Knihomolka2009 komentáře u knih
Z důvodu nezapamatování děje jsem si knihu musela přečíst nadvakrát, abych se mohla pustit do druhého dílu, a s radostí si mohu potvrdit, že jsem měla dobrý důvod k zařazení této knihy do mých oblíbených. Ač jsou první kapitoly velice zdlouhavé a nezáživné, po vyvolání pekelného prince se tempo příběhu značně zrychlí a příběh se stává čím dál zajímavější. Co se týče postav, tak opět ohodnotím hlavní dvojici. Emilie sice nebyla zrovna nejpříjemnější, ale nepostrádá vlastnosti, které bývají na lidech přitažlivé, a to odvahu, cílevědomost a v jisté míře i inteligenci, nebudu ji zase moc přeceňovat. Démon Ira byl od svého prvního zjevení největším plusem příběhu, sarkastický, podle popisu zjevně pohledný, ale přesto chladný a tajemný. Vedlejší postavy příliš prostoru nedostali, když nezmiňuji pekelné prince, ale vůbec mi to nevadilo. Ohledně vývoje zápletky je potřeba říci, že mě občas některé události trochu mátly, ale to bude nejspíš tím neustálým, někdy lehce popleteným, uvažováním Emilie, naší vypravěčky. Slibné finále mě navnadilo na pokračování, které nám jistě odhalí nevyřčené odpovědi na otázky. Doporučuji těm, kterým nevadí, když občas budou muset přetrpět ty pomalejší části knihy.
Čtením této knihy jsem si chtěla pouze připomenout jinou knihu napsanou ve stejné době ( Jana Eyrová ), ve které měla hlavní hrdinka stejné zaměstnání. Po přečtení však musím konstatovat, že teď se na práci guvernantek dívám úplně jinýma očima. Ani jsem si neuvědomovala, že dříve to ženy v takových finančních situacích měly tak těžké, a dokonce neměly ohledně povolání tolik možností. Kniha je tím pádem dosti syrovým pohledem na život žen v 19. století. Za mě příjemná zkušenost s knihami psanými v dřívějším století.
Mě kniha bohužel moc nenadchla. Citlivé téma, okolo kterého se příběh točí, zde bylo celkově dobře zpracováno, ale přesto se mi příčilo, jak k tomu hlavní hrdinka přistoupila, po zjištění jisté spojitosti. Od začátku kniha nepostrádala svižné tempo a asi do poloviny mě velmi bavila. Zlom přišel až ve chvíli, kdy se začalo prohlubovat pouto mezi Sky a Holderem. Nevím, jestli to mělo na někoho stejný efekt, ale z mé strany jejich dynamika s narůstajícím počtem stran značně povadla, přičemž se z počáteční chemie stala spíše vynucená přitažlivost. Sky jako postava sama o sobě mi sympatická nepřišla, zdála se mi příliš arogantní. Holder, jakožto milostný zájem, se jevil od začátku velmi mile, bohužel, od přibližně jedné třetiny, už jsem ho moc nemusela. Ostatní postavy mi také zrovna k srdci nepřirostly. I přes moji vyjádřenou negativitu vůči této knize v ní nadále spatřuji i jistá pozitiva, kdybych mohla uvést jeden příklad, tak si myslím, že tato publikace pomůže spoustě lidem, zejména těm mladým, otevřít oči a uvědomit si závažnost této situace, jelikož se s ní skrze Sky budou moci sžít. Tímto příspěvkem bylo z mé strany myšleno podělit se o svůj názor a ne někoho urazit.
(SPOILER) Do této knihy jsem se pustila především díky zhlédnutí nyní již mého oblíbeného filmu ,,Casino Royale" z roku 2006. Věděla jsem, že film je hodně odchýlený od knihy, ale přesto jsem toužila přečíst si předlohu od tak skvělého filmu, a musím říct, že po dočtení nejsem vůbec zklamaná. Příběh se rychle čte a obsahuje zajímavé informace, nezdržuje se nudnými zdlouhavými popisy a spíše se soustřeďuje na pocity Jamese Bonda. Líbí se mi, že pro ty, kteří se neorientují v hrách hraných v kasínech, jsou tady vysvětlivky k Bakaratu, který je právě klíčovou hrou v této knize. Tato hra se řeší asi polovinu knihy a pro moc jiných věcí tady není místo, následně však dojde k obratu a příběh se začne zaobírat více vztahem Jamese Bonda a Vesper Lyndové, která je v knize i ve filmu hlavní ženskou protagonistkou. Vyvinutí jejich počáteční přitažlivosti v osudovou lásku bylo napínavé číst a o to víc je pak emotivní Vespeřina sebevražda a následný dopad, který má tato událost na Jamese Bonda. Třešničkou na dortu je pak ještě dopis, který napsala Vesper Bondovi. Na knize je však patrná její zastaralost, zejména v názorech na ženy, které se točily kolem známých klišé, například, že žena patří do kuchyně. Když se ještě pozastavím nad srovnáním knihy s filmem, tak musím pochválit převedení Jamese a Vesper na filmové plátno, opravdu byly jen trochu zmodernizovaní ( stejně jako celý film, akorát, že těch odboček měl o hodně více ) ale jejich chemie byla stejná jako v knize. Doporučuji jak přečíst knihu tak zhlédnout film.
(SPOILER) Slovní spojení ,,obrovské zklamání" za mě vystihuje tuto knihu. Celkově mě to vůbec nebavilo číst a ani jsem to nechtěla číst, ale prahla jsem po další dokončené sérii ve své knihovně. Už v prvním díle mě postava Lily zrovna nezaujala a moc jsem ji nemusela ( s ohledem na moji recenzi na knihu ,,Námi to končí" musím poznamenat, že můj názor se postupem času po napsání zmíněné recenze změnil ). Atlas nikdy nepatřil mezi moje oblíbené mužské protagonisty, zdál se takový málo uvěřitelný, neměl téměř žádné špatné vlastnosti a pro mě postrádal přitažlivost. Rylea, jakožto hlavního záporaka, jsem měla o mnoho radši, byl opravdový a já bych za sebe klidně uvítala alespoň jednu kapitolu z jeho pohledu ( Tímto komentářem ovšem nechci nijak ospravedlňovat jeho agresivní chování vůči Lily ). Příběh byl postaven hlavně na romantické lince, čímž autorka cílila převážně na fanoušky Atlase, kteří toužili po naplnění jeho vztahu s Lily. Okolní dramata v zápletce byla upřímně na nic a jen zbytečně zaplňovala několik zbytných stránek knihy. Proto si stojím za tím názorem, že by bylo moudřejší, kdyby místo knihy vznikly spíše jen takové tři bonusové kapitoly obsahující pouze romantiku mezi Atlasem a Lily. Není pro mě cílem, aby se tento komentář někoho dotkl a chápu všechny, kterým se kniha líbila.
Knihu jsem začala číst až po tom, co jsem viděla filmovou adaptaci z roku 2011, která mě natolik uchvátila, že jsem po knize sáhnout prostě musela. Už od začátku mě zaujal styl vyprávění v první osobě, což mi přijde velmi nezvyklé na dobu kdy byla kniha napsána. Janiny myšlenky a povaha mě stále nepřestávají uchvacovat a nalézám v nich hlubší význam. Její postava celkově mě fascinuje a nemohu si pomoci, ale vzhledově si ji představuji jako Miu Wasikowskou, představitelku Jany ve filmu, s kterou se shodují naprosto ve všem. Stejně to mám i u pana Rochestera, ale v tomto komentáři nemám v plánu srovnávat knihu s filmem, nýbrž vychválit knihu až do nebes. Jak už jsem zmínila, líbilo se mi Janino uvažování a její nezávislost, její vztah s panem Rochesterem, který ač vím že není zrovna zdravý, tak jsem mu propadla a zamilovala se do něj. I samotná postava pana Rochestera mě nadchla ( v mnoha věcech je stejný jako Jana ( nebo Jane ), ale zároveň má v sobě více divokosti, zatímco Jana je, i přes svoji vášnivou povahu, více přemýšlivá a drží se svých zásad ). Na knize jsou nadále výborně prozkoumány pestré charaktery postav. Zkrátka žádná postava vám nesplyne, protože každá má jinou povahu a vytvoříte si o ní jasný obrázek. Hlavní zvrat na mě působí velmi dramaticky a nereálně, a právě to se mi líbí, je to prostě starší kniha, a díky tomu zvratu z ní máte i takový pocit. Konec je krásný, máte z něj pocit, že ač vše nedopadlo úplně ideálně, tak život je prostě život a pravá láska září i v těch nejtemnějších chvílích a nezhasne. Abych se ještě vyjádřila k Lowoodu, tak prostředí školy bylo perfektně vykresleno ( ostatně jako vše v této knize), motivy a chování malé Jany byly rozumné a její vývoj ovlivněný především Helen Burnsovou, či slečnou Templeovou byl uvěřitelný. Jako celek bych knihu popsala následujícími slovy : Romantické dílo, odehrávající se v gotickém prostředí s hlavní hrdinkou, která se dá popsat jako realista ale i snílek. Jestliže nejste spokojeni s mou recenzí, přečtěte si knihu a udělejte si vlastní názor a možná pochopíte, jak jsem to myslela. I přes tento dlouhý komentář, nedokážu ani zdaleka říci vše, co na této knize tak miluji a jak je pro mě důležitá. Proto zde uvedu mou poslední poznámku a tou je, že velice doporučuji všem shlédnout film Jana Eyrová z roku 2011, protože za mě vystihl knihu ( i přes vynechání některých ikonických scén ) naprosto skvěle, protože pokud jste viděli jen film, tak kniha vám osvětlí, co si v dané scéně Jana myslí a ještě vám předvede další úžasné pasáže. . . A naopak, pokud jste první přečetli knihu, tak právě tento film ( protože po celý film v podstatě sledujete jen a pouze Janin pohled na svět stejně jako v knize ) vám převede tento slavný román do melancholického obrazu, a tím pádem se vám bude obojí doplňovat, a nebudete si muset vybírat, co máte radši, protože celým srdcem se zamilujete do obojího stejně. Velice si vážím, pokud jste došli až na konec a doufám, že se vám má abnormálně dlouhá recenze zalíbila.
Už když jsem četla Dvůr trnů a růží, měla jsem ráda Nestu, byla taková mrzutá, drzá, tvrdohlavá a já si občas přesně taková připadám. Cassiana jsem si také oblíbila, což je výjimečné, protože většinou nemám ráda žádnou jinou postavu než tu hlavní (myslím tím Rhysanda), jenže u Sarah J. Maasové je to poprvé co mám. I přesto, že je kniha hodně tlustá, přes sedm set stran, tak jsem ji na svůj vkus přečetla hodně rychle. Moc mě bavili zápletky a vývoj vztahu mezi postavami. Co se týče erotických scén, nikdy není na škodu si je přečíst, je to svým způsobem zábava. Konec dobře nakročil na pokračování, které bude doufám o Azrielovi.
Já absolutně miluji sérii Krutý princ a tato doplňková novela tím pádem byla nutnost. Tak překrásně graficky zpracovanou knihu jsem snad nikdy neměla a ani příběhem nebyla rozhodně špatná. Vlastně byla strašně zábavná a celkově skvělá. Postavy se ničím nezměnili a byly jako vždy úžasné a podívat se do Cardanova dětství bylo velmi zajímavé a možná i díky tomu má člověk šanci pochopit proč se na začátku choval jak se choval a jakou měl zanedbanou výchovu. Doporučuji přečíst těm co četli původní sérii.
(SPOILER) Finále série Dvůr trnů a růží mě vůbec nezklamalo a moc se mi líbilo. Kniha je na rozdíl od předešlých dílů zase o kousek tlustší a poznáváme další nové postavy. Také jsme od Dvoru mlhy a hněvu měli šanci sledovat vyvíjející se vztah Feyre a Rhysanda, kteří už jsou oficiálně spolu. I jejich přátelé byli opět super a mají spolu skvěle dialogy. Co se týče zvratu na konci, tak mi nevadil a přišlo mi fajn jak to vše skončilo. Tato série rozhodně patří k mým nejoblíbenějším a řadím ji hned spolu s Krutým princem na první příčku.
(SPOILER) Po přečtení prvního dílu jsem čekala opravdu skvělou knihu a to tahle byla. Dostaneme zde spoustu nových úžasných postav, mezi kterými probíhají výborné dialogy, prozkoumáme další dvory a jejich krásu a ještě k tomu romantiku, která stojí za přečtení. Feyre v tomhle díle byla pro mě opět skvělá a spolu s Rhysandem jsem si je zamilovala. Dobře napsané byli také psychické problémy, kterými Feyre trpěla. Zápletky opět originální, spousta nových pojmů a magie. Za mě stejně dobré jako Dvůr trnů a růží.
(SPOILER) Od začátku je příběh krásně napsaný, ale poněkud nezáživný a až na konci se tak rozjel, že jsem dokázala přijmout i první část knihy. Hlavní hrdinku Feyre jsem si oblíbila a hodně mě s ní spjala vášeň k malování. Tamlina jsem moc vážně nebrala, protože vím, co se s ním pak stane. Lucien byl skvělá postava a Rhysand snad ještě víc. Co se týče násilných scén, byly podle mě skvěle napsané a nevadily mi. Opravdu jsem se do knihy zamilovala a moc jí doporučuji.
(SPOILER) Krásná kniha. To jsou první slova co mě napadnou když si vzpomenu na Námi to končí. Celý příběh je proložen nádhernými citáty, myšlenkami a je napsán s láskou přesto že čteme o bolesti kterou zažívá hlavní hrdinka a jistě i někteří z nás. Skrze text máme možnost cítit emoce jako beznaděj, úzkost, lásku, smutek a možná i vztek. Lily mi byla velmi sympatická a za její rozhodnutí na konci ji velmi obdivuji. Ne každý by to dokázal udělat. Rylea jsem měla po většinu knihy ráda a věřím, že v nitru je jen člověk, který občas dělá špatné věci. Atlas si mé sympatie nezískal, přišel mi moc upjatý a celkově nevýrazný ale jeho dobrosrdečnost k Lily mi o něm vylepšila mínění. A v poslední řadě Alyssa, u které jsem si především cenila jejího neustálého podporování a rázné povahy. Od začátku jsem si myslela, jak smutné to určitě na konci bude, ale za mě to skončilo úplně báječně, moc se mi líbilo jak to oba vzali a i přesto mezi sebou měli pěkný vztah, i přesto, že Ryle ublížil Lily jedním z nejhorších způsobů, i přesto se měli rádi a dokázali se přes to přenést a začít znovu, každý svou vlastní cestou. Doslov autorky mě taky dojal moc krásným způsobem. Ale i když tahle kniha byla vážně emoční smršť, tak jsem nebrečela a netuším proč, protože se mi opravdu brečet chtělo. Možná nejsem dost empatická ale co už, tuto knihu si navždy ponesu v srdci a za pár let se k ní vrátím, prozatím ale musím plavat dál...za další knihou od Colleen Hooverové.
Je mi líto, ale mě toto grafické zpracování opravdu velmi zklamalo. Nemá to nic moc co do činění s dějem ( který se mi sice nelíbí, ale to už souvisí s filmem a já věděla do čeho jdu, když jsem komiks otevřela ) ale spíše tou grafikou jako samotnou. Jednotlivé obrázky byly jakž takž podobné scénám z filmu a ještě k tomu ne moc hezky nakreslené. K ději se tolik vyjadřovat nechci, protože to starost komiksu není, ale konec byl strašný, přijde mi, že neukázal vůbec pravou lásku a Jonathana mi bylo líto. Toto je jen můj názor a respektují pokud na to máte nějaký jiný, přeci jen je Drákula oblíbený film mnoha lidí.
(SPOILER) Autorka knihy mě velmi překvapila svým stylem psaní, který je opravdu úchvatný, jemný a rozvitý. Nádherně popisuje pocity a taky atmosféry zemí, ve kterých se postavy nacházejí. Karou jsem si oblíbila díky její povaze bláznivého snílka, milující chiméry a vášnivé studentky umění. Nejvíce mě překvapilo když se ještě později vytasila s bojovým uměním a nakopala tak jednomu chlapovi zadek. Co se týče Akivy, byl ze začátku takový studený ale později se začal více otevírat a rázem se z něj stala citlivá bytost, která se zkrátka nevyrovnala se zlomeným srdcem. Jejich první setkání sice bylo krušné, ale moc se mi líbilo jak se skrz něj dostaly až ke vzájemnému chápání sebe samých a pak si mezi sebou ať chtěli nebo ne vytvořily pouto, přesto že nevěděli o svojí minulosti, která je už jednou spojila. Vedlejší postavy, jako třeba Zuzana, mi moc sympatické nepřišly, ale to je jen moje chyba i když chiméří rodinku jsem si oblíbila. V knize se mi zalíbilo mnoho prvků jako třeba kouzelné korálky, mince přání, znamení hamsa a samozřejmě ikonicky modré vlasy Karou. Taky styl magie, vlastně čerpat ji z bolesti mě nadchlo. Konec jsem neuhádla, ale hrozně mě překvapil a nečekala jsem ho. Byl strašně originální a důvod co to znamená, když máte na rukou vytetované oči mě naprosto uchvátil. Musím říct, že na konci chápu jak Karou tak Akivu, protože ani jeden z nich nemohl za to co se stalo. Oba měli naději, že se znovu setkají, ale nečekali že za takovýchto podmínek. Zkrátka vztah chiméry a anděla toho napáchá hodně, ale hlavní hrdinové jsou do silní aby vyhráli i přes jejich bolest krutý boj a jejich láska je v něm mocnou zbraní.
Ukončení série Krutý princ jsem si moc užila, vůbec mi to nepřišlo horší než první dva díly. Konečně se zde posune vztah Jude a Cardana, kteří se mi spolu moc líbily. Celá kniha se četla velmi dobře, vždy se tam něco zajímavého dělo, spoustu zvratů jsem ani nečekala a konec byl skvělý, hlavně poslední kapitola je velmi krásná ( a ta předposlední taky ). Vřele doporučuji si tento nádherný příběh přečíst a užívat si ty chvíle plné lásky, vášně, intrikaření, politiky a samozřejmě toho fantastického světa.
(SPOILER) Druhý díl trilogie Krutý princ dosahoval kvalit prvního a moc mě to bavilo. Jude v této knize vyspěla a byla mnohem zodpovědnější. S Cardanem tvořili skvělou dvojici. Ohledně romantiky si myslím, že je opravdu pomalejší, dokonce ani v tomto díle mezi nimi nebylo více než ta touha, ale mají skvělou chemii, která bude v závěru jistě prohloubena. Na konci mi bylo líto Jude, protože když to vezmu z jejího pohledu, asi ji lákala ta představa moci, a že už ji nikdo neublíží, no bohužel byla zrazena tím, kdo si pomalu získával její srdce.
Neměla jsem zrovna nejlepší očekávání, když jsem si knihu půjčovala z knihovny, zaujaly mě spíše ty nádherné ilustrace. Ze začátku se to vleče, ale celkem rychle se to rozjede, vzhledem k tomu, že kniha má ani ne osmdesát stran. I přesto všechno mě dokázal zvrat na konci překvapit a bavilo mě hádat, co za princeznu královna vlastně je, a udělalo mi radost, když jsem to zjistila. Konec příběh pěkně ukončí a zároveň začne jejich další pohádku, která před námi ale zůstane skryta.
Naprosto úžasná kniha. Je skvěle napsaná a rychle se čte. Jude jsem měla od začátku ráda, byla nebojácná a odvážná. O Cardanovi se ze začátku může zdát, jaký je tyran, ale asi po dvě stě stranách máme šanci ho lépe poznat a oblíbit si ho. Zatím je romantická linka spíše o té přitažlivosti a vášni. Ostatní postavy jsem si neoblíbila tak moc, jako hlavní duo, ale byli celkem fajn. V polovině knihy přišel zvrat události, který jsem vůbec nečekala a konci se dostalo zajímavého rozuzlení.
(SPOILER) Kateřina Šardická je první česká autorka, od které jsem si přečetla knihu. Rozhodně této volby nelituji. Příběh se čte hezky plynule, takže je přečtený celkem rychle. Klaudii jsem si moc oblíbila, to byla skvělá postava, která měla sice chyby, ale také své světlé stránky a velkou odvahu. Oliver byl v pohodě a Adam si mé sympatie nezískal. Co se týče konce, ten mě opravdu na jednu stranu mrzel, na tu druhou jsem byla spokojená, že všichni neumřeli. Kniha je prostě o lidech, kteří mají problémy a třeba trpí traumaty, a jak to skončilo výborně ukazovalo, že v životě vše nemusí skončit úplně nejlépe, ale člověk se s tím musí smířit a být rád za svůj život a lidi, kteří mu vždy pomůžou nebo s ním ten smutek či žal sdílí. Knihu doporučuji přečíst.
Protože Tim Burton režíroval většinu mých oblíbených filmů, rozhodla jsem se přečíst si jeho básničky o tragických životech těch nejzvláštnějších postav, co jsem kdy viděla. Autor se vše snaží podat s trochou toho černého humoru, který ke sbírce výborně sedí. Líbily se mi snad všechny básničky, a musím jak Tima Burtona tak překladatele moc pochválit. I přes to si myslím, že kniha rozhodně není pro všechny, jelikož je celkem morbidní. Co se týče ilustrací, úplně nejsou můj styl, ale ke knize se hodí.