_Knihomolka_ komentáře u knih
"Ženy jsou jako čajové šálky; nikdy nevíte, jak jsou silné, dokud je neponoříte do vařící vody."
Příběh nebyl nijak zvláště vymyšlený, naopak se mi více líbil styl jeho převyprávění a příležitost oprášit si to, s čímž jsem již dříve byla v souvislosti s Blízkým východem srozuměna. Nejvíce mi však v knize nesedl závěr, který byl dle mého uvážení moc pohádkový a celkově nepřiměřený tamějším poměrům.
Nadčasové knihy obsahují vskutku geniální myšlenky, ale jak už to tak bývá, samotný příběh je (většinou) jakousi menší "banalitou" a postavy se nezračí v tom nejsympatičtějším světle. Když ale čtenář padne na to, co mu autor prostřednictvím těch zaobalených nevinných souvětí chtěl skutečně sdělit, je kniha, kterou držíme v rukou opravdu k nezaplacení. A toto platí i pro Kafkovu Proměnu.
Z knihy si neodnáším nic moc nového, spíše takové menší otočení za školními základy psychologie. Přestože se tu našlo několik propracovanějších témat, na které nedám dopustit, obecně publikaci chyběly přesnější a stěžejnější informace, lehkost a vytříbenost.
"Kdysi jsem snil o tom, že uniknu svému obyčejnému životu, ale můj život nebyl nikdy obyčejný. Prostě jsem si jenom nevšiml, jak mimořádný byl."
Touto publikací jsem plně uspokojila svou dětskou stránku. Jakožto neochvějný milovník příběhů o Sirotčinci jsem tento dodatek i po letech uvítala s otevřenou náruční. Je sice pravda, že bych knihu dříve vnímala jinak, ale ani dnes jsem jejího vypůjčení nelitovala. Vzbudila ve mně hřejivou nostalgii a nesmírnou chuť se vrátit do dětských let :).
Ráda si jednou za čas "prolistuji" nějakou knihu z maturitní četby, obzvlášť takovou, která se jeví stále aktuálně a je pro čtenáře nějakým způsobem přínosná. Těch, jež splňují nejméně tyto dva požadavky mi prošlo pod rukama už nesčetně a po dnešním dnu se k ním zajisté zařadí i Čapkovo R.U.R. V této knize mě zaujala především alarmující vize týkající se robotů a také neméně důležité filozofické úvahy.
Jsem si vědoma toho, že v případě hodnocení této knihy půjdu proti proudu ostatních názorů, ale nemohu jinak. Podle mě je publikace velmi slabá. Zdálo se mi, že autor "plul" celou dobu jen po hladině, tudíž informace o panu Havlovi a komunismu byly spíše jen ty nejzákladnější a obecně známé. Také mi občas vadilo, jak jedna věta načala určité téma a další od toho ihned dala ruce pryč a věnovala se opět něčemu jinému.
Stále platí, že příběh Námi to končí si u mě drží své prvenství z autorčiny tvorby, ale ani to, že jsem dala prostor této knize nebyl krok špatným směrem. Jak je u Colleen obvyklé, román byl postavený především na "pitvání" pocitů a psychické pohody postav a obtížné romantické zápletce. Občas jsem však nedokázala pochopit chování a jednání hlavní hrdinky Layken a nějaké věci spojené s nemocí její matky, což pozoruji jako malé nedostatky.
Další krásná a praktická kniha od paní Trhoňové. V úvodu pěkně vysvětleny základy práce s kynutým těstem a ve druhé polovině tolik lákavých receptů, že by jimi ani ten nejmlsnější jazýček nepohrdnul. A poněvadž já nikdy neodcházím s prázdnou a nepatřím ani mezi ty nejvybíravější, nevypůjčila jsem si jich zrovna pomálu :).
"Když se naučíš porozumět řeči beze slov, porozumíš světu."
Z knihy je cítit, že jí autor napsal s dobrým úmyslem, ale i tak jsem v ní marně hledala pasáže, které by mě bavily a citáty, jež by ke mně promlouvaly. Bohužel, ani ucelený příběh nebyl nijak bravurně vystavěný a valná spousta myšlenek se v něm, až na několik malých výjimek, často opakovala.
Dala jsem na radu své oblíbené pekařky Maškrtnice a opět se to vyplatilo. Ačkoli je kniha určená dětem, dle sebe soudím, že i dospělejšímu člověku z té spousty úžasných informací půjde hlava kolem. K mému rozčarování tak nejen přispěli čtyři hustě popsané stránky A4, ale rovněž i nádherné doprovodné ilustrace, fantastické postřehy a recepty z různých koutů světa. Autorům proto moc děkuji za rozšíření kulinářského spektra :).
"Zatímco oni pokračovali v demagogické propagandě, my jsme na vlastní oči viděli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohlašovali službu vlasti za to nejdůležitější na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější."
"Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci."
Remarque dokázal s pomocí svého ladného jazyka z tragického tématu dnů na frontě vykřesat to nejpodstatnější a nejnaturalističtější. Také se mu příběh podařilo podat velmi čtivě a navíc i s obsahem odstavců zabývajícími se řečnickými otázkami a psychikou hlavní postavy. V průběhu čtení proto člověk snadno zapomene na své všední "starosti", dozví se nové historické skutečnosti, a na konci románu si možná i leccos uvědomí...
"Chci jen psát. Pokud budu moci a pokud se najde pár čtenářek, které to nadchne, nic jiného si nepřeji."
Myslím, že by si Jane Austenová zasloužila lepší biografii, jelikož tato byla jen slabým odvarem autorčiny osobnosti. Takovou, která by byla poutavěji převyprávěná, nabízela by odraz tehdejší doby a měla šmrnc, ale zároveň by se držela pravdy a věrně zobrazovala spisovatelčin život.
Do edice Významná žena však přispívají různí autoři, takže není divu, že čtenář nikdy neví, co mu pod ruku přijde příště :).
Osobně bych knize vytkla zavádějící název začínající slovem Bible, což není úplně vhodné, jelikož neobsahuje ani tři čtvrtiny toho, co je potřeba v souvislosti s pekařinou znát (i když délkovou kapacitu na to skoro má :)). Také mi vadilo množství stránek, které, ač byly hustě popsány, mi nic ve skutečnosti neřekly. Rovněž si myslím, že i jednotlivé recepty by šly sepsat srozumitelněji a doplnit fotografiemi. Avšak musím dodat, že i přesto jsem v ní našla několik zajímavých a nových věcí a vzala si pár autorčiných receptů na vyzkoušení.
Výčet toho, co mi v knize přišlo užitečné a povšimnutí hodné, by se omezil pouze na dvě jediné věci - poznatek o tom, že jsou v Rusku školy pro zlatokopky a zajímavou kapitolu o kauze Jany Jakovlevové. A těmito dvěma drobnostmi to hasne, takže za mě, bohužel, žádná sláva.
"Život se zlepšuje, soudruzi, život se projasňuje."
Pod pojmem stručné dějiny si představím přesně takovéto zpracování - krátké, trefné a objektivní. Celkově jsem byla spokojená, jelikož mi publikace okrajově upřesnila vývoj státu a pomohla mi takzvaně lépe pochopit "ruskou duši." Jediná věc, která však autorovi nepřeje k dobru, je nedostatek několika podstatných informací, které formovaly ruskou historii.
Nebylo to lehké čtení - jednak kvůli samotnému tématu holokaustu a historicko-filozofickému podtextu, ale také i autorovým pojetím. Přestože publikace pečlivě rýsuje počátky a vývoj holokaustu napříč Evropou, nezískala si mou pozornost tak, jako některé tituly z její konkurence. Nicméně i zde jsem našla několik dalších nezbytných dílků do "skládačky" o druhé světové válce.
Předchozí kniha od paní Trhoňové se mi zamlouvala malinko více, ale ani tahle nebyla špatná. Tentokrát jsem byla poučena o moukách typu T a pekařských procentech, což se vždycky hodí :).
Z obou autorových knih mám velikou radost. Nejen díky tomu, že jsem objevila další zajímavý a historicky unikátní příběh, ale také z toho titulu, že jsem si (hlavně ve druhému dílu) většinu svých válečných vědomostí oprášila, část z nich upevnila a nějaké i nově nabila. A rovněž ani epilogový rukopis nebyl od věci - byl sice psychicky náročný a uronila jsem nad ním nejednu slzu, ale zároveň si myslím, že skvěle posloužil jako vhodně zvolený závěr této duologie.
Sice tu nebylo moc věcí, na které by mi autorka odpověděla, ale musí se vzít v potaz, že tato pekařská knížečka nemá ani sto stránek. V čem mi ale paní autorka vyšla vstříc, bylo to, že mi pomohla s vymezením kváskového rozvrhu a prozradila mi, co je to zápara :).
Po přečtení Hany a Černé a purpurové, jsem nevěřila, že narazím na román, který jim bude schopný konkurovat. Nyní ale otevřeně uznávám, že jsem se hluboce, ale hluboce mýlila. Kouzelník z Osvětimi je spolu se dvěma výše uvedenými knihami jeden z nejlepších příběhů pojednávající o druhé světové válce. Všechny tři totiž skýtají krásný jazyk, mají svou osobitost, potrpí si na kvalitu a zahrnují i faktické informace.