knihomolka27 komentáře u knih
(SPOILER) Dlouhou předlouho jsem se na tuto sérii chystala, ještě dřív než vyšly všechny díly...a ted mám za sebou konečně první díl. Řeknu vám čekala jsem všelicos, nejvíc asi klasické klišoidní YA, ale nakonec jsem dostala daleko surovější, dojemnější, a nadpozemštější příběh, než jsem očekávala. Co víc vlastně říct...je to velmi podařená knížka, extrémně dlouhá, ale zároven tak skvěle rozvrstvená...máte konečně poznat postavy a jejich vzájemné vztahy, ale né zas tolik, aby nebylo co objevovat i v dalších dílech...postavy jsou jedna zajímavější než druhá, a navíc ani omylem nejsou jen černé nebo bílé, svět který autorka stvořila je skvostný, temný, zrůdný a strašlivě zajímavý a uvěřitelný...což zas tolik autorů prodat neumí. Doslova jsem se zamilovala do některých scén v této knize, které byly tak krásně napsané.....namátkou třeba ty scény postupného sbližování mezi Tamlinem a F, nebo F a Nestou, nebo ta scéna jak se pod Horou beze slov jen dotknou rukama...ta scéna skvěle shrnuje celé vyznění posledních kapitol knihy, nebo první úkol F s tím červem ...tak skvěle napsaná a nervydrásající akce...ta temnota je aspon pro mě chvílemi nezvyklá a strašlivě krutá, ale k celé knize to děsivě patří...tak se jen budu modlit, aby autorka alespon ke svým hlavnějším postavám byla shovívavá...je to opravdu naprosto skvělá kniha s naprosto funkčními a nezapomenutelnými hrdiny, jenž tu mají přesně tolik prostoru kolik si zaslouží...dospělejší kniha než by se na první pohled mohlo zdát...mé knihomolské srdíčko plesá.EPICKÉ.
Knížek, které pobaví je na můj vkus málo, a určitě ... není pochyb o tom, že autorka má cit pro psaní a komedii. Dobře se to čte, záleží na náladě...ne se vším se s autorkou ztotožníte, ale celkově je to milé a vtipné počtení...
(SPOILER) Mě si kniha získala, a to hned od úplného počátku. Řeknu vám... To byla teda jízda. Naštěstí to nebyla jízda jako na horský dráze, myšleno tím, že byla kniha střídavě špatná nebo dobrá... ona se totiž v nadprůměru držela po celou dobu. Jen se teda ztotožnuji s názory ostatních, že druhá půlka knihy, nebyla tak elektrizující jako ta první. To ale nemění nic na tom, že tato autorka trochu dýchá zakrk i takovým formátům současnosti jako je třeba Shari Lapina atd.
Pokoj pro hosty je velmi znepokojující kniha. Tím, že jejíhlavní hrdinka je jednoduše řešeno jaksi nervově nestabilní a nevyrovnaná, jí přidává na jakési zádumčivosti až stísněným pocitům... ty ale nemusí cítit každý...ovšem čtenářům, kteří se alespon jednou ocitli třeba také v takovéto stresové a vypjaté situaci bude někdy zatěžko knihu číst, jelikož jen lidé co si o sobě někdy mysleli, že jsou blázni pochopí jiné lidi co pochybují o svém duševním stavu. Samozřejmě tady je to extrém, ale kdo z nás někdy neměl nějakou tu depresi? Obvykle právě kvůli tomu nevyhledávám knihy, kde nějakým způsobem hraje roli sebevražda... je to zkrátka téma o kterém se mi velmi špatně čte ... tady to ale bylo hlavně o naší hlavní hrdince..... které jsem samozřejmě fandila. I když mi teda vadilo, že patří k těm lidem co dost fnukají nebo se chovají dětinsky a nebo ještě hůř.... jsou zlí na lidi co se jim snaží pomoct, nebo na lidi, které je milují. Takže ano s Leslie to opravdu občas nebylo jednoduché a i já bych jí jednu nejradši lípla... ale nebyla jediná co na tom měla svůj podíl viny.
Na závěr chci jen říct, že jsem vlastně nečekala že se kniha vyvine tímto směrem. Myslím tím, ženinu minulost, to že si dům pronajala schválně... prostě se od toho v této části nedalo odtrhnout. Konec už zas tak překvapivý nebyl, i když husí kůže mi teda naběhla.... autorka to sice uhrála na staré dobré pomatení mysli... no já sice chápu, že její matka byla křehká žena, ale copak by tohle udělala matka svým milovaným dětem, jen protože ji ve 21. století její manžel podvádí... a z toho se má jako doslova zbláznit? Pak taky nechápu kdo teda zabil Bette, jestli to udělala M, nebo jestli dělala M i ty ostatní naschvály... i když soudě podle její zákeřnosti, je vpodstatě asi nasnadě, že to má na svědomí právě ona.
Verdikt:
Podle mě je kniha ze začátku tak fascinující a dobrá, právě kvůli tomu, že její děj sklouzne z připraveného klišé do velmi zajímavé linky. Samozřejmě by to nešlo i nez velice dobře napsaných postav. Lesliiny posedlost hledání odpovědí ohlední její minulosti byla sice sem tam trochu otravná a dětinská, na druhá stranu jsem ji obdivovala za její zarputilost.
Knihu tedy určitě doporučuji, mě velmi sedla. A kdyby autorka ještě něco napsala, tak do toho půjdu.
(SPOILER) Opět jsem se jako zatvrzelá fanynka Pýchy a Předsudku této knize vyhýbala, jelikož jsem se logicky a v tomto případě oprávněně bála, že autorka pana Darcyho prostě tak trochu hodí přes palubu. No a ono se to stalo. Musím říct, že jestli autorka očekávala, že po dočtení této knihy vystřízlivím a dám panu Darcymu vale, tak to se teda spletla... no asi jsem doopravdy hold beznadějná romantička.... ale o tom až dole...
Musím říct, že ze začátku mě kniha opravdu strašně moc bavila. Emily jsem si oblíbila a soucitila jsem s ní. Víc než co jiného mi to připomínalo třeba Austenland, který mám strašně moc ráda... jenomže potom se na scéně začal objevovat pan Darcy... a mě to přestávalo bavit. I tak mě jsem si ale dokázala užít pasáže bez pana Darcyho. Docela paradox že? Fanynka pana D... a není ráda když je na scéně. No, mě to prostě přišlo takové nedotažené... vždycky když autorka potřebovala, aby pan Darcy přišel na scénu, tak ho tam prostě bez ladu a skladu hodila. Navíc mi nepřišlo, že by tento muž byl oním panem Darcym, kterého všichni tak milujeme. No, ale aspon mě právě bavila ta část s Emily objevující Anglii... úplně to ve mně probudilo cestovatelského ducha, i to se Spikem bylo fajn. Jenomže jak kniha postupovala dál, tak to bylo skoro jako přes kopírák scénáře Pýchy a Předsusku, a mě to čím dál tím mín přestávalo bavit. Emily se začala chovat jako fiflenka, která sice ví o panuu Darcym první poslední, ale hrozně se diví, že je to arogantní muž zvyklý na služebnictvo, a že je překvapený když žena pracuje. Jakože Emily uvědom si, že ten muž žil v úplně jiné době, proto ho hned nemusíš urážet. Jo, a tu jejich romanci jsem jim jako fakt nebaštila... kam se Emily hrabe na Elizabeth. Samozřejmě chápu vyznění celé knihy, že je lepší nebo spíše bezpečnější žít v realitě, nebo pochopit že né vše co funguje v knize by fungovalo v reálném životě... ale ono se to dalo celkem předpokládat, že holka z 21. století asi bude mít jakože jiné názory než muž, který žil před 200 lety... Vyznění tedy zní, že pan Darcy je sice symbol, touha nebo sen, ale ke skutečnému muži má hodně daleko. Au, to bylo braní iluzí jako hrom, o čemž vlastně tato kniha je. Ale proč tak trochu pošpinovat všemu milovanou postavu a stavět jí do kontrastu k mužům 21. století, když pan Darcy prostě z našeho století není. To je jako kdybyste porovnávali královnu Marii Stuartovnu a třeba Lady Gagu - je přece jasné, že každá je ovlivněna svou dobou ve které žije. Jak se tedy Emily může zlobit na někoho kdo vyrostl jako šlechtic, se služebnictvem.. ve světě, kde ženy zatím nemají ani volební právo - a říkat mu, že je kvůli tomu arogantní... to přece není fér. Na konci knihy tedy zjištujeme, že pan Darcy a Emily jsou prostě přeci jen rozdílní a nehodí se k sobě - za což z větší části může právě odlišnost dob, ve kterých se ti dva narodili....
Já nevím no, jako chápu co tím autorka chtěla říct a proč. Ale já osobně si nechci brát iluze o panu Darcym. Navíc si myslím, že Emily se narozdíl od Elizabeth těch předsudků nezbavila. To že se pan Darcy nesmál s ní, ještě neznamená, že je to nějaký ledový čumák... sami jsme byli svědkem jak je jim s Elizabeth dobře. Jenomže Emily si prostě myslí, že každý chlap, bude přesně takový jakého ho chce mít. ANO, BUDU tu obhajovat pana Darcyho, kterému tu bylo poněkud ... aspon podle mě ukřivděno. Zaslouží si takovéto postavy své pošlapání moderní dobou. Jakože určitě ne....
(SPOILER) Opět mě to chytlo, hlavně na začátku. Pocity deja vu se opět přihlásily, tak jak to mám ráda v takových knížkách. A já při každé narážce na Ženu v černém s Arthurem Kippsem slastně vzdychala a četla o to pečlivěji a vychutnávala si ony propojující detaily s prvním dílem. Bylo to takovéto - ,, Jé tímhle stejným oknem se díval Arthur před asi 100 lety stejně jako Eva." A nebo - ,, jo a tohle vrzající křeslo, je přesně to, které
viděli v pokoji oba naši hrdinové těchto dvou knih.
Tato kniha je velmi dobře napsaná a umí ve vás opět probudit velmi tísnivou a klaustrofobickou náladu. Děsivou asi úplně ne... ale i tak, díky prostředí a době, ve které se kniha odehrává, je atmosféra velmi napjatá a elektrizující. Neubráním se, ale dojmu že Susanin úžasně podrobný a vcítěný popis emocí, krajiny a domu, tu trochu chyběl. A když už tu byl, tak se velmi často opakoval ve velmi podobných nebo přímo totožných větách. Takže ke konci, už ty popisy, které jsem si asi užívala nejvíc, prostě moc nebavily.
Musím, ale říct, že do postav se dá dobře vcítit. Nejradši jsem měla Evu a Harryho. Ale chápala jsem i Jean a Edwarda. Nápad se zasazením do období světové války, byl trefou do černého.... jeho zpracování, ale místo opět trochu pokulhávalo. Každopádně využití fejkového letiště mi přišlo jako velmi originální a neotřelý nápad, která jsem velmi ocenila. Zkrátka mě to nejvíc bavilo před ubytováním v domě, potom příjezd do domu.... ale to co se dělo v domě, mě už tolik nebavilo. Možná to bylo i tím, že zde postavy už neměly tolik co objevovat jako Arthur v jedničce.... jelikož ten příběh Nathaniela a jeho matky jsme znali už z prvního dílu, a o jiné důležité věci tu obohacen nebyl. Tedy kromě toho, že manžel paní A. Crablowé měl údajně aférku s Jannet, ze které vznikl Nathaniel. Jinak se tato záležitost, ale v knize podle mě ke škodě vůbec neřeší... i když je vlastně dost důležitá.
Možná kdyby do příběhu autor zakomponoval ještě nějaký jiný příběh nebo větší zápletku... tak by to bylo ještě lepší. Nebylo by třeba vůbec špatné, kdyby Eva objevila třeba deníkové záznamy Arthura z jedničky a pomalu se jimi prokousávala a chodila na místa jako on a snažila se zjistit co se s ním stalo.
Poslední dovětek:
Obyčejně nevyhledávám volná pokračování slavných příběhů. Podle mě je jediným člověkem co může manipulovat s postavami sám autor, který je stvořil. A není úplně fér za jeho zády, když už je autor mrtvý, jeho postavy a příběhy překopávat. A dodnes mě zatím nikdo nedonutil přečíst si volná pokračování Pýchy a předsudku nebo Mrtvé a živé, nebo J. E.... na ty mi nikdo sahat nemůže a existenci volných pokračování těchto děl v podstatě ignoruju, i když jsou třeba od mých jinak oblíbených autorů. Když se ale nejedná o mé přímo srdeční dílo, tak jsem schopná si volná pokračování i přečíst... protože některé za to stojí. Navíc toto pokračování je až několik desítek let po prvním dílu, takže oblíbené postavy z jedničky tu stejně nemáme. A takhle to je asi nejlepší, když autor volných pokračování, začíná sice se stejným prostředím, světem, a podobným příběhem, ale s jinými postavami.
Jo a pouštět si film je tak trochu zbytečné, jelikož je v podstatě naprosto totožný s knihou. Ale na rozdíl od knihy mu chybí dech a vypadá hrozně laicky a lacině. Vlastně nevím, kde se stala chyba, jelikož co se týče hereckého obsazení, tak by si fanoušci knihy nemohli přát více vzhledově podobné herce k těm postavám co byli v knize. A to samé platí pro exteriéry a interiéry většiny filmu. Jenomže v knize to vše působilo více přirozeněji, hlavně dialogy mezi postavami atd. Ve filmu to působí hrozně nahraně... ale herci to úplně není, jelikož u většiny z nich vím, že hrát umí.... je to záhada.
(SPOILER) Tak tohle já můžu. Miluju tu atmosféru i ten komorní stísněný prostor starého domu a zvláštního malého odtrženého městečka. S hlavní postavou se navíc můžete i ztotožnit, protože se nebojí přiznat, že má z něčeho strach a není to ten druh hrdiny, který by si hned vzal do ruky sekeru a běhal po domě a všechny možné zločince nebo vrahy do jednoho vytlouk. Já samozřejmě mám ráda tyto soběstačné, dobrodružné... a takřka neporazitelné postavy, ale zároven si uvědomuju, že nejsou zas až tak reálné jako třeba právě Arthur.
Chci víc takových knížek... a se Susan určitě nekončím, jelikož jsme si evidentně padli do noty, nebo teda spíš ona mě. To jak dokáže popsat místo, kde se postava nachází je prostě umění... doopravdy, vy nejenže máte pocit, že na tom místě jste v tu danou chvíli taky, ale jakobyste i cítili všechny ty vůně a slyšeli zvuk větru a taky ho cítili na tváři. Prostě super.... opravdu v hodně málo knížkách jsem se s takovým popisem setkala... kdyby to někoho zajímalo, tak si myslím, že to byla Jane E. a Mrtvá a živá.
Kniha mě opravdu moc a moc bavila.... a mrzelo mě, že jsem jí nečetla po večerech nebo o vánocích, kdy je to správné chmurné počasí, které by se k tomu hodilo. Mráz po zádech také přebíhal... takže za mě spokojenost na plný počet hvězdiček...možná časem pořídím i domů.
A pak tu máme film, který jsem samozřejmě musela vidět. Ten z vás, kdo se rád nimrá v detailech jako já... tak tu mám recenzi s názvem Rozdíly mezi filmem a knihou, tak tam můžete kuknout... mě samotný to přišlo docela zajímavý.
Jednak mým favoritem, ale zůstává kniha, možná proto, že šla jako první v pořadí a film až po... ale přišla mi, že tam ten příběh líp funguje. Každopádně film není vůbec špatný, i když mu ta komornost možná nesvědčí tolik jako knize...ale Daniel se do role hodí a i dobře vypadá, což je další důvod proč film zkouknout. Ty obleky prostě chlapům seknou.... ale chci jenom dodat, že mi přijde postava Arthura v každém z těch dvou zpracování možná až hodně odlišná. Jeho knižní verze je taková bezprostřední, optimistická, veselá, mladistvá, naivní...... kdežto ta filmová je už od úplného počátku velmi melancholická, zasmušilá, smutná....prostě to občas působí, že sou to dvě úplně jiné postavy... každopádně díky filmové verzi aspon vidíme jak zhruba vypadá depresivnější a melancholičtější verze Arthura, kterou byl určitě v knize v pasáži, kterou jsem mi už nečetli, ale kterou tam naznačil, a to byla ta když mu zemřela žena a syn.
(SPOILER) Kniha mě především překvapila svou vyzrálostí. Na to, že je určená spíše mladším čtenářům, se vyhýbá typickým šablonám pro tento žánr. Například Hlavní hrdinka sice potajmu slintá po svém vysněném klukovi...což zavání zase oním naprosto ohraným klišé, že ten kluk tam bude většinu času jen jakoby do počtu, aby po něm hlavní hrdinka mohla vzdychat..navíc ona zjistí, že on má na mále a neví co s tím. Přesně tohle by se tady nabízelo a Maddie by řešila celou knihu jak zachránit svého kluka. Proto mě příjemně překvapilo, že Maddie vlastně už ze začátku odsouvá kluka na další kolej a Aiden tam v podstatě není skoro vůbec důležitý, jen představuje nadějnou budoucnost pro M. Díky tomu se tam mohou řešit důležitější a dospělejší věci jako je život s matkou alkoholičkou, sériovou vraždu mladých lidí, ztráty blízkých a vyrovnávání se hlavní hrdinky se svou odlišností. Hodně lidí to určitě ocení, jelikož mi jako obvykle přišlo, že vztah mezi Aidenem a M je hodně plochý...ano neměli tam moc času a musí se ještě poznat. Ale moc jsem nebaštila to jak se Aiden zamiluje do naprosto průměrné holky jako je M, a potom jí tak jako pořád nadbíhá jako kdyby byla nějaký extra terno.Trochu to na mě působí jako romance od Kierry Cass z její Zaslíbené nebo Dcery. Jenomže tam to byl skoro hlavní pilíř knihy, což tady naštěstí není.
Knihu vlastně můžu jenom pochválit. Má určitě nějaké to poselství, je velmi čtivě napsaná. Hlavní hrdinka je velmi fajn i její životní příběh je velmi zajímavý. U konce u pasáže se sousedkou ukápla i slza. Fantasy linka příběhu dávala smysl a i ta detektivní byla podařená. Přeměna komisaře F mi přišla trochu zrychlená, ale budiž. Vrah mi byl u konce už jasný...takže velké boom se nekonalo, navíc nechápu proč toho jeho bratrance tam autorka dala už u konce knihy...prostě to bylo takovéto - ,, Jo, už jsem si vzpomněla, že vlastně musí být někdo hlavní podezřelý." Trošku bez budování nějakého podezření už od začátku.
Taky mi vadilo, jak se chovali zezačátku policisté k M, to bylo vážně hodně drsné a nelidské. Jak už jsem řekla romantickému vztahu A a M jsem moc neuvěřila, daleko víc fungoval vztah mezi M a S.
Závěrem chci říct, že kniha je velmi dobře napsaná, na svůj žánr i dostatečně originální. Vztahy mezi postavami, které se v knize objevovaly často jsou popsány velmi dobře a do postav se dokážete vžít.I když tedy chování matky M mi občas přišlo neskutečně na ránu a měla jsem chut jí profackovat... obzlášt když řídila podnapilá bez řidičáku , s autem svého zesnulého manžela, které mělo pro její dceru duševní hodnotu a s penězi, opět své dcery, které měla na školu, a které její matka měla v plánu utratit za chlast.
Kriminální zápletka je velmi ucházející. Dokonce i realistická, jelikož hlavní hrdinka nemá potřebu zasahovat do vyšetřování během přestřelky, nebo se plést do práce policie v tu nejméně vhodnou chvíli. I tak, ale není stranou a snaží se pomoct ve chvíli, kdy je to třeba. Samozřejmě jako na potvoru vždycky zapomene policii říct ty nejdůležitější věci jako třeba to, že jí sleduje nějaká černá dodávka, nebo jméno muže, který jí obtěžoval. To s tou dodávkou pořád moc nechápu, proč si zrovna tohle nechávala pro sebe, když jí šel někdo po krku... jinak svému strýčkovi volala kvůli kdejaké blbosti a tohle mu neřekla? nevím no
Knihu všem doporučuji. Proč, ale nemá 5 hvězdiček? Kniha je sice velmi dobrá, ale pro mě jí chybí takováta jiskra, kterou mají mé velmi oblíbené knížky...proto už si jí znovu pravděpodobně nepřečtu. Zkrátka mi tam pořád něco málo schází, co by mě úplně vystřelilo. Ale ostatní to tak mít nemusí.
Opětovné čtení Selekce je pro mě tímto uzavřené.....a já musím říct, že jsem si to opět užila a konečně jsem pořádně dokázala ocenit tento skoro závěrečný díl s Amerikou... a dokonce ho možná hodnotím jako nejlepší z celé série. I když to teda bylo hlavně o tom, že se Maxon s Amerikou nedokázali rozhodnout kdo komu řekne Miluju tě jako první. Je to neskutečně návykové čtení....
(SPOILER) Opět se vracím k sérii Selekce, tentokrát však retrospektivně, jelikož jsem začala díly Dcera a Koruna, které jsem původně začala číst jen proto, abych se přesvědčila, že jsou opravdu tak špatné, jak se mi zdály po prvním čtení. Tohle teda tak úplně nevyšlo, jelikož jsem zjistila, že ty knížky vlastně nejsou zas až tak špatné.......no a zkrátka mě to navnadilo vrhnout se znovu i na původní třídílnou sérii.
K mému prvotnímu zděšení jsem však zjistila, že není v mých pozemských silách sehnat kdekoli první díl, aniž bych nemusela šáhnout do mé peněženky, která zrovna prochází drastickou dietou.......knihovny zklamaly. Řadím se k lidem, kteří si zaboha nepřečtou druhý díl bez toho aniž by si přečetli jedničku, ale vzhledem k tomu, že jsem jedničku už kdysi četla a děj si aspon trochu pamatovala a strašně jsem se chtěla do série pustit tak jsem to prostě hodila za hlavu a pustila se do dvojky. No a apokalypsa naštěstí nenastala a já se chytila hned od začátku...takže ok.
Řeknu vám, číst to retrospektivně je zase nový čtenářský zážitek, a knihu budete vnímat trošku jinak, protože přeci jenom autorka pak psala dál a dál a ve svých nových dílech odkazovala na původní selekci atd.
Takže ted přejdu k tomu, jestli mě druhé čtení Elity zklamalo.....
Ne ani po asi tak 6 letech od prvního přečtení mě nezklamalo, i když už jsem u čtení asi nebyla tak uchvácená jako poprvé. Vlastně mě překvapilo jak malý a ,, pohodový" děj kniha má, a že se tam toho moc neděje. Celá kniha byla vlastně o nerozhodnosti hlavní hrdinky, která sice byla nehorázně otravná, ale i pochopitelná.....i když asi není úplně nejlepší když ta kniha stojí hlavně na tom, no... na druhou stranu jde o druhý díl romantické teen série, takže přesně tohle je asi to co se od toho prostředního dílu očekává....probouzení citu, nejistota, pohrdání, nenávist, láska, uvědomění, zrada...asi tak
Nejotravnější postavou pro mě byl prostě Aspen, kterého jsem měla chut schodit ze schodů paláce pokaždé když se objevil na scéně a pletl Americe hlavu. Hold nemá rýpat do Maxona......
Jedním z důvodů, proč jsem se opět k sérii vrátila bylo to, že jsem chtěla vědět na kolik je hluboký vztah Maxona a Ameriky..matně si vzpomínám, že kdysi když mé teen já tuhle knihu četlo jsem vždycky měla pocit, že Maxon Ameriku miluje asi tak o 100 procent víc...a mrzelo mě to...jelikož postava Maxona je přesně tak, která si zaslouží být milována stejnou měrou.....tak jsem byla happy, když jsem tuhle knížku četla a našla odpověd, ve kterou jsem celou dobu doufala...a jenom jsem si říkala, jak jsem mohla být kdysi tak slepá, když jsem to v knize neviděla už dřív..obzvlášt když je to tam tak černé na bílém........Po dočtení tohoto dílu se tedy upokojilo moje romantické srdíčko. UF....než si zase najde nějaké to srdcervoucí drama ovšem, ale to už nebude nic co by bylo spjato se Selekcí.
Verdikt!:
Série, která ve hvězdách bohužel asi nemá budoucnost na filmovém plátně. ŠKODA.
Pohodová série, která má hluboké myšlenky, ale nikdy se v ní neutopíte..což je fajn.
Postavy.....nejdůležitější je, že jsou dobře napsané
Čtení utíká převratně rychle, a Dcera a Koruna snad ještě víc....takže pro rychločtenáře, je to jedna radost
(SPOILER) Moje první kniha od autorky. A jak vidno podle úvodu to byla první kniha samotné autorky, nebo jedna z prvních. Na knize je to samozřejmě trochu znát, ale vzhledem k tomu, že sem jiné knihy od autorky nečetla, tak to nemám moc porovnávat. Autorčin talent je na knize znát, ale kniha má spoustu chybiček........i přesto, že je velmi krátká se občas neskutečně vleče, občas pokulhává myšlenka celého příběhu a děj j nekonzistentní.
Mé hodnocení:
Kniha má milý, příjemný námět, který mě na první pohled zaujal. Sice klišoidní příběh o zakázané lásce mezi chudákem a bohatou dívkou, není nic nového pod sluncem, ale hezky zahřeje u srdce. Zpracování už ale trochu pokulhává.........zbytečně vleklé, kdyby byla kniha delší, tak bych ji už dávno odložila. Konec musím pochválit, ten se mi velmi líbil, a byl docela dost překvapující, i když se pak ukázalo, že to přeci jen dospěje do happy endu. Hlavní mužská postava mi bohužel připadala taková nijaká, zato Aly jsem si oblíbila, kvůli její houževnatosti, přímosti a odhodlanosti. Klidně bych si o ní přečetla i jinou knihu.
Závěr.............
Můj závěr zní - kniha je velmi příjemná - postavy, děj, PROSTŘEDÍ, koníci
Miluju obálku
Děj ubíhá velmi pomalu......opravdu hooodně pomalu - až moc
Zvraty, akce - ne nedočkáte se
Návykové čtení - určitě ne
Je správné psát knihu rychle, jen proto, že to chce můj vydavatel - Myslím, že ne
Doporučila bych jiné knihy s podobným motivem než je tato, ale kniha není určitě špatná.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby se ta pomsta, která je pro příběh dost důležitá projevila trochu víc, ale pořád nesmím zapomínat, že tady jde především o romantiku...... i ta, ale nemá nějaké zvláštní grády.
(SPOILER) Od knihy jsem nic moc neočekávala a i tak jsem nakonec byla zklamaná. Což je škoda, jelikož film hodnotím docela dost klidně.
Co se mi na knize nelíbilo: bohužel je toho dost.
Docela dost se liší od filmu
Jakub a Linda se občas chovají jako psychopati - obzvlášt Jakub
Sex ....dobře, ale proč to tam občas bylo i lehce nechutné, nebo divné, že jsem si říkala jedno velké WTF - např: když Edo SVÝM KAMARÁDKÁM ukazuje, jak muže orálně uspokojit atd.....
Děj byl občas dost chaotický a hodně útržkovitý - postrádal nějaký větší děj - bylo to jenom neustálé nimrání se v duševním rozpoložení hlavní hrdinky a její vztahu nevztahu.
Nepřijde mi moc romantické, když muž říká své přítelkyni pořád kurva, kráva, hovno a že jí zabije.
Nedokážu se v tom vlastně moc vyznat - Miluje teda Jakub Lindu? A kdo je vlastně Jakub? Co má proti vztahům, a proč působí tak divně?
Plusy
Docela čtivé, rychle se to čte, nemusíte u toho přemýšlet, krátké kapitoly - narážky na mé oblíbené knihy
Pokud máte rádi film, tak knihu moc doporučit nemůžu. Film je víc normálnější, zábavnější, zajímavější, romantičtější - no prostě lepší.
Mé dojmy z knížky:
Určitě neotřelý nápad, který je dobře zpracovaný i když místy mi přijde zbytečně zrychlený.
Trio ,, starých mládenců" jak nazval Higgins sebe, Lízu a plukovníka...jsem měla velmi ráda. Higgins byl velmi složitá, rozporuplná, svá postava. Nemůžu si pomoc, ale ta jeho upřímnost a přímost se mi líbila...i ta jeho nadřazenost a povýšenost. Přišlo mi, že mu to přidávalo na zajímavosti a dávalo jeho povaze takové zvláštní dráždivé koření. Kterému podle dodatku na konci knihy, nemohla odolat ani sama Líza - ovšem pouze v jejích představách samozřejmě.
Je, ale pravda, že ty dva kdyby spolu byli tak by to byla tak trochu italská domácnost....ale aspon by tam byla ta vášen, kterou jsem ze vztahu Lízi a Freddyho moc necítila.
Na druhou stranu, si ani po dočtení knihy vlastně nejsem moc jistá skutečnými city Higginse k Líze.......jestli pro něj měla skutečně hodnotu jeho bačkor jak naznačovala Líza, nebo jestli jen zkrátka nechtěl do chomoutu...nevím no, něco mi al říká, že by mu s Lízou bylo jako s partnerkou dobře. Ale asi to prostě skončilo tak jak mělo, takže je to vlastně ok.
Je jasné, že film přímo volá po zfilmování at už jeho samotným námětem nebo.......modou, vtipnými i dramatickými scénami atd.
Námět mi jednoduše sedl......příběh je nápaditý, místy vtipný, svižný a zajímavý.
Škoda, že neexistuje v modernějším televizním provedení.
Za mě určitě příjemný čtenářský zážitek, ke kterému se opět někdy ráda vrátím.
Tak jsem zase dostala jednou chut osladit si život větami ...,, Jsi mé světlo", díky tobě jsem neštastnějším člověkem na zemi, né na zemi ve vesmíru. Doufala jsem, že tato kniha pro mě bude stravitelnější než 50 odstínů nudy. A zas tolik jsem se nespletla........jenomže
Přiznám se, že jsem přečetla knížku jen do nějaké 250 strany. Do 100 strany jsem děkovala bohům románové četby za příjemné čtení s docela pro mě sympatickou byt nemotornou a stydlivou hlavní hrdinkou a jejím životem na univerzitě. Přišlo mi jednoduché přečíst celou knihu.....jenomže čím víc jsem četla dál a dál, tím víc se mé čtení podobalo slézání Mont Blancu...až jsem došla do bodu, kdy se mi už nechtělo pokračovat.
Proč, že se mi to vlastně nechtělo pokračovat? Předně tím, že se pro mě knížka stala neskonale nudnou.....je to jako kdyby jste se prokousávali deníkovými záznamy, nějakého člověka od jeho mládí až po jeho 90 let.....ten člověk by vás neušetřil detailů, které by vás samozřejmě vůbec nezajímali.....jakože, šel místo 5 x na záchod jenom 3x a tak. Takhle jsem se u toho cítila.
Navíc jsem, se začínala dostávat do bodu....kdy mi začalo připadat, že se postavy začínají chovat jako totální martani z vesmíru.....o tom bych se tady mohla rezepisovat opravdu důkladně, ale bylo by to zbytečný.....takže na závěr řeknu jenom...
Knížka měla našlápnuto stát se, něčím víc než 50 odstínů naivity.....pro mě tu 50 překonala, už tak na straně 10....ale nebylo to vítěství na plné čáře.....na to byla knížka až moc dlouhá, naivní a nerealistická.
Je pozoruhodné jak mi ženy, dokážeme škodit sami sobě. Ženeme se za romantickými přeludy vybájenými v naší fantazii....do koutku mysli, která patří přitažlivým, dokonalým mužům rozvírající svou náruč do níž nás polapí a nepustí ze svého štastně až navěky.
Jenomže to bychom nebyly ženy, kdybychom od života nechtěly všechno a ještě něco navíc.
Emma je prostě nenapravitelná romantička, ubitá stereotypním životem na venkově s těžkopádným manželem. Hledá únik ze svého života, který je na hony vzdálený od jejich představ.....nakonec si uvědomuje, že svou pohádku nikdy nedostane a to směřuje k jejímu konci.
K onomu konci jí ovšem krom jiného dovedli i vlastnosti netypické pro romantické princezny a románové hrdinky....je sobecká, zazobaná, bezohledná ke všem lidem, kterým na ní záleží, Tak trochu mi připomíná Daisy s Gatsbyho. Když jsem se tak zamýšlela nad nejhoršími padouchy v mých přečtených knihách...přišla jsem na tyhle jména....Jago z Othella, Daisy z Gatsbyho, ten týpek co dostal hraběte Monte CHrista do vězení.......a další a další. Leckdy těmi největšími padouchy nejsou ti s nálepkou padouch na čele.
Verdikt: o knížce se dá velmi dobře povídat, takže se asi přidá na seznam čestných hostů na mém maturitním seznamu.....nepatří mezi mé top, ale je velmi dobře napsaná a stojí za zamyšlení
Agáta je spisovatelka, která prostě psát umí a je jedno jestli píše detektivku nebo psychologický román. Umí velmi věrohodně popsat pocity postav......které jsou možná subjektivnější než autorka chtěla přiznat.
Příběh mě nadchl, líbil se mi nápad propojit dva cizince aspoň na pár hodin společným zážitkem. Který ačkoli je krátký se jim vryje do paměti určitě navždy. Žena co ztratila chut do života a malíř co jí opět našel ikdyž je zmrzačený. Strašně se mi líbilo, jak mu povídala svůj příběh...bylo to tak neosobní ani nevěděli jména a přitom tak upřímné a otevřené. Bohužel jsem nečekala, že většina knihy bude rozebírat naprosto do detailů Celiin život. Doufala jsem, že se budou střídat kapitoly s Celiiným vyprávěním a potom jejím pomalým návratem do normálního života za pomoci malíře.
Vzhledem k tomu, že jsem četla Agátin životopis, mi hodně věcí přišlo přímo totožných s Agátiným životopisem.....a moc mě nebavilo je číst znova. Když se nad tím tak zamyslím, v této knize autorka líčí prostřednictvím postav svůj příběh ještě podrobněji než v životopise a hodně myšlenek ještě rozvíjí.
Na konci chci říct, že se nedivím, tomu že je Agáta nejprodávanější autorka. A každá její kniha je moc dobrá. Jen jsou prostě pro mě některé lepší než jiné.
Při čtení této knížky musíte i vy trochu zapojit vaše malé šedé bunky mozkové......Agatha do Poirota totiž vložila mnoho hlubokomyslných myšlenek, které jsou tady mnohdy tak trochu vytržené z kontextu.
Už od doby vydání jsem toužila ji mít u sebe, a zařadit jako čestného hosta do mé knihovničky. Otevřít jí kdykoli se mi zamane,.......tak často to ale určitě nebude, v knížce je sice mnoho vtipných a úžasných hlášek, ale u většiny z nich jsem se sotva pozastavila.........já bych zvolila určitě trochu jiné vhodnější pasáže, a označila jakou část říká Poirot a jakou ostatní postavy..........není to nic nového, a ti co doufají, že nakouknou do Herculova soukromí se nedočkají, tak jak by si to přáli..
I úvod napsaný samotnou Agáthou Christie, který znám z jejího životopisu, je zkrácený a s tím původním nemá nic moc společného, a přitom ho stačilo jen doslovně opsat z jejího životopisu.....kde bylo i daleko lépe vysvětleno jak vlastně Agátha k Herculovi přišla......já tu původní celou pasáž mám moc ráda
Už je to nějaká doba co jsem si knížku vyhlídla. Ale dostala se mi do ruky až ted. Už dřív jsem měla být odvážnější a po knížce bez strachu sáhnout. Protože ona za to stojí. Příjemně mě překvapila. Přesně se mi strefila do chuti.
Hrdinka je taková jaká by měla být.........svá, odvážná, nebojácná, samostatná, umí se rvát až do krve za sebe a za život těch co miluje.......když jí chtěl Kurtis odvízt ke cvokaři, jak mu utekla to bylo dobrý. Ta holka je fakt extrémně bojovná.
Děj byl taky skvělej, i když bych si přála víc prostoru pro Mary. Byla to víc detektivka než mysteriozní. Konec jsem doopravdy nečekala. Akce střídala akci, takže se člověk ani nestihl nudit.
Styl psaní autora byl pro mě nový, ale vyhovoval mi, psal tak že si to člověk hned přetransformoval do filmové podoby.
Pravděpodobně se pustím i do dalších knížek od autora.
Před asi tak půl rokem jsem četla jedničku, která se mi natolik líbila, že už v půlce knihy, jsem si objednala další tři díly ze série. No a potom sem na to čtení neměla tolik čas, tak jsem knížku odložila nedočtenou na poličku........a nechala ji tam až do minulého týdne. Když jsem jí opět vzala do ruky, tak jsem trochu zapochybovala, jestli bylo úplně moudré si kupovat, hned další knížky. Navíc jsem si nepomatovala co bylo v tý půlce knihy, kterou jsem přečetla......a tak jsem jí přečetla znova celou......a hned se vrhla na dvojku...., kterou mám už taky přečtenou.
Vůbec nelituju, že jsem si koupila celou sérii, risk se vyplatil. Jsou to úžasně kouzelné, propracované knížky s přímo bravurně vykreslenými postavami a vlastním výjimečným světem, který si vás hned podmaní. Nemůžu ani říct jestli se mi líbila víc jednička, nebo dvojka.....každá knížka byla úplně jinak krásná, než ta druhá.
Jen opravdu dobré knížky, i přesto, že mají přes 500 stránek vás donutí vychutnávat si každou větu, a to že si přejete, aby ta knížka nejlíp nikdy neskončila
Moje první knižní setkání s Sherlockem Holmesem. Skvěle se to čte a nezabere vám to tolik času jako číst celou knížku, tu jsem si, ale stejně koupila, když ted mám hodně toho času tak si jí přečtu.