už pak záleží na vkusu.
Velmi zajímavá novela se zvláštním koncem.
Myšlenkové pochody vypravěčky mě děsily od začátku do konce, i u těch vtipných poznámek mi občas přišlo nemístné se smát. Bylo to celé mrazivé, šílené, protkané stalkingem, závistí, manipulací a nespravedlností... - přitom psané jednoduchým a čtivým jazykem.
Všechny skryté dary jsou rozhodně zajímavým počtením. Čtenář se noří do hlubin podivných událostí, které vyvolá zdánlivě obyčejný balík tarotových karet a vyřčení nevlídných slov bývalých nejlepších kamarádek.
Vedle zajímavého příběhu, kdy se trojice kamarádů snaží zachránit ztracenou dívku a přijít na kloub záhadné Hospodářce, nám kniha nabízí i pohled na problematiku současného světa. Náboženské sekty nebo nesnášenlivost všech, kteří se nějakým způsobem odlišují.
Postavy jsou sympatické a reálné. Hlavní hrdinka není žádná Mary Sue, bojuje jak sama se sebou, tak s chybami, které učinila.
Kniha se četla dobře, příběh plynul a nezadrhával se. Zároveň v sobě skrývá mnohá poselství a útrapy života, s nimiž se každý z nás musí denně potýkat.
Kniha mě zaujala krásnou obálkou i zajímavou anotací. Příběh jako takový se mi líbil, se stylem vyprávění jsem ale trochu bojovala.
Začátek se tak nějak divně táhl a já se nedokázala začíst, chvílemi jsem chtěla knihu odložit a ne vracet se k ní. Naštěstí jsem to vydržela, protože mě přece jen zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet.
Někde v polovině se to zlomilo a nakonec jsem se nedokázala odtrhnout. Navíc bylo zajímavé nahlédnout i do jiné kultury, pohádkové bytosti byly více než pozoruhodné.
Město knih určitě stojí za přečtení, i navzdory pomalému a nepříliš poutavému začátku a místy zbytečně rozevlátému vypravěčskému stylu.
Každopádně na další díl se těším.
:)
(SPOILER) Vazač vzpomínek mě zaujal hlavně svou anotací. A i když jsem si představovala trochu něco jiného, rozhodně nemohu tvrdit, že bych byla zklamaná. Příběh se i navzdory méně akce četl skvěle, dokázal mě do sebe vtáhnout - i přesto, že LGBT literaturu nevyhledávám a nečtu. Tady to ale fungovalo skvěle - dva mladíci, kteří se do sebe zamilují v době, kdy to není úplně košér, a jsou proto donuceni zbavit se vlastních vzpomínek.
Pokud čekáte příběh nadupaný akcí a fantaskních motivů, tak si z Vazače moc neodnesete. I já čekala trochu víc fantasy i akčnějších scén, Vazač vzpomínek mi i přesto nabídl vcelku skvělé a oddechové čtení. Mně se to líbilo.
Fialová se četla jedním dechem. Nenáročný jazyk, který je mladým čtenářům více než přístupný. Líbil se mi vcelku slušně vystavený postapo svět a nadchla mě zajímavá myšlenka Labyrintu. Postavy jsou sympatické, zaporák super.
Začátek skvěle odsýpal, prostředek byl trochu nudnější, ale rozhodně jsem neusínala. Závěr zajímavý a nabádající k choutce přečíst si pokračování.
Trochu mě zklamala "milostná linka", která by tam dle mého názoru ani nemusela být (nebo naopak by jí prospělo lepší propracování), neboť jsem to tam prostě "necítila".
Jinak k příběhu nemám výhrady. Asi by prospělo trochu víc popsat samotný proces Labyrintu, v tomto případě mi přišlo líto nevyužitého potenciálu (ale to bude můj problém - co jsem postřehla, Fialové předchází ještě jeden příběh, který jsem nečetla, což se chystám si vynahradit).
Jinak jako celek to nepůsobí vůbec zle a jsem ráda, že se mi Fialová dostala do rukou. :)
Kladně hodnotím námět, celkovou čtivost a odsýpání příběhu i některé postavy.
Za mě to ale bylo zbytečně překombinované, až opravdu slátanina. Svět by si zasloužil lepší propracování, nějak jsem ani nechápala tu zbytečnou vsuvku s božstvem, ani milostná linka mě nijak neuchvátila.
A ten konec...