Knihomolka2009 komentáře u knih
Vím, že tato kniha není pro ostatní takový průlom jako Kouzla rodu Thornů od stejné autorky, já jsem ji ještě nečetla, takže nemohu posoudit, ale Magie havranů se mi moc líbila. Já nejsem moc náročný čtenář, neohlížím se nějak zvlášť na to jestli je hlavní hrdinka nesympatická, jestli má příběh dobrou zápletku, spíše mi jde o to aby mě to bavilo. Tuto knihu jsem čekala úplně jinou ale nezklamala mě. Zaujalo mě zakomponování umění do děje, které mi přišlo velmi originální. Isobel byla od začátku až do konce stejná a celkem jsem si ji oblíbila, u Havrana mě zarazilo zjištění, že jeho barva očí je fialová, načež jsem si vzpomněla na Rhysanda z Dvoru trnů a růží. Doufala jsem v příběh, kde bude hlavním romantika, což se mi v podstatě splnilo. Přišlo mi pěkné jak oba putovali po podzimních lesích a vzájemně se poznávali. Kniha je pro mě taková krásná pohádka s nádhernou atmosférou, zakázanou láskou, a i když to nebylo zrovna akční a nejlépe promyšlené, tak se mi to líbilo.
Opět jako u předešlých dílů je to prostě knížka pro mladší děti, u které se ale určitě občas pobaví i ti starší. Zrovna tady se příběh točil hlavně okolo Gregova bratra a jeho kapely, takže to vytvořilo spoustu zábavných scén. Ještě k tomu se příběh čte velmi rychle, takže vám to rychle uteče.
(SPOILER) Bude to znít divně, ale tohle je za mě jedna z nejlepších knížek na světě a první kterou jsem tento rok dočetla. Hlavní hrdinka byla od první strany naprosto úžasná a hlavní hrdina taktéž. Vždycky když se na první pohled zdálo že Fallon jedná sobecky,za chvíli přišla věta, která to dokázala celé obrátit, a já ji měla o to radši. Zápletky mě překvapily, a jsem moc ráda, že po celou knihu se vždy objevovaly nějaké problémy, a až ke konci se to vše vysvětlilo. Za mě to byl příběh působící na vás jako pohádka, za kterou se ale skrývá tolik problémů, že to vlastně ani jako pohádka dopadnout nemuselo. Já jsem za to však moc ráda, protože kdyby tento příběh skončil jen o trochu jinak, nebylo by to to pravé, jelikož tohle není žádné drama ale život dvou mladých lidí, kteří se musí popasovat s hodně problémy, aby spolu mohli žít šťastně až do smrti a strávit spolu každý den včetně 9.listopadu.
Tohle je stoprocentně jedna z nejlepších knih roku 2022. Tom Felton se tady s námi podělil o zážitky z natáčení a svého soukromého života. Zároveň nás seznámil i s několika herci a svěřil se, jaké zkušenosti od nich získal. Za mě se to dobře četlo a líbilo se mi obohacení knihy o fotky. Občas jsem se zasmála u nějakých scén, které Tom Felton podal opravdu skvěle a takhle to šlo většinu knihy. Na konci už to je spíše takové na zamyšlení, což ale bylo velmi naučné. Mrzí mě, že o této knize je napsáno,,Doplňková publikace k Harrymu Potterovi", protože za mě je toto ( ač Toma Feltona známe skoro všichni asi jako Draca Malfoye ) samostatné dílo, kdy tam nejčastěji Harry Potter byl zmíněň proto, že měl v životě Toma Feltona velkou roli a strávil u natáčení většinu svých let, když byl ještě mladý kluk. Knihu tedy moc doporučuji přečíst.
Jelikož je autorka velmi známá pro svoje knihy, chtěla jsem si od ní nějakou taky přečíst a Na obtíž mě zaujala nejvíce. Anotace zněla tak podivně, že mě začalo strašně zajímat, jak to celé bude pojmuté. Kniha je psána velmi dobře, takovým nenáročným stylem, a tím pádem se to celkem rychle čte. Merit mi byla sympatická, šlo vidět, že je to prostě úplně obyčejná holka jako ostatní, až na svoji zálibu ve sbírání trofejí, což se ale v knize vysvětlí a nezní to tak divně jak to vypadá. Ostatní postavy nepůsobí z pohledu hlavní hrdinky moc sympaticky, ale postupně s Merit se vám pohled na ně zlepšuje. Romantická linka byla podivná i krásná zároveň a já celou dobu doufala, že to s nimi skončí dobře. Autorka tam chtěla nějakým způsobem zakomponovat téma deprese, což se jí možná jistým způsobem podařilo, a téma rodinné vztahy, které bylo asi tím podstatnějším. Celou knihu hodnotím plným počtem hvězd.
Ještě než jsem začala knihu číst, mi bylo prostřednictvím video recenzí řečeno, že tato kniha, ačkoli převypráví mýty, není fantasy. Bohužel jsem asi byla trochu natvrdlá a přesto si knihu koupila, protože jsem si myslela, že tam přeci jen nějaké to čarování bude. Po polovině knihy jsem si uvědomila že nebude. Na knize mě nejvíce naštvaly praktiky BDSM sexu a hlavní hrdina, který byl popisován jako dlouhovlasý, s bradkou a ještě k tomu malého vzrůstu. Proti dlouhým vlasům nic nemám, že není moc vysoký už mě trklo, ale bradka bylo poslední sousto, načež jsem nechala pracovat svoji fantazii a zvolila si přijatelnější obrázek Hádese. Jeho osobnost mě taky zrovna moc neohromila, čekala jsem nějakého sympatického a tajemného frajera a dostala pěknýho debila. Co se týče hlavní hrdinky, ze začátku mi byla sympatická což se postupně měnilo až jsme se dostali z obdivu k lhostejnosti. Zápletky mě nenadchli a konec se mi zdál rychle vyřešený. Věc, co se mi ale naopak celkem líbila byl jejich vztah mezi sebou. Že se mi kniha nelíbila je ale jen a jen moje chyba protože očividně nejsem fanda erotických románů ( jen pokud to není fantasy ) a BDSM sexu. Co by dle mého bylo ještě zajímavější než tohle, by bylo kdyby to bylo fantasy, ale to je jen můj názor. Knihu proto hodnotím dvěmi hvězdami.
(SPOILER) Abych řekla pravdu, vůbec nevím proč jsem této knize dala plný počet. Příběh není moc promyšlený, ale ani ne takový bizár jaký jsem čekala. Postavy mě velmi často štvali, v podstatě hlavně Feyre, Rhysand a Elain. Za to co teď řeknu, si myslím že mě nepochopíte, ale od první chvíle co se v knize objevil Tamlin, část mého já chtěla, aby se k němu Feyre vrátila a byly spolu, protože to co tam předvádí s Rhysandem je místy fakt strašné. Dále mě pěkně nakrkly Feyřiny myšlenky o tom jejich bohatství a jak by měla ostatním pomáhat a kolik má šperků... No hrůza. Postavy, kterých mi bylo strašně líto byly v tomhle případě Tamlin, Nesta a Lucien. Na Tamlina prostě pořád všichni hrozně dupou a Rhysand pořád provokuje, i když Tamlin vlastně už dostal za vyučenou tak, že je z něj teď prázdná skořápka upadnutá do zapomnění a samoty. Lucien je na tom dost podobně, když odmítne nabídku Feyre aby u nich bydlel, ihned dostane vynadáno, že žije s lidmi, s kterými si vybudoval přátelský vztah a má je rád narozdíl od lidí z Nočního dvora. Elain se k němu chová teda dost hrozně a ani pozdravit ho nemůže a místo toho dělá blbé ksichty. A poslední postava, Nesta. Všimli jste si toho, jak strašně Feyre chtěla po Nestě aby přišla na oslavu slunovratu a v závěru pro ni nesehnala ani dárek ? Nesta, i přes nadměrné pití alkoholu a psychických problémů, které se ani nedivím že má po tom co si prožila a když se jí ani nikdo nepokusí pomoct, má recht v jedné věci, a to v té když nechce být součástí nejbližšího kruhu, protože mi řekněte, kdo by chtěl být součástí Feyre a Rhysanda, lidí co nejčastěji myslí jenom na sebe a na své potěšení. K erotické scéně se radši ani nebudu vyjadřovat, to byla poslední kapka. Navzdory tomu jak příšerně se Rhysand a Feyre k některým postavám chovali a jak měli zcela bezproblémový vztah, což není úplně normální, je krásné, jak se k sobě chovají navzájem. Tím ale neříkám, že je vše odpuštěno, protože když budu vzpomínat na tuto sérii, kterou velice miluji, vždy si na lásku Feyre a Rhysanda vzpomenu u prvních tří dílů. A přichází závěrečná otázka : Proč jsem teda dala plný počet hvězd ? A odpověď zní, že nejspíš kvůli původním třem dílům, kde jsem si postavy oblíbila, milovala je a asi kvůli tomu nemůžu dát žádnému dílů z této série špatné hodnocení, a i přes tady tohle rodeo ty postavy mají u mě v srdci své místo. Zkrátka, co je dvě sta sedmnáct stran utrpení oproti aspoň osmnáct seti stranách sledování krásného vztahu skvělých postav. Pokud máte na knihu jiný názor, plně ho respektuji a je to jedině dobře pokud se vám kniha líbila.
Nejlepší pasáže knihy pro mě jistě byli kapitoly z Vánoc Animant a Thomase. Zbytek pro mě nebyl zas tak záživný, ale nebylo to nejhorší. Chápu, pokud se mnou nebudete souhlasit a máte na tuto bonusovou novelu zcela jiný názor.
První co musím říct je, že moc obdivuji autora za to, že dokázal vymyslet originální pojetí světa kouzelníků, mágů a čarodějů. K mojí škodě mi ale přesto v knize chyběla romantická linka, kterou já v knihách potřebuji. Ano, vím že taková slabší tam byla, ale hodně upozaděna. Já si nestěžuji, protože chápu, že ne ke všem knihám patří. Tady podle mě spíše šlo o vývoj Kellena a poznávání světa. Tím jsem chtěla říct ( ještě to raději zhrnu, protože si myslím, že teď v tom jste úplně ztraceni ), že kniha byla opravdu velice povedená fantasy ale já mám raději knihy typu Sarah J. Masové kde má romantika hlavní roli. Tento názor je můj osobní a respektuji, že ostatní to mohou mít jinak.
Knihy z této série si vždy ráda přečtu, protože je to nenáročné čtení u kterého se vždy pobavím. Sice to ničím neobohatí moje vědomosti ( ne že bych si stěžovala), ale je to zkrátka fajn. Zrovna tenhle díl mě ale moc nenadchl kvůli tomu, že sport není moje silná stránka.
(SPOILER) Kniha byla moc hezky napsaná, ale za mě se nečetla úplně nejlépe, i tak bych ji ale ohodnotila nadprůměrně. Nejvíce mi asi vadila romantická linka, přičemž já jsem celou dobu fandila ďáblovi, ne Henrymu, který mi byl strašně nesympatický, prostě hrozná citlivka. Tím pádem se mi ani konec nelíbil, skončilo to sice tak jak jsem si celou dobu malovala, ale hlavní hrdince se to očividně nelíbilo, možná kdyby tam autorka poslední stránku nebo dvě vynechala, bylo by líp. Samozřejmě je to jen můj názor a nikdo s ním nemusí souhlasit.
Tohle byla moje první historická romance, která mě velmi překvapila tím, jak zábavné je číst o době viktoriánské. V knize mě právě toto téma (samozřejmě jsem se tam dozvěděla i další zajímavé informace), které tam bylo vsunuté, zaujalo a po dočtení jsem si ještě o tom něco přečetla. Hlavní hrdinka, ač je velmi tvrdohlavá a nezkrotná, se mi moc líbila a její hašteření s mrzutým knihovníkem bylo mojí oblíbenou částí. Skvělá kniha a rozhodně doporučuji přečíst.