Knihomolka97 komentáře u knih
Zátiší mě bavilo a navnadilo i na další díly. Inspektor Gamache je velký sympaťák, takže se o něm bude určitě číst jedna báseň. Kniha je hezky napsaná, postupně se rozjížděla, nechyběly i zajímavé myšlenky. V druhé půlce jsem se už nedokázala odtrhnout a četla až do konce. Je zde vícero postav a vlastně skoro každá dostala prostor se nějak projevit. Některé postavy byly sympatické, jiné mi byly vyloženě proti srsti. Zhruba od poloviny jsem měla jsem tip na vraha, který se mi i potvrdil. Těším se na další díly!
Od autorky jsem četla Cinder & Ella (pouze první díl) a miluju to. Četla jsem to dokonce dvakrát.
Jako ve filmu mě ale zklamalo a při čtení jsem si říkala, opravdu to napsala stejná autorka? Příběh neurazí ani nenadchne, zkrátka takový průměr/lehký nadprůměr.
Postavy byly vesměs sympatické. Jordan úplná chodící encyklopedie filmů. Nate zase milovník hudby. Ti dva se hezky doplňovali, rychle se mezi nimi vyvinulo krásné přátelství, mělo to našlápnuto na pěknou romanci. Jenže! Sophie... Linka se Sophií se zbytečně protahovala a navíc vygradovala v úplně absurdní situaci. Ukončila bych to celé daleko dříve a soustředila se na Natea s Jordan. Protože to mezi nimi bylo furt takové nemastné neslané, necítila jsem jiskření a začalo mě to nudit.
Moc mě ale bavil Colin. :-)
Lucase jsem si oblíbila už v předchozím díle a tady jsem se do něj zamilovala.
S Valentinou to bylo těžší, přece jen to byla mafiánská princezna, rozmazlená a arogantní, nicméně se v ní skrývalo víc než by se na první pohled zdálo.
Mezi nimi to hezky jiskřilo, bavily mě jejich slovní přestřelky a žhavé scény stály taky za to. I tady by neuškodilo jejich sbližování více rozepsat, taky to bylo strašně rychlé, ale jsem ochotna to odpustit, protože jsem jim to zkrátka žrala. Máte tu hate to love, enemies to lovers, zakázánou lásku, co chtít víc?
V příběhu nechyběly i zajímavé zvraty, napínavé části i moment, kdy jsem snad ani nedýchala. Závěr je jedno velké klišé, ale víte co? Miluju to.
Neodolala jsem a přečetla jsem si i bonusovou kapitolu, na kterou je odkaz na konci a zasmála jsem se.
To ale není všechno, protože v úplném závěru je i malá ochutnávka k dalšímu dílu. Tedy Riccimu.
K hodnocení bych chtěla říct, že i když kniha není úplně dokonalá, někdy ráda přivřu oko a menší nedostatky přehlídnu.
Jak ve většině případech bývá lepší kniha, tak tady se mi osobně víc líbí právě film. Kniha je psaná er-formě, styl mi upřímně moc nesedl, ale vzhledem k tomu, jak je stará, se vlastně ani nedivím. Chybělo mi větší napětí a ta mrazivá, jiskřivá atmosféra, kterou jsem cítila u filmu. Ale přečtení určitě nelituju.
Nenechte se zmást jako já. Nejdřív jsem si myslela, že to bude nějaká sci-fi, nebo tak něco, ale to teda není. Kdo má rád mafii, erotiku, žádné jednání v rukavičkách a sladké řečičky, tak si přijde na své.
Marco byl teda zatraceně tvrdý oříšek, pěkně tvrdohlavý mezek a jestli k němu měl někdo patřit, tak to byla právě Brooke. Drzá, upřímná žena, která se nenechala jen tak zastrašit.
Mezi nimi to bylo jako na horské dráze, nahoře, dole, nahoře, ale spíš dole, a proto jsem vlastně ani nepostřehla, kdy a jak se začaly objevovat city. Chemie mezi nimi určitě fungovala skvěle, o žhavých scénách ani nemluvím, ALE jejich sbližování by si zasloužilo trochu více rozvinout.
Na závěr bych také ještě přidala více toho dramíčka, protože se to vyřešillo na můj vkus nějak rychle.
Z bratrů mě osobně nejvíce zaujal Lucas, o kterém bude další díl a moc se na něj těším! Věřím, že s ním to bude teprve jízda!
Musím ještě zmínit úžasnou babču. Vůbec jsem se nedivila, že k ní měli hoši takový respekt. :-D Naopak z jiné ženské postavy se mi pomalu zdvihal žaludek. Záporných postav je tu ale více.
Na rozjezd hodnotím 4*/5*.
Příběh velmi příjemně překvapil. Jedná se o historickou detektivku s lehkou romantickou linkou, fiktivní příběh, založený na skutečných historických událostech a působil docela věrohodně.
Hlavní hrdinka Fanny byla skvělá, jako žena to v té době neměla vůbec lehké. Povolání "manželka" jí nic neříkalo, raději pracovala a snažila se prosadit. A byla nesmírně odvážná.
V knize nechybí napětí, odhalování tajemství, pátrání, mrtvoly, zvraty, skvělý černý humor a také špetka lásky.
Až na nějaké popisy, které mě moc nebavily, jsem si čtení užila.
4,5*/5*
Služebná mě zaujala predevším obálkou a těmto dvěma větami, které mě navnadily na čtení. Kniha ale nesplnila má očekávání. Nápad to byl dobrý, zpracování slabé. Čekala jsem daleko drsnější, napínavější děj. Čekala jsem, že se budu o hlavní hrdinku bát, fandit jí a to se úplně nestalo. Spíš než o ďábla se tu jednalo o magora. Chvilkama mi to přišlo vyloženě nevěrohodné a občas až směšné. Postavy? Jedna lepší než druhá. Julia naivní a ne úplně bystrá (napsáno co nejvíc slušně), Kaspera jsem nechápala, Maria a Matyáš povedená dvojice.
Chválím ale dva zajímavé zvraty a zvláště závěr. I když jsem si říkala, že to přece nemůže být tak předvídatelné a hledala jinou variantu, tak tohle mě fakt vůbec nenapadlo, až se stydím.
Za mě 2,5*/5*
Kniha, která v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Čekala jsem fajn romantickou jednohubku, u které si odpočinu a ono ne!
V průběhu jsem začala tušit, že tam něco nehraje, ale i tak mě to semlelo a slzy tekly proudem.
Hlavní hrdinku Miu jsem na jednu stranu chápala, její pravidla i hranice, jenže upřímnost v pravou chvíli by jistě neuškodila.
Sebastian i Leo mi přirostli k srdci. Každý jinak. A je proto škoda, že je příběh tak kraťoučký! Zasloužil by si rozepsat více, jít více do hloubky, víc poznat postavy a déle s nimi vše prožívat..
Za sebe hodnotím 3,5*/5*
Ze začátku mi trošku vadilo, jakým stylem je kniha napsaná, ale naštěstí jsem se začetla. Máme tu totiž části Alice v ich-formě, pak kapitoly pachatele v er-formě a kapitoly jistého detektiva také v er-formě. Alice mi byla sympatická, i když její chování bylo někdy trochu zarážející.
V průběhu přichází zajímavé zvraty i odhálení. Upřímně mi ale přišly některé pasáže, hlavně ty detektiva, jaksi zbytečné, což je škoda, jinak by kniha byla fakt skvělá. Jsem ráda, že jsem ji četla právě ve štafetě, protože i díky poznámkám a teoriím holek přede mnou bylo čtení ještě zajímavějí.
Osobně jsem nejdřív vůbec nevěděla, kdo by za vším mohl být, až v poslední třetině přišla myšlenka nebo spíš moje přání, aby to byla daná osoba. A bylo to tak, hihi. A vyšlo mi rovnou ještě i druhé přání, ke kterému mohu říct zkrátka jen: romantička se nezapře. :-D
Nejzbytečnější kniha roku? Bohužel cenu získává Dvanáct dní Dashe & Lily. Při čtení jsem si říkala, že na tohle jsem už fakt asi stará. Příběh bych doporučila mladším čtenářům.
Na Vánoce na Skotskem hradě jsem se moc těšila a sem moc ráda, že splnily má očekávání. I když jsem se trošku obávala mé neoblíbene er-formy, začetla jsem se hned.
Jedná se odpočinkový, milý, příběh o rodinných vztazích, druhých šancích a samozřejmě o lásce, který zahřeje u srdce. Hlavní hrdinka Belle je velmi sympatická, obětavá, hodná osůbka a nelze si ji neoblíbit. Také Jack, ten tvrdohlavej mezek, má srdce na správném místě. I když to mezi nimi nezačalo nejlépe, jejich sbližování jsem si užívala.
Oblíbila jsem si i vedlejší postavy a hlavně toulavého oslíka.
Prostředí a předvánoční období je takovou parádní třešinkou na dortu. Několikrát mě příběh i dojal a v závěru mi bylo líto, že už je konec.
Knihu opravdu vřele doporučuji.
Pokud se vám líbí film Vánoční princ a nečetli jste tuto knížku, pak se vám bude pravděpodobně také líbit. Já jsem upřímně Vánočního prince nebyla schopna dokoukat, nějak mě nezaujal a bohužel ani kniha mě tolik nenadchla. Příběh je opravdu plný Vánoc a úzasných vánočních tradic, odehrává se v kouzelném prostředí a nechybí i lehký nádech romantiky. Ale celkově se toho zde moc neděje a čekala jsem, že to mezi hrdiny bude i více jiskřit.
Moc jsem si ale oblíbila královnu a malou princeznu. :)
Je to příběh bezesporu pěkný, vánoční atmosféra ale zde tolik cítit nebyla a je taky trochu škoda, že je vyprávěno v er-formě.
Průběh děje se dá rozhodně odhadnout dopředu, ale na odpočinek stačí.
Vánoční přání je krásná kniha s dokonalou vánoční atmosférou.
Pokud hledáte knihu, která by vás naladila na Vánoce, pak tato je to pravá.
Hlavní hrdinka Libby se snaží vyrovnat se ztrátou milované maminky a na Vánoce nemá ani pomyšlení. Jenže se jim zkrátka nelze vyhnout!
Vánoce na vás dýchají snad z každé stránky a třešinkou je určitě to kouzelné prostředí. Při čtení se mi sbíhaly sliny na různá jídla a také bych si hned oblékla vánoční svetr a šla bruslit. A to nemám ráda bruslení. :-D
Příběh se odehrává během krátké doby, nechybí samozřejmě romantická linka, ale je spíš upozaděná, coz mě trošku mrzí. Mezi Libby a Adamem něco visí ve vzduch celou dobu, ale o nějaké velké romantice nebo jiskření moc nemůže být řeč. Naopak větší prostor dostalo odhalování rodinného tajemství.
Moc jsem si oblíbila Cece, která byla úžasná a plná elánu. Také psí společník s krásným jménem Rudolf neměl chybu.
Svatý Candybože! Co jsem to zase přečetla? :-D
Osobně mě o kousek více zaujal a bavil Habibi, ale Candy je mu v patách!
Kniha navazuje na přechozí díl, ovšem tady máme hlavní hrdiny zmíněněho Doriana alias Candyho a Virginii. Příběh se odehrává ve vylepšeném klubu LocalX, který momentálně vlastní Dorian společně s Giou, která získala menší podíl od bývalého majitele.
Oba jsou ztělesněním krásy, oba mají za sebou těžkou minulost a od začátku je to k sobě silně táhne. Chemie mezi nimi je rozhodně cítit, jiskry létají skrz stránky, ale stejně se to mezi nimi vyvíjí poměrně pozvolna a není zde tolik žhavých scén, jak jsem čekala. Jak Candy, tak Gia něco skrýva a sleduje vlastní cíl.
,,Hřích má sladkou příchuť a já jsem jen ubohý hříšník bažící po tobě."
Figuruje tu větší množství postav a přísahám, že někteří dokáží člověku pěkně pít krev! Moc mě ale potěšilo, že se objevují i Cassie s Harrym. Ti dva mě neskutečně baví!
Kniha vyvolá spoustu emocí, autorka si umí se čtenáři pohrát jako kočka s myší. Závěr mě úplně rozložil, i když jsem se na něj snažila psychicky připravit. No nestačilo to a doufám, že se brzy dočkáme dalšího dílu.
Hodnotím 4,5*/5*
Od autorky jsem četla Dvanáct vánočních schůzek, což bylo takové nemastné neslané. Sejdeme se pod jmelím je rozhodně o něco lepší, ale zklamala mě závěrečná část.
V příběhu máme větší množství postav, partičku přátel ze střední školy, která se setkává po letech na svatbě.
Hlavní hrdinka Nory mi sedla a taky aby ne, když měla ráda knížky! Vtipné navíc bylo, že prodávala knihy v antikvariátu, ale zároveň se jich při prodeji nechtěla vzdát. A ani se jí nedivím.
Začátek byl pomalejší, ale jakmile se na scéně objevil Isaac, příběh nabral grády.
Isaaca jsem si zamilovala prakticky ihned. Říkala jsem si, že dokonalejší snad být nemůže, ale bohužel jsem to zakřikla.
Mezi ním a Nory to hezky jiskřilo, bylo to takové milé, něžné, ty jejich pohledy z očí do očí. Juuu.
Vše dokreslovalo krásné prostředí hradu, zima a předvánoční lehká atmosféra. Vyloženě vánoční příběh ovšem určitě nečekejte.
Jak jsem ale psala výše, závěrečná část se za mě nepovedla. Nebudu prozrazovat co a jak, ale zkrátka mi to jaksi do příběhu nepasovalo, nesedlo, což mě mrzí. :(
3,5*/5*
Poté, co jsem viděla filmy, jsem si řekla, že knihy číst nebudu. Nicmeně jsem se letos nechala zlomit a řekla si, že zkusím alespoň první díl. Ach, jaká jsem byla naivní a hloupá! Samozřejmě potřebuju číst všechny díly!
První díl (a nepochybuju o tom, že i ty další) je totiž ještě lepší než film, o tom žádná. Asi ani není potřeba nějaký dlouhý komentář. Bavil mě styl vyprávění, i když jsem se obávala er-formy. Harry a Ron mi přirostli k srdci hned, s Hermionou to bylo krapet horší. Ale je to skvělá trojka.
Rozhodně se pustím do dalších dílů.
Horké vafle a ledové koupele mě zaujaly na první pohled krásnou obálkou a taky názvem. Původně jsem myslela, že to bude příběh ala Julie Caplin, ale tak to úplně není, protože se nejedná romantický příběh.
Příběh se opravdu krásně čte. Je vyprávěn v ich-formě a kapitoly jsou krátké, což je značka ideál. Heleně jsem od začátku fandila, ale sympatie jsem si k ní našla postupně. A myslím, že i ona sama k sobě. Ze začátku mi vadilo, jak často zmiňovala svého manžela. Snad na každé straně! Martin to, Martin ono.. Po tolika letech manželství je samozrejmě pochopitelné, že jen tak nezapomenete, ale co je moc, je moc. Navíc Martin byl fakt korunovanej v*l a to nejen kvůli nevěře.
Helena měla i zvláštní vztah s rodiči, ze kterého mi bylo smutno. :(
Prostředí malé horské švédské vesničky se mi moc líbilo, tamní příroda, troška historie, zvyky, jídlo i lidé. Především energická Louise, která Heleně vlastně dost pomohla.
Je to odpočinkový román o hledání sebe sama, znovunabytí sebevědomí, také vyrovnání se se ztrátou blízké osoby a novém začátku.
Kdybych byla starší, pravděpodobně bych ho dokázala ocenit ještě víc
K této knize jsem se dostala díky samotnému autorovi, který mě oslovil a následně knihu zaslal, za což moc děkuji. Jinak by mě minula.
O bipolární poruše toho vím velice málo a vlastně ani neznám nikoho, kdo by touto psychickou nemoci trpěl. Takže jsem dostala možnost dozvědět se více, jak se s touto nemocí žije.
Autor popisuje své dětství, bouřlivé dospívání i dospělost. Jak se u něho nemoc začala projevovat, stavy bez tíže střídaly deprese či naprostá nechuť do života. Byl několikrát i hospitalizován na psychiatrii, kde jsem se mohla alespoň zhruba dozvědět, jak to chodí. Nečekejte žádné podrobné vysvětlování, je to jednohubka, která se pěkně čte a je doplněna fotografiemi. Trochu mi ale vadilo, že se některé za mě ne moc podstatné informace opakovaly vícekrát.
Autor má můj obdiv, že se svým příběhem vyšel na veřejnost, myslím, že je to určitě dobře.
Upřímně nerada hodnotím takové knihy hvězdičkama. Ale dala bych asi 4*/5*.