Kniholenka_DK komentáře u knih

Je mi jasné, že tohle hodnocení se asi nebude spoustě lidí líbit a je moc dlouhé, ale mám pocit, že si ta jedna hvězdička zaslouží zdůvodnění (spoilery jsou až na konci textu)... Poprvé jsem knihu odložila jako naprostý brak po pouhých 25 stranách. Všechny ty přibývající pětihvězdičkové komentáře mě ale nahlodaly a cítila jsem se špatně, že jsem knihu odsoudila po přečtení prvních 5 % textu. Tak jsem dala Čtvrtému křídlu pro klid duše druhou šanci prostřednictvím audioknihy. Výsledek? Můj celkový názor se nijak zvlášť nezměnil.

V knize jsou jediné dvě pasáže, kde jsem uvažovala o tom, že zvednu hodnocení aspoň na ty 2 hvězdičky: první, když se na scéně objeví draci a dojde k propojení - to bylo opravdu zajímavé a druhá pasáž je posledních cca 50 stran knihy, kde dojde k očekávanému, ale relativně dobře zpracovanému plot twistu a k boji. Až v tomto úplném závěru jsem měla pocit, že se autorka aspoň trochu snažila vyplodit nějaký propracovanější příběh. Bohužel zbylých 90 % knihy je slátanina, která když se nad tím člověk aspoň trochu zamyslí, nedává moc smyslu. A na to já jsem fakt háklivá.

Napětí v celé knize je od samého začátku udržováno na maximálním možném stupni - od samého začátku máte pocit, že pro hlavní hrdinku přichází rozhodující životní událost - něco jako postupné budování napětí a následné vyvrcholení zde vůbec není. Věřím tomu, že právě toto (že máte od samého začátku pocit, že přichází vyvrcholení příběhu a na této úrovni se autorce podaří vás udržet více méně opravdu celých 500 stran) je to, co lidi, žene k vysokému hodnocení. A i když to odporuje teoretickému principu struktury "správného" textu, kdo z "normálních" čtenářů by si takový dramatický příběh nepřál, že? Jenže problém nastává, když je toto napětí budováno na úkor logiky. Samozřejmě, že to vede k tomu, že děj od samého začátku musí být maximálně a nesmyslně nebezpečený, smrtící, emoce jako nenávist a láska musí být vyšponované na maximum, stejně tak hlavní hrdinka i všechny vedlejší postavy, musí být charakterově, fyzicky i vzhledově vymyšleny v extrémní podobě. Celý ten příběh pak působí jako instatní slepenec všech fungujících vrcholných motivů z jiných knih. Přesně jak jsem někde viděla nebo slyšela - je to skoro jako když byste dali knihu napsat ChatGPT se zadáním "analyzuj současnými čtenáři nejlépe přijímané knihy z žánru fantasy a romance a sestav nový 500stránkový příběh za použití nejnapínavějších a nejžhavějších motivů, které se v těchto knihách vyskytují". Dostanete přesně Čtvrté křídlo. Celkově to pak působí jaksi instantně, ploše, bez pocitu, že si autorka dala s vymýšlením příběhu a logiky svého světa opravdu pečlivou práci.

Jediný svět představený v této knize, je totiž ta prapodivná nesmyslně smrtící vojenská škola jezdců na dracích, která existuje v jakémsi vzduchoprázdnu bez logického napojení na zbytek světa, o kterém se nedozvíte nic. Studenti školy se tam beztrestně v obrovském počtu zabíjejí přímo před zraky svých profesorů, u kterých netuším proč v té škole jsou - působí spíš jen jako diváci nějaké zvrhlé reality show. Při teoretických hodinách učitelé maximálně tak položí otázku, ale odpovědi a vysvětlení si dávají sami žáci, a fyzický výcvik probíhá ve stylu: pusťte se spolu do vzájemného smrtícího souboje a tím se naučíte bojovat. Případně poproste jiného svého spolužáka ať vás trénuje. A když chce někdo někoho zabít v těch pár situacích, kdy je to podle pravidel nepřípustné, tak tomu, kdo se o vraždu pokusil, učitelé maximálně s klidným hlasem řeknou "snaž se dodržovat pravidla"?!? Vůbec celý ten koncept "školy jezdců" je veskrze zvrácený a je tam jen jako kulisa, aby se pod záminkou "školních úkolů" mohly pořádat smrtící překážkové dráhy a zápasy. Jak by jakékoliv vojenské vedení mohlo připustit, aby se jim nejlepší a motivovaní budoucí vojáci zabíjeli mezi sebou v rámci školní přípravy ještě dřív než se dostanou na skutečné bojiště?!? Záminka, že tak ve finále zůstanou jen ti nejlepší, je přece tak ubohá. I ten nejhorší kadet z kvadrantu jezdců by byl pořád nadprůměrný obyčejný voják v kvadrantu pěšáků - lidské síly není ve válce nikdy dost. Navíc jak spolu pak mají ti "vítězové" bok po boku bojovat, když jediné v čem je tato "škola" celou dobu podporovala byly vzájemná nenávist a nedůvěra.

Všechny zásadní postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou tam jen jako přesně naprofilované figurky, aby se v knize mohly odehrávat příslušná dramata. Potřebujete mít :
- jednu šíleně křehkou, ale rádoby přirozeně inteligentní a vychytralou hlavní hrdinku s vyjímečnými nově objevenými superschopnostmi,
- fyzicky dokonalého sarkastického záporáka, alias skrytého neprávem utlačovaného hrdinu a budoucího vášnivého milence, za kterého budete chtít položit život,
- jednoho celoživotního rádoby starostlivého přítele - skoro milence, ze kterého se vyklube protivný zmetek a nechá tím dostatečně vyniknout kvalitám záporáka alias skutečného hrdiny,
- jednu oddanou přítelkyni, o kterou se může hlavní hrdinka strachovat, a která ji podpoří a vyslechne, když je zoufalá, ale pro příběh nemá absolutně žádný smysl,
- jednoho obětavého veskrze sympatického přítele, kterého necháte v závěru s velkými emocemi zemřít,
- jednoho krvežíznivého sadistického záporáka, který bude neustále poblíž, a kterého hlavní hrdinka nechá několikrát ze soucitu přežít, aby mohl nadále vytvářet napětí a situace, kde se bude bojovat o holý život.

Opravdu nikdy v životě jsem neměla tak dlouhý seznam věcí, nad kterými jsem v příběhu musela kroutit hlavou. Spousta z nich už byla zmíněna v jiných kritických recenzích buď přímo zde nebo třeba u zahraničních recenzentů na YouTube a se všemi se překvapivě 100% ztotožňuji - ti nejznámější, nezávislí, se stovkami tisíc sledujích, jejichž názorů si vážím, obvykle ze Čtvrtého křídla rozhodně nejsou tak nadšení jako čeští knižní propagátoři, kteří se až na čestné výjimky, vezou na vlně obrovského nekritického hypu, který byl ohledně této knihy vytvořen.

19 29.05.2024

Tohle byla krásná a velmi citlivě napsaná kniha. Překvapilo mě, že její věk (poprvé vydána v roce 1966) na ní není vůbec znát - ani stylem psaní ani prostředím samotného příběhu. Zařazení do kategorie sci-fi se k této knížce vůbec nehodí. Teoreticky to sci-fi je, protože výchozím bodem knihy je provedení experimentální operace mozku retardovanému člověku, kterému se díky ní dramaticky zvýší IQ. Ovšem kniha samotná je mnohem více spíše jakousi psychologickou úvahou a nahlédnutím do hlavy a prožívání člověka, kterému se takto dramaticky ze dne na den změní chápání světa i sebe samotného. Člověka to chtě nechtě průběžně nutí k různým zamyšlením. Teď, bezprostředně po dočtení knihy, je pro mě složité odpovědět na otázku, co si myslím o tom, co se s Charliem dělo - budu nad tím pravděpodobně ještě nějakou dobu přemýšlet. Každopádně jasné je, že to ve mně zanechalo hluboký prožitek. Poslední 3 stránky v knize mě doslova rozbrečely - ačkoliv knihu bych rozhodně nepopsala jako dojemnou. To dojetí na konci prostě najednou přišlo nečekaně z čista jasna.

Velké uznaní podle mého názoru zaslouží vedle autora i překladatel - tohle očividně nebyla standardní zakázka :-) Naopak co si v žádném případě uznání nezaslouží je obálka prvního českého vydání z Knižního klubu - opravdu nechápu koho něco takového mohlo napadnout a kdo to schválil - žádné jiné vydání na světě obálku v tomto stylu nemá. Prezentovat takovouto knihu obálkou jako u nejprůměrnějšího dívčího románu... Za mě by to jednoznačně vyhrálo soutěž o nejhorší obálku století. Ještě že aspoň další vydání tento přešlap napravila. PROSÍM NENECHTE SE ODRADIT TOU OBÁLKOU, která vyskakuje i tady na Databázi knih - vůbec to knihu nereprezentuje!

11 17.08.2024

Tohle bylo skvělé. Ani chvíli jsem se nenudila. Bylo to vtipné, svižné a s postavami, které jsem si oblíbila - ty hlášky Moravce a Gerasima jsou boží. Závěrečná akce byla tedy trochu přitažená za vlasy a schopnosti Amandy značně nepravděpodobné, takže mi přišlo že se naše parta ze všech těch obřích problémů vyvlíkla nějak moc jednoduše, ale víte co? Mně to v případě téhle série vůbec nevadí, spíš naopak. Netoužím po žádných nervy drásajících komplikovaných řešeních. Tohle je čirá odpočinková záležitost a já se prostě zamilovala :-)

7 26.11.2024

Moje první knížka od Kotlety a také moje první vesmírné akční scifi. Ze začátku to na mě bylo trochu moc a myslela jsem si, že autorův styl vyjadřování nerozdýchám (ačkoliv údajně je prý v této sérii co do používání sprostých slov, sexuálních témat a krve výrazně umírněnější než v ostatních svých knihách). Také úvod příběhu, který se odehrává na vesmírné těžařské základně, kde mimozemšťané zacházejí s lidmi jako esesáci s vězni v koncentračním táboru, nebyl úplně můj šálek čaje. Ale někdy kolem poloviny knihy, kdy se posádka dostala ze základny pryč, se to zlomilo a mě to začalo fakt bavit. Ani ta vysoce nadprůměrná koncentrace sprostých slov mně už nevadila, naopak jsem se jim musela párkrát i zasmát - takže jsem si nejspíš asi zvykla :-) Oceňuji jakým způsobem bylo vytyčeno hřiště pro následující díly a jak rychle se kniha četla, přestože jsme se museli seznámit s obrovským množstvím nových mimozemských druhů a poznat svět. Posádka lodi mi přijde zajímavá, tak se těším na další díly.

7 29.10.2024

Tak s tímhle jsem se bohužel vůbec nesešla. Připadalo mi to jako takové naleštěné pozlátko, které si hraje na bůhvíjak duchaplný text. Spousta neskrývaného moralizování a pseudofilozofování. Sledovat myšlenkové pochody v druhé části knihy už pro mě bylo doslova utrpení. Nevím jestli bych v některé fázi svého života z tohoto mohla být nadšená jako mnozí jiní čtenáři, ale v současné chvíli mi tento vypravěčský styl ála starověký mudrc přijde spíš k smíchu.

Tahle kniha mě opravdu hooodně překvapila a zařadí se mezi mé top knížky. První třetina byla trochu "jakoby detektivka" z prostředí snobské vysoké školy a hrozně moc z toho dýchala ta ryzí atmosféra dark academia. Kam to v této části směřuje víme v podstatě hned od první věty celé knihy a tak jsem se někde po 200. stránce dostala trochu do čtecí krize, protože jsem nechápala, proč mi do konce knihy zbývá pořád hrozivých 350 stran. Jenže druhá třetina, která sleduje poslední dny před vraždou a pak první dny po vraždě, jsou doslova psychologické orgie a nahlédneme opravdu hodně hluboko do samotné události, myšlení postav i obecné společnosti. Třetí třetina pak pokračuje v duchu té druhé, ale sledujeme dlouhodobější dopady události a všechny vztahy mezi jednotlivými hlavními postavami se začínají složitě zamotávat, celá událost začíná být líčena v mnohem vrstevnatějším méně jednoznaznačném podání a postavy rychle ztrácejí svoji zdánlivou nevinnost. Ke konci už jsem si vůbec nebyla jistá, jestli vůbec chci některé z postav "fandit", protože všechny ukázaly dost naplno svoje temné stránky. Ale to vůbec nemyslím jako výtku, ba naopak. Bylo to skvělé a tak nějak skutečné, nepřikrášlené, děsivé a napínavé. Myslím, že nad knihou budu ještě nějakou dobu přemýšlet.

Kromě samotného velmi propracovaného příběhu a postav bych vyzdvihla i podle mě velmi kvalitní řemeslně-spisovatelskou práci a nedivím se, že kniha i sama autorka byly dobře přijaty i v odborných kruzích. Přesto (nebo právě proto) se mně jako laikovi kniha četla velmi dobře a jednoduše (narozdíl třeba od Babylonu od R.F.Kuang, který je taky skvělý, ale na čtení náročnější).

7 28.09.2024

Přečteno doslova jedním dechem! Colleen prostě umí psát - v nejlepším slova smyslu jednoduše a super čtivě. A to je paradoxně i její největší nevýhoda. Její knihy jsou jako luxusní jednohubky - zlhtnete je naráz, když je máte na jazyku, rozplýváte se blahem nad tou úžasnou chutí, ale po spolknutí brzy nevíte, že jste něco jedli.
Téma knihy je sice dost náročné (návrat matky z vězení a její boj za to, aby mohla poznat svoji dceru, kterou ve vězení porodila, ale nikdy ji neviděla), přesto se aspoň pro mě jednalo o oddechovou četbu, kterou jsem si velmi užila. Příběh je originální (ačkoliv samozřejmě založený na klasickém romantickém motivu: od nepřátel k milencům), ale hlavně tak plný emocí, že jsem chvílemi autorku fakt obdivovala, jak se jí podařilo mě takhle dostat. Důležité pro mě u tohoto typu knihy je ale hlavně to, že i přes náročné téma, to byly emoce veskrze příjemné. Budu na nad knížkou ještě několik následujících dní přemýšlet? NE Budu schopná si za pár měsíců podrobněji vzpomenout o čem kniha byla? ASI NE Byla jsem naprosto nadšená při samotném čtení knihy? JASNÉ ANO Za mě jsou to tedy nakonec nádherné 4 hvězdičky a jednoznačné doporučení

7 14.05.2024

Tak tato kniha se mi líbila MOC. Jedná se o skvělý psychologický rozbor intimního vztahu mezi patnáctiletou holkou a jejím více než čtyřicetiletým učitelem. Hlavně první polovina knihy, která rozebírá počátky vztahu a prvních pár měsíců jeho trvání, mi přišela tak uvěřitelná a popisy toho, co se honí takovému skoro dítěti hlavou a jaká je za tím schovaná motivace, mi přijdou tak skvěle a hluboce napsané, že si myslím, že to autorka musela sama zažít (ačkoliv v úvodním prohlášení tvrdí, že příběh je smyšlený). Pokračování vztahu Vanessy a jejího v té době již bývalého učitele v dalších letech už mi přišelo uvěřitelné trochu méně (tím netvrdím, že to bylo špatné), takže zde už bych autorce věřila, že je to spíše její spisovatelská fantazie. Ve druhé půlce knihy je zajímavější sledovat spíš současnou dějovou linku, kde je postupně vylíčeno, jaké dopady má takovýto toxický vztah ještě dlouho poté, co skončí.

Je zřejmě chyba vybrat si tuto knihu jako romantické čtení - proto chápu spoustu komentářů od čtenářů, kteří knize na chuť nepřišli. Já bych ji brala spíše jako velmi zajímavé a zároveň čtivé náhlednutí do určitého koutu psychlogie člověka. Já jsem si z knihy odnesla určitý nový pohled na danou problematiku, takže za mě knihu jednoznačně doporučuji k přečtení - zvláště těm, kteří v knihách oceňují především do hloubky popsané chování a motivace postav (o příběhu tato kniha vlastně až tak moc není).

7 03.05.2024

Tak tohle byla jízda! Moje první kniha od Coleen Hoover. Ačkoliv v pořadí už čekají další její knihy, začala jsem zrovna touto - pro autorku žánrově netypickou. To že se jedná o thriller jsem věděla a ačkoliv thrillery normálně nečtu, z tohoto jsem neměla takový strach, protože jsem si říkala, že thriller od autorky romantických knih nebude nic, co bych nezvládla :-) v tomto jsem ale autorku dost podcenila. Ačkoliv tedy nejsem moc velký znalec žánru, tak za mě toto rozhodně thriller je a to se vším všudy. Napětí a úzkost od začátku až do konce a když se člověku na konci trochu uleví, tak nakonec zjistí, že je všechno úplně jinak. Sice se mi vůbec nelíbí ty pocity, které jsem v průběhu čtení knihy měla - od úzkostného napětí až po znechucení - přesto jsem knihu nedokázala odložit, takže kniha asi naprosto splňuje to, co se od ní žádá. A musím uznat, že ten příběh v knize je skvěle vymyšlený a autorčin styl psaní je opravdu tak čtivý, jak jsem všude slýchala.
Možná je jen třeba upozornit, že v knize je hodně prostoru věnováno explicitně popsaným sexuálním scénám. Kupodivu ale nemám pocit, že by tam byly umělě nacpané jen proto, že to je teď jednou ze záruk, že se kniha bude dobře prodávat. Já osobně bych se bez nich klidně obešla, ale mám pocit, že v tomto případě to nějakým způsobem možná přispívalo k budování atmosféry a napětí, takže to za negativum označovat nechci.

EDIT po 14 dnech od dočtení: nakonec přehodnocuji “jen na 4 hvězdičky. Nechala jsem se při hodnocení strhnout překvapivým závěrem, ale zpětně myslím, že si kniha plných pět hvězdiček nezaslouží. Napínavé a šokující to bezpochyby je, ale ve finále ten příběh vlastně nemá žádnou hloubku, nic co bych si z toho vzala. Jediné co ve mě i po 14 dnech zůstává je zbytečná úzkost z jedné dětské smrti.

7 21.04.2024

Trochu něco jiného než jsem čekala. Na základě komentářů čtenářů jsem si mylně domyslela, že jdu číst scifi o tom, jak se lidé "pěstují na součástky". Vzhledem k tomu, že autor je nositelem Nobelovy ceny, počítala jsem, že kniha půjde do hloubky společnosti. To se však nekonalo. Bohužel to nenaplněné očekávání mi trochu kazilo čtenářský zážitek, protože jsem stále čekala, až konečně přijde, to co jsem si myslela, že přijde.

Knihu nelze brát jako scifi, ačkoliv technicky to scifi je. Mnohem více je to společenský román z alternativní historie - časově situovaný pocitově někdy na přelom 80. a 90. let, ale to není pro děj podstatné. Drtivou část knihy sledujeme běžné, až by se mi skoro chtělo říci ničím nezajímavé, příhody vypravěčky Kathy, která žije a vyrůstá v internátní škole spolu se svými kamarády. My jako čtenáři od samého začátku víme (i když jen velmi obrysově), co za "zrůdnost" se v daném světě děje, ale prakticky celou knihu sledujeme jakousi idylku dětství a dospívání dětí, které si svoji situaci uvědomují jen velmi mlhavě a hlavu si s tím nijak nedělají. Celou dobu jsem měla pocit, že se autor zabývá pro čtenáře naprosto nepodstatnými událostmi ze života dětí a to podstatné se objevovalo jen v takových náhodných lehkých naťuknutích, které zůstaly až do samého závěru nevysvětlené. Trochu jako bychom na tom byli jako sama Kathy a většinu knihy(života) bychom prožili ve sladké relativní nevědomosti, jen s pár znepokojivými náznaky a až těsně před koncem nás, stejně jako Kathy, autor konfrontuje se svojí tvrdou realitou. Nevím jestli je to to, čeho chtěl autor dosáhnout, ale hlavní zamyšlení, ke kterému mě kniha na konci přivedla, je otázka, zda je lepší prožít špatný život v blažené nevědomosti, bezstarostnosti a odevzdanosti nebo zda je lepší znát pravdu za cenu toho, že se svět začne jevit jako nespravedlivý a krutý.

Přestože se velkou část knihy nic extra zajímavého neděje, tak styl jakým autor píše, se hezky čte. Po logické stránce mi v tom scifi motivu spousta věcí nesedí - např. smysl existence opatrovníků a jejich styl práce, kdy mají své svěřence rozmístěné na vzdálených místech a spoustu času stráví tím, že k nim dojíždí... Proč jsou dárci nejdříve opatrovníci? Proč jsou dárci "rozebíráni" postupně a mezitím je vždy nechají měsíce zotavovat? Jak je vůbec takovéto postupné rozebírání proveditelné? Jak je možné, že jsou všichni se svým osudem tak pasivně smířeni a jsou tak poslušní, ačkoliv minimálně od 16 let už nejsou od okolního světa nijak izolováni? Za normálních okolností bych všechno toto brala jako neakceptovatelné nedostatky, ale zde je jasné, že tady jde o něco jiného než výstavbu fikčního světa a jeho zákonitosti. Za mě tedy zajímavý kus umělecké literatury, ale z hlediska mainstreamového čtenáře mi přijde potenciál tématu nevyužitý.

EDIT: Pokud nechápete proč je tahle kniha tak vychvalovaná, doporučuji video s rozborem od literárního teoretika Davida Jirsy (na Youtube zadejte do vyhledávání "na potítku neopouštěj mě"). Je zajímavé jak odborníci dokážou v tom, co spousta lidí vidí jako nedostatky, vidět naopak mistrovství. A to nemyslím zle - je to opravdu velmi zajímavé.

6 30.09.2024

Knihu jsem přečetla během jediného dne - možná proto abych tu zvrácenost měla co nejdříve za sebou. Věděla jsem do čeho jdu a že to bude nechutné, ale že až takhle… uff… Po dočtení je mi opravdu fyzicky špatně od žaludku a asi lituji, že jsem neodolala zvědavosti a knihu jsem si přečetla.

Čekala jsem, že kniha používá surový popis k tomu, aby čtenáře hluboce zasáhla a donutila zamyslet se. Byla jsem připravená, že to může být taková drsná agitka na podporu vegetariánství. Ze začátku se to tak cca první třetinu nebo polovinu knihy jevilo - bylo to nechutné, ale takové zvrhle zajímavé. Pak to ale začalo být čím dál absurdnější a cynické a ta ze začátku zajímavá myšlenka byla postupně naprosto utlučena snahou za každou cenu co nejvíc šokovat a zhnusit čtenáře. V poslední třetině knihy jsem začala být znechucená přímo samotnou autorkou a začala jsem mít pocit, že se mi do rukou dostalo dílo sadisticky vyšinutého jedince. Některé scény tam byly opravdu jen proto, aby šokovaly a aniž podstatě "příběhu" jakkoliv sloužily - například brutální zabití štěňat, sexuální scéna v řeznictví, kamion přepadený mrchožrouty a vrcholem nelogické zvrácenosti byli laboratoř a domácí "chov a porcování" samice v podání sestry hlavního hrdiny. Za mě první polovina knihy (hlavně za nápad) 3 hvězdičky, druhá polovina knihy bídná 1 hvězdička, takže celkově 2 znechucené hvězdičky.

6 15.09.2024

Tato kniha mi bohužel nepředala žádné nové informace, které už bych nevěděla. Je potřeba říct, že toho mám v daném tématu ale nastudováno celkem dost (jako laik). Kniha bude užitečná jako základní jednoduché shrnutí pro někoho, kdo se dosud o zdravý pohyb nebo spíš obecně o zdravý životní styl moc nezajímal. Pokud ale chcete proniknout hlouběji nemá tato kniha moc velký smysl. Jednotlivá témata najdete mnohem podrobněji a odborněji rozebrána v jiných skvělých knihách. V knize je popsaných jakychsi 10 pilířů zdravého životního stylu - ne všechny souvisí vyloženě s pohybem. Hodně zjednodušeně se dozvíte, že sezení je špatné a proto máte místo sezení chodit nebo stát. Že máte jíst zdravě. Že máte dostatečně spát. Že máte zhluboka dýchat nosem. A pak pár základních informací o zdravém pohybu - spíš takové důvody proč provádět určitá "protahování", ale opět nic extra. Samozřejmě že jsem to teď zjednodušila až moc, ale tak to na mě působilo. Autoři - manželé - na mě ani nepůsobí jako nějací velcí výjimeční odborníci (možná se pletu, ale takový mám z knihy dojem). Navíc mě neskutečně štvalo, jak v knize pořád mluví v možném čísle ( MY děláme to a to) - vím, že to je prkotina a spíš můj problém, ale já tenhle způsob vyjadřování v možném čísle fakt nesnáším. Za mě tedy bohužel zklamání.

6 26.05.2024

Skvělé epické fantasy s relativně uspokojivým zakončením, takže pokud nebudete chtít pokračovat dalšími díly, NENÍ četba prvního dílu zbytečná ztráta času. Já se do dalších dílů rozhodně pustím, protože mě zajímá jak se bude tento svět vyvíjet dále - i když si tedy předtím odpočinu u nějaké nenáročné knihy, přeci jen epické fantasy není zrovna čtení k vodě. Nicméně Sanderson umí své čtenáře za vynaložené úsilí odměnit. Cca první třetina mi jako obvykle přišla dost náročná i když zajímavá, druhá třetina byla už lepší, ale čtení mi šlo trochu pomaleji než bych si přála, ale poslední třetina už jela jak po másle, závěry ty prostě Sanderson umí.

Kromě skvělého závěru kniha nabídne také výborně vystavěný svět a originální detailně promyšlený systém magie. V anotaci se mi magie pomocí spalování kovů nezdála zrovna zajímavá, ale po přečtení se zařazuji k ostatním fanouškům tohoto zajímavého konceptu. A přestože magické schopnosti hrají v příběhu velkou roli, tak mu rozhodně nechybí ani obyčejná lidskost. Všechny hlavní postavy jsou sympatické a jejich chování je uvěřitelné, pro své chování mají vesměs dobré důvody.

Ze začátku mi děj trochu připomínal Dannyho parťáky (akorát že ve "středověku") - tuto inspiraci ostatně na svých stránkách přiznává i sám Sanderson - to se ale postupně vytratilo. Kniha se mi moc líbila, a ačkoliv si nemyslím, že těch 600 stran obsahovalo něco zbytečného, tak kvůli tomu že se děj občas trochu táhl, dávám "jen" 4,5 z 5

5 13.11.2024

(SPOILER) Oddechová kniha s milou atmosférou. Líbily se mi pasáže z postupného budování a provozu kavárny. Bohužel fantasy pozadí příběhu a střípky z Vivina předchozího života mě nebavily - naštěstí toho bylo v knize relativně málo.

Dodatek, který se vrací zpět v čase do doby Viv před kavárnou, byl za mě naprosto zbytečný a přiznám se, že jsem ho ani moc nechápala - bylo to jako pár stran vytržených bez kontextu z nějakého jiného příběhu. Také zakončení hlavního příběhu s kavárnou mi přišlo takové meeeh... SPOILER: romantická epizodka na konci byla v této podobě postradatelná a znovuvybudování kavárny nebylo nijak logicky vysvětleno - nejdřív na to nebyly peníze (to logiku mělo), ale najednou se jako zázrakem všechen materiál a vybavení začalo "snášet z nebe". Chápu, že Viv asi dostala spoustu nezištné pomoci, ale i tak to nepůsobilo uvěřitelně a hlavně mi to přišlo trochu odfláklé ze strany spisovatele - jakoby chtěl příběh už rychle ukončit, protože ho to už nebavilo. Místo toho tam hodí dodatek o tom, jak Viv hledala informace o skalverdském kameni a poprvé viděla kavárnu - to nás ale přece vůbec nezajímá, nás zajímá kavárna Legendy a Latté, ke které jsme si celou knihu budovali vztah...

Kvůli těmto věcem, které se mi fakt nelíbily, dávám jen 3 hvězdičky - průměrné čtení, ačkoliv tu "cozy" kavárenskou část příběhu jsem si užila a té bych dala s radostí hvězdičky 4. Co se týká načtení audioknihy - to je perfektní.

5 30.10.2024

(SPOILER) 4,5 z 5
Nejvíce oceňuji originalitu světa smrtek. Kniha mě nadchla hned od prvních stran, což se mi běžně nestává. Spád vyprávění je hned od začátku velmi rychlý, není třeba se prokousávat dlouhými úvody a popisy světa - všechno je podáváno jasně, rychle a stručně. Ta rychlost, se kterou Neal Shusterman přechází od jedné události k druhé, mě ale občas spíš mrzela - fungování tohoto světa přináší mimo jiné i spoustu filosoficko-etických problémů a určitě by je šlo rozpracovat mnohem podrobněji. Za mě tedy trochu nevyužitý potenciál.

Přestože jsou ústředními tématy smrt a zabíjení, kniha je svým stylem zpracování (velmi jednoduchým vyprávěním) čistokrevným young adult románem a řekla bych, že je přístupná už i těm nejmladším čtenářům z této kategorie (i když pro ty by si to zasloužilo nějaké varování, protože v knize se zabíjí ve velkém a ačkoliv popisy nejsou nijak explicitní, tak by to mladším čtenářům mohlo vadit). Pro mě jako dospělého čtenáře to nebylo špatné, ale bylo to takové odpočinkové čtení, ve kterém mi chybělo více hloubky.

Co se týká samotného příběhu, moc se mi líbil začátek a konec. Uprostřed jsem zvlášť v dějové lince Citry měla pocit, že některé věci se dějí samovolně a ve stylu deus ex machina (např. komunikace a pomoc od Nimbu, následně od smrtky Curieové, náhodná záchrana ve vlaku od amazonské smrtky - tuhle část příběhu vnímám opravdu jen jako znouzectnost, aby se autor nějak vymotal ze situace, kterou sám upekl). Těch situací, které by šlo promyslet lépe, by se asi našlo více. Přestože si tedy nemyslím, že by zde Neal Shusterman předvedl po řemeslné stránce nějaké veledílo, tak mě ten svět prostě bavil a nad některými nastolenými situacemi mě to donutilo přemýšlet (např. problematika nesmrtelnosti nebo vliv učitele na životní postoje svého žáka).

5 20.10.2024

Moje první "dospělácká" plnohodnotná kniha od Brandona Sandersona a nemám slov... Velmi vyspělé fantasy s dokonale promyšleným originálním příběhem, perfektním budováním světa a uvěřitelným chováním postav. Vyprávění ze 3 úplně odlišných pohledů. Hodně politiky a náboženství a přesto to rozhodně není nuda. První třetina knihy byla trochu pomalejší - rozehrávala se šachová partie s mnoha postavami a trochu na mě padala ta zoufalost špinavé a kruté Elantris, pak se ale děj výrazně zrychlil a začal se objevovat jeden nečekaný zvrat za druhým. Oceňuji hlavně velmi dobře napsané postavy - nejen ty hlavní, ale i vedlejší (z těch jsem si velmi oblíbila třeba vévodu Roiala). Žádná postava není černobílá (možná s výjimkou prince Raodena, který je vyloženě takový Mirek Dušín, ale to mi nevadilo - ráda jsem mu fandila). Jestli tohle má být údajně spíš slabší autorova kniha, tak si nedovedu představit, co přijde dál :-D

5 13.08.2024

Chtěla jsem začít číst i nějaké klasiky, tak jsem sáhla po této oceňované sci-fi dystopii, protože dystopie mám ráda. Bohužel nadšená z ní nejsem. Ačkoliv knihu hodnotím jen 2 hvězdami, tak abych byla spravedlivá - samotné myšlenky v knize jsou dobré, zajímavé a nadčasové a to je zřejmě důvod, proč kniha přežívá do současnosti. Ale... příběh do kterého jsou ty zajímavé myšlenky zasazené mě prostě nebavil. Kdybych to neposlouchala jako audioknihu při cestách, kdy jsem nic jiného na práci neměla, tak počítám, že bych knihu možná ani nedočetla. Audiokniha jako taková je provedená moc hezky.

Obsahově se jedná o jakousi alegorii. Je v ní vidět např. tehdejší znepokojení z nástupu televizního vysílání. To se dá hodně vztáhnout na dnešní dobu, kdy stejné znepokojení panuje třeba z rozmachu sociálních sítí. Svým způsobem je to trochu uklidňující, protože před 70 lety měli někteří zjevně strach z toho, že z televize společnost zblbne a dnes už víme, že tomu tak úplně není (ačkoliv samozřejmě negativa si to nese, ale určitě se nedá říct, že by to pro společnost byla pohroma).
Dalším akcentovaným tématem knihy je cenzura pro dobro lidí - to si myslím, že je v dnešní době možná ještě aktuálnější téma a něco s čím se bude muset demokratický svět v blízké době vypořádat: svoboda slova versus dezinformace a média, která v touze za vysokou sledovaností často nadměrně straší nebo dramatizují. Kniha toto dovedla do absurdna, kdy pro dobro lidí (aby se cítili šťastní) byly zničeny a zakázány mimo jiné i všechny knihy, protože mohou obsahovat znepokojivá témata a média přinášejí jen samé pozitivní zprávy. Jak příběh ukazuje, ani toto není cesta ke štěstí člověka.
Na pozadí příběhu jsou i zmínky o jakési probíhající válce a bombarderech létajících po obloze, což jednoznačně souvisí s dobou vzniku, ale mně tam toto připadá z pohledu příběhu jako dost zbytečné, protože autor s tím nijak více nepracuje. Takže mi to tam připadá nacpané jen jako odraz strachu ze studené války a prožitých hrůz nedávno skončené světové války a navíc to ve mě vzbuzovalo i nějaké pochybnosti ohledně logiky zasazení do samotného příběhu, ale možná, že kdybych se nad tím víc zamyslela, že bych tu logiku našla - takhle na první dobrou je to pro mě v knize nadbytečné, ale je tam toho málo.

5 12.07.2024

Nádherné pohádkové vyprávění. Styl vyprávění autorky (se kterou jsem se touto knihou setkala poprvé) mě opravdu uchvátil. Ze začátku mi zimní atmosféra knížky trochu připomínala film Tři oříšky pro Popelku a tuhle první atmosferickou třetinu knihy jsem si užívala nejvíce. Zbytek knihy pak byl už plně zaměřený na boj se zlem. Moc se mi líbilo, že "boj" byl vedený z velké části vychytralostí za pomoci špetky magie, nikoliv jako fyzická bitva (i když i na tu v závěru došlo). S hlavní postavou, mladou židovskou dívkou Mirjem, jsem od začátku velmi sympatizovala. Byla ve správné uvěřitelné míře tvrdohlavá, vychytralá a odvážná a líbil se mi její obchodnický duch. Ostatně téma vzájemných obchodů, slibů a dluhů prostupovalo jako spojující červená nit celý příběh. Kromě Mirjem jsem si moc oblíbila i pracovitou oddanou Wandu a vlastně fajn byly i všechny další postavy, které se v průběhu celé knihy různě střídaly na pozici vypravěče. To postavám přidávalo hloubku, protože jsme měli možnost nahlédnout svět jejich očima.

V knize nebyla romantická linka, za což jsem spíš ráda, protože některé romantasy knížky z poslední doby jsem jen těžko rozdýchávala. Na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi v závěru absence nějakého toho pohádkově zamilovaného happy endu trošku nechyběla. Respektive happy end tam je, ale romantika tam jaksi chybí. Každopádně knihu jsem si opravdu užila i přesto, že jsem ji četla v parném létě - za chladných, ideálně zasněžených zimních dnů to může být možná ještě o něco atmosferičtější. Určitě se co nejdříve chystám i na další autorčiny knížky, hlavně na Ve stínu hvozdu.

5 28.06.2024

4,5 z 5
Nejdřív se to tvářilo jako úplně obyčejná kniha o prvních láskách teenagerů na prahu střední/vysoké školy. Postupně se ale na vlastně celkem obyčejném příběhu otevřelo hned několik hlubších psychologických témat. To je o to uctihodnější, když kniha má pouhých 220 stran. Je to příběh o nedorozumění a také o tom, co je skutečná laska.
Jsou zde poměrně zajímavě zapracovaná témata depresí, sebeúcty, rodinného násilí, šikany a především špatné komunikace. Zvlášť u té špatné komunikace mezi hlavními postavami bych chtěla vyzdvihnout způsob, jakým se s tím autorka vypořádala. Nedorozumění vlivem špatné komunikace je něco co v knihách nemám moc ráda a někdy jsem vyloženě měla chuť některým takovým postavám jednu vrazit, aby se probrali a začali spolu normálně mluvit, protože by se všechny problémy hned vyřešily. Sally Rooney se ovšem podařilo napsat knihu postavenou z velké části na tomto tématu, aniž by mě přepadaly pocity zoufalství. Chování postav mi přišlo uvěřitelné, možná i díky tomu, že postavy rozhodně nejsou dokonalé nebo ploché (stejně jako nejsou NORMÁLNÍ LIDÉ v NORMÁLNÍM životě).
Trochu uspěchaný a divně ukončený byl závěr, ale když se nad tím zamyslím, tak NORMÁLNÍ život je taky pořád otevřený... tak možná to byl od autorky záměr. Stejně tak jako byl záměr nepoužívat v textu uvozovky pro označení přímé řeči, více méně náhodně přeskakovat mezi hlavními postavami v tom, kdo bude vypravěč, stejně tak rádoby náhodně přeskakovat časově z přítomnosti do minulosti v rámci jedné kapitoly. Hlavně absenci těch uvozovek nechápu, protože to komplikuje orientaci v textu - možná nás tím autorka chce držet více ve střehu, těžko říct.
Celkově mám z knihy pocit, že by se mohla stát novodobou klasikou - stejně jako třeba kniha Ten, kdo stojí v koutě od Chbotského. Ostatně ta mi po celou dobu v hlavě svým stylem dost vyskakovala ke srovnání.
Přijetí této knihy čtenářem může podle mě hodně záviset na osobních životních zkušenostech a postojích. Z toho důvodu ji někteří považují za hlubokou a jiným přijde ukňouraná nebo nezajímavá. Já se rozhodně řadím do první skupiny.

5 02.06.2024

Za mě moc milá kniha. Hlavní hrdina mi svým způsobem po celou dobu hrozně připomínal Foresta Gumpa :-) Kniha vlastně nemá žádné extra dějové vyvrcholení, je to spíš popis jednoho školního roku patnáctiletého? kluka, přesto je to zajímavé čtení. Kniha mě nutila číst stále dál a závěrečný epilog mě dojal a rozbrečel. Knihu jsem četla v angličtině. Tím, že je psána formou dopisů, které píše hlavní hrdina neznámému adresátovi, angličtina v knize je celkem jednoduchá, protože neobsahuje typická knižní popisná slova. Takže je tato kniha vhodná do začátku čtení v originále.

5 05.04.2024