Kniholenka_DK komentáře u knih

Je mi jasné, že tohle hodnocení se asi nebude spoustě lidí líbit a je moc dlouhé, ale mám pocit, že si ta jedna hvězdička zaslouží zdůvodnění (spoilery jsou až na konci textu)... Poprvé jsem knihu odložila jako naprostý brak po pouhých 25 stranách. Všechny ty přibývající pětihvězdičkové komentáře mě ale nahlodaly a cítila jsem se špatně, že jsem knihu odsoudila po přečtení prvních 5 % textu. Tak jsem dala Čtvrtému křídlu pro klid duše druhou šanci prostřednictvím audioknihy. Výsledek? Můj celkový názor se nijak zvlášť nezměnil.

V knize jsou jediné dvě pasáže, kde jsem uvažovala o tom, že zvednu hodnocení aspoň na ty 2 hvězdičky: první, když se na scéně objeví draci a dojde k propojení - to bylo opravdu zajímavé a druhá pasáž je posledních cca 50 stran knihy, kde dojde k očekávanému, ale relativně dobře zpracovanému plot twistu a k boji. Až v tomto úplném závěru jsem měla pocit, že se autorka aspoň trochu snažila vyplodit nějaký propracovanější příběh. Bohužel zbylých 90 % knihy je slátanina, která když se nad tím člověk aspoň trochu zamyslí, nedává moc smyslu. A na to já jsem fakt háklivá.

Napětí v celé knize je od samého začátku udržováno na maximálním možném stupni - od samého začátku máte pocit, že pro hlavní hrdinku přichází rozhodující životní událost - něco jako postupné budování napětí a následné vyvrcholení zde vůbec není. Věřím tomu, že právě toto (že máte od samého začátku pocit, že přichází vyvrcholení příběhu a na této úrovni se autorce podaří vás udržet více méně opravdu celých 500 stran) je to, co lidi, žene k vysokému hodnocení. A i když to odporuje teoretickému principu struktury "správného" textu, kdo z "normálních" čtenářů by si takový dramatický příběh nepřál, že? Jenže problém nastává, když je toto napětí budováno na úkor logiky. Samozřejmě, že to vede k tomu, že děj od samého začátku musí být maximálně a nesmyslně nebezpečený, smrtící, emoce jako nenávist a láska musí být vyšponované na maximum, stejně tak hlavní hrdinka i všechny vedlejší postavy, musí být charakterově, fyzicky i vzhledově vymyšleny v extrémní podobě. Celý ten příběh pak působí jako instatní slepenec všech fungujících vrcholných motivů z jiných knih. Přesně jak jsem někde viděla nebo slyšela - je to skoro jako když byste dali knihu napsat ChatGPT se zadáním "analyzuj současnými čtenáři nejlépe přijímané knihy z žánru fantasy a romance a sestav nový 500stránkový příběh za použití nejnapínavějších a nejžhavějších motivů, které se v těchto knihách vyskytují". Dostanete přesně Čtvrté křídlo. Celkově to pak působí jaksi instantně, ploše, bez pocitu, že si autorka dala s vymýšlením příběhu a logiky svého světa opravdu pečlivou práci.

Jediný svět představený v této knize, je totiž ta prapodivná nesmyslně smrtící vojenská škola jezdců na dracích, která existuje v jakémsi vzduchoprázdnu bez logického napojení na zbytek světa, o kterém se nedozvíte nic. Studenti školy se tam beztrestně v obrovském počtu zabíjejí přímo před zraky svých profesorů, u kterých netuším proč v té škole jsou - působí spíš jen jako diváci nějaké zvrhlé reality show. Při teoretických hodinách učitelé maximálně tak položí otázku, ale odpovědi a vysvětlení si dávají sami žáci, a fyzický výcvik probíhá ve stylu: pusťte se spolu do vzájemného smrtícího souboje a tím se naučíte bojovat. Případně poproste jiného svého spolužáka ať vás trénuje. A když chce někdo někoho zabít v těch pár situacích, kdy je to podle pravidel nepřípustné, tak tomu, kdo se o vraždu pokusil, učitelé maximálně s klidným hlasem řeknou "snaž se dodržovat pravidla"?!? Vůbec celý ten koncept "školy jezdců" je veskrze zvrácený a je tam jen jako kulisa, aby se pod záminkou "školních úkolů" mohly pořádat smrtící překážkové dráhy a zápasy. Jak by jakékoliv vojenské vedení mohlo připustit, aby se jim nejlepší a motivovaní budoucí vojáci zabíjeli mezi sebou v rámci školní přípravy ještě dřív než se dostanou na skutečné bojiště?!? Záminka, že tak ve finále zůstanou jen ti nejlepší, je přece tak ubohá. I ten nejhorší kadet z kvadrantu jezdců by byl pořád nadprůměrný obyčejný voják v kvadrantu pěšáků - lidské síly není ve válce nikdy dost. Navíc jak spolu pak mají ti "vítězové" bok po boku bojovat, když jediné v čem je tato "škola" celou dobu podporovala byly vzájemná nenávist a nedůvěra.

Všechny zásadní postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou tam jen jako přesně naprofilované figurky, aby se v knize mohly odehrávat příslušná dramata. Potřebujete mít :
- jednu šíleně křehkou, ale rádoby přirozeně inteligentní a vychytralou hlavní hrdinku s vyjímečnými nově objevenými superschopnostmi,
- fyzicky dokonalého sarkastického záporáka, alias skrytého neprávem utlačovaného hrdinu a budoucího vášnivého milence, za kterého budete chtít položit život,
- jednoho celoživotního rádoby starostlivého přítele - skoro milence, ze kterého se vyklube protivný zmetek a nechá tím dostatečně vyniknout kvalitám záporáka alias skutečného hrdiny,
- jednu oddanou přítelkyni, o kterou se může hlavní hrdinka strachovat, a která ji podpoří a vyslechne, když je zoufalá, ale pro příběh nemá absolutně žádný smysl,
- jednoho obětavého veskrze sympatického přítele, kterého necháte v závěru s velkými emocemi zemřít,
- jednoho krvežíznivého sadistického záporáka, který bude neustále poblíž, a kterého hlavní hrdinka nechá několikrát ze soucitu přežít, aby mohl nadále vytvářet napětí a situace, kde se bude bojovat o holý život.

Opravdu nikdy v životě jsem neměla tak dlouhý seznam věcí, nad kterými jsem v příběhu musela kroutit hlavou. Spousta z nich už byla zmíněna v jiných kritických recenzích buď přímo zde nebo třeba u zahraničních recenzentů na YouTube a se všemi se překvapivě 100% ztotožňuji - ti nejznámější, nezávislí, se stovkami tisíc sledujích, jejichž názorů si vážím, obvykle ze Čtvrtého křídla rozhodně nejsou tak nadšení jako čeští knižní propagátoři, kteří se až na čestné výjimky, vezou na vlně obrovského nekritického hypu, který byl ohledně této knihy vytvořen.

17 29.05.2024

Tohle byla krásná a velmi citlivě napsaná kniha. Překvapilo mě, že její věk (poprvé vydána v roce 1966) na ní není vůbec znát - ani stylem psaní ani prostředím samotného příběhu. Zařazení do kategorie sci-fi se k této knížce vůbec nehodí. Teoreticky to sci-fi je, protože výchozím bodem knihy je provedení experimentální operace mozku retardovanému člověku, kterému se díky ní dramaticky zvýší IQ. Ovšem kniha samotná je mnohem více spíše jakousi psychologickou úvahou a nahlédnutím do hlavy a prožívání člověka, kterému se takto dramaticky ze dne na den změní chápání světa i sebe samotného. Člověka to chtě nechtě průběžně nutí k různým zamyšlením. Teď, bezprostředně po dočtení knihy, je pro mě složité odpovědět na otázku, co si myslím o tom, co se s Charliem dělo - budu nad tím pravděpodobně ještě nějakou dobu přemýšlet. Každopádně jasné je, že to ve mně zanechalo hluboký prožitek. Poslední 3 stránky v knize mě doslova rozbrečely - ačkoliv knihu bych rozhodně nepopsala jako dojemnou. To dojetí na konci prostě najednou přišlo nečekaně z čista jasna.

Velké uznaní podle mého názoru zaslouží vedle autora i překladatel - tohle očividně nebyla standardní zakázka :-) Naopak co si v žádném případě uznání nezaslouží je obálka prvního českého vydání z Knižního klubu - opravdu nechápu koho něco takového mohlo napadnout a kdo to schválil - žádné jiné vydání na světě obálku v tomto stylu nemá. Prezentovat takovouto knihu obálkou jako u nejprůměrnějšího dívčího románu... Za mě by to jednoznačně vyhrálo soutěž o nejhorší obálku století. Ještě že aspoň další vydání tento přešlap napravila. PROSÍM NENECHTE SE ODRADIT TOU OBÁLKOU, která vyskakuje i tady na Databázi knih - vůbec to knihu nereprezentuje!

8 17.08.2024

Tak tato kniha se mi líbila MOC. Jedná se o skvělý psychologický rozbor intimního vztahu mezi patnáctiletou holkou a jejím více než čtyřicetiletým učitelem. Hlavně první polovina knihy, která rozebírá počátky vztahu a prvních pár měsíců jeho trvání, mi přišela tak uvěřitelná a popisy toho, co se honí takovému skoro dítěti hlavou a jaká je za tím schovaná motivace, mi přijdou tak skvěle a hluboce napsané, že si myslím, že to autorka musela sama zažít (ačkoliv v úvodním prohlášení tvrdí, že příběh je smyšlený). Pokračování vztahu Vanessy a jejího v té době již bývalého učitele v dalších letech už mi přišelo uvěřitelné trochu méně (tím netvrdím, že to bylo špatné), takže zde už bych autorce věřila, že je to spíše její spisovatelská fantazie. Ve druhé půlce knihy je zajímavější sledovat spíš současnou dějovou linku, kde je postupně vylíčeno, jaké dopady má takovýto toxický vztah ještě dlouho poté, co skončí.

Je zřejmě chyba vybrat si tuto knihu jako romantické čtení - proto chápu spoustu komentářů od čtenářů, kteří knize na chuť nepřišli. Já bych ji brala spíše jako velmi zajímavé a zároveň čtivé náhlednutí do určitého koutu psychlogie člověka. Já jsem si z knihy odnesla určitý nový pohled na danou problematiku, takže za mě knihu jednoznačně doporučuji k přečtení - zvláště těm, kteří v knihách oceňují především do hloubky popsané chování a motivace postav (o příběhu tato kniha vlastně až tak moc není).

7 03.05.2024

Tak tohle byla jízda! Moje první kniha od Coleen Hoover. Ačkoliv v pořadí už čekají další její knihy, začala jsem zrovna touto - pro autorku žánrově netypickou. To že se jedná o thriller jsem věděla a ačkoliv thrillery normálně nečtu, z tohoto jsem neměla takový strach, protože jsem si říkala, že thriller od autorky romantických knih nebude nic, co bych nezvládla :-) v tomto jsem ale autorku dost podcenila. Ačkoliv tedy nejsem moc velký znalec žánru, tak za mě toto rozhodně thriller je a to se vším všudy. Napětí a úzkost od začátku až do konce a když se člověku na konci trochu uleví, tak nakonec zjistí, že je všechno úplně jinak. Sice se mi vůbec nelíbí ty pocity, které jsem v průběhu čtení knihy měla - od úzkostného napětí až po znechucení - přesto jsem knihu nedokázala odložit, takže kniha asi naprosto splňuje to, co se od ní žádá. A musím uznat, že ten příběh v knize je skvěle vymyšlený a autorčin styl psaní je opravdu tak čtivý, jak jsem všude slýchala.
Možná je jen třeba upozornit, že v knize je hodně prostoru věnováno explicitně popsaným sexuálním scénám. Kupodivu ale nemám pocit, že by tam byly umělě nacpané jen proto, že to je teď jednou ze záruk, že se kniha bude dobře prodávat. Já osobně bych se bez nich klidně obešla, ale mám pocit, že v tomto případě to nějakým způsobem možná přispívalo k budování atmosféry a napětí, takže to za negativum označovat nechci.

EDIT po 14 dnech od dočtení: nakonec přehodnocuji “jen na 4 hvězdičky. Nechala jsem se při hodnocení strhnout překvapivým závěrem, ale zpětně myslím, že si kniha plných pět hvězdiček nezaslouží. Napínavé a šokující to bezpochyby je, ale ve finále ten příběh vlastně nemá žádnou hloubku, nic co bych si z toho vzala. Jediné co ve mě i po 14 dnech zůstává je zbytečná úzkost z jedné dětské smrti.

7 21.04.2024

Tato kniha mi bohužel nepředala žádné nové informace, které už bych nevěděla. Je potřeba říct, že toho mám v daném tématu ale nastudováno celkem dost (jako laik). Kniha bude užitečná jako základní jednoduché shrnutí pro někoho, kdo se dosud o zdravý pohyb nebo spíš obecně o zdravý životní styl moc nezajímal. Pokud ale chcete proniknout hlouběji nemá tato kniha moc velký smysl. Jednotlivá témata najdete mnohem podrobněji a odborněji rozebrána v jiných skvělých knihách. V knize je popsaných jakychsi 10 pilířů zdravého životního stylu - ne všechny souvisí vyloženě s pohybem. Hodně zjednodušeně se dozvíte, že sezení je špatné a proto máte místo sezení chodit nebo stát. Že máte jíst zdravě. Že máte dostatečně spát. Že máte zhluboka dýchat nosem. A pak pár základních informací o zdravém pohybu - spíš takové důvody proč provádět určitá "protahování", ale opět nic extra. Samozřejmě že jsem to teď zjednodušila až moc, ale tak to na mě působilo. Autoři - manželé - na mě ani nepůsobí jako nějací velcí výjimeční odborníci (možná se pletu, ale takový mám z knihy dojem). Navíc mě neskutečně štvalo, jak v knize pořád mluví v možném čísle ( MY děláme to a to) - vím, že to je prkotina a spíš můj problém, ale já tenhle způsob vyjadřování v možném čísle fakt nesnáším. Za mě tedy bohužel zklamání.

6 26.05.2024

Přečteno doslova jedním dechem! Colleen prostě umí psát - v nejlepším slova smyslu jednoduše a super čtivě. A to je paradoxně i její největší nevýhoda. Její knihy jsou jako luxusní jednohubky - zlhtnete je naráz, když je máte na jazyku, rozplýváte se blahem nad tou úžasnou chutí, ale po spolknutí brzy nevíte, že jste něco jedli.
Téma knihy je sice dost náročné (návrat matky z vězení a její boj za to, aby mohla poznat svoji dceru, kterou ve vězení porodila, ale nikdy ji neviděla), přesto se aspoň pro mě jednalo o oddechovou četbu, kterou jsem si velmi užila. Příběh je originální (ačkoliv samozřejmě založený na klasickém romantickém motivu: od nepřátel k milencům), ale hlavně tak plný emocí, že jsem chvílemi autorku fakt obdivovala, jak se jí podařilo mě takhle dostat. Důležité pro mě u tohoto typu knihy je ale hlavně to, že i přes náročné téma, to byly emoce veskrze příjemné. Budu na nad knížkou ještě několik následujících dní přemýšlet? NE Budu schopná si za pár měsíců podrobněji vzpomenout o čem kniha byla? ASI NE Byla jsem naprosto nadšená při samotném čtení knihy? JASNÉ ANO Za mě jsou to tedy nakonec nádherné 4 hvězdičky a jednoznačné doporučení

6 14.05.2024

Moje první "dospělácká" plnohodnotná kniha od Brandona Sandersona a nemám slov... Velmi vyspělé fantasy s dokonale promyšleným originálním příběhem, perfektním budováním světa a uvěřitelným chováním postav. Vyprávění ze 3 úplně odlišných pohledů. Hodně politiky a náboženství a přesto to rozhodně není nuda. První třetina knihy byla trochu pomalejší - rozehrávala se šachová partie s mnoha postavami a trochu na mě padala ta zoufalost špinavé a kruté Elantris, pak se ale děj výrazně zrychlil a začal se objevovat jeden nečekaný zvrat za druhým. Oceňuji hlavně velmi dobře napsané postavy - nejen ty hlavní, ale i vedlejší (z těch jsem si velmi oblíbila třeba vévodu Roiala). Žádná postava není černobílá (možná s výjimkou prince Raodena, který je vyloženě takový Mirek Dušín, ale to mi nevadilo - ráda jsem mu fandila). Jestli tohle má být údajně spíš slabší autorova kniha, tak si nedovedu představit, co přijde dál :-D

5 13.08.2024

Nádherné pohádkové vyprávění. Styl vyprávění autorky (se kterou jsem se touto knihou setkala poprvé) mě opravdu uchvátil. Ze začátku mi zimní atmosféra knížky trochu připomínala film Tři oříšky pro Popelku a tuhle první atmosferickou třetinu knihy jsem si užívala nejvíce. Zbytek knihy pak byl už plně zaměřený na boj se zlem. Moc se mi líbilo, že "boj" byl vedený z velké části vychytralostí za pomoci špetky magie, nikoliv jako fyzická bitva (i když i na tu v závěru došlo). S hlavní postavou, mladou židovskou dívkou Mirjem, jsem od začátku velmi sympatizovala. Byla ve správné uvěřitelné míře tvrdohlavá, vychytralá a odvážná a líbil se mi její obchodnický duch. Ostatně téma vzájemných obchodů, slibů a dluhů prostupovalo jako spojující červená nit celý příběh. Kromě Mirjem jsem si moc oblíbila i pracovitou oddanou Wandu a vlastně fajn byly i všechny další postavy, které se v průběhu celé knihy různě střídaly na pozici vypravěče. To postavám přidávalo hloubku, protože jsme měli možnost nahlédnout svět jejich očima.

V knize nebyla romantická linka, za což jsem spíš ráda, protože některé romantasy knížky z poslední doby jsem jen těžko rozdýchávala. Na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi v závěru absence nějakého toho pohádkově zamilovaného happy endu trošku nechyběla. Respektive happy end tam je, ale romantika tam jaksi chybí. Každopádně knihu jsem si opravdu užila i přesto, že jsem ji četla v parném létě - za chladných, ideálně zasněžených zimních dnů to může být možná ještě o něco atmosferičtější. Určitě se co nejdříve chystám i na další autorčiny knížky, hlavně na Ve stínu hvozdu.

5 28.06.2024

Za mě moc milá kniha. Hlavní hrdina mi svým způsobem po celou dobu hrozně připomínal Foresta Gumpa :-) Kniha vlastně nemá žádné extra dějové vyvrcholení, je to spíš popis jednoho školního roku patnáctiletého? kluka, přesto je to zajímavé čtení. Kniha mě nutila číst stále dál a závěrečný epilog mě dojal a rozbrečel. Knihu jsem četla v angličtině. Tím, že je psána formou dopisů, které píše hlavní hrdina neznámému adresátovi, angličtina v knize je celkem jednoduchá, protože neobsahuje typická knižní popisná slova. Takže je tato kniha vhodná do začátku čtení v originále.

5 05.04.2024

Knihu jsem přečetla během jediného dne - možná proto abych tu zvrácenost měla co nejdříve za sebou. Věděla jsem do čeho jdu a že to bude nechutné, ale že až takhle… uff… Po dočtení je mi opravdu fyzicky špatně od žaludku a asi lituji, že jsem neodolala zvědavosti a knihu jsem si přečetla.

Čekala jsem, že kniha používá surový popis k tomu, aby čtenáře hluboce zasáhla a donutila zamyslet se. Byla jsem připravená, že to může být taková drsná agitka na podporu vegetariánství. Ze začátku se to tak cca první třetinu nebo polovinu knihy jevilo - bylo to nechutné, ale takové zvrhle zajímavé. Pak to ale začalo být čím dál absurdnější a cynické a ta ze začátku zajímavá myšlenka byla postupně naprosto utlučena snahou za každou cenu co nejvíc šokovat a zhnusit čtenáře. V poslední třetině knihy jsem začala být znechucená přímo samotnou autorkou a začala jsem mít pocit, že se mi do rukou dostalo dílo sadisticky vyšinutého jedince. Některé scény tam byly opravdu jen proto, aby šokovaly a aniž podstatě "příběhu" jakkoliv sloužily - například brutální zabití štěňat, sexuální scéna v řeznictví, kamion přepadený mrchožrouty a vrcholem nelogické zvrácenosti byli laboratoř a domácí "chov a porcování" samice v podání sestry hlavního hrdiny. Za mě první polovina knihy (hlavně za nápad) 3 hvězdičky, druhá polovina knihy bídná 1 hvězdička, takže celkově 2 znechucené hvězdičky.

4 15.09.2024

Do čtení této knihy se pusťte raději bez jakýchkoliv očekávání a s lehkou myslí. Pokud budete brát příběh příliš vážně, dost možná se vám líbit nebude. Já jsem se fakt bavila a v začátcích komunikace mezi pozemšťankou Georgií a mimozemšťané Vektalem jsem se dokonce musela nahlas smát. Nikdy jsem žádnou mimozemskou romanci nečetla, takže jsem byla příběhem fascinovaná. Děj je svižný, nenáročný, neobsahuje žádná velká dramata, takže je to ideální feel good čtení, přesně jak byl autorčin záměr - nesmíte od toho čekat nic jiného, jinak budete zklamáni.

Všichni u této knihy upozorňují na enormní množství sexu - ano je ho tam dost a je detailně popsaný, ale to už dnes není v knihách (nejen z žánru romance) zas tak neobvyklé, takže já bych z toho nedělala zas tak velké haló a věřím, že každý kdo to jde číst, tuší, co se mu dostává do ruky...pokud nechci číst o sexu, tak se asi nepustím, do 50 odstínů šedi, že? ;-) Víc než množství mi spíš vadily některé použité výrazy, které mi občas neseděly ke zbytku vyjadřování - hlavně u Vektala, který byl vlastně takový slaďouš a některé výrazy mi na něj přišly dost tvrdé. Těžko říct, jestli to tak je psané i v originálu nebo je to vina překladu.

K bonusové novele: součástí vydání je i pozdější bonusová novela, která je spíš zbytečná. Původní příběh má nějakých 240 stran a za mě by to bylo tak akorát - v nejlepším se má přestat, což platí zvlášť u takovéhoto řekněme "méně chytrého" čtení. V dodatečné novele už toho sexu opravdu začínalo být dost a už mi přišel zařazený samoúčelně, i příběh už nestál za to a zbytečně mi lehce pokazil skvělý zážitek z původního příběhu (po jeho dočtení jsem uvažovala dokonce nad pěti hvězdami). A mimochodem - nebojte se novelu přečíst, žádné spoilery k případné další knize, tam nejsou.

4 01.08.2024

Doháním zásadní resty, které jsem nastřádala v průběhu posledních 20 let, kdy jsem beletrii (ani filmy) moc nesledovala. A musím říct, že tohle teda byla hodně silná jízda. Ze začátku jsem tedy byla neskutečně naštvaná a cítila jsem se podvedená - ani ne před půl rokem jsem doháněla jiný svůj rest v podobě romantické série Selekce od Kiery Cass, ze které jsem byla nadšená. Pak najednou otevřu Hunger games a mám pocit dejavù... Hlavní kostra příběhu jak přes kopírák a to i včetně různých detailů - JEDINÝM rozdílem je to, že v Selekci bojovala skupina dívek o to, aby si je vybral princ a ony se tak staly princeznou a v Hunger GAMES bojuje skupina teenagerů o to, kdo z nich přežije. Spousta lidí si při představě boje o prince pohrdavě odfrkne, ale ruku na srdce - teenageři nedobrovolně bojující o svůj život v přímém přenosu pro pobavení určité části obyvatel - to taky nezní zrovna seriózně. Takže jsem si samozřejmě krátce po začtení musela vyhledat data vydání a potvrdilo se mi, co jsem tušila - samozřejmě že originálem jsou Hunger games. To je bohužel ta nevýhoda, když člověk čte knihy takto výrazně opožděně a mine ho dobový vývoj :-( Ano teď už jsem chytřejší a zjistila jsem si, že po úspěchu Hunger games se rázem vyrojilo mnoho jiných knih na podobné téma, stejně jako se to o pár let předtím stalo třeba s upírskými ságami po úspěchu Stmívání. Ok, doplnila jsem nějaké kulturní vzdělání a ačkoli jsem věděla, že nemohu vinu házet na Susanne Collins, tak přesto celou úvodní část knihy do nástupu splátců do arény jsem cítila pachuť toho, že čtu něco takřka na vlas stejného jako před pár měsíci. A ano předpokládám a doufám, že Kiera Cass použila přesný scénář Hunger games akorát v jiném prostředí vědomě a cíleně - že to nebylo prostoduché kopírování, ale snaha přinést čtenářům jejich oblíbený koncept v jiných kulisách, stravitelnější i pro mladší čtenáře nebo ty, kteří neradi čtou o zabíjení lidí. Na tomto místě je nutno podotknout, že jak Collins, tak Cass se jejich díla opravdu povedla a právem mají úspěch, ale i tak mě ta příšerná detailní podobnost obou děl zaráží.

Pachuť toho, že čtu znovu to samé, ovšem přešla hned, jak začala hra v aréně, tam už se logicky obě knihy začaly rozcházet. Oceňuji, že boj v aréně byl podstatně rychlejší a přímočarější než boj o princovo srdce. Na druhou stranu mě překvapilo, že boj to byl opravdu brutální, takže kniha je určena staršímu a podstatně "odolnějšímu" publiku než nevinná Selekce. V případě Hunger games také zatím po přečtení první knihy mírně bojuji s nastavenou logikou fungování světa Panemu, resp. hlavně s logikou existence samotných hladových her jakožto jakési připomínky poslušnosti pro jednotlivé kraje. Obecně politikou a fungováním světa se první díl příliš nezabývá, ale závěr dává naději, že to další díly snad napraví, tak uvidím. Nicméně, když už jsem tedy očividně tuto recenzi pojala jako srovnání dvou sérií :-) tak v budování logiky světa měla Selekce navrh, protože tam mi dávalo všechno smysl hned od začátku. Já si na logiku daného světa totiž celkem potrpím, tak pokud by mi další díly nedaly uspokojivé vysvětlení, zvážila bych ještě přehodnocení svého hodnocení, které teď po dočtení prvního dílu nastavuji s přimhouřenýma očima na plných 5 hvězdiček (reálně 4,5*).

4 14.07.2024

Chtěla jsem začít číst i nějaké klasiky, tak jsem sáhla po této oceňované sci-fi dystopii, protože dystopie mám ráda. Bohužel nadšená z ní nejsem. Ačkoliv knihu hodnotím jen 2 hvězdami, tak abych byla spravedlivá - samotné myšlenky v knize jsou dobré, zajímavé a nadčasové a to je zřejmě důvod, proč kniha přežívá do současnosti. Ale... příběh do kterého jsou ty zajímavé myšlenky zasazené mě prostě nebavil. Kdybych to neposlouchala jako audioknihu při cestách, kdy jsem nic jiného na práci neměla, tak počítám, že bych knihu možná ani nedočetla. Audiokniha jako taková je provedená moc hezky.

Obsahově se jedná o jakousi alegorii. Je v ní vidět např. tehdejší znepokojení z nástupu televizního vysílání. To se dá hodně vztáhnout na dnešní dobu, kdy stejné znepokojení panuje třeba z rozmachu sociálních sítí. Svým způsobem je to trochu uklidňující, protože před 70 lety měli někteří zjevně strach z toho, že z televize společnost zblbne a dnes už víme, že tomu tak úplně není (ačkoliv samozřejmě negativa si to nese, ale určitě se nedá říct, že by to pro společnost byla pohroma).
Dalším akcentovaným tématem knihy je cenzura pro dobro lidí - to si myslím, že je v dnešní době možná ještě aktuálnější téma a něco s čím se bude muset demokratický svět v blízké době vypořádat: svoboda slova versus dezinformace a média, která v touze za vysokou sledovaností často nadměrně straší nebo dramatizují. Kniha toto dovedla do absurdna, kdy pro dobro lidí (aby se cítili šťastní) byly zničeny a zakázány mimo jiné i všechny knihy, protože mohou obsahovat znepokojivá témata a média přinášejí jen samé pozitivní zprávy. Jak příběh ukazuje, ani toto není cesta ke štěstí člověka.
Na pozadí příběhu jsou i zmínky o jakési probíhající válce a bombarderech létajících po obloze, což jednoznačně souvisí s dobou vzniku, ale mně tam toto připadá z pohledu příběhu jako dost zbytečné, protože autor s tím nijak více nepracuje. Takže mi to tam připadá nacpané jen jako odraz strachu ze studené války a prožitých hrůz nedávno skončené světové války a navíc to ve mě vzbuzovalo i nějaké pochybnosti ohledně logiky zasazení do samotného příběhu, ale možná, že kdybych se nad tím víc zamyslela, že bych tu logiku našla - takhle na první dobrou je to pro mě v knize nadbytečné, ale je tam toho málo.

4 12.07.2024

4,5 z 5
Nejdřív se to tvářilo jako úplně obyčejná kniha o prvních láskách teenagerů na prahu střední/vysoké školy. Postupně se ale na vlastně celkem obyčejném příběhu otevřelo hned několik hlubších psychologických témat. To je o to uctihodnější, když kniha má pouhých 220 stran. Je to příběh o nedorozumění a také o tom, co je skutečná laska.
Jsou zde poměrně zajímavě zapracovaná témata depresí, sebeúcty, rodinného násilí, šikany a především špatné komunikace. Zvlášť u té špatné komunikace mezi hlavními postavami bych chtěla vyzdvihnout způsob, jakým se s tím autorka vypořádala. Nedorozumění vlivem špatné komunikace je něco co v knihách nemám moc ráda a někdy jsem vyloženě měla chuť některým takovým postavám jednu vrazit, aby se probrali a začali spolu normálně mluvit, protože by se všechny problémy hned vyřešily. Sally Rooney se ovšem podařilo napsat knihu postavenou z velké části na tomto tématu, aniž by mě přepadaly pocity zoufalství. Chování postav mi přišlo uvěřitelné, možná i díky tomu, že postavy rozhodně nejsou dokonalé nebo ploché (stejně jako nejsou NORMÁLNÍ LIDÉ v NORMÁLNÍM životě).
Trochu uspěchaný a divně ukončený byl závěr, ale když se nad tím zamyslím, tak NORMÁLNÍ život je taky pořád otevřený... tak možná to byl od autorky záměr. Stejně tak jako byl záměr nepoužívat v textu uvozovky pro označení přímé řeči, více méně náhodně přeskakovat mezi hlavními postavami v tom, kdo bude vypravěč, stejně tak rádoby náhodně přeskakovat časově z přítomnosti do minulosti v rámci jedné kapitoly. Hlavně absenci těch uvozovek nechápu, protože to komplikuje orientaci v textu - možná nás tím autorka chce držet více ve střehu, těžko říct.
Celkově mám z knihy pocit, že by se mohla stát novodobou klasikou - stejně jako třeba kniha Ten, kdo stojí v koutě od Chbotského. Ostatně ta mi po celou dobu v hlavě svým stylem dost vyskakovala ke srovnání.
Přijetí této knihy čtenářem může podle mě hodně záviset na osobních životních zkušenostech a postojích. Z toho důvodu ji někteří považují za hlubokou a jiným přijde ukňouraná nebo nezajímavá. Já se rozhodně řadím do první skupiny.

4 02.06.2024

Velmi originální, super čtivé, lehké sci-fi. Přečteno za 2 dny. První dvě třetiny knihy byly naprosto fantastické - těm bych dala možná i pět hvězdiček, poslední třetina nebyla úplný propadák, ale na mě už to bylo dost "divoké" - tu bych hodnotila jenom na průměrné 3 hvězdičky, takže celkově dávám čtyři. Ani pokud nečtete sci-fi, tak bych se této knihy nebála - je to spíš takový thriller se sci-fi prvkem. Princip multivesmíru, na kterém je postavena zápletka knihy je zlehka, jen tak jak je nezbytně nutné, vysvětlen na cca 4 stránkách, což je jediné složitější čtení v knize, kde je potřeba se trochu více soustředit, ve zbytku knihy už vás žádné odborné popisy nebo diskuze nečekají. Čte se to opravdu velmi lehce. Kniha je zaměřená hlavně na děj, takže nějaké hlubší vrtání v hlavách jednotlivých postav tu nečekejte. Samotná myšlenka multivesmíru je však natolik zajímavá, že na nedostatek podnětů k přemýšlení si pravděpodobně stěžovat nebudete.

SPOILER: jako nelogičnost v ději mi připadá to, jak mohl Jason 2 zařídit, aby se "náš" Jason dostal do světa Jasona 2. Musel by ho tam doprovodit a sám se pak zase vrátit do světa Jasona 1. To mi vzhledem k tomu, jak funguje otevírání dveří do jednotlivých světů přijde jako nepravděpodobné, ale kdo ví... Není to ale naštěstí nic, kvůli čemu by další děj pokulhával.

Na konci knihy se mnou nejvíc zarezonovala myšlenka: "Myslím na všechny ty noci, kdy jsem ležel v posteli a přemýšlel o tom, jaké by to asi bylo, kdyby se věci vyvíjely jinak, kdybych se na křižovatce nevydal tou cestou, která ze mě udělala ............ Nakonec asi každý chce to, co nemá. To co myslí, že by mohl mít, kdyby se rozhodl jinak."

4 18.05.2024

Od této knihy jsem po shlédnutí některých recenzí čekala jasných 5 hvězdiček. Koncem druhé třetiny knihy jsem byla rozhodnutá, že dám jen 4, protože příběh skvěle napsaný a vymyšlený, máte pocit, jakoby Evelyn byla skutečná osoba, ale když jsem knihu odložila, nic moc mě k ní netáhlo zpátky. Ostatně těžko byste hledali knihu se spoilerem přímo v názvu :-) lákadlem pro další čtení má být vysvětlení, proč si Evelyn vybrala jako spisovatelku své autobiografie právě Monique, ale pro mě to nebylo to, co mě na knize zajímalo. Základní představu o tom, jak to s Evelyn ve skutečnosti je, jsem získala už v první polovině knihy. Takže proto druhá půlka pro mě už zas tak strhující nebyla a už jsem jen počítala kolik manželů ještě zbývá... Jenže pak posledních cca 100 stran, můj názor zase změnilo a příběhy toho jak Evelyn s postupujícím stářím ztrácela své blízké mě chytily za srdce a byl to pro mě vrchol knihy. Takže dávám plných 5 hvězdiček. Ten závěr ohledně Evelyn a Monique už snad ani nebyl nutný, ale vyloženě mě neurazil.
Knihu jsem četla v angličtině a určitě ji mohu doporučit tomu, kdo chce se čtením v originále začít, protože angličtina je relativně lehká.

4 19.04.2024

Tak s touto knihou jsem se asi sekla - nejsem žádný velký čtenář romantasy knížek a ke knize mě dostal čistě ten obrovský hype, když kdosi ji snad přirovnal svým významem k novému Harry Potterovi! Přečetla jsem první kapitolu a knihu odkládám s poučením, že ne všemu, co je vychvalované do nebes, chci věnovat svůj drahocenný čas. Žánr nejvýstižněji popisuje asi hodnocení uvedené přímo na knize, které říká, že Čtvrté křídlo je jakýsi kříženec mezi Hunger games a Padesát odstínů. A těch padesát odstínů jsem tam úplně nečekala, když jsem si knihu objednávala. Žhavé scény mi obecně nevadí, ale musí dávat smysl. Tohle je ale za mě tak moc hloupé - těžko si představit, že když prvních 25 stran vypadalo takto, že by zbytek knihy byl najednou mnohem lepší. Pokud autorka byla schopná napsat toto a nepřišlo jí to mimo, tak v ní nemám další důvěru.

---SPOILER z první kapitoly :-)

Knihu mám v angličtině, takže bohužel můžu uvést citaci ze strany 21 mojí knihy pouze anglicky, do překladu se v tomto případě ani pouštět nechci :-)

Hlavní hrdinka zahlédne neznámého vojáka stojícího opodál, zatímco ji čeká za pár vteřin životu nebezpečený úkol. Následuje dlouhý odstavec popisující podrobně neskutečně mužný a dokonalý vzhled neznámého vojáka. Následovaný dalším odstavcem, kdy už by jistě někdo neváhal označit hlavní hrdinku jako nadrženou:
"Even the diagonal scar that bisects his left eyebrow and marks the top corner of his cheek only makes him hotter. Flaming hot. Scorching hot. Gets-you-into-trouble-and-you-like-it level of hot. Suddenly, I can´t remember exactly why Mira told me not to fuck around outside my year group."

To jsem opravdu jediná, které tohle přijde tak neskutečně hloupé? Proboha tohle je strana 21 z 561 celkových! Co se bude dít v knize dál, když jen jeden kraťoučký pohled na neznámeho chlapa v ní vyvolá tohle?!

Pokud by takhle popsala muže poté, co by autorka vybudovala nějakou jiskřivou, vášnivou atmosféru v odpovídající situaci, asi by to bylo ok, ale ona za pár vteřin poté bude plnit super náročný úkol vyžadující velké soustředění, úkol ze kterého je vystresovaná a bojí se ho! Úkol, který podle statistik nepřežije 20 % zájemců o vstup do vojenské školy na pozici jezdce na dracích.


Je mi to líto, nikdy jsem dosud neodložila knihu po prvních pár stranách, ale teď a tady nemůžu jinak. Sice jsem se těšila aspoň na nějaké popisy draků, kteří jsou podle mnohých jediné, co na knize stojí za to, ale věnuji svůj čas raději jiné knize.

4 07.04.2024

Pro mě první kniha pana Zibury. Bavila jsem se. Musím říct, že mě asi o dost víc bavilo vyprávění o cestě jako takové (Nissánek, cesta lodí, komentáře japonského kamaráda atd) než samotné navštívené pamětihodnosti. Byla to taková odpočinková, zábavná kniha z jiného žánru, než obvykle čtu. Žádný hlubší dojem ve mně nezanechala, ale nelituji času s ní stráveného - lepší tři hvězdy. Určitě vyzkouším i nějaký Ziburův zahraniční cestopis.

3 11.08.2024

Tohle mi bohužel moc nesedlo. Vím, že je kniha řazena jako middle grade, což já už dávno dávno nejsem, ale přesto i s tímhle vědomím knihu nedokážu ohodnotit lépe než cca 2,5 hvězdičky. Neumím se v tomto případě moc vcítit do pohledu 10 - 12letého dítěte. Přijde mi, že pro tuto věkovou kategorii je kniha vzhledem k množství postav docela složitá, pro dospělé už zase pokulhává příběh jako takový. Ne že by byl špatný, ale na mě byl prostě málo promyšlený a zajímavý - bylo to putování od jedné nebezpečné překážky ke druhé, skoro jak kdyby to byl jakýsi soubor povídek "Různá dobrodružství Percyho Jacksona". Pro middle grade to je možná fajn - opravdu to v tomto případě nedokážu posoudit, ale mého skoro 10letého syna to zatím taky nijak nezaujalo. Ani mi to nepřijde jako fantasy pro dítě-začátečníka v žánru.

Dost to svým způsobem připomíná Harryho Pottera, ale ten má děj mnohem celistvější a zajímavější a ani stylistycky to na Rowlingovou nemá. Každopádně na knize určitě oceňuji nápad jako takový - využít řecké bohy a řecké báje.

Také musím přiznat, že příběh jsem konzumovala ve formě audioknihy a to u mě zřejmě bohužel vždy celkový prožitek z knihy snižuje minimálně o 1 hvězdičku, protože do audioknihy se nikdy nedokážu tak ponořit jako při klasickém čtení. Nicméně audiokniha účel splnila, na sérii Percy Jackson jsem byla zvědavá, ale teď už vím, že to nebude pro mě a proto v sérii pokračovat nebudu.

3 27.07.2024

Kniha je jakousi lehkou detektivkou, kde jako postavy vystupují některé osobnosti českého národního obrození. Nečekejte, že by tato kniha vynahradila učebnici literatury - původně jsem čekala, že kniha bude trochu více zpracovávat nějakou stravitelnější formou školní učivo. Co ale kniha zvládla dobře je vykreslení atmosféry dané doby a také dala těm původně nic neříkajícím jménům v učebnicích lidský rozměr - u maturity toho z knihy pravděpodobně použijete velmi málo, ale věřím, že to může pomoci vzbudit aspoň trochu zájem o dané autory i samotné historické období. Já už mám maturitu dávno za sebou a národní obrození pro mě tehdy opravdu zajímavé nebylo. Ke konci této knihy mě ale samotnou zajímalo (tak jsem i trochu googlila), kdo jsou vlastně ty zmiňované sestry Rottovy a jestli se postavy, které se znají v románu znali opravdu i ve skutečnosti. Tento zájem se u mě objevil ale až ke konci knihy, kdy jsem se začala v postavách a jejich úloze v příběhu lépe orientovat. Ve finále tedy kniha zřejmě plně splnila svůj účel a vlastně jsem celkem ráda, že jsem si ji přetla (resp. poslechla) a kdo ví, možná že si jednou přečtu i něco od samotných klasiků, které mi kniha v tomto nenáročném příběhu přiblížila. Co se týká samotného příběhu zpracovaného v knize - ten mě nijak zvlášť neoslovil, samotný závěr byl vyloženě teatrální, ale beru to tak, že příběh sám o sobě je tam jen jakousi kulisou.

3 23.07.2024