Knihomolka134 komentáře u knih

Vcelku podprůměrná kniha, trvalo, než jsem se prokousala začátkem. Předvídatelná zápletka, zvláštní typ humoru, který mi nepřipadal příliš směšný, spíš takový zoufalý.
Druhý díl byl o poznání lepší, fandila jsem Ollymu a Libby, ale Libby je a bude zřejmě ještě dlouho zaslepená Dillonovým šarmem (i když absolutně nechápu, co jí tak přitahuje). O to absurdnější je, že se v úplném závěru 2.dílu na pár stránkách stane totální charakterový zvrat Libby i Dillona (z děvkaře se stane vrba a Libby si uvědomí - po dvaceti letech - že miluje svého nejlepšího kamaráda). Nevím, zda to byl záměr vykreslit postavy jako nevyspělé osobnosti, které se nechávají vláčet svými rozpolcenými city.
Obě knihy jsem přečetla u moře na pláži (oddechovka), ale závěr druhého dílu mě neuspokojil.
Třetí díl není přeložený a pravděpodobně ani nebude (po nevalné kvalitě i ohlasech) a za 250 Kč si ji z Anglie zas neprahnu objednat (vzhledem k tomu, že jsem obě předchozí knihy koupila dohromady za 80 Kč a rozuzlení příběhu s Libby je celkem jasné - ještě pár milostných nevydařených zoufalých peripetií a konec očekávám v Ollyho náruči). Klasický happyend a la Bridget Jones.

1 28.07.2020

Ideální soubor povídek na zimu ke krbu. Stačí se jen zachumlat do deky, dát si šálek něčeho teplého a ponořit se do mrazivých detektivních příběhů. Jenom škoda, že ve všech nehraje hlavní roli Hercule Poirot a nejsou seskládány podle nějaké logické posloupnosti. Milé ale je, že vánoční tématikou kniha začíná i končí. Oddechové a napínavé čtení na zimní měsíce!

Jsem ohromnou milovnicí knih A.Christie (detektivek), ty jí totiž sluší výrazně víc než psychologické vztahové romány. Tuto knihu jsem četla dlouho, protože mi docela dlouhou dobu trvalo, než jsem se do ní úplně začetla. Velmi hezky je však prokreslený jedinečný vztah matky s dcerou, které jsou na sobě svým způsobem nezdravě závislé a jako čtenáři můžeme postupně sledovat jejich emoční a duševní vývoj a zrání - od toxicity přes manipulativní snahu ovládnout tu druhou, přes stagnaci, averzi a nenávist, směrem k vzájemnému odpuštění.

23.02.2024

Tuto knihu napsala nesvéprávná osoba, která není ochotna ani vystupovat pod svým vlastním jménem. 1/5 knihy jsou nesmyslné plky, kde "autorka" pouze využívá maminek slabších povah. Webové stránky i obsah knihy naplňují všechny znaky sektářství (srovnat můžete např. s nedávnou americkou kauzou TwinFlames). Autorka o sobě neuvadí nic, příspěvky/ dotazy maminek z různých konferencí jsou naprosto vytržené z kontextu. Autorka je pokrytec, který radikálně odsuzuje všechny IVF děti (říká jim prázdné duše), ale to své, předčasně porozené, nechala zachránit doktory i přesto, ze bylo přírodou odsouzené k záhubě. Slabé a lehce ovlivnitelné povahy v této knize můžou (a zřejmě budou) hledat smysl, pro všechny ostatní je to ztráta času, dalších nervů i peněz. 4/5 zbytku "knihy" jsou pak už jen vyselektované dotazy a odpovědi paní šarlatánky, která zoufalým ženám odpovídá z pozice Boha a všemohoucího (aneb "všechno je to jen ve vaší hlavě"). Byla jsem knihou opravdu velmi zklamaná, protože jsem očekávala různé přístupy s ohledem na ženskou neplodnost. Žádná (pouze jedna krátká a odsuzující) zmínka o umělém oplodnění, které je dle této paní neakceptovatelné. Bez důvodů a racionálních argumentů odsuzuje vše, co jí není po chuti. Nebrat. Je to (ezoterický) odpad!

Co číst a vážně se odreagovat? Pro milovníky psycho thrillerů je tato kniha tou správnou volbou. Bravurně napsané, překvapivé vyústění, zkrátka thriller jak má být. Co určitě upoutá, je retrospektivní vyprávění z úhlu dvou hlavních postav. Čtenář má tak možnost částečně nahlédnout do jejich nitra a pokusit se pochopit jejich vnitřní pohnutky. Psychologicky velmi hezky prokreslené postavy s lehce maniakálními sklony. Mínus hvězdičku dávám za závěr, skutečné pravdy o dávné minulosti se nedopátráme + za tak stokrát opakující se slova "mého manžela", což mě při 330 stranách dovádělo k šílenství.
Přečteno jedním dechem, moc doporučuji!

27.03.2023

Skandinávská (finská) krimi s lehce předvídatelnou dějovou posloupností. V anotaci se píše "napínavý psychologický thriller". Ani jedno to pro mě nebylo. Spíš bolestné vyprávění chlapce, který ztratil mámu a celou knihu prahne po pomstě. Tři prolínající se časové úseky dávají knize na napínavosti, ale to nestačí. Neprobarevné charaktery postav, očekávaný závěr a zavádějící název knihy. Trochu zklamání, zejména pro fanoušky severských detektivek a zmlsanců Nesba.

13.02.2023

A. Christie pod pseudonymem píše jinak. O tom není pochyb. Místy zdlouhavý psychologický příběh vyprávěný z pohledu matky a manželky, sebezpytující, místy nudný a opakující se. Obraz navenek ideální anglické počestné rodiny, zevnitř prožraný do morku kostí. Depresivní a polemizující dílo o životě postupně odhaluje o vypravěčce víc, než by čtenáři bylo milé. Domnívám se, že především v tom tkví pozoruhodný um Agathy Christie - obalamutit důvěřivého čtenáře, a pak mu ukázat, že pravda se skrývá někde úplně jinde.

22.12.2022

Veliká legrace! Alespoň první z příběhů budí dojem, že se počůráte smíchy. Aneb jak by vypadal svět z pohledu (ne)narozeného miminka. Další dva příběhy na něj volně navazují, ale ty už čtenáře spíš deprimují a ukazují mu rozvrácené vztahy a nestabilní manželství. I tak ale skvělá sonda do mezilidských vztahů, především těch mezi rodiči a dětmi. V zásadě však z knihy máte pocit, že všechny vztahy rodiče-děti jsou rozpolcené a narušené. Určitě by bylo zajímavé prozkoumat autorčino rodinné zázemí, zda-li vycházela i z vlastní zkušenosti. Výhodou je, že kniha má sto a něco stránek, je čtivá a každý se v ní zřejmě najde - to, co potkává autorčiny hrdiny, potkalo snad každého z nás.

15.11.2022

(SPOILER) Hausfrau od Jill Alexander Essbaum. Kniha, která zaujme na první pohled - červenou barvou textu a epesní obálkou. Její obsah lze chápat jako hluboké autorčino nitro zmítané v depresích, obavách a životních úzkostech. Hlavní hrdinka Anna má všechno - hodného manžela, děti, domov, je zajištěná, ale přesto neví, co s životem, nudí se a hledá si nové a nové milence, což se jí jednoho dne stane osudným. Erotické pasáže, prolínající se děje, retrospektiva, to jsou hlavní znaky této knihy. Postava Anny je perfektně psychologicky zpracovaná, což se o ostatních postavách říct nedá. A je to trošku škoda. Kniha čtenářům nabízí jakýsi průzor do jedné ženské duše, která je zraněná, osamělá, nerozhodná a pasivní, ale volá po záchraně, kterou nikdo nevidí a neslyší. Nebo nechce slyšet? Stručně řečeno, kniha nepotěší ty, kteří bojují s úzkostmi. Je plná smutku a odevzdanosti, je hodně depresivní. Na druhou stranu nabízí otázku, zda se nejedná o fenomén např. zelených vdov, žen úspěšných mužů, vysoce postavených manažerů, které jsou finančně i materiálně zajištěné, zdánlivě jim nic nechybí, ale jsou citově/ emočně vyprahlé? Chybí jim láska, jejich srdce umírá a volá o pomoc, jejich okolí ale nevidí a neslyší, protože co by mohlo tak šťastým a spokojeným ženám přece chybět? Mínus dávám jen jedné věci - šílené pasivitě Anny, která se mi zdá neskutečná, přehnaná a opravdu NEmožná, neboť která žena a matka dětí se nechá dobrovolně vyhodit z domu od manžela, který (možná) ví o její nevěře? Která matka se nebude o své děti prát, která žena se nepokusí ani trochu obhájit? Jaká žena mlčky odejde jen s jedním zabaleným kufrem z domu, kde žijou její děti a pak odevzdaně skočí pod vlak? Závěr knihy mě nepřesvědčil, ale jinak to byl solidní pokus o mix červené knihovny a psychologické novely, který by se býval byl vydařil víc, kdyby autorka některé věci víc domyslela. Dávám 5/10 a přemýšlím nad tím, proč má kniha odznak bestselleru.

19.04.2022

Prvni kniha, kterou jsem si precetla az pote, co jsem videla hvezdne obsazeny film z roku 1995 s D.Moore a G. Oldmanem. Byla jsem filmem tak uchvacena, ze jsem si koupila knihu, ktera me ve sve podstate nezklamala, ale jen utvrdila v tom, ze film byl opravdu jen velmi volne inspirovan timto mistrovskym dilem americkeho spisovatele Nathaniela Hawthorna. Pamatuji si, ze jsme tuto knihu meli jako povinnou cetbu na gymnaziu, v te dobe jsem ji prilis nechapala a nedokazala videt ona alegoricka vyobrazeni, kterymi je cele dilo protknuto. Jazyk i stylistika je velmi narocna, minimum dialogu v cele knize, dlouhe pasaze plne jadrnych popisu mohou byt misty az nudne a opakujici se. V mnoha vecech se kniha od filmu lisi, v te nejvetsi vztah dvou hlavnich hrdinu a jejich pohled na sarlatove pismeno. V knize je bravurne vystizena metafora pismene vtisknuteho do reverendovy hrudi, nasledkem te bolesti pak umirajiciho.
Zajimave take je, ze v knize nosi Hester pismeno S (z anglictiny vina), ktere si sama vysije a nosi jej, ve filmu je to A (z anglictiny jako cizoloznice), ktere ji je pripnuto na prsa, cimz je odsouzena k vecne hanbe. V knize me take trochu zarazil zacatek pribehu, kdy je Hester i s ditetem vystavena na pranyri, temer az do konce knihy nevime, kdo je otcem ditete, jake byly dny, ktere tomuto dni predchazely. Musim uznat, ze kdybych nevidela film, ale cetla pouze knihu, zrejme bych byla vyvojem deje, pokrivenym charakterem duchovniho i samotnym zaverem, trochu rozcarovana. Ve filmu vsak roli reverenda excelente a velmi presvedcive zahral G. Oldman, ktery sve postave vnuknul i vice statecnosti a nebojacnosti, kterou zrejme postava literarni zcela postradala.

13.03.2022

Mela jsem velke premahani, abych tuto knihu vubec docetla. Priserne zdlouhave vypraveni, na domneleho vinika bylo poukazano na samem zacatku knihy a bohuzel to bylo uz od pocatku velmi pruhledne. Kniha ma 411 stran bez jakekoli kolize, nudny popis lidi v jedne zvracene ulici na predmesti Anglie. Jsem rada, ze jsem docetla, nemam rada nedoctene knihy, dost jsem se do cteni nutila. Konec byl pro me taky velke zklamani. Kniha je dle meho az moc presycena hledanim Boha.
Nejlepsi citat z knihy: "Ze statistickeho hlediska musite ujit jen urcity pocet kroku, nez nekoho znovu potkate."
Stesti je, ze autorka napsala jen jednu knihu.